Carvajal: Zaplatil bych obrovské peníze, abych mohl znovu zažít remontadu na Bernabéu
- Bývalí hráči Realu
- dnes 6:46
- 0 Komentářů
- Laša
Dani Carvajal poskytl rozhovor deníku AS jako hráč Getafe, s nímž podepsal smlouvu před dvěma týdny. Přinášíme nejzajímavější výroky bývalého kapitána Realu Madrid z tohoto rozhovoru.
Jak jsi prožil tak netradiční léto ve své kariéře?
„Hodně jsem trénoval. Na dva týdny jsem odjel s manželkou, ale po zbytek léta jsem trénoval od pondělí do pátku a víkendy měl volné. Byl jsem připravený na to, že mi může kdykoli zazvonit telefon. Když přišel víkend, zůstávali jsme doma, abychom nemuseli organizovat výlet pro celou naši početnou rodinu s dětmi. Trénoval jsem také s Joseluem na hřišti v Las Rozas a s kondičními trenéry ze španělské fotbalové federace…“
Trénovat o samotě musí být zvláštní a náročné, že?
„Ano, pocítil jsem to… Zvlášť po příchodu do Getafe. Ztrácíte totiž cit pro cvičení zaměřená na držení míče, i když ho pak rychle znovu získáte. Fotbal je o kontaktu, práci rukama, soubojích a krytí míče tělem. Prakticky všechno se zakládá na intuici: míč je tady, míč je tam, všechno se děje mnohem rychleji než při individuálním tréninku. O samotě pracujete na fyzické kondici, abyste byli připraveni, pokud dostanete příležitost nastoupit, ale potřebnou jiskru při práci s míčem znovu získáte až samotnou hrou.“
Co ve 34 letech vnímáš nejvíce, když se s přibývajícím věkem musíš vypořádávat s hráči, jako jsou Nico Williams nebo Raphinha?
„Vynahrazujete si to zkušenostmi. Dokážete se lépe pozičně postavit, zastavovat soupeře v běhu a víte, koho máte proti sobě – jestli na něj více zatlačit, když je zády k vám, nebo mu nechat trochu více prostoru, pokud je velmi rychlý. To jsou věci, které s věkem získáváte, stejně jako postupně ztrácíte něco z maximální rychlosti a zrychlení. V posledních desetiletích o sebe fotbalisté mnohem více pečují a udržují si nejvyšší výkonnost i ve vyšším věku. V posledních letech získávali Zlatý míč hráči po třicítce, jako Modrić, Messi nebo Cristiano Ronaldo, a mezi finalisty jsou téměř všichni starší třiceti let. Harry Kane je stejně starý jako já.“
A jak ses vypořádával s fotbalovým hladem, když jsi nehrál?
„Fotbalový hlad mám v sobě od narození. Právě ten byl klíčový při rozhodování, že zůstanu doma a podepíšu smlouvu s Getafe. Miluju fotbal. Atmosféra, kterou jsem před několika dny zažil před nástupem na hřiště na stadionu San Mamés, je přesně to, co mě naplňuje a díky čemuž si uvědomuji, jaké mám štěstí. Chtěl jsem se znovu cítit jako fotbalista a hrát z čisté vášně, užívat si to stejně jako v dětství.“
Luka Modrić říkal, že si nedokáže představit život bez fotbalu. Jak hráč pozná, že musí skončit? Rozhoduje tělo, hlava, nebo obojí?
„S tímto přístupem souhlasím. Chci sám rozhodnout, kdy přestanu hrát a kdy se vzdám všech těch emocí. Ten okamžik nastane, když vám tělo řekne, že už to nezvládá, nebo když ztratíte radost z každodenního chození na tréninky.“
Ovlivnilo tvé rozhodnutí pokračovat v kariéře výrazně také to, že jsi nechtěl skončit po tak vážném zranění a po roce, během kterého jsi už byl zdravý, ale téměř jsi nehrál?
„Mělo to obrovský vliv. Když jste od října téměř celý rok zranění a potom pravidelně nenastupujete, chcete znovu zažívat radost z toho, že jste na hřišti. To byl jeden z klíčových důvodů, proč jsem chtěl pokračovat v kariéře.“
Musíme se zeptat na Sergia Ramose. Mluvil jsi s ním o jeho situaci a případném návratu k fotbalu v Getafe?
„Ano, mluvil jsem s ním. Řekl mi, že v našem týmu by to bylo složité, protože máme pět nebo šest stoperů. Vyprávěl mi, že se přesto bude dál připravovat pro případ, že by se objevila nějaká příležitost. Stále je otevřený nabídkám, pokud by přišlo něco, co by ho zaujalo a motivovalo. To, jak trénuje a jak se připravuje, je neuvěřitelné…“
V mládežnické akademii Realu Madrid jsi byl už od dětství. Existuje slavná fotografie, na které pokládáš základní kámen ve Valdebebas. Co prožíváš, když si teď oblékáš jiný dres?
„Někdy se mi stane, že po odvezení dětí do školy ze zvyku málem špatně odbočím a zamířím směrem na Valdebebas [smích]. Rozloučení s Realem Madrid bylo neuvěřitelné, patřilo k nejkrásnějším zážitkům mého života. Když vyjdu na ulici, cítím vřelost madridistas, kteří mi děkují za všechno, co jsem udělal, a prosí mě, abych se v budoucnu vrátil. To mi přináší největší uspokojení, dokonce větší než trofeje. Pocit, že jsou fanoušci hrdí na mé nasazení, je něco nádherného. Hraní za Getafe teď vnímám jako výzvu a do zápasů jdu s obrovským nadšením.“
Jak jsi prožíval El Clásico, když jsi ho sledoval zvenčí?
„Byl jsem nervózní. Podle mě to byl fantastický zápas. Oba týmy hrály skvěle, ale především Real Madrid, který ani na okamžik nepřestal soupeři vzdorovat. Real Madrid pořádně udeřil do stolu. Z této perspektivy se na zápas díváte jinak, ale sledoval jsem ho v dresu Realu Madrid.“
Stále je jasně vidět, že Valverde patří mezi nejlepší krajní obránce na světě…
„Je velmi všestranný. Díky svým fyzickým předpokladům létá jako letadlo tam i zpět, skvěle střílí a dokáže pracovat po celé délce hřiště. Zvládá to opravdu výborně.“
Po 23 letech strávených v akademii a prvním týmu Realu Madrid si dokážeš představit, že se do klubu v budoucnu vrátíš jako trenér nebo funkcionář?
„Teď si užívám fotbal. Kdo ví, co přinese budoucnost. Možná budu trénovat mládežnické kategorie, zamířím do vedení klubu nebo se budu starat o jeho organizační záležitosti… Sám sebe si ale spíše představuji při každodenní práci na hřišti, u mládeže nebo jako trenéra, protože mám rád aktivní život.“
Jaké výjimečné vzpomínky ti zůstaly na 13 let v prvním týmu Realu Madrid?
„Jednoznačně den mého představení. Také den, kdy jsme získali La Décimu, který odstartoval dvanáctiletou zlatou éru s velmi mladou skupinou hráčů a odchovanci, jako byli Nacho, Morata nebo samotný Joselu. A vybral bych také den svého rozloučení.“
Dát gól ve finále Ligy mistrů a získat ocenění pro nejlepšího hráče muselo být také něčím výjimečným.
„Bylo to neuvěřitelné, ale v mé hlavě mají větší význam chvíle plné emocí a láska lidí.“
V anketě Zlatý míč jsi skončil čtvrtý a vzápětí tě postihlo tak vážné zranění. Kolikrát sis říkal, že by bylo lepší tehdy do souboje vůbec nejít?
„Vedli jsme 2:0 a běžela poslední minuta. Ale takový už jsem. Maminka mi často říká: ‚Teď v Getafe v klidu, šetři síly, nemusíš bojovat o každý míč.‘ Odpovídám jí, že to nedokážu, protože bych to pak nebyl já. K takové kariéře mě dovedlo to, že jsem na každém tréninku i v každém zápase ze sebe vydával úplně všechno. Tak chápu tento sport a na tom nic nezměním. Život ale není vždycky procházka růžovým sadem. Zranění po mistrovství Evropy pro mě bylo velkou ranou, ale člověk musí hledat i pozitiva. Mohl jsem si užívat dětství svých dětí, trávit spoustu času doma a výrazně posílit svou psychiku tím, že jsem postupně zvládal jednotlivé malé etapy rehabilitace. Po tomto vážném zranění jsem hodně dospěl.“
Ty a Nacho… Jste odchovanci Realu Madrid, kteří mají více Pohárů mistrů evropských zemí než Barcelona za celou svou historii. Ve vaší generaci Castilly byli také Morata nebo Joselu… Jak důležitý byl tento pocit sounáležitosti?
„Naše generace Castilly měla obrovské štěstí. Pro kabinu je velmi důležitý pocit sounáležitosti a také to, že člověk prošel celou cestu od nejnižších kategorií a nese si hodnoty, které získal v akademii. Přestože je dnes obtížné dostat se přímo z Castilly do prvního týmu, odchod do jiného klubu, jako tomu bylo v mém případě, vás připraví na případný návrat.“
Se kterým trenérem sis nejlépe rozuměl?
„Měl jsem jich hodně a od každého si něco odnáším… Nejvíce času jsem ale strávil s Carlem a právě s ním jsem dosáhl největších úspěchů. Je pro mě skoro jako druhý otec. Během jeho druhého působení v klubu byl náš vztah jiný, protože už jsem patřil mezi kapitány. Viděl, jak dospívám, takže bych si vybral Carla.“
Učil ses také od dalších trenérů, jako jsou Zidane, Lopetegui, Xabi nebo Arbeloa?
„Ano, od každého se snažím vzít si něco pozitivního. Jsem velmi empatický a snažím se vcítit do situace trenéra, když musí dělat rozhodnutí.“
Dokáže absence vítězství v Realu Madrid člověka opravdu tolik vyčerpat?
„Nevyčerpává vás to, ale bolí to. V Realu Madrid jsou totiž nároky nejvyšší. Dva roky bez získané trofeje byly těžké, zvlášť když jsem je prožíval jako kapitán.“
Jaké byly ty večery s remontadami, kdy Bernabéu připomínalo blázinec?
„Zaplatil bych obrovské peníze, abych mohl něco takového znovu zažít, opravdu. Ani si to nedokážete představit… Atmosféra, která během těchto zápasů Ligy mistrů vzniká, se nedá popsat. Pro mě je klíčovým okamžikem chvíle, kdy hlasatel oznámí: ‚Šest minut nastavení,‘ a stadion se promění. Všichni jsme měli obrovské štěstí, že jsme to mohli zažít. V semifinále proti Bayernu se Asensio navíc míče jen lehce dotkl, přesně tak, aby se dostal přímo k Rodrygovi. Courtois chytal neuvěřitelné míče, byli jsme na hraně, až jsme najednou vstřelili ten gól a všechno se změnilo.“
Když se ohlédneš zpátky, dokázal sis představit, že v Realu Madrid prožiješ takovou kariéru?
„Když se ohlédnete zpátky, uvědomíte si, jak těžké je rok co rok udržet si místo v základní sestavě Realu Madrid. Obrovsky si vážím legend, jako jsou Raúl, Sergio Ramos, Marcelo, Roberto Carlos, Cristiano Ronaldo nebo Modrić, protože se jim to podařilo. Lidé se trochu unaví z toho, že pořád vidí stejné tváře. To je logické. Obvykle se vždycky dožadují revoluce, nadchnou se pro novou posilu a chtějí vidět, jak hraje… Je to těžké a vyžaduje to obrovské úsilí i obětavost.“
Jaký je Vinícius, kterého tak dobře znáš? Myslíš, že prochází těžkým obdobím?
„Je to fantastický člověk. Do kabiny přináší obrovskou radost. Nikdy neváhal vzít na sebe odpovědnost za tým a říct si o míč, když se zápasy vyvíjely nejhůře. To je třeba ocenit. Je to hráč, který se nikdy neschovává. Myslím si, že současná situace kolem Viniho, když se na ni podíváme objektivně, s tou červenou kartou a pochybnostmi, jestli by měl hrát, nebo ne… To by nebylo příjemné pro nikoho. Vini už se ale dokázal dostat i z těžších situací. Musí zachovat klid, právě prodloužil smlouvu a má před sebou ještě spoustu let. Je to výjimečný hráč a už brzy znovu uvidíme toho Viniho, který drtí soupeře.“
Mbappého jsi mohl sledovat ještě z bezprostřednější blízkosti…
„Je to bestie. To, co předvedl naposledy v El Clásicu, bylo neuvěřitelné. Díval jsem se také na sestřih jeho akcí a vždyť už ho ani nejde bránit lépe. Cubarsí mu v několika situacích zastoupil cestu, chytal ho, a Kylian mu přesto dokázal uniknout… Střílí góly tak, že nechává obránce za sebou v plném běhu. Svými předpoklady patří k nejlepším hráčům, jaké jsem kdy viděl.“
A pak je tu ještě jeden, který se jmenuje Cristiano Ronaldo…
„Určitě dosáhne na hranici 1000 gólů. A zaslouží si to. Je příkladem disciplíny a vytrvalosti… Lidé se soustředí na poslední roky. Kdo neměl možnost sledovat Cristiana, zejména tady v Realu Madrid, měl by to napravit. Byl neuvěřitelný. A to především z pohledu dění v kabině. Před důležitým zápasem Ligy mistrů mi říkal: ‚Poslouchej, až se dostaneš do pozice, odkud můžeš centrovat, prostě pošli míč do vápna a já tam budu.‘ A člověk si hned říkal: ‚Bože, já snad všechny soupeře sežeru, jen abych ti tam mohl poslat všechny ty míče!‘ [smích]. Budil obrovský respekt… Byl to predátor pokutového území.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
