Konec (konečně?) noční můry
- La Liga
- dnes 10:36
- 0 Komentářů
- Laša
Sezóna 2025/26 Realu Madrid rozhodně nebude patřit mezi ty, na které se bude vzpomínat s hrdostí. Spíš naopak — zapíše se do temnější kapitoly klubových dějin. Přitom ještě před necelými dvěma lety slavili Los Blancos double: triumf v Lize mistrů i domácí lize.
Dne 1. června 2024 zvedal Real na Wembley svou patnáctou trofej pro vítěze Ligy mistrů. A krátce poté dorazil do Madridu Kylian Mbappé, nejžádanější posila v historii klubu. Vše tehdy směřovalo k éře, která měla znamenat drtivou dominanci Realu jak ve Španělsku, tak v Evropě.
Nic z toho se ale nenaplnilo. V prvním roce Kyliana Mbappého, ještě pod vedením Carla Ancelottiho, sice Real získal Evropský superpoháru a Interkontinentální pohár, ale od těch opravdu velkých trofejí — doma i v Evropě — zůstal bolestně daleko. Nebyla to úplně sezona bez trofejí, jenže takový chabý součet bývá pro trenéra Los Blancos krutým rozsudkem. A to i v případě, že jde o nejúspěšnějšího kouče v celé historii Realu Madrid.
Xabi a Klubové mistrovství světa
Po Ancelottiho odchodu převzal tým Xabi Alonso — trenér, který v Madridu okamžitě vyvolal široký konsenzus i obrovská očekávání. Přicházel s pověstí muže, jenž v Německu dokázal přehrát i všemocný Bayern. A nepřišel sám: společně s ním dorazili Dean Huijsen, Trent Alexander-Arnold a Franco Mastantuono.
Právě první dva sehráli klíčovou roli v novém formátu Klubového mistrovství světa FIFA — soutěži, která byla jedním z hlavních sportovních důvodů Ancelottiho předčasného konce i Xabiho rychlého nástupu. Cíl se však splnit nepodařilo: v semifinále přišla výrazná porážka s PSG. Přesto tým zanechal velmi slibný dojem.
Hlavní taktickou změnou oproti Ancelottiho éře byl vysoký presink. Zatímco Carletto stavěl na hlubokém bloku a trpělivém čekání, Xabiho Madrid se snažil soupeře dusit už na jeho vlastní polovině. A právě to přináší nový náboj i pocit, že se rodí něco zajímavého.
Sladký podzim… až do El Clásica
Dobré dojmy z amerického turné si Real přenesl i do startu evropských soutěží. Tým vyhrál deset z úvodních jedenácti ligových zápasů; jediná porážka na Metropolitanu (5:2) sice bolela, ale brala se s odstupem — jako varování, ne jako katastrofa. Přesto už tehdy začaly být vidět první trhliny.
Real si však i tak pevně držel vedení v tabulce a sebevědomě ho hájil v domácím Clásicu na Bernabéu. Právě tam ale přišla první velká rána do Xabiho projektu. Vinícius totiž po svém střídání v polovině druhé půle vybuchl vzteky a jeho reakce dostala trenéra do nepříjemné situace. Klub se totiž veřejně nepostavil za Xabiho, ale spíše za svého hvězdného křídelníka.
Drsná zima
Real si dokázal udržet první místo, na kterém si během podzimu vybudoval až pětibodový náskok, jen pár kol. O vedení přišel po remíze v Elche — druhé ze tří ligových nerozhodných výsledků v řadě. A ani Liga mistrů nenabídla útěchu: tam se naplno ukázaly limity týmu v těžkých zápasech. Liverpool sice neporazil Madrid tak tvrdě jako Atlético, ale rozdíl mezi oběma mužstvy byl při porážce na Anfieldu (1:0) propastný.
Byl to Real, který postupně opouštěl většinu taktických novinek, jež se Xabi Alonso snažil zavést, a čím dál víc připomínal tým z předchozí sezony. Prohra s Celtou pak poprvé otevřela v klubovém vedení otázku, zda je Xabi skutečně tím pravým. Od té chvíle balancoval na hraně, zatímco kabina se rozdělila na jeho zastánce a odpůrce.
Krátká vzpruha — pět výher v řadě mezi koncem prosince a začátkem ledna — nakonec nestačila. Xabi Alonso byl odvolán po porážce ve finále španělského Superpoháru 11. ledna.
Arbeloa a jeho krátkodobý efekt
Hned následující den klub oznámil povýšení Álvara Arbeloy z Castilly k prvnímu týmu. Začátek byl ale rozpačitý: Real vypadl z poháru s Albacete, a to bez několika klíčových hráčů. Mbappé, který v předchozím kole proti Talaveře nastoupil navzdory bolavému kolenu, aby se pokusil překonat rekord Cristiana Ronalda v počtu gólů za kalendářní rok, tentokrát chyběl. Jeho zdravotní stav se nakonec řešil ve Francii, daleko od lékařského týmu Realu.
Ani v Evropě se situace nevyvíjela lépe. Tým, který se v šesti ze sedmi kol Ligové fáze držel v elitní osmičce, z ní nakonec vypadl po ostudné porážce v Lisabonu. Proti Benfice vedené José Mourinhem inkasoval Real poslední gól v úplně poslední akci zápasu — a autorem byl brankář Trubin.
Zelené výhonky
Přesto všechno měl Real ještě sílu na poslední záchvěv hrdosti. Série osmi ligových vítězství v řadě ho znovu vynesla do čela tabulky. A tým si zároveň s přehledem zajistil postup do osmifinále Ligy mistrů, když tentokrát dokázal přehrát Benficu — v dvojzápase poznamenaném rasistickými urážkami Prestianniho směrem k Viníciusovi.
Jenže radost netrvala dlouho. Dvě po sobě jdoucí porážky s Osasunou a Getafe odsunuly Real definitivně z boje o první místo. A přestože liga znovu utekla, Evropa nabídla poslední velký moment sezony: suverénní postup přes Pepův Manchester City v osmifinále, s celkovým skóre 5:1.
Černé jaro
Tým, který už držel pohromadě jen silou vůle, se na jaře sesypal — a to v období, které bývá v Madridu tradičně časem velkých snů. V úvodních čtyřech dubnových zápasech získal Real jediný bod. Patřila do toho porážka s Mallorcou i vyřazení ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem.
V obou duelech hledal Real oporu v několika sporných rozhodnutích rozhodčích. A pravda je, že v Německu bojoval až do posledních minut. Jenže to nestačilo.
Výbuch v květnu
Když Real ztratil šanci i v lize — po zbytečných ztrátách s Gironou a Betisem a po definitivní ráně v Clásicu — napětí uvnitř týmu i klubu explodovalo. Křehká rovnováha, která držela kabinu pohromadě, se rozpadla.
Fede Valverde a Aurélien Tchouaméni se dostali do ostrého konfliktu, který skončil Valverdeho hospitalizací. Oba hráči dostali pokutu půl milionu eur — sankci, kterou klub musel zveřejnit poté, co incident odhalil deník MARCA. Šlo o poslední dozvuk rozdělené kabiny z Xabiho éry: Valverde patřil k táboru kritiků, Tchouaméni k obhájcům trenéra.
Událost z prvních květnových dnů rozpoutala vlnu kritiky mířící až na nejvyšší místa klubu. Situace vygradovala 12. května, kdy Florentino Pérez vystoupil na mimořádné, bouřlivé tiskové konferenci. Ostře se pustil do Barcelony kvůli „případu Negreira“, do médií i do rozhodčích — a ti následně podali na prezidenta Realu žalobu. Pérez zároveň oznámil vypsání voleb, aby znovu upevnil kontrolu nad klubem. Jenže do hry vstoupil Enrique Riquelme, takže o budoucnosti Realu se zřejmě rozhodne až u volebních uren.
Zápas, který Real odehraje tuto sobotu, bude posledním vystoupením Álvara Arbeloy na lavičce prvního týmu. Arbeloa, jenž se v posledních týdnech stal i neoficiálním mluvčím klubu v jeho tažení proti CTA, LaLize a RFEF, tak uzavře své krátké a bouřlivé působení.
Jeho nástupcem má být José Mourinho — pokud Florentino Pérez vyhraje volby. Ty by se měly konat zhruba za dva týdny, pokud se definitivně potvrdí kandidatura Enriqueho Riquelmeho.
Volby mají být začátkem nové éry v Realu Madrid po „annus horribilis“, z něhož by se otřásla i královna Alžběta. Nikdy v moderní historii nevyvolala sezona bez trofeje v Madridu tolik konfliktů, napětí a otevřených ran.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
