REPORT: Real Madrid – Oviedo 2:0. Rozhodl Gonzalo

Bílý balet ve čtvrtek porazil Oviedo 2:0 brankami Gonzala Garcíi a Judea Bellinghama. V utkání, které svým tempem a nasazením z obou stran připomínalo spíše přátelský zápas, se očekávala bouřlivá reakce diváků na Bernabéu po turbulentních dnech a týdnech. Opak byl pravdou, snad jako by nezájem vlastních fanoušků byl největším trestem. Výrazná kritika mířila jen na několik vybraných jedinců, zejména Viniho a Kyliana Mbappého.

Real Madrid zvládl zápas, který měl být hlasitým protestem, ale nakonec se proměnil spíš v tichý nezájem tribun. Bernabéu se tak odchýlilo od bouřlivé nálady, která provázela duel s Levante. Domácí publikum ocenilo Gonzala, jenž otevřel jinak ospalé utkání energií typickou pro hráče z akademie. Potlesk sklidili i Brahim za svou aktivitu, Carvajal, tentokrát překvapivě jen mezi náhradníky, a Bellingham, autor uklidňující trefy. Angličan dobře vycítil atmosféru a gól téměř neslavil. To Mbappé si vyslechl pískot – ne kvůli výkonu, ale kvůli postoji a viditelnému nezájmu. Po zápase navíc dal jasně najevo, že ho naštvala role náhradníka. Další malý požár v madridské „Casa Blanca“.

Naopak celý stadion povstal, když se na trávníku objevil Santi Cazorla. Jedna z jeho posledních zastávek v kariéře a zasloužený potlesk pro hráče, který si respekt získal talentem i chováním.

Ani Grada Fans tentokrát nebyla plná. V kombinaci s nejslabší návštěvou sezony a hlasitým stadionovým ozvučením se jakékoli pískoty nebo náznaky protestu ztratily dřív, než se stihly rozvinout. Pokud tedy vůbec byla chuť je projevit. Nelze vyloučit, že část publika dala na slova Florentina Péreze o tom, že přece nebudeme pískat na hráče, kteří jsou jako vlastní děti.

Pískotu bylo málo, ale byl přesně mířený. Nejvíc to odnesl Vinícius. Právě on se nezapojil do úvodní šance zápasu, kterou výborně vypracoval Gonzalo a zakončil Mastantuono. Argentinský hráč trefil míč čistě, ale Aarón Escandell vytáhl zákrok ve stylu házenkářského brankáře a nohou balón vyrazil.

Ta šance klamala, protože celý duel spadl do tempa připomínajícího předsezonní přátelák. Jak ospalý zápas byl, ukázal i fakt, že největší ovace první půlhodiny přišla ve chvíli, kdy videopanely zabraly Santiho Cazorlu. Carvajala kamera zachytila také, ale příliš krátce na to, aby se stihl zvednout potlesk. Dva klubové symboly, kteří by si zasloužili od svých trenérů mnohem lepší zacházení. O dost lepší.

Oviedo využilo nízké napětí domácích a začalo se dostávat do šancí. Nacho Vidal si našel míč ve vápně a poslal ho nad bránu, přičemž Asencio skočil do střely celým tělem. Hosté chtěli penaltu, ale De Burgos rozhodl, že zákrok stopera neměl vliv na průběh akce. Po tomhle varování pískot zesílil a Madrid se konečně probudil.

Po několika průnicích Brahima — nejživějšího hráče jak na Camp Nou, tak na Bernabéu — a po dobrém centru Trenta, který Vinícius netrefil, přišla chyba v rozehrávce od Ilyase. Madrid okamžitě vystartoval: Brahim vystihl přihrávku, poslal prudký míč do šestnáctky a Gonzalo to vyřešil jako učebnicová devítka. Převzetí do otočky, křížná rána, gól.

A pak realita. Gonzalo půjde pryč — buď hostování, nebo opce na zpětný odkup. Uvidíme, jestli ho v novém působišti dokážou využít lépe než letos, kdy začal jako objev Klubového mistrovství světa a skončil jako hráč na vedlejší koleji. Hierarchie jsou neúprosné.

Do druhé půle nezasáhl žádný střídající hráč. Jako první se šel rozcvičovat Cazorla, krátce po něm Bellingham a Carvajal. Trent se mezitím stáhl do role středního záložníka, zatímco Tchouaméni operoval ještě hlouběji. Arbeloa tak na chvíli překopal rozestavení: má totiž beka, který útočí lépe než brání (Trent), a mladého vnitřního hráče, který brání lépe než útočí (Mastantuono). Tah to byl krátký, ale stačil na to, aby se Franco dostal do čisté šance. Jenže zakončil hodně nepřesně.

Bernabéu pak povstalo, když na trávník vběhl Santi Cazorla. Jeden z těch, které tu bere za své úplně každý. A hned první dotek ukázal, proč. Poslal kolmici, která roztrhla obranu, a akce skončila volejem Reiny, jenž ale mířil mimo.

K rozcvičce se zvedl Mbappé – a Bernabéu ho přivítalo hlasitým pískotem. V ostrém kontrastu s potleskem, který si vysloužili Tchouaméni (překvapivě), Bellingham a Carvajal, když se objevili u postranní čáry. V tomhle momentu, kdy se řešilo, kdo a proč sklízí jaké reakce, když Oviedo málem vyrovnalo. Reina se skvěle uvolnil ve středu hřiště a poslal Nacha Vidala samotného na Courtoise. Belgičan se roztáhl do maxima a bek hostů netrefil bránu.

Když Mbappé vstoupil na hřiště, stadion mu dal jasně najevo, co si myslí. Nešlo o fotbal, ale o chování, úniky mimo tým, nevhodné signály v nevhodný čas. Francouz nastoupil v lehkém, až salonním módu, chtěl míč, chtěl si hrát. Jenže právě na tohle je madridismo alergické. Ještě nedávno byl mimo kritiku, jenže Bernabéu nemá slabost pro hráče, kteří působí odtrženě od týmu. Teď je na něm, jestli ten vztah dokáže narovnat. Závěr zápasu ukázal, že s trenérem je momentálně přetržený. A v Madridu to znamená jediné: další přiložené polínko do ohně.

Střídání srazila tempo zápasu ještě níž, přestože duel zdaleka nebyl rozhodnutý. Tečku za ním udělal Jude Bellingham po povedené akci, kterou rozjel Mbappé v roli pivotujícího útočníka. Angličan se protáhl mezi třemi obránci a levačkou poslal míč přesně k tyči.

Žádné typické gesto s rozpaženýma rukama. Žádné Hey Jude z tribun. Bellingham pochopil, že není co slavit. Teď jde jen o to dohrát mizernou sezonu se ctí a profesionálně. A že bude ještě rušno, to se zdá být jisté. Tenhle rok se v Madridu vleče nekonečně dlouho.