REPORT: Real Madrid – Valencia 4:0. Byl klid a byla slavnost

Real Madrid rozdrtil Valencii — s Viníciusem v základní sestavě, dvěma dalšími góly Mbappého a galapředstavením Bellinghama. Tým Corberána byl jako z papíru.

Byla to další šťastná noc na Bernabéu na cestě k Anfieldu – jedné z ostrých zatáček této sezony. Mbappé znovu zazářil se svou Zlatou kopačkou, když přidal další dva góly. Bellingham se definitivně proměnil v kouzelníka. Vinícius nastoupil v základní sestavě, neproměnil penaltu, ale bez následků, a když ho Xabi Alonso střídal, obešlo se to bez výbuchu emocí. Courtois byl spíš v roli pasivního diváka. Carreras vstřelil nádherný gól a nikdo se nezranil. Všechno směřovalo k tomu, aby si Real šel večer lehnout s osmibodovým náskokem na Barcelonu a s nadějí, že trvalý náskok nakonec vyčerpá pronásledovatele.

To vše se odehrálo za tichého souhlasu Valencie, která působila jako zombie – rezignovaná, poražená už při výstupu z autobusu. Dřív, před Limem a dalšími, kteří se v tom poznají, to býval největší zápas jejich ligové sezony. Dnes je to jiný svět.

Xabi Alonso si přenesl svůj fotbal i do tiskových konferencí. Když byl před zápasem opakovaně dotazován na to, proč se jeho jméno ani funkce neobjevily v písemném aktu pokání Vinícia, sáhl po své specialitě z hřiště – změně hry. Případ uzavřel, kdo ví, jestli definitivně, a chtěl mít klid. Postavil Vinícia, vrátil se ke schématu 4-3-3, které znovu otevřelo dveře Mastantuonovi, a ponechal Valverdeho na kraji obrany, protože Trent potřebuje pozvolný návrat. Real Madrid posledních týdnů – s výjimkou El Clásica, kde Camavinga posílil střed pole lídra.

Ani Corberán nesáhl po velké rotaci. Z jedenáctky, která před týdnem padla s Villarrealem, vypadl jen Javi Guerra. Nepůsobilo to jako tvrdohlavé trvání na svém, spíš jako zoufalý nedostatek alternativ. Za zmínku stojí, že celková tržní hodnota celé soupisky Valencie je nižší než hodnota samotného Mbappého nebo Bellinghama.

Takže to bylo přesně to, co se čekalo — jednostranný zápas, v němž Real Madrid bušil na bránu od prvních minut, sbíral šance a brzy skóroval. Nejlepší sedativum bez receptu. Valencie se při pohledu na tabulku nepoznává. Už třetí sezónu přežívá jako občasný trosečník, drží se záchranného prkna a s obavami se snaží doplavat ke břehu, s vědomím, že jednou to nemusí vyjít. Neustálé odklízení trosek obvykle končí špatně.

VAR na scéně

Tento Madrid s vysokým presinkem, znakem moderního fotbalu, bleskovým přechodem do útoku a dravci vepředu, byl pro soupeře zcela mimo dosah. Zápas si podmanil metodou bleskového výsadku — od úvodního hvizdu natlačil útočnou linii do vápna a vyslal čtyři salvy v pořadí: Mbappé, Valverde, Vinícius a Bellingham. Ty připravily půdu pro gól na 1:0 — výsledek zásahu VARu.

Militao vyskočil na roh a po jeho hlavičce přišel další dotek — tentokrát od Tárregy, jehož ruka byla v poloze „napůl vztyčená“. Záběr se objevil na obrazovce před Busquetsem a ten v tom viděl penaltu. Mbappé tentokrát nezaváhal jako v El Clásicu a dál plnil sýpku gólů.

Nejlepší zprávou večera ale nebyl Francouz, nýbrž Bellingham — stále pod vlivem kouzelného elixíru z El Clásica. Ještě nedávno ho trápilo zraněné rameno, ale operace ho osvobodila. Získal zpět svou hru, náladu i autoritu. Nikdo nečetl zápas lépe. Druhý úder navrhl on — hlubokým pasem, který provrtal poslední obrannou linii Valencie. Güler sehrál roli prostředníka s přesným centrem, a Mbappé zakončil jedním dotekem. Francouz je prostě zkratkou k úspěchu.

Aniž bychom ztráceli ze zřetele, že navzdory lesku klubové vitríny a emblému netopýra měl Real proti sobě třetí tým od konce tabulky, zůstává dojem, že Madrid skutečně nabral tah. Nejprve se opřel o matematiku (13 výher ze 14 zápasů), pak o kvalitní hru bez míče, góly Mbappého a zázračné zákroky Courtoise, který si vysloužil až příliš mnoho čestných zmínek. Teď ale působí jako dobře namazaný stroj. Zápas proti měkké Valencii připomínal spíš školní přestávku.

V téhle uvolněné atmosféře dává smysl, že Vinícius požádal Mbappého, jestli by mohl kopat druhou penaltu — po faulu Thierryho na Carrera — a Francouz mu ji v kamarádském duchu přenechal. Brazilcovi se ale pokus nepovedl a Bernabéu zůstalo v rozpacích. Zatímco se stadion vzpamatovával, Bellingham, který už se vznášel nad trávníkem, vzal míč, zasekl si obránce a pravačkou poslal nechytatelnou ránu k tyči. Gól jako z partesu.

Konečně Endrick

Do večerního zápasu se už o poločase zapojili Ceballos a Camavinga — jednak kvůli ochraně Gülerova kotníku, který se hned na začátku zápasu ohnul jako rákos, jednak kvůli zachování celistvosti sestavy, protože Tchouaméni měl na kontě žlutou kartu.

Tahle fáze aktivního odpočinku už byla znatelně nudnější. Real ztratil o zápas zájem — a Valencia ho nikdy neměla. Corberán sáhl jen po kosmetických změnách: nechtěl debakl, který by mohl poznamenat budoucnost. V ospalém tempu si vyměnili střely Mbappé a André Almeida, aby připomněli, že se tu stále ještě hraje.

Jediný, kdo se snažil něco změnit, byl Vinícius — cítil dluh vůči stadionu i týmu, a tak aspoň několikrát vystřelil vpřed. Snahu projevil i Mastantuono, ale víc než ochotu nepředvedl. Na Anfieldu přenechá své místo opět Camavingovi.

Zbyl čas i na to, aby si Endrick připsal první minuty v sezóně, zatímco Vinícius odcházel ze hřiště s úsměvem, potřásal rukama — a dokonce si vyměnil pár přívětivých gest s Xabim Alonsem během poklidného večera. Poslední slovo si vzal Carreras, který završil kanonádu raketou do šibenice. Poslední šťastlivec dne.