Den, kdy Real Madrid chtěl hrát v katalánské lize, ale Barcelona to odmítla kvůli „rasové podstatě“
- Kronika Bilého baletu
- dnes 6:23
- 0 Komentářů
- Laša
V roce 1936 se Real Madrid ocitl v těžké situaci – aby mohl udržet své hráče a zaměstnance, zvažoval účast v Mistrovství Katalánska. Nicméně Barcelona mu kladla překážky a bránila jeho přijetí do soutěže.
Valencie, stadion Mestalla. Datum: 21. června 1936. Více než 22 000 diváků sleduje finále Copy, v němž se utkává tehdejší Madrid FC (označení „Real“ bylo odstraněno po vyhlášení republiky) s FC Barcelona. Los Blancos vedou 2:1, když v posledních okamžicích zápasu Escolà vypálí tvrdou, nízkou a přesnou střelu k tyči branky, kterou hájí Ricardo Zamora. Brankář Realu Madrid se vrhá doleva a míč zastavuje. O chvíli později rozhodčí, Aragonec Ostalé (rozený v Zaragoze), píská konec zápasu. Bílí si připisují pohárový triumf. Pouhý měsíc poté vypukne španělská občanská válka…
Období konfliktu přinutilo kluby hledat způsoby, jak přežít – a mezi nimi byl i Real Madrid a jeho barcelonský rival.
Jedním z prvních kroků Madridu k zajištění přežití ve válečných časech bylo nalezení finančních zdrojů, které by udržely klub, jeho hráče a zaměstnance. Dne 4. srpna 1936 se vedení klubu ujala Federace dělníků, pod vedením Juana José Valleja a s pomocí Pabla Hernándeze Coronada jako sekretáře. Tento výbor nahradil správní radu Rafaela Sáncheze Guerry a Vallejo převzal klíčové role nejen v Realu Madrid, ale i ve Španělské a Kastilské fotbalové federaci. Část svých pravomocí svěřil Coronadovi.
V té době mnoho institucí prchalo z Madridu do Katalánska a Valencie, aby unikly válečnému chaosu, ale fotbalová utkání pokračovala dál. Dokonce se konaly i přátelské zápasy mezi Madridem a výběrem Levante.
Tak se začaly podnikat kroky, aby se Madrid (Real) a Athletic Madrid (Atlético) zapojily do Superregionálního šampionátu spolu s kluby z Levante, jako Valencia, Murcia, Hércules, Levante, Cartagena a Gimnástico.
Turnaj měl odstartovat 4. října, ale jen týden před jeho začátkem bylo rozhodnuto, že madridské týmy se nezúčastní, pravděpodobně z bezpečnostních důvodů.
V této situaci přišel Hernández Coronado s myšlenkou dlouhé evropské turné, které mělo původně trvat čtyři až pět měsíců a zahrnovat zápasy ve Francii, Belgii, Švýcarsku… dokonce i v Sovětském svazu! Ale tato myšlenka byla rychle zavržena – nikdo netušil, jak dlouho válka potrvá.
Najednou se objevila další myšlenka: Real Madrid by mohl hrát v Katalánském šampionátu.
Hernández Coronado tuto možnost nadšeně představil Paco Bruovi, který ji přijal s nadšením. Los Blancos by se tak mohli zapojit do katalánské ligy, kde by se utkali s Barcelonou, Espanyolem (který myšlenku podpořil natolik, že nabídl Madridu svůj stadion i veškeré potřebné vybavení během jeho pobytu v Katalánsku), Sabadellem, Gironou, Granollers a Badalonou. Téměř všechny kluby myšlenku přijaly pozitivně, především kvůli dvěma důvodům: zaprvé by pomohla hráčům a jejich rodinám, a zadruhé by přítomnost čerstvých vítězů poháru zvýšila návštěvnost stadionů a tím i příjmy.
FC Barcelona však začala klást překážky. Nejprve vyjádřila obavy, že přítomnost madridského klubu by mohla mít negativní dopad na katalánskou společnost. Dále se objevily pochybnosti o tom, zda by Madrid nakonec nevyhrál celou soutěž – koneckonců jen pár měsíců předtím triumfoval v národním poháru. Mezitím Paco Bru pokračoval v jednáních a udržoval téměř každodenní kontakt s Hernándezem Coronadem. Dokonce našel prostornou vilu pro madridskou výpravu v El Masnou, pobřežním městečku asi 25 km od Barcelony, a získal souhlas vedení Madridu.
Odbor profesionálních fotbalistů se zasadil o to, aby byly odstraněny veškeré pochybnosti, a ocenil kvalitu madridských hráčů, kteří se měli k výpravě připojit.
Tým tvořilo celkem 18 hráčů:
- Brankáři: Espinosa a Alberty
- Obránci: Ciriaco, Quesada a Bonet
- Záložníci: Pedro Regueiro, Villita, Valle a Antonio Bonet
- Útočníci: Luis Marín, Luis Regueiro, López Herranz, Lecue, Malbo, Emilín Alonso, Alfonso Sanz a Emilio Sánchez
Se vším prakticky dohodnutým a hráči již usazenými v novém prostředí byla svolána klíčová schůze na 20. října, kde mělo dojít k definitivnímu potvrzení celé situace.
Iniciátorem schůze byl Ramón Eroles, prezident Katalánské fotbalové federace, který se k této iniciativě stavěl skepticky. Přesto získal podporu všech klubů – kromě Barcelony. Její zástupce, Rosendo Calvet, vyjádřil obavy, že přítomnost madridského týmu by mohla negativně ovlivnit druholigové a další nižší soutěže.
Během schůze Eroles náhle odešel – byl „naléhavě“ povolán zástupcem několika týmů z Primera B, který měl doručit dokumenty podepsané představiteli těchto klubů, v nichž odmítali účast Realu Madrid v soutěži.
Jeho dlouhá nepřítomnost nakonec vedla k přerušení jednání. O týden později, 27. října, Katalánská fotbalová federace zveřejnila oficiální prohlášení, v němž zamítla účast Realu Madrid v šampionátu. Nabídla však hráčům možnost individuálního začlenění do různých katalánských týmů – žádný z nich však tuto možnost nepřijal. Dokonce se zvažovalo rozšíření soutěže na další oblasti Levante, ale Real Madrid nakonec ustoupil, sbalil své věci a vrátil se zpět do Madridu.
Později byl zveřejněn zápis z jednání Výboru zaměstnanců FC Barcelona ze dne 14. října 1936, jen týden před klíčovým zasedáním Katalánské fotbalové federace (20. října).
V tomto dokumentu klub jasně vyjádřil svůj nesouhlas se začleněním Realu Madrid do Katalánského šampionátu. Odůvodnění bylo formulováno takto: „Aby nedošlo ke zkreslení ani ztrátě žádné z jeho rasových a hluboce duchovních podstat, které jsou základem jeho slavné historie.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
