KOMENTÁŘ: Nesmělý úsměv před Liverpoolem, píše fejetonista deníku El País
- Komentáře
- 26. listopadu 2024
- 0 Komentářů
- Laša
„Když se v jednom mužstvu sejde tolik hvězd a tým má trenéra, který je dokáže postavit do latě (a to se ne vždy dařilo), stačí najít správný přístup.“ Takto začíná Manuel Jabois, španělský spisovatel a novinář, svůj sloupek o posledním vítězství Realu Madrid. Ještě dodejme, že Manuel je velký Madridista a zároveň je autorem textu hymny „Hala Madrid y nada más.“
„Dospívání je vždy zrada – mimo jiné proto, že pak velmi jasně rozlišujeme dobro od zla. Vše se pak postupem času změní do takové míry, že včerejší dobro, ač zůstalo stejné, se dnes stává zlem a my už nemáme o tom dobrém žádné ponětí. A dobře nám tak. „Ve Španělsku existují učebnice, které popisují svět jako příběh dobra a zla“ – tato slova jsem si před několika měsíci zapsal. V Německu je to samozřejmě stejné. Harlan Coben měl na toto téma skvělé přirovnání a přenesl rozdíl mezi správným a špatným do sportu, konkrétně do baseballu a jeho faulu. Je to čára tak tenká a vyrobená z něčeho tak pomíjivého, jako jsou křídla mouchy. Když tuto čáru překročíte, skutečně se začne stírat hranice mezi tím, co je spravedlivé a co je nečisté – a naopak, píše. Ach, spravedlnost. Nevíme, kde je dobro, natož kde je spravedlnost.“
„Fotbal, stejně jako víra, poskytuje určitou oporu v pravidlech, která jsou odolná vůči plynutí času. Jedno z těchto pravidel je tak jednoduché, až je to ohromující: míč musí být vždy předán nejlepšímu hráči. Nejlepší nemusí být nutně nejefektivnější. Je to ten, díky kterému všichni hrají lépe. Někdy je ten nejlepší zároveň také nejefektivnější v koncovce, jako býval Maradona. V současném Realu Madrid je diskutabilní, kdo je nejlepší, ale o tom, kdo dělá z ostatních lepší hráče, není pochyb – je to Jude Bellingham.“
„Ano, Bellingham, ale vyplatí se počkat, až dozraje Arda, protože tento turecký mladík hraje fotbal tak, jako by od narození nic jiného nedělal. Když Bellingham hrál na své přirozené pozici, ne uměle vytvořené, jako to bylo v těch nejhorších utkáních Los Blancos sezóny, Real rozhodl zápas za prvních 45 minut, jako tomu bylo na Butarque, kde po gólu Mbappého nebylo pochyb o tom, kdo si odnese tři body. Takže ještě jednou: Bellingham na přirozené pozici, s Mbappém, který se cítil pohodlně na levé straně, hrozivým Ardou vpravo. Navíc tu byl dynamický Vinícius, intuitivní a vytrvalý, který se ale na hřišti choval někdy jako malé dítě. Kromě toho, že jde o show, buďme pragmatičtí: opravdu si neuvědomuje, že jsou hřiště plná kamer, a když ho soupeř trefí do hrudníku a on upadne s tím, že si rukama bude krýt obličej, opravdu za to nedostane soupeř kartu. Je tu přece VAR, navíc ho bedlivě sledují novináři, kteří budou opět za rok rozhodovat o Zlatém míči, a dělají si poznámky.“
„Poslední dva zápasy Los Blancos po domácí prohře s Milánem v sobě nesou nádech nostalgie. Jaký to byl rozdíl v těchto dvou utkáních, ve kterých hráči měli zcela jiný, bojovný přístup, ve srovnání s tou apatií, která následovala po prohře 0:4 s Barcelonou? Když má tým tolik hvězd a trenéra, který je umí usměrnit (což ne vždy platilo – navíc je třeba počítat se zraněními a neustálou nutností změn), jediné, co potřebuje, je najít správné nastavení mysli.“
„Real ho v této sezóně, doposud, neměl. Duševní nastavení bylo problematické, Real vše podřídil frenetickému tempu sezóny. Sklouzl k tomu, že v klíčových momentech zápasy často závisely na nějaké až hrdinské akci některé z hlavních hvězd. Navíc je tu efektivita – tradiční zdroj dobrých výsledků Los Blancos. Proti Osasuně a Leganésu byl Real silný ve schopnosti sevřít soupeře, měl rychlé a smrtící protiútoky, zároveň byl velice pevný v defenzivě. Proti Milánu a Barceloně působil nejistě. Nyní přijíždí na Anfield, místo svého slavného vítězství 5:2. Ancelotti má v rukách málo karet, ale možná v nich má ty rozhodující a klíčové.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El País
