BLOG: Do Paříže za památkami a také na lov fotbalistů, fanoušků a předražených lístků

Čas 08. 03. 2018, 21:08 | Autor Larin
Redaktor Larin v Paříži
Redaktor Larin v Paříži

Paříž je nádherné město samo o sobě. A když se k tomu přidá fotbal, platí to dvojnásob. Našemu redaktorovi Larinovi se podařilo být ve francouzské metropoli v době osmifinálového duelu mezi PSG a Realem. A ačkoliv vše nedopadlo podle představ, rozhodně bylo co zažít.

Dovolenou v Paříži jsem plánoval již nějakou dobu předtím, než byl Realu znám osmifinálový soupeř. Vylosování PSG tak přineslo poměrně značnou dávku euforie - alespoň do té doby, než jsem se dozvěděl o super-rychlém vyprodání lístků. Jediné lupeny se oficiální cestou prodávaly kolem hranice 550-700€, což je částka, za kterou si člověk udělá poměrně kvalitní výlet přímo do Madridu. Rozhodl jsem se tedy počkat, zda-li mi osud nepřivane do cesty nějakého poctivého překupníka, který mě nebude chtít takříkajíc stáhnout z kůže. Ale nepředbíhejme..

První impuls jsem dostal den před zápasem při prohlídce okolí Parku princů s přilehlým fanshopem. Real právě dorazil na letiště Charlese De Gaulla a zároveň bylo na oficiálním webu ohlášeno jméno hotelu, ve kterém budou hráči a realizační tým ubytováni. Vzdálenost? 9 stanic metra a pár minut pěšky. A to za pokus přeci stojí.

Smůla se však ozvala poprvé. K hotelu jsme dorazili asi půl hodiny po týmovém autobusu, takže další možný střet s hráči byl až při jejich odjezdu na trénink, který začínal i s tiskovkou cca v půl sedmé. A jelikož se příliš nevyplátilo vracet se na náš hotel a zase zpět, rozhodli jsme se pro takřka fanatické řešení - postávat několik hodin v okolí hotelu a nechat vše v rukou osudu.

Čekání bylo úspěšné tak nějak z půlky. Dvakrát se před hotelem promenádoval sám Florentino Pérez, který střídavě vystupoval a nastupoval do svého černého mercedesu. Čekající fanoušky, kterých se před hotelem nakupilo několik desítek, navíc natáčela v živém vysílání RM TV. Třetím "úlovkem" byl Roberto Carlos - ten je členem redakčního týmu a samozřejmě byl ubytován na stejném hotelu. 

Co se týče samotných hráčů, francouzská bezpečnostní opatření byla neúprosná. Ještě pár hodin před odjezdem bylo okolí hotelu relativně dobře přístupné a nám se k nelibosti několika policistů se samopaly povedlo pořídit pár fotek s odstaveným týmovým autobusem přímo v areálu hotelu Collectioneur. Čím více se však blížil odjezd hráčů na trénink, tím atmosféra houstla. Francouzská po zuby ozbrojená policie nenechávala nic náhodě a nekompromisně fanoušky vytlačila z bezprostředního okolí hotelu. Vzhledem k nedávné historii francouzské metropole to je logické, každopádně to pořádně naštve. Nejmladší fanoušky čekající s dresy a tužkami na podpisy to dokonce dohnalo k slzám. Ale tak už to na nejvyšším bezpečnostním levelu prostě chodí..

Autobus nakonec po několika hodinách přeci jen s hráči vyjel. Ronaldo a spol. však nastoupili zadním vchodem pro personál, takže bylo prakticky nemožné je spatřit. Leda tak přes černá skla sněhobílého autobusu.

Nicméně, tím pařížská honba za fotbalisty nekončí. Ještě ten den večer mi přišla zpráva od kamaráda Chrise Sáncheze, že o poledni následujícího dne je naplánován sraz Madridistas u Eiffelovy věže. Zároveň jsem dostal kontakt na zástupce německého fanklubu, který celou věc spoluorganizoval. O plán na úterní odpoledne tedy bylo postaráno.

Jenže, ani tentokrát vše nešlo podle představ. K Eiffelovce sice proudili fanoušci, ale spíše jako jednotlivci, než jako ucelená skupina. Zlatým hřebem měl být příjezd Grada Fans RMCF - po několika obratných slovech ve španělštině nám však bylo řečeno, že velká akce je naplánována až na půl šesté u náměstíčka Trocadero. No, alespoň něco - na řadu tedy přišel výšlap na Eiffelovku, lehký oběd v přilehlé restauraci a opět nekonečně dlouhé čekání v pařížských ulicích.

Jakkoliv jsou Španělé známí svou nedochvilností, tentokrát čas dodrželi. Již po páté hodině odpoledne se na Trocaderu začínali hromadit madridské vlajky a fanoušci v dresech. Došlo samozřejmě i na hromadné pokřiky v čele s Como no te voy a querer a také výborná verze "shalala ó Real Madrid", viz. video (prvních 26 sekund). A nechybělo i menší hecování s přítomnými pařížskými fanoušky, které jsme však paradoxně početně převýšili a pokřik "Puta Paris" se stal nakonec pokřikem vítězným.

Být Madridista je navíc ve světě obrovskou výhodou. Kamkoliv jsem v Paříži vkročil hrdě se znakem na klubové bundě a šálou kolem krku a potkal nějakou spřízněnou duši, okamžitě jsme se dali do řeči a zážitků je nespočet. Za vyzdvihnutí stojí třeba setkání se zástupcem fanklubu z toledské Ocañi, který mi kromě výborného pokecu věnoval také několik fanklubových přívěsků a placek na čepici. Při tomto setkání byla přítomná i španělská televize Gol, která nás živě vysílala a udělala s přítomnými Madridistas i několik rozhovorů. 

Po skotačení na Trocaderu už byl ale nejvyšší čas se dostat metrem k Parku Princů. Ten není vůbec daleko a i pařížským metrem zaznělo několik hlasitých madridských pokřiků. 

U stadionu však přišlo malé hořké zklamání. Francouzi jsou ohledně velkých akcí velmi ohleduplní a nekompromisní. Fanoušci bez lístků tak neměli sebemenší šanci se dostat ke stadionu blíže, než na nějakých sto metrů. A pokud vás zajímá, kolik stojí takový lístek od překupníka, raději se posaďte. Nejlevnější kousky začínaly na jednom tisíci euro, ty nejlepší pak měli cenu až trojnásobnou. Ano, i tohle je Paříž, jedno z nejdražších měst v Evropě.

Tak či tak, tento malý výlet přinesl velkou řádku zkušeností, které vřele doporučuji. Soudržnost fanoušků Madridu je naprosto parádní nehledě na národnosti či barvě pleti a i bez lístků na fotbal se dá zažít vcelku zajímavé zpestření dovolené. HALA MADRID! :)

 
blank
 
blank

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (5 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!