Mourinhovi jeho útočná eskadra zafungovala
- La Liga
- dnes 14:56
- 0 Komentářů
- Laša
Portugalec dostal k dispozici kádr, který je oproti loňské sezoně výrazně kvalitnější. Má na výběr z celé řady variant a proti Espanyolu se rozhodl postavit Ardu Gülera na pravý kraj jako falešné křídlo.
Z pohledu dosavadní kariéry se José Mourinhovi dařilo lépe v roli pronásledovaného než pronásledovatele. Jeho nejúspěšnější a nejpamátnější týmy byly zvyklé vést závod o titul od začátku až do konce. Role toho, kdo musí dohánět soupeře, mu naopak příliš nesvědčí. I proto má pro něj vítězství Realu Madrid proti Espanyolu takovou cenu.
V La Lize, která se rýsuje jako nelítostný souboj mezi Barcelonou a Realem Madrid, se může o titulu rozhodovat až nad hranicí 90 bodů. Barcelona ovládla minulou sezonu s 94 body a během celého ročníku jich ztratila pouze 20. Každý bod tak bude mít pro oba hlavní favority cenu zlata. Real Madrid přitom proti Espanyolu málem přišel hned o dva.
O to cennější vítězství, zvlášť s ohledem na to, jak se zápas vyvíjel. Espanyol se dokázal vzpamatovat z povedeného úvodu Realu Madrid, který se dostal do vedení po důrazné hlavičce Bellinghama, jenž byl ve vzduchu prakticky nezastavitelný.
Domácí začali postupně přebírat iniciativu. Přitvrdili v soubojích, přidali na tempu a výrazně jim pomáhali Javi Hernández na levé straně a Calatrava, který z pravého křídla neustále zabíhal do středu. Právě oni připravili půdu pro vyrovnání. Akce navíc odhalila velkou slabinu obrany Realu Madrid, která bez zjevného důvodu zůstala stát a nedokázala na situaci zareagovat.
Mourinho převzal kádr, který je oproti loňské sezoně výrazně silnější. Možností má na výběr celou řadu. Proti Espanyolu se rozhodl postavit Ardu Gülera na pravý kraj jako falešné křídlo – tedy do role, kterou zastával ještě před příchodem Xabiho Alonsa. Ten se z něj naopak snažil vychovat komplexního záložníka, který zvládne oběhat celý střed hřiště.
Možná z Gülera jednou skutečně vyroste hráč typu Luky Modriće, Mourinho však tuto roli svěřil zkušenému Bernardu Silvovi, kterého postavil do středu zálohy.
Právě Güler poslal do vápna centr, který Bellingham s velkou razancí proměnil ve vedoucí gól. Poté přidal ještě dvě elegantní průnikové přihrávky, jenže útočníci je nedokázali využít. Do kabin se tak šlo za stavu 1:1. A Real Madrid si nemůže dovolit žádné zbytečné zaváhání. Dva roky bez trofeje nedají Mourinhovi ani jeho týmu vydechnout. Bylo jen otázkou času, kdy na scénu dorazí útočná eskadra Realu Madrid.
Časy, kdy se na pravém křídle tísnila řada ofenzivních záložníků vydávaných za křídla, jsou pryč. Mastantuono byl odeslán do Florencie a na jeho místo dorazil Diomande. Ten měl ještě v době svého působení v Leganésu poměrně nízkou cenu, po přestupu do RB Lipska však jeho hodnota výrazně vzrostla. Proti Espanyolu přišel na hřiště ve druhém poločase a obsadil pravou stranu. Oproti svým předchůdcům na tomto postu bude představovat výrazný posun.
Diomande měl ve druhém poločase na hru skutečný vliv. Na opačné straně se Vinícius až příliš zaplétal do soubojů s Calatravou, který unikl vyloučení jen díky benevolenci rozhodčího, a také s důrazným levým bekem El Hilalim. Brazilci navíc nepomohla ani jeho snaha si některé situace vymodlit.
Mourinho ho přesto nechal na hřišti až do konce a nasadil sestavu s obrovskou ofenzivní silou: Mbappé, Vinícius, Diomande, Bellingham – ten neúnavně okupoval pokutové území – a mladík Espí, který nedávno dorazil z Levante. Tam ostatně ukázal, že tvrzení, podle kterého je nejlepším útočníkem Etta Eyong, nebylo tak docela přesné.
A právě Espí se výraznou měrou zasloužil o to, že Levante udrželo prvoligovou příslušnost. Realu Madrid pak při svém ligovém debutu vystřelil vítězství. Ve španělském fotbale je typologicky neobvyklým útočníkem, který má už od mládí předurčenou roli klasického hrotového útočníka. Jeho gól měl obrovskou váhu nejen kvůli tomu, co znamenal, ale také způsobem, jakým ho vstřelil – s klidem, správným rozhodnutím a jistotou uprostřed chaosu, který v tu chvíli panoval v pokutovém území.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
