Florentino odsunul Laghrariho a sportovní rozhodování delegoval na jiné
- Klub
- dnes 9:40
- 0 Komentářů
- Laša
Agustín Marco je novinář deníku El Confidencial, který se obvykle věnuje především tématům z oblasti byznysu. V posledních měsících se však zaměřil také na volební kampaň v Realu Madrid a jako první přinesl řadu informací o kandidátovi Enriquem Riquelmem, jenž je — jak se ukázalo — jeho blízkým přítelem. Nyní tento novinář zveřejnil nové zprávy o krocích prezidenta Realu Madrid. Níže přinášíme jejich shrnutí.
Lidé z okolí Florentina Péreze tvrdí, že samotný fakt konání prezidentských voleb a vstup Enriqueho Riquelmeho do hry jako skutečné opozice Realu Madrid i Florentinovi prospěl. Poprvé po dvaceti letech se objevila reálná alternativa k dosavadnímu vedení, což podle nich přimělo Péreze k reakci. Ten byl dlouhá léta pevně navázaný na Anase Laghrariho — svého zákulisního poradce a bankéře, který výrazně profitoval z finančních operací spojených s Realem i Barcelonou, již pomohl zachránit.
Hlavní reakcí Florentina Péreze podle deníku El Confidencial bylo předávání pravomocí. Nejprve José Mourinhovi, kterého přivedl z vlastního rozmaru a zaplatil 15 milionů eur za jeho vyvázání z Benfiky. Portugalci však svěřil plnou kontrolu nad budováním týmu podle jeho trenérského vkusu. Žádné hvězdy ani experimenty s talentovanými mladíky typu Mastantuono. Jen pracovití hráči na tvrdou práci — Bernardo, Dumfries, Konaté či Cucurella. Fotbalisté zvyklí na náročné zápasy, se zkušenostmi z Ligy mistrů, připravení okamžitě naskočit do sestavy a od prvního kola konkurovat Barceloně. To vše proto, aby v momentě, kdy Pérez na konci listopadu znovu předstoupí před socios na valném shromáždění, byl Real v tabulce před Barcelonou.
Stejný postup zvolil prezident i v basketbalové sekci. Vrátil do funkce Juana Carlose Sáncheze, generálního ředitele oddělení, kterého sám před rokem odsunul. Sánchez, architekt jedné z nejúspěšnějších evropských basketbalových organizací, znovu převzal vedení sekce na úkor Carla Ocañi — funkcionáře druhé linie, který byl ve vedení Realu odměněn hlavně díky politickým vazbám, protože ho premiér Pedro Sánchez dosadil do Telefóniky jako zástupce vlády. První krok Juana Carlose po roce bez trofejí bylo odvolání trenéra Sergia Scariola, kterého přivedl Florentino, i když to znamenalo zaplatit vysoké odstupné.
Anas Laghrari v celé této situaci neměl příliš velký vliv. Stejně jako při nedávném „konkláve“, které Florentino Pérez uspořádal před několika dny v luxusní restauraci Zalacaín — jeho oblíbeném místě — společně s generálním ředitelem klubu José Ángelem Sánchezem a Manuelem Redondem, šéfem prezidentské kanceláře a loajálním dohlížitelem klubového provozu, který je připraven udělat téměř cokoli, jen aby ochránil prezidenta. Nejde o to, že by téměř osmdesátiletý Pérez zcela ztratil důvěru ve svého bankéře, který v klubu nemá žádnou oficiální funkci. Nic takového. Ale jeho reakce na vstup Enriqueho Riquelmeho do volebního boje je taková, že Laghrari — Pérezův kmotřenec — najednou získal protiváhu. A tím přestal mít volné pole působnosti, kdy si v klubu dělal věci po svém a vtahoval Florentina i Real do projektů, které skončily neúspěchem: Superliga, přestavba Bernabéu nebo myšlenka Evropské NBA. Projekty, které navíc dostaly klub do konfliktu s La Ligou, UEFA, federací i s místními sousedy Bernabéu, z nichž mnozí jsou socios Realu Madrid.
Dva Sánchezové — José Ángel i Juan Carlos — znovu získali rozhodovací pravomoci. Stejně jako bankéř Donato González, nový člen představenstva, kterého Laghrari považuje za svého protivníka, protože má přímý vliv na Florentina. Všichni se shodují v jedné věci a už o tom přesvědčili i Péreze: vyhlásit v této chvíli referendum o prodeji až 10 % klubu by bylo obrovské riziko. Pérez by ho mohl prohrát, pokud by potřeboval kvalifikovanou většinu. Především proto, že téměř 12 tisíc hlasů, které v posledních volbách získal Riquelme, bylo interpretováno jako jasný nesouhlas s vedením muže, který jako prezident nejbohatšího klubu světa nechal Real předběhnout finančně oslabenou Barcelonou, jež staví do sestavy dospívající hráče.
Florentino Pérez přesto musí sáhnout po finanční páce, jak ji označuje, aby vyrovnal klubové účty. Především jde o zhruba 500 milionů eur na pokrytí navýšených nákladů na stadion. Proto trvá na tom, že chce prodat část klubu — ale až po předchozí konzultaci se socios, aby celý proces proběhl otevřeně a transparentně. Přesto ho jeho okolí přesvědčilo, že teď na to není vhodný čas. Zaprvé kvůli atmosféře kolem klubu. Zadruhé proto, že se ani po téměř třech letech nepodařilo najít jasný model, který by — jak sliboval v poslední kampani — zajistil, že socios zůstanou vlastníky klubu. Právní poradci mu vysvětlili, že je to doslova nemožné, protože Real Madrid je neziskový subjekt, takže nikdo nemůže získat akcie ani podíly, jak navrhoval Anas Laghrari. Ten tvrdil, že každý socio by za tento „privilegium“ obdržel minimálně 100 tisíc eur.
Podle návrhů jiných lidí, jejichž hlas Florentino v poslední době poslouchá stále častěji, je nejjednodušší cestou — podobně jako v případě společnosti Real Madrid Estadio, dceřiné firmy spravující Bernabéu, která je v rukou Sixth Street — vytvořit novou společnost, jejíž část by se prodala miliardáři nebo technologické firmě. Požadovaná částka je 500 milionů eur za vstup do partnerství s klubem, za spojení jména investora s Realem a za možnost „vyfotit se“ s projektem, ale bez nároku na jakoukoli dividendu. A nejlepší pro Real je podle těchto zdrojů to, že zájemců je celá řada — i když „snadné peníze“ už prý dávno neexistují.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El Confidencial
