Kaká: Když si vyhledáš nejhorší přestupy Realu Madrid, objevím se jako první — spolu s Hazardem
- Bývalí hráči Realu
- dnes 14:45
- 0 Komentářů
- Laša
Brazilská legenda takto otevřeně promluvila o své madridské etapě v rozhovoru s Rio Ferdinandem. „Mourinho dával přednost jiným hráčům,“ řekl
Kaká byl prvním z Galácticos roku 2009. Ve stejném létě, kdy do Madridu dorazili Cristiano Ronaldo a Karim Benzema, přišel z AC Milán také brazilský záložník — jako čerstvý vítěz Ligy mistrů a držitel Zlatého míče. Jeho etapa v Realu trvala čtyři roky a nenaplnila očekávání, mimo jiné kvůli zraněním. A to navzdory obrovskému očekávání, s nímž na Bernabéu přicházel, i částce, kterou za něj klub zaplatil: 67 milionů eur.
Více než deset let poté se brazilský záložník o svém madridské období otevřeně rozpovídal v podcastu Ria Ferdinanda, legendy Manchesteru United. „Moje etapa v Madridu byla velmi komplexní. Byly tam osobní i profesní věci. Přišel jsem z Milána jako nejlepší hráč světa a když si dnes vyhledáš nejhorší přestupy Realu, jsem tam první já s Hazardem. Můžeš to vidět: Kaká a Hazard,“ přiznal s velkou dávkou sebekritiky.
„Můj problém v Madridu byly nejdřív zranění a potom rozhodnutí trenéra. Mourinho dával přednost jiným hráčům: Özilovi, Di Maríovi, Benzemovi, Cristianovi… A já tam byl taky. Všichni jsme bojovali o dvě místa v základní sestavě. On se rozhodl pro jiné.“ vzpomíná Brazilec na období, kdy se jejich cesty v první Mourinhově éře v Realu protnuly.
„To období pro mě ale bylo opravdu důležité, protože jsem se mu snažil dokázat, dělal jsem maximum, abych mu ukázal, že můžu hrát víc a být stabilnější. Zároveň jsem si procházel osobní krizí identity.“ dodal otevřeně.
„Kdo jsem? Nejlepší hráč světa, nebo jeden z nejhorších přestupů Realu Madrid v posledních letech?“ přemítal Brazilec. „Často jsem nad tím přemýšlel. Víra pro mě byla v té době strašně důležitá. Nebyl jsem ani nejlepší na světě, ani jeden z nejhorších přestupů Realu. Byl jsem Boží syn. Moje identita vycházela z víry. Bůh mě miloval v jakékoli situaci. V Miláně jsem podával skvělé výkony a Bůh mě požehnal. A když jsem v Madridu nemohl podat to, co jsem chtěl, když jsem nemohl ovlivnit výsledky, Bůh byl se mnou stejně a já byl požehnaný.“
„Emočně i osobně se do těch čtyř let vešlo úplně všechno. Byla to neuvěřitelná etapa,“ dodal, když mluvil o roli, kterou v celém procesu sehrála jeho víra.
Na závěr svého ohlédnutí za působením v Realu Madrid projevil brazilský záložník velkou vděčnost prezidentovi klubu Florentinu Pérezovi, který stál v čele organizace po celou dobu jeho madridské etapy. „Mám radost, když vidím Florentina, hráče, zaměstnance, kteří tam pořád jsou, a když mám dveře otevřené. Kdykoli mě vidí, říkají mi: ‘Tohle je tvůj klub, je skvělé, že jsi tady.’“
„V den, kdy jsem odcházel z Realu Madrid, mě Florentino zavolal do své kanceláře a řekl mi: ‘Podívej, nešlo to tak, jak jsme všichni chtěli, ale jsem moc rád, že jsi za nás hrál. Vždycky jsi byl profesionální a férový. Nikdy jsi neřekl nic špatného o trenérovi, o klubu ani o komkoli tady.’ Nikdy jsem nic neřekl a nikdy mě neuvidíš říct něco špatného o klubu nebo trenérovi. Musel jsem si tím projít. A jsem moc šťastný za to, jaký jsem dnes — a to je částečně díky té době,“ uzavřel.
Zde je zbytek jeho odpovědí:
Nehoda v bazénu:
„Vyrůstal jsem v křesťanských hodnotách. Rodiče mi vždycky říkali o Bohu. Když mi bylo 18, měl jsem neuvěřitelnou nehodu v bazénu. Udeřil jsem hlavou o dno, krk se mi zkroutil a zlomil jsem si ho. Stalo se to v říjnu roku 2000 a dva měsíce jsem nosil krční límec. Bylo to velmi těžké. Chtěl jsem být profesionál a doktoři mi říkali, že nevědí, jestli ještě někdy budu moct hrát.“
„Nezačal jsem věřit v Boha kvůli tomu — věřil jsem už předtím. Ale v té chvíli jsem měl velmi silnou zkušenost s Bohem. O dva měsíce později jsem mohl nastoupit za A‑tým São Paula. Trenér se ptal na hráče z akademie a jen díky tomu, že jsem byl na lavičce, jsem šel s prvním týmem, protože dvacítka zrovna hrála. Jel jsem na zápas s áčkem, hrál jsem výborně a trenér si mě nechal. Stal jsem se profesionálem. Za dva měsíce to byl zázrak. Moje víra a moje rodina byly klíčové.“
Ancelotti a jeho příchod do Milána:
„Ancelotti pochopil můj způsob hry a přizpůsobil se. Milán hrál 4‑4‑2 a postavil mě napravo. O taktice jsem tehdy moc nevěděl a pobíhal jsem po celém hřišti. Tři zápasy v kuse na mě Ancelotti křičel: ‘Vrať se, vrať se, zůstaň napravo!’“
„Pak ale pochopil, že rád hraju volně, a změnil systém. Přešel na diamant a postavil mě doprostřed. Uvědomil si, že je to lepší jak pro mě, tak pro tým. Hrát s Pirlem a Seedorfem bylo neuvěřitelné. Díky nim jsem vyrostl. Pirlo mi pomohl pochopit italské pojetí fotbalu. Dokázal mě najít kdekoliv na hřišti. Viděl všechno, co se dělo. Já se jen musel hýbat.“
Cristiano Ronaldo:
„Hrál jsem s ním čtyři roky. Skvělý člověk, skvělý spoluhráč. Mluvili jsme portugalsky a já byl pořád s Portugalci: Marcelem, Pepem, Carvalhem, Cristianem… Byla to skvělá parta.“
„Má svůj způsob uvažování — chce překonávat vlastní rekordy, dávat víc gólů. Je to neuvěřitelné. Chápu ho. Pracuje na tom. Je jiný. Já věci beru tak, jak přicházejí. Chci se zlepšovat, být lepší, ale spoustu věcí nemůžu ovlivnit.“
„Byl inspirací. Je skvělé mít takové hráče v týmu. Řešil nám spoustu problémů. Když máte takového fotbalistu, je to neuvěřitelné. Bylo neuvěřitelné ho mít po svém boku.“
Vinícius jako lídr Brazílie:
„Ancelotti je ten nejlepší trenér, jakého může mít. Vinicius je hlavní postavou Realu Madrid. Byl nejlepším hráčem světa. Vini může být lídrem. Raphinha také. Casemiro a jeho vůdcovství. Marquinhos. A vpředu Vini, Raphinha, Cunha…“
Ronaldo Nazário:
„Nejlepší hráč, s jakým jsem kdy hrál, je Ronaldo Fenomeno. Způsob, jakým přemýšlí, spojený s jeho schopností to provést… Je neuvěřitelné ho sledovat. Někdy jsem si říkal: ‘Jak ho to vůbec mohlo napadnout?’ — a on to ještě dokázal provést.“
„Spojení? Skvěle jsem si rozuměl s Pirlem. Nemusel jsem si říkat o míč ani nic dělat, balón si mě našel. Se Seedorfem to bylo podobné.“
Mistrovství světa 2002:
„Na mistrovství světa 2002 byli Ronaldinho, Ronaldo a Rivaldo. Padesát dní jsem je viděl trénovat, odpočívat, hrát. Byla to moje nejlepší univerzita. Naučil jsem se od nich strašně moc. To nejdůležitější bylo, že se nebáli zkoušet věci. Zkoušeli to, někdy se spletli, ale zkoušeli to dál.“
„Poprvé jsem je potkal na soustředění v Barceloně. Seděl jsem na snídani a vidím přicházet Ronalda, Ronaldinha, Rivalda, Roberta Carlose, Cafúa, Lucia, Emersona… Poprvé jsem si říkal: ‘Já s těmi kluky hrával ve videohrách’ — a teď s nimi snídám před mistrovstvím světa.“
„Ronaldo pro mě byl strašně důležitý. Viděl se ve mně a pomáhal mi se vším. Bral mě hrát golf ve volném čase. Bylo to výjimečné.“
Lamine Yamal:
„Lamine je víc jako Neymar. Je podobnější Neymarovu stylu v jeho nejlepších letech. Takoví hráči tě přimějí sednout si k zápasu jen proto, abys viděl, co dokážou vymyslet.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
