Arbeloa: Všechno, co jsem dělal, jsem dělal s myšlenkou na Real Madrid

La Liga
dnes 7:08
0 Komentářů
Laša

Álvaro Arbeloa (zdroj: realmadrid.com)

Álvaro Arbeloa se včera objevil na tiskové konferenci před dnešním duelem s Athleticem Bilbao — a zároveň naposledy v roli hlavního trenéra Realu Madrid předstoupil před novináře. Přinášíme kompletní přepis jeho vystoupení, v němž otevřeně mluvil o své práci, vztahu k hráčům i budoucnosti.

[Real Madrid TV] Zítra čeká Real poslední domácí utkání sezony na Santiago Bernabéu, před vlastními fanoušky. Jaké jsou tvoje pocity a co bys chtěl v tomhle zápase vidět?

„Je to velký zápas. Chceme se s fanoušky rozloučit vítězstvím a maximálním nasazením. Poslední domácí duel sezony je vždycky speciální, má jinou atmosféru. Jsem přesvědčený, že takový bude i ten zítřejší. Naším cílem je udělat radost fanouškům, protože právě to je v takový den nejdůležitější.“

[La Sexta] Chtěl bych se zeptat na tebe osobně. Jak prožíváš zítřejší zápas? Bude to rozloučení, nebo spíš „na viděnou“?

„Doufám, že to bude spíš ‚na viděnou‘, protože tohle místo jsem vždycky bral jako svůj domov. Jsem součástí Realu Madrid už dvacet let, v různých rolích, a vždycky ho tak budu vnímat. Je jasné, že to bude můj poslední zápas v této sezoně jako trenéra Realu Madrid. Nevím ale, jestli to bude i můj poslední zápas v životě na této pozici — to nikdy nevíme. Takže se ho pokusím užít a, jak jsem říkal, soustředit se hlavně na vítězství.“

[El Desmarque] Laporta právě vystoupil v Barceloně a označil tiskovou konferenci Florentina Péreze za groteskní. Řekl také, že Madrid začal „rozhazovat špínu“ a že to nenechají být. Co na to říkáš?

„Upřímně, slovům Laporty nepřikládám velkou váhu. Myslím, že jsme vždy mluvili naprosto jasně a předpokládám, že naráží na kauzu Negreira. My stále čekáme na vyřešení tak závažné věci, která po mnoho let poškozovala španělský fotbal. Dokonce i po zahájení vyšetřování dál pískali rozhodčí, kteří byli s případem spojováni. Pořád máme stejný pocit — vidíte hráče Realu Madrid zakrvácené po zákroku, penalta se nepíská, a odměnou je pak nominace na finále Královského poháru. To jsou věci, které pro nás nejsou normální. A myslím, že je naší povinností je dál pojmenovávat a odsuzovat.“

[COPE] Před pár týdny jsi říkal, že tě čeká rozhovor s klubem. Z toho, co jsi právě odpověděl, to vypadá, že ještě neproběhl. Ale pokud bys v Realu Madrid nepokračoval — po zkušenosti u prvního týmu, po zápasech v Lize mistrů, které jsi zvládl velmi dobře — nabízí se několik cest: zůstat v akademii, odejít a zkusit si roli hlavního trenéra mimo Real, nebo — pokud by přišel Mourinho — připojit se k jeho realizačnímu týmu.

„Nejsem tady od toho, abych rozebíral různé možnosti. Co se týče trenéra Mourinha, myslím, že má fantastický realizační tým, stejně kvalitní jako je on sám, a je skvěle obklopený. Pokud by přišel do Realu Madrid, určitě by dorazil se svým vlastním týmem, jak je to správné, takže neexistuje žádná varianta, ve které bych byl jeho součástí. A moje budoucnost? Poslední čtyři měsíce jsem nepřemýšlel o sobě, ale o Realu Madrid a o dalším zápase. Od pondělí ale budu muset začít řešit, co je pro mě nejlepší. Je jasné, že ještě před rokem jsem se viděl jako trenér v akademii, u Juvenilu A, a o rok později jsem tam, kde jsem teď. Myslím, že jsem udělal velký krok dopředu a za ty čtyři měsíce jsem se hodně zlepšil. Cítím se připravený na nové výzvy, takže od pondělí o nich začnu přemýšlet.“

[OkDiario] Zítra se loučí Dani Carvajal, klubová legenda, jediný hráč, který nastupoval v základní sestavě při zisku šesti Pohárů mistrů. Ty — jako madridista, ne jako trenér, ale jako člověk, který tu seděl a vždycky ukazoval, jak velkým madridistou je — jak bys ho popsal?

„Myslím, že je symbolem toho, jaký by měl být hráč Realu Madrid. To, co během těch let reprezentoval… Fakt, že je odchovanec, že doslova položil první kámen v tréninkovém centru Realu, z něj v mých očích dělá naprosto výjimečného, jedinečného fotbalistu. Je důvodem k hrdosti pro všechny madridistas. Věřím, že zítřek bude krásným dnem pro nás všechny — abychom mu mohli vzdát poctu a dopřát ovace, které si zaslouží. Zítra nastoupí v základní sestavě a jsem si jistý, že dostane velký potlesk i ve chvíli, kdy ho budu střídat. A po zápase… doufám, že celý stadion povstane. Jsem přesvědčený, že Dani si odnese nádherné vzpomínky na lásku, kterou mu fanoušci projeví, a že až se jednou ohlédne zpět, bude nesmírně hrdý na všechno, co pro Real Madrid za ty roky udělal. My, madridistas, jsme měli obrovské štěstí, že jsme si mohli užívat Daniho Carvajala.“

[El Chiringuito] Chtěl bych se zeptat na Vinícia. Včera netrénoval a všechno nasvědčuje tomu, že je mimo Španělsko. Jak tu situaci řešíš? Nastoupí zítra, bude dnes trénovat? Můžeš dát nějaké nejčerstvější informace o Viníciovi?

„Ano, má od klubu povolení kvůli osobní záležitosti a zatím nevíme, jestli zítra bude moci být k dispozici.“

[TVE] Ptali se tě na Daniho Carvajala jako na madridistu. Já bych se tě chtěl zeptat i z tvého pohledu bývalého krajního obránce — kam bys Daniho zařadil mezi krajní obránce v historii? Je podle tebe nejlepším krajním obráncem vůbec, nejlepším pravým bekem? Kam bys ho postavil?

„Určitě úplně na vrchol. Na samotný vrchol vedle těch nejlepších krajních obránců, kteří kdy hráli. Jedna z věcí, které Dani podle mě ovládal nejlépe, byla schopnost být klíčový jak v útoku, tak v obraně. A to je u krajních obránců vždycky nejtěžší — najít rovnováhu. Je spousta beků, kteří jsou výborní defenzivně, nebo naopak skvělí směrem dopředu. Dani ale dokázal dominovat v obou směrech. Měl mentalitu, která ho každý rok posouvala dál. Je to rozený bojovník a kdykoli čelil těm nejlepším, vždycky nastavil laťku hodně vysoko. Všechno, co je dnes pro krajního obránce tak složité, on zvládal nejlepším možným způsobem a dlouhodobě držel fantastickou úroveň.“

[SER] Myslíš si, že jsi dostal příležitost trénovat Real Madrid příliš brzy? A je něco z posledních pěti měsíců, u čeho bys — i když už čas nevrátíš — řekl, že bys to udělal jinak, třeba vztah s některým hráčem?

„Myslím, že se ptáš hlavně na vztahy s hráči. Jsem všem nesmírně vděčný za to, co jsme během těch čtyř měsíců prožili. Uvědomuju si, že nemůžeš mít stejný vztah s pětadvaceti lidmi, a je jasné, že mezi některými z nás byly rozdíly — ale to je normální. Nebyl jsem první ani poslední trenér, který to tak měl, a každý kouč ti řekne, že rozdíly s hráči jsou běžné. Já jsem se je vždy snažil řešit co nejlépe a oni mi vždy projevovali velký respekt. A já se snažil projevovat respekt jim. Co se týče příležitosti… ta přišla ve chvíli, kdy přišla. V životě si nevybíráš ani moment, ani okolnosti. Pro mě je důležitější než to, co tě potká, způsob, jakým se s tím vypořádáš. A já jsem se vždy snažil dělat věci co nejlépe, s myšlenkou na Real Madrid. Byly to čtyři měsíce, kdy jsem často myslel víc na klub než na sebe. Nebyl jsem takový, jaký jsem byl dlouhé roky v akademii, ale dělal jsem to proto, že jsem věřil, že je to pro klub nejlepší. Jinde, v jiných podmínkách, by to možná bylo jiné, ale tady jsem dělal to, co jsem považoval za správné. Čas nevrátíš, takže není prostor pro lítost.“

[Onda Cero] Chtěl bych se vrátit k tomu, co jsi právě řekl — že jsi dělal spíš to, co potřeboval klub, než to, co ti říkalo tělo. Něco podobného jsi naznačil i po zápase v Německu, když Bayern postoupil dál. Říkáš to kvůli okolnostem konce sezony? Kdybys začínal sezonu od začátku, dělal bys věci jinak? V jakých podmínkách bys byl víc sám sebou a méně svázaný klubem?

„(smích) Myslím, že v mnoha ohledech. Tohle byly okolnosti, které na mě připadly. Vím, v jakém stavu byl tým a kabina, když jsem přišel. Vím, čemu jsem musel čelit a v jak výjimečné situaci jsem to musel dělat. A je jasné, že to bylo úplně jiné, než kdybych začínal sezonu od prvního dne. Kdyby byly podmínky jiné, mohl bych být jiný i já. Ale jak jsem říkal — tohle byla role, která na mě připadla. Snažil jsem se dělat věci nejlepším možným způsobem, ne nutně po svém, ale tak, jak to bylo nejlepší pro klub. Výsledek nakonec nebyl takový, jaký jsme si všichni madridistas přáli, tedy vítězství, ale myslím, že jsme udělali spoustu věcí dobře, když vezmu v potaz, v jaké situaci jsme přicházeli. A jsem spokojený s tím, co jsme dokázali v mnoha ohledech — v klubu, v kabině i na hřišti.“

[Radio MARCA] Po tom, co jste řekl, a po tom, jak jste přiznal, že se objevily rozdíly — což je v každém fungování normální — bych se vás chtěl zeptat spíš jako člověka z klubu, který zná Real zevnitř: jakou radu byste dal příštímu trenérovi Realu Madrid?

„Nejsem ten typ, který rozdává rady. Trenér, který přijde, bude určitě velmi zkušený. A jak říkáš, neexistuje na světě kouč, který by neměl nějaké rozdíly se svými hráči — je to normální, obzvlášť v takové kabině, kde má každý obrovskou ambici hrát. V každém zápase je podle mě víc hráčů nespokojených než těch, kteří odcházejí spokojení, ale to je prostě realita. A v sezoně, jako byla tahle, kdy se sešlo tolik věcí, kdy bylo hodně frustrace, je normální, že se objeví i rozdíly. Já si ale beru hlavně to pozitivní. Měl jsem spoustu hráčů, kteří byli maximálně angažovaní, kteří makali a stáli při mně — a to je to, co si odnáším. S mnoha z nich jsem měl výborný vztah. A s těmi, se kterými jsem měl rozdíly, jsme je vyřešili bez problémů. Odcházím s pocitem, že mám skvělý vztah téměř se všemi, a zůstává mi sympatie, respekt a přístup, který všichni ukázali.“

[AS] Předpokládám, že víš o informacích, že by se poprvé od roku 2006 mohly konat volby na prezidenta klubu. Chtěl bych se zeptat, jestli podle tebe — bez ohledu na to, že jsi už vyjádřil podporu Florentinu Pérezovi a důvěru v jeho vedení — jsou volby důležité pro zdravé fungování klubu? A také jaký máš názor na slovo, které teď v souvislosti s tím často zaznívá: privatizace, tedy plán nebo náznak, který prezident Pérez zmínil, i když nám ho zatím blíže nevysvětlil?

„Nebojte, v pořádku. Jsou věci, do kterých nemůžu vstupovat, a myslím, že je skvělé, pokud se volby uskuteční a pokud jsou lidé, kteří chtějí předložit svou kandidaturu na prezidenta Realu Madrid. Vědí, jak vysoko je laťka nastavená, a pokud si myslí, že ji dokážou překonat, budeme připraveni je vyslechnout a zjistit, s jakými nápady přicházejí.“

[Radio Nacional] Říkáš, že jsi někdy stavěl klub nad sebe při některých rozhodnutích. Měli jsme podobný pocit i u tvého předchůdce, Xabiho Alonsa. Chci se zeptat: když jste trenéři na téhle lavičce, nemůžete dělat vlastní rozhodnutí? Je nad tím ještě něco dalšího, co vás omezuje, takže nemůžete dělat to, co sami chcete?

„Ne, ne, ne, vůbec ne. Takhle jsem to nemyslel a ani to tak nechci interpretovat. Jsou momenty, kdy člověk musí myslet na Real Madrid. A myslím, že během těch čtyř měsíců jsem to dělal ve většině případů. Dělal jsem to z odpovědnosti, která vyplývá z mé role a mé funkce. To ale neznamená, že nemám svobodu, nebo že mi klub někdy něco nařídil. Pokud jsem některé věci dělal tak, jak jsem je dělal, bylo to proto, že jsem věřil, že je to to nejlepší — ne proto, že by mě k tomu někdo nutil.“

[EFE] Řekl jsi, že se cítíš připravený na nové výzvy a že zítřejší zápas bude tvým posledním v této sezoně v Realu Madrid. Zní to jako rozloučení. Můžeš potvrdit, že příští sezonu už na této lavičce sedět nebudeš?

„Ano.“

[MARCA] Před pár měsíci jsi nám poprvé vyprávěl o té šedé pohovce ve své kanceláři, na které se vystřídala spousta hráčů, aby s tebou mluvili o nejrůznějších věcech. Zajímalo by mě, jestli je nějaký rozhovor, který tě obzvlášť poznamenal? Nebo nějaký, díky kterému jsi jako trenér během těch čtyř měsíců nejvíc vyrostl?

„Ne, to bych musel jít skoro hráč po hráči (úsměv). Prakticky všechny ty rozhovory mě posunuly jako trenéra i jako člověka — abych pravdu řekl, asi úplně všechny. A jak říkáš, tu šedou pohovku tu nechám pro dalšího trenéra, aby ji mohl využívat. Měl jsem vztah se všemi svými hráči. Hodně jsme spolu mluvili, já jsem naslouchal jim, oni mně. Někdy jsme se shodli, jindy ne, ale to je součást života trenéra i hráče. Měl jsem to štěstí, že jsem byl tam, kde jsou oni. Řekl jsem jim hned první den: vím, co cítíte, ať je vaše situace jakákoli. Prošel jsem si tím, čím si procházíte vy. A proto je chápu. Je normální, že jejich pohled se často liší od pohledu trenéra — pro mě je jednodušší vcítit se do nich než pro ně do mě. To je přirozené a vždycky to tak bude. Ale odcházím z Realu s obrovskou vděčností vůči svým hráčům. Udělali ze mě lepšího trenéra, každý den mě bavili, hodně mě naučili a dnes jsem lepší kouč, než jsem byl 12. nebo 13. ledna. Jsem také velmi vděčný prezidentovi, José Ángelovi i všem lidem kolem prvního týmu za šanci, kterou mi dali. Odcházím z Realu Madrid vděčný, protože za posledních osm let jsem mohl klub opravdu poznat. Poznal jsem spoustu lidí a odcházím s tím, že tu nechávám mnoho přátel. Odcházím velmi šťastný. A doufám, že se sem jednou budu moci vrátit. Děkuji moc.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.