Mourinhovy nápady přinášejí ovoce: Čtyři poznatky z vítězného El Clásika

La Liga
dnes 13:30
0 Komentářů
Laša

José Mourinho (zdroj: realmadrid.com)

Vítězství v El Clásiku znovu naznačilo, že José Mourinho v Realu Madrid správně zasahuje do klíčových oblastí hry. Vyvážený střed pole, který kombinuje fyzickou sílu s technickou kvalitou, jistota v podobě vůdce obrany, znovu ožívající kapitán a fungující levá strana mohou tvořit základ týmu, který nevyniká pouze individuálními kvalitami, ale stále lépe se sehrává i jako celek.

1. Recept na střed zálohy funguje

Dlouho hledal ideální řešení, nyní se však zdá, že José Mourinho konečně našel správný recept. Po vítězství v El Clásiku v Barceloně portugalský trenér zdůraznil, co od středu zálohy očekává: správnou kombinaci fyzické připravenosti, důrazu v osobních soubojích, fotbalové kvality, inteligence a schopnosti odolávat soupeřovu presinku. V El Clásiku tato myšlenka zafungovala na jedničku, stejně jako už v předchozích domácích zápasech proti Seville a Lipsku.

Spojení Auréliena Tchouaméniho a Bernarda Silvy přineslo přesně tu rovnováhu, kterou Real Madrid ve středu pole potřebuje. Tchouaméni dodává týmu stabilitu, vyhrává souboje a jistí defenzivu, zatímco Bernardo díky své technice, přehledu a odolnosti vůči presinku dokáže nacházet řešení i pod tlakem soupeře. Tato dvojice tak spojuje defenzivní důraz s fotbalovou kvalitou.

Důležité navíc je, že Mourinho není odkázán pouze na jednu variantu složení zálohy. Arda Güler může Bernarda nahradit a nabídnout hře jiný kreativní rozměr. Na defenzivnější pozici má portugalský kouč k dispozici také Eduarda Camavingu a Federica Valverdeho jako alternativy k Tchouaménimu. Díky této variabilitě se Real Madrid hůře čte a Mourinho může složení středu pole přizpůsobovat soupeři i aktuálnímu dění na hřišti.

Portugalský kouč to ostatně jasně vysvětlil na tiskové konferenci na Camp Nou: „Pochopil jsem, že nám ve středu zálohy více prospívá kombinace různých typů talentu než dvojice hráčů s podobnými vlastnostmi. Tím chci říct, že nenasadím vedle sebe Bernarda a Gülera, ledaže bych byl v zoufalé situaci. Stejně tak používám dvojici Tchouaméni–Camavinga jen v určitých fázích zápasu. Vedení klubu i já dáváme přednost kombinaci hráčů, kteří zajišťují defenzivní rovnováhu a zároveň nám přinášejí vyšší kvalitu do ofenzivy.“

2. Huijsen přebírá odpovědnost

Dean Huijsen patří od Mourinhova příchodu do Madridu mezi trenérovy oblíbence, a to nejen díky jejich společné minulosti v Římě. Jednadvacetiletý obránce se od začátku sezony stále více přibližuje tomu, co si od jeho příchodu v létě 2025 v Realu Madrid slibovali. V El Clásiku předvedl bezchybný výkon a zaujal mimořádnou kombinací klidu, jistoty a fyzické síly. S míčem působil sebevědomě, při poziční hře byl pozorný a předvídavý a v přímých soubojích dokázal soupeřům důrazně vzdorovat.

Zvlášť důležité bylo, že se Huijsen nesnažil každou situaci řešit fotbalově. Když to bylo potřeba, neváhal zasáhnout rázně, bez kompromisů a klidně i za cenu méně elegantního řešení. Právě cit pro správné vyhodnocení situace odlišuje skutečného vůdce obrany od ostatních stoperů.

Pro Real Madrid přitom není důležitý pouze Huijsenův individuální výkon, ale také otázka, s kým si na stoperu nejlépe rozumí. Vedle mladého Španěla mohou své přednosti uplatnit jak Antonio Rüdiger, tak Ibrahima Konaté. Mourinho tak získává další možnosti při skládání stoperské dvojice. Huijsen může díky svému klidu a hernímu přehledu převzít organizaci obrany, zatímco jeho spoluhráči naplno využijí své fyzické předpoklady a defenzivní kvality.

Pokud si současnou formu udrží, španělský reprezentant už nebude pouze příslibem do budoucna. Už nyní má předpoklady k tomu, aby převzal vůdčí roli a stal se jedním z pilířů obrany Realu Madrid.

3. Stará vášeň je zpět

Po vítězství na Camp Nou už je zřejmě jasno: Federico Valverde na pozici pravého obránce dávno není jen nouzovým taktickým řešením. Právě v této roli naplno vynikají vlastnosti, které z něj už řadu let dělají jednoho z nejcennějších hráčů Realu Madrid – dynamika, obrovská pracovitost, důraz a neutuchající odhodlání bojovat o každý míč. Valverde dokáže v defenzivě uzavírat volné prostory, svádět intenzivní souboje a díky své rychlosti zastavovat soupeřovy útoky. Pomáhá mu také schopnost předvídat vývoj hry. Zároveň podporuje ofenzivu svými výpady a náběhy do volných prostorů.

Pozoruhodné je, jak dobře mu tato pozice vyhovuje. Valverde může ovlivňovat hru na celé pravé straně, aniž by na sebe musel brát hlavní odpovědnost za rozehrávku nebo tvorbu hry ve středu pole. Může naplno využívat svou energii v přímočarých akcích, zvyšovat tempo a jít spoluhráčům příkladem svým nasazením. Právě v tak intenzivním utkání, jakým El Clásico bezpochyby je, měly tyto vlastnosti cenu zlata.

Jak důležitý Valverde na této pozici je, ukázalo i jeho střídání po něco málo přes hodině hry. Zatímco uruguayský kapitán se na postu, který dlouho neměl v oblibě, postupně proměnil v oporu defenzivy, jeho náhradník Denzel Dumfries, jenž je na pravého obránce zvyklý, měl zpočátku značné problémy. Nizozemec se sice poměrně rychle stabilizoval, výrazněji však do zápasu nezasáhl. Jinými slovy, Valverde po svém odchodu zanechal citelnou mezeru.

Samozřejmě zůstává otázkou, nakolik bude toto řešení fungovat dlouhodobě proti různým soupeřům. Dosavadní dojem je však velmi slibný. Na pravém kraji obrany Valverde znovu nachází část své někdejší síly, a především svou pověstnou vášeň pro hru. Kapitán navíc navzdory zdravotním potížím vydržel na hřišti podstatnou část utkání. Po zápase přiznal:

„O přestávce jsme spolu mluvili a trenér se mě zeptal, jestli můžu pokračovat. Zkusil jsem ještě chvíli vydržet. Doufám, že to nebude nic vážného, protože jsem si poranil nohu. Střídání bylo spíše preventivní. Vzhledem ke kvalitě mých spoluhráčů je pro mě velmi snadné říct, že chci pokračovat. Dívají se na vás, povzbuzují vás a trvají na tom, abyste dál odváděli pro tým maximum. Je pro mě ctí stát s nimi na hřišti a sdílet s nimi jednu kabinu.“

4. Levá strana funguje v obou směrech

Také na levé straně se rýsuje spolupráce, která může Realu Madrid přinést větší stabilitu i taktickou variabilitu. Marc Cucurella a Yan Diomande se díky svým odlišným přednostem dobře doplňují v defenzivě i ofenzivě. Oba nejen plní své úkoly, ale zároveň se dokážou vzájemně jistit, čímž dodávají celému týmu větší jistotu. Proti soupeři, jako je Barcelona, která se snaží prostřednictvím křídelních hráčů a rychlých kombinací útočit do volných prostorů, byla tato souhra obzvlášť důležitá.

El Clásico ukázalo, že levá strana Realu dokáže odolávat tlaku, zavírat volné prostory a včas narušovat soupeřovy útočné akce. Tým přitom nemusí obětovat ofenzivní přínos. Cucurella s Diomandem se mohou zapojovat do rozehrávky, podporovat útok a vytvářet početní převahu. Zdá se, že si oba rozumějí také po herní stránce, což ostatně ukázala i akce vedoucí k prvnímu gólu.

Cucurellovi navíc výrazně pomáhala Diomandeho poctivá práce směrem dozadu, díky níž se mohl plně soustředit na hlídání Lamineho Yamala. Tento úkol zvládl téměř dokonale. Že levá strana může fungovat i v jiném složení, ostatně naznačily už předchozí týdny, kdy si s Diomandem dobře rozuměl také Álvaro Carreras.

Vinícius Júnior tak bude mít po návratu z ligového trestu výrazně složitější pozici. Konkurence na levé straně útoku Realu Madrid totiž roste a dosavadní výkony ukazují, že Mourinho má k dispozici i jiné varianty, které mohou týmu přinést potřebnou rovnováhu.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.