Real Madrid, který „neběhá“: když je důležitější jak, než kolik
Porážka v tak zásadním utkání, jako je derby, dobře poslouží k tomu, aby se ukázaly slabiny poraženého. Tentokrát to připadlo na Real Madrid.
Sotva 24 hodin po prohře 2:1 s Atléticem začal kolovat údaj, že je to tým, který v La Lize nejméně běhá. Snadno opakovatelný titulek a zároveň něco, co se dá až příliš zjednodušit. Je důležitější rychlost, jakou tým pokrývá hřiště, než celková vzdálenost, kterou urazí. Barcelona, lídr La Ligy, je nejjasnějším důkazem této myšlenky.
Měřit fotbal jen v kilometrech znamená vidět jen polovinu obrazu. Jeden tým může urazit stejnou vzdálenost pomalým klusem v bloku, zatímco jiný ji pokryje maximální rychlostí při každé přechodové situaci — a ukazatel celkové vzdálenosti mezi oběma případy nerozlišuje. Je to extrémní příklad, ale může nastat.
Celková vzdálenost týmu zahrnuje všechno: návratové klusání po ztrátě míče, přesuny bez tlaku, ale také sprinty, které rozhodují zápasy. Data tuto vzdálenost rozdělují do rychlostních pásem, a tam se objevují dvě kategorie, které skutečně zajímají: běh ve vysoké intenzitě neboli HSR, mezi 19,8 a 25,2 km/h, a sprint, od 25,2 km/h výše.
Tak je alespoň klasifikuje Driblab, a příliš se neliší od jiných datových společností. Jsou to metry, které hráč naběhá, když presuje rozehrávku, nabíhá do prostoru nebo stíhá ztrátu míče na soupeřově polovině. Zbytek je z velké části neutrální kilometráž.
Případ Realu Madrid
Říkat, že Madrid neběhá, je už samo o sobě špatně použitý výraz. Co znamená běhat? Pokud chceme říct, jakou vzdálenost urazil, mluvíme o bězích a úsecích v chůzi či klusu. Správně bychom tedy měli říct, že Madrid urazí méně vzdálenosti než ostatní.
A ano, v celkové vzdálenosti Madrid dosahuje průměru 104,3 km na zápas a je poslední, nejnižší z dvaceti týmů La Ligy. 104,3 km, a ne 84 km, jak se objevilo v některých zprávách. „Je velmi neobvyklé, aby celý tým pokryl vzdálenost menší než 100 km v jednom zápase,“ vysvětluje deníku MARCA kondiční trenér jednoho prvoligového týmu.
Stejný vzorec se opakuje u vzdálenosti ve vysoké intenzitě — 4 975,5 metrů na zápas, opět poslední místo — a v počtu akcí v tomto rytmu, 338,5, znovu červená lucerna. Tři žebříčky, tři poslední místa.
Jiný obrázek se objevuje u sprintu. Tam Madrid už není poslední: 2 248 metrů na zápas, jedenáctá nejvyšší hodnota v lize, prakticky průměr. Tým Mourinha sprintuje tempem podobným zbytku La Ligy; problém vzniká dříve, v celkovém objemu a především v běhu ve vysoké intenzitě, v pásmu, které nejčastěji souvisí se ziskem míče, naběhnutím do prostoru nebo dobře provedeným presinkem.
Protipříklad Barcelony
Barcelona posouvá tuto myšlenku do opačného extrému, a právě zde se argument skutečně potvrzuje. Lídr La Ligy pokrývá 108,6 km na zápas, 16. nejvyšší hodnotu soutěže, ani ne mezi deseti týmy, které běhají nejvíc.
Tým bojující o titul a tým, který má za sebou nevýrazný začátek sezóny, mohou překvapivě sdílet spodní polovinu tabulky kilometráže. To, co je odlišuje, se objevuje v rychlostním pásmu, kde se ten výkon provádí.
Ve vzdálenosti HSR se Barcelona posouvá na šesté místo, s 5 858,8 metry na zápas, téměř o 900 více než Real Madrid. V počtu akcí v této rychlosti je třetí, s 413,4. A ve sprintech se objevuje číslo, které nejlépe shrnuje argument: 132,4 na zápas, nejvíce v La Lize, daleko od 78,8 Osasuny, týmu, který sprintuje nejméně.
Tento skok mezi nenápadným 16. místem v celkové vzdálenosti a vedením v počtu sprintů vysvětluje, proč Barcelona vede tabulku, zatímco Madrid má nejhorší hodnotu vysoké intenzity v celé La Lize. Tabulka kilometrů a tabulka bodů se ne vždy shodují; tabulka maximálních úsilí se této druhé podobá mnohem víc.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
1 Komentářů
Z tlače:
Kylian Mbappé sa pred pár týždňami verejne vysmial Raphinhovi a Dembélému s tým, že on strieľa viac gólov než oni dvaja, a naznačil, že by možno mali hrať menej defenzívne, ak chcú strieľať góly tak ako on.
Ako som už vtedy povedal, toto vyjadrenie si poriadne nepremyslel.
Neuvedomil si, že ambície ľudí sa líšia.
On možno túži po ďalších individuálnych oceneniach, zatiaľ čo oni dvaja sa usilujú o tímový úspech.
Zároveň bolo toto vyjadrenie neúctivé voči jeho trénerom, pretože to vyznelo tak, že on určuje pravidlá a odmietol by napádať súpera, aj keby ho o to tréneri požiadali.
Po druhé, v tom istom vyjadrení kritizoval svojich bývalých spoluhráčov z PSG a tvrdil, že nikto z nich nebol superhviezdou v čase, keď tam pôsobil on.
Dôrazne tvrdil, že Ousmane Dembélé sa stal superhviezdou až po tom, čo opustil Parížanov a zamieril k „bielym“ (do Realu Madrid).
Jediným dôvodom, prečo svojmu krajanovi venoval aspoň vlažné uznanie, môže byť fakt, že Dembélé hneď po odchode získal dve trofeje Ligy majstrov za sebou a je aktuálnym držiteľom Zlatej lopty, zatiaľ čo on, Kylian Mbappé, sa napriek svojej povesti superhviezdy nemá čím pochváliť (teraz už viete, prečo tak túži po tom, aby mu Zlatú loptu darovali bez akejkoľvek trofeje – zúfalo potrebuje niečo, čím by sa mohol chváliť a živiť tak svoju dominantnú povahu :smirk:).
Ak podrobnejšie preskúmame vyjadrenia Kyliana Mbappého, určite dôjdeme k záveru, že neberie ohľad na ľudí okolo seba.
Aj v Reale Madrid je to jeden z hlavných dôvodov, prečo s ním v zostave nezískavajú trofeje. Nemôže byť náhoda, že prísun trofejí ustal hneď po jeho príchode – s výnimkou Európskeho superpohára, ktorý vyhrali ešte predtým, než sa jeho vplyv naplno prejavil.
Stručne povedané, Kylian Mbappé by si mal uvedomiť, že to sám nezvládne. Ak si myslí, že je dôležitejší než ostatných desať hráčov na ihrisku, mal by si založiť vlastný klub „Mbappé FC“ a postaviť sa proti jedenástim hráčom úplne sám. Tvrdíš, že tím, v ktorom figurovali Marquinhos, Donnarumma, Hakimi, Fabián Ruiz a ďalšie zvučné mená, nemal okrem teba žiadnu superhviezdu – a to len preto, že si príliš zahľadený do seba a dovolil si svojmu egu zničiť to, čo mohlo byť.
Pritom tie góly, vďaka ktorým si taký namyslený, by si nikdy nestrelil, keby títo hráči nebránili, nekontrolovali stred poľa a neprihrávali ti loptu na zakončenie akcií.
Keby si bol taká superhviezda, mohol si pre PSG vyhrať Ligu majstrov. Namiesto toho, kedykoľvek príde reč na to, že v tomto smere uspeli hneď po tvojom odchode, úporne sa snažíš zdôrazňovať, že si to sám dokázať nemohol.
Čo iné je to, ak nie rozpor?
V semifinále majstrovstiev sveta medzi Španielskom a Francúzskom si nezmohol na nič, pretože Španieli odrezali tvojich spoluhráčov v strede poľa, ktorí ti zvykli posielať lopty.
Presne to isté urobil pred pár dňami Atlético Madrid a ty si sa počas celého zápasu dotkol lopty ani nie dvadsaťkrát.
Áno, presne takto sa prejavujú superhviezdy.
Pri tom všetkom je mi ľúto Realu Madrid.
Ak nevidia svoj hlavný problém, v Katalánsku môžu jasať!