Marcelo část 2: Nevyměnil bych svých pět Lig mistrů za jeden mundial

Iker Casillas už několik měsíců na svém kanálu YouTube vede sérii pořadů s názvem Bajo los Palos (Mezi tyčemi). Na začátku prosince byl hostem bývalého kapitána Realu Madrid Marcelo. Níže přinášíme druhou část rozhovoru s Brazilcem. (…)

A Rodrygo?

„Mám toho kluka moc rád Pro mě je to crack. Typický Brazilec, který nepotřebuje trénovat, nepotřebuje nic dělat a má všechno pod kontrolou. Z toho, co jsem viděl, teď moc nehraje, že? Ale nevím, v Realu Madrid musíš mít také hodně štěstí, musíš dělat spoustu věcí dobře, mít trenéra, který ti věří. Je tam mnoho faktorů. Pro mě je Rodrygo hráč na top úrovni, všichni jsme to viděli. Ale takový je fotbal – jeden den se máš dobře a hraješ, máš se dobře a nehraješ, máš se špatně a hraješ, a tak dál… Tak to prostě je.“

Co si pamatuješ z finále olympijských her v roce 2012?

„Finále olympiády? Ach ano, pravda. Už jsem si nevzpomněl. S Mexikem.“

Jsem tady od toho, abych ti to připomněl.

„Samé blbosti, že?“ (smích)

Poslouchej, všichni znají Marcela, který vyhrával tituly, ale chtěl bych, aby lidé věděli, jaké to je prohrát olympiádu.

„Byl to můj druhý turnaj s olympijskou reprezentací a pravda je, že je to něco úplně jiného. Ty jsi byl někdy na olympiádě?“

Ne, neměl jsem to štěstí, proto bych si rád poslechl.

„Já mám dvě medaile – jednu bronzovou a jednu stříbrnou – a jsou pro mě velmi, velmi výjimečné. A i když jsem nezískal zlato, je to pro mě něco neuvěřitelného, něco šíleného. Ve finále jsme prohráli s Mexikem, měli jsme všechno pod kontrolou, měli jsme opravdu, opravdu dobrý tým. Měli jsme Hulka, měli jsme Neymara, měli jsme skvělou sestavu. Ale takový je fotbal. Cítil jsem se ale, jako bych šel do války se svou reprezentací, víš? Bez velkých sponzorů, jedli jsme jídlo společně se všemi ostatními. Byla to pro mě krásná realita, kterou jsem mohl zažít.“

Z čeho to vycházelo a vůbec proč ses v určitém momentu rozhodl nechat si narůst vlasy? (oba se smějí) Překvap mě, protože nikdo to nechápal. Proč?

„Dobře, je to velmi jednoduché. Když jsem přišel, byl tam Robinho, že? Robinho měl krátké vlasy stejně jako já. A byl hezčí než ty. (smích) Ano, ano. Já jsem velmi ošklivý. Vždycky jsem byl ošklivý. Ale lidé si nás často pletli. V té době ještě moc neexistovaly sociální sítě. Tvůj obličej mohli lidé vidět jen v televizi nebo v novinách. Takže se toho vidělo méně, že? A když jsem chodil v čepici, lidé si nás pletli: ‚Robinho, Robinho‘. Ne, já nejsem Robinho. Tehdy jsem si řekl, že si nechám narůst vlasy.“

A to je všechno?

„Ano, o to šlo.“

Později sis udělal nějaké dredy nebo něco takového, že? Upravoval sis vlasy takhle… (ukazuje gesto dozadu)

(smích) „Ano, ano. V Brazílii. Ale udělal jsem to jen jednou. Strašně to bolelo a vypadal jsem jako nějaká hrozná krysa.“ (smích)

Vraťme se k Brazílii, protože jsem si na něco vzpomněl. Jak myslíš, že si Brazílie povede na tomhle mistrovství světa s Ancelottim?

„Ancelotti je trenér, který toho vyhrál opravdu hodně, má velké zkušenosti. Myslím, že to může být pro reprezentaci velmi důležitý faktor, ale jak už jsem říkal dříve – všichni v reprezentaci musí mít stejný cíl. Je tu ještě jeden problém – Španělsko top, top, Francie velmi top, Portugalsko, Argentina, která je aktuálním mistrem. Bude to těžké, že?“

Ano, ano. Vidím to všechno hodně vyrovnané.

„Ano, je šest reprezentací, které vypadají dobře, ale vždycky je tam nějaká jedna reprezentace… Maroko také vypadá velmi dobře.“

Ano.

„Vždycky je nějaká reprezentace, která… Jak se to říká?“

Překvapení.

„Překvapení, ano. A uvidíme. Ale Brazílie možná… Sakra, to mě štve, ta závist… (smích a ukazuje na repliku poháru světa) „

Ano, je krásný. (smích)

„Hezký.“

Takže možná bys za ten pohár vyměnil něco, čeho jsi dosáhl ve své kariéře? (smích)

„Ano, něco bych vyměnil, něco bych vyměnil.“

Vyměnil bys svých pět Lig mistrů za jeden mundial?

„Ne, nevyměnil bych. Pět bych nevyměnil, ale čtyři… (smích)“

Vždycky říkám to samé – mít tenhle pohár je absolutní výhoda.

Na co jsem se tě teď chtěl zeptat? Nepamatuju si. Sakra, měl jsem dobrou otázku, ale utekla mi z hlavy. To už je ten věk, ten neodpouští. Jedeš do Brazílie sledovat mistrovství světa?

„Na mundial, ano. Teď, když mám víc času a můžu dělat víc věcí…“

Víc času? Já tě vidím všude – streamuješ, jsi v Kings League, ve School FC. Jsi ve všem, chlape.

„Ano, ale je to právě proto, že mám čas. Když hraješ fotbal, nedá se to dělat.“

Co se týče School FC – jsi spíš za investování vydělaných peněz, nebo za jejich šetření? Jinými slovy – to, co jsi vydělal, chceš investovat do nějaké věci, projektu, nebo chceš šetřit?

„Ne, rád investuju, ale v klidu. Rád dělám nové věci.“

Kdo tě přivedl do Kings League? Kdo tě přesvědčil?

„Ne, já jsem prostě chtěl začít něco jiného a tohle je win-win, ne? Myslím, že Kings League hodně získává tím, že tam jsem, a stejně tak já získávám… Myslím, že když hraju já, tak z toho mají prospěch. To poslední video na Instagramu mělo 100 milionů zhlédnutí. To je šílené. A to je vše, prostě mě to baví. Mám spoustu přátel, kteří hráli futsal.“

Mluvil jsem s Piquém a opakoval jsem mu to dvacet tisíc krát – proč, do háje, nepřivedeš Kings League do Madridu? Kings League v Madridu by byla bomba. A on říká, že neví, že je v jednáních. Říkám mu: chlape, rozhodni se a přiveď to sem. Tady by to bylo mnohem lepší než kdekoliv jinde.

„Ano, mnohem lepší. A tady je centrum všeho, bylo by mnohem snazší sem dojet z jiných míst. Tak jo, Piqué, do Madridu. Pojď.“

Ano, řekni mu něco, protože to je tragédie.

Tetování s lebkou. Znám tě a vím, že ho máš od dětství.

„Ano, od dětství.“ (smích)

Ano, od té doby, co jsi byl miminko. Když jsem měl ještě dost silný hlas, abych na tebe zakřičel, abys přišel.

„Bože, jak on na mě křičel: ‚Marcelo!‘. A pamatuješ si Capella, když jsem přebíral míč? ‚Marcelo, kam běžíš?!‘.“

Ještě něco o Capellovi? Musíš říct ještě něco o Capellovi.

„Ano, je jedna dobrá historka. Skoro vůbec mě nestavěl, že? Samozřejmě jsem byl nadšený z toho života, ale chtěl jsem hrát víc. V posledním zápase, když góly dali Reyes a Diarra. Vyhráli jsme, ale prohrávali jsme a museli jsme to otočit. Sakra, všechny zápasy v té lize byly takové. (smích) Měl jsem u sebe velkou láhev vody a řekl jsem si, že až bude poslední hvizd, přijdu k němu zezadu a celý ho poliju vodou.“

A je to na záznamech, že? (smích)

„Ano, je. A myslím, že on neví, že jsem to byl já. Byl naštvaný a já ho celý polil.“

Vždycky naštvaný, vždycky. (smích) A kromě toho uměl být i vtipný, protože sedíš s ním a najednou ti začne vyprávět o tom, jak drop běloocasý migruje do Austrálie. A normálně ti vysvětluje, jak migruje. Pak říká, že vychází slunce… Chlap znal všechno o všem, o obrazech, o všem. Docela fenomén, Fabio.

Poslouchej, odkud se najednou vzalo to rozhodnutí vydat se směrem světa streamerů, toho paralelního světa vedle nás?

„Ne, tady nejde o to být streamerem. Já si prostě myslím, že i my bychom se měli trochu přeorientovat, ne? Spoustu let jsme hráli fotbal, měli jsme rutinu, rutinu, rutinu. Chci vstoupit do něčeho, v čem se budu cítit dobře. Mám rád témata spojená s módou, rád cestuju a poznávám kulturu jiných zemí. Nejsem streamer, ale mám rád fotbal, a fotbal je s tímhle světem propojený. Ale nebude to něco, čemu se budu věnovat navždy.“

Ale ty v tom jedeš naplno, jsi v tom hodně, ne? Protože já jsem také začal docela intenzivně, ale pak jsem trochu zvolnil.

„Protože i tohle zabírá hodně času. Já mám svého trenéra, který je ve všem v obraze, ale ani tomu se nechci věnovat na 100 %, protože mám spoustu dalších věcí na práci.“

Pořád hraješ na… (gesto hraní na ovladači)

„Ano.“

Hodně? Spolu se syny?

„Hodně. Dokonce i teď před odchodem, když ten mladší nemá školu, jsme odehráli jeden zápas.“

Ty jako otec kluka, který vstupuje do světa fotbalu – jaké mu dáváš rady?

„O fotbale s ním mluvím velmi málo. Říkám mu drobnosti, třeba jak si má zpracovat míč, tak či onak. Takové detaily. Ale Enzo je velmi zodpovědný, ten starší. Mladší je ještě malý, má teprve deset let. Ale ten starší – pokud jde o to, že je mým synem, všechno kolem Instagramu, natáčení a podobných věcí… Je hodně soustředěný, velmi klidný. A rady, které mu dávám, jsou spíš základní, protože je dobře vychovaný, ve škole si vede fenomenálně, deset z deseti. A na tom mi záleží.“

Když jsi viděl, jak začíná hrát fotbal a opravdu začíná svou kariéru… Uvidíme, jak daleko to dotáhne, protože to je samozřejmě velmi složité a těžké, ale když ho vidíš v UEFA Youth League v Realu Madrid a dokonce v mládežnických kategoriích reprezentace Španělska, jako Brazilec necítíš trochu…

„Ano, je tam ten pocit, protože celé své mládežnické roky jsem strávil v Brazílii. Ale Enzo se narodil ve Španělsku, tady je celý jeho život. Miluje Brazílii, miluje Rio de Janeiro, když tam jede, obléká si dres Fluminense, chodí na pláž, jí tamní jídlo. Je jasné, že je Brazilec, ale narodil se tady, tady má všechno a španělská reprezentace se k nám zachovala naprosto topovým způsobem. Volali nám, vysvětlili celý projekt, a to je pro mě nejdůležitější. Ať se cítí šťastný, ať se cítí dobře ve chvíli, kdy dělá rozhodnutí, ale to rozhodnutí je jeho. Reprezentace se s námi spojila, všechno vysvětlila a on se rozhodl. Ale nevím, možná až bude starší, tak sem jednou přijde sám, aby to všechno vysvětlil.“

Stejně jako jsi to udělal ty.

„Přesně tak.“

Po Cafu a Robertu Carlosovi (Marcelo se směje) byl jistý Marcelo. Jak myslíš, proč… Protože já si myslím, že se to trochu zastavilo. Nevidím teď v Brazílii takové krajní obránce, jako jste byli vy.

„Myslím, že příchod Roberta Carlose do reprezentace to celé určitým způsobem zrevolucionizoval, protože on byl fyzický fenomén – ta jeho střela, inteligence, všechno perfektní. U Cafua to samé – ta síla, kterou měl, ty šílenosti, které dělal na hřišti, jak pořád běhal nahoru a dolů. Myslím, že tohle všechno při jejich kvalitě už neuvidíme. A pak jsme přišli já a Dani Alves, kteří jsme byli víc…“

Ano, Dani Alves také, promiň.

„Kteří jsme byli víc z futsalu, dělali jsme trochu jiné věci.“

Samba.

„Věci, na které lidé u krajního obránce nebyli zvyklí – jesličky, přehození míče přes soupeře. Já to předtím nikdy neviděl. Pocházím z futsalu, takže pro mě jesličky nebo přehození míče jsou lepší než bránění, jsou krásnější než vstřelení gólu. A vždycky jsem se to snažil dělat. Teď je těžké najít krajního obránce, který by dělal takové věci. Samozřejmě jsou ve fotbale dobří hráči, kteří nejsou Brazilci. Nuno Mendes, ten je výborný, miluju ho. Alphonso Davies také. Je jich pár. Ale s tím citem pro míč jako Roberto nebo Cafu – myslím, že takový nikdo není. To je nemožné.“

Chci teď přejít k bloku o FC26. Mám tady tvoji hráčskou kartu. Já se v tom nevyznám, protože můj čas už minul, ale chtěl bych, abys na to mrknul a řekl, jestli souhlasíš s hodnotami, které ti dali. A řekni mi, co si o tom myslíš, protože já se podíval na sebe a je pro mě neuvěřitelné, že takový týpek jako já má takové hodnoty, a jiní mají 91. Nevím, jestli mě tím chtěli naštvat… Dávám ti to teď a chci vědět, jestli s tím souhlasíš. (podává kartu)

(smích) „Viděl jsem jiné s vyššími výsledky. Nelíbí se mi to.“

Ale můžeš si stěžovat, já jsem si stěžoval.

„Co je to pack? Pack completo?“

To je průměr, máš 89.

„89? Měl bych mít trochu víc.“

Podívej, já mám u rychlosti 59. A já jsem velmi rychlý. V bráně jsem byl jako velociraptor. A výběhy mám 90, a ty byly mnohem horší. Ten, kdo to dělal, to dělal potmě. Nebo tomu nerozumí.

„Nebo fandí Barçe. Pack 88. Nevím, nevím, jak to mají ostatní. Střely, střely, že? 70. Sakra, dával jsem hodně gólů na obránce. (někdo napovídá zezadu) Aha, to první bylo pace, pace. Já říkal pack completo. (smích) Dobře, podívej – pace, střely, přihrávky, driblink, obrana a fyzické parametry.“

Dobře, řeknu ti to z mého pohledu. Takže to první… Co to bylo?

„Pace, tedy něco jako rychlost. Sakra, s míčem jsem byl rychlejší než bez míče.“

Jsi rychlý, s tím souhlasím.

„Takže je to dobré, mám 88.“

Střely? Ty máš dobrou střelu.

„A 70 je špatně nebo dobře?“

Špatně.

Měl bys mít aspoň 80.

„Kdo to dělal?“

No říkám ti – někdo to dělal potmě.

„Přihrávky. Přihrávky 87. Za mě dobré. Nebyl jsem v tom crack, ale bylo to dobré.“

Driblink, že? Driblink vypadá dobře, protože jsi vždycky rád dělal ty triky a blbosti, co jsi dělal.

„84 v obraně. Tady se spletli. Měli mi ubrat z obrany a přidat do střel. 84 v obraně…“

A poslední? Fyzické parametry.

„A tady 77. Tady je to dobré. (oba se smějí) Celkově si nestěžuju, vadí mi jen střely. Protože 70… 70 je jako kdybych…“

Viděl jsem, jak jsi dával opravdové golazos.

„Ano – pravou i levou nohou. Někdy to letělo na tribunu, ale byly tam i golazos. Ano, na tribunu jako já u Capella. (smích) Ale celkový rating by měl být 90, ne?“

Ano, myslím, že ano. Já mám 90. Nelíbí se mi to – stěžoval jsem si jim, ale neposlouchají mě.

„Ale na té fotce jsi krásný. (smích) Pamatuješ, jak jsem měl ty vlasy dozadu, miloval jsem to.“

Ano, jako malá krysa. (smích)

Zadám ti ještě jednu otázku. Víš, že ve světě FC jsi v historické jedenáctce? Mám tady vypsaný celý tým. Carvajal, Cannavaro, Fernando Hierro, Roberto Carlos, Makélélé, Bellingham, Kroos, Zinédine Zidane, Raúl, Mbappé, Courtois, Marcelo, Figo, Beckham, Bale, Puskás, Hugo Sánchez, Ronaldo a Butragueño. Jaký tým bys z nich postavil?

„Z těch všech hráčů?“

Ano. Kdo do brány? Můžeš říct Courtois a tečka. Je mi to jedno. Casillas nebo Courtois?

„Ty, Ikere. A ne proto, že tu teď jsi. Ale Courtoise miluju, mám tě rád.“ (ukazuje srdíčko do kamery)

Protože Courtois je fenomén. Když se mě lidé ptají, jestli Courtois, nebo…

„Courtois je top, top, top. Ale já jsem starší a viděl jsem tebe v akci, v televizi. Budu pro Ikera, pro San Ikera.“

Tak přejdeme k obraně. Carvajal, Cannavaro, Hierro, Roberto Carlos… A to je vše? Není jich víc.

„Takže na pravé straně Carvajal. Cannavaro, Hierro a Roberto… Protože víc jich není.“ (smích)

Pak máš Makélélého, Bellinghama, Zidana, Kroose… A ne, i ty jsi tady.

„Ale já jsem mimo sestavu.“

Marcelo je tu taky.

„Ano, ale já zůstávám na lavičce. Rozcvičuju se.“

Takže stavíš Casillase, Carvajala, Cannavara, Hierra a Roberta Carlose. V záloze máš na výběr Beckhama, Figa, Kroose, Bellinghama a Makélélého.

„Já bych dal Bellinghama, Toniho Kroose a… Beckhama.“

A v útoku máš útočníky – Hugo Sáncheze, Ronalda Nazária, Butragueña, Raúla, Cristiana a Mbappého.

„Kolik míst mi zbývá?“

Tři.

„Cristiano, Mbappé a… Raúl.“

Dobře, to je slušný tým.

„Já Butragueña nikdy neviděl hrát, ale říkali mi, že byl opravdu top.“

Kdo za našich časů hrál nejvíc FC?

„Ti nejmladší. Higuaín, Marcelo a třeba Garay.“

No jasně, Garay. Garay u toho seděl celý den.

Pomalu končíme.

„Už?“

Ale počkej, položím ti ještě pár otázek, které jsem si připravil. Dobře – jak bys chtěl být zapamatován za deset let?

„Myslím, že jako šťastný člověk, který dělal všechno možné, aby pomáhal ostatním. Jako šťastný člověk, který si užíval život. Který se nikdy nevzdal dalších pokusů a dělání dobrých věcí. Který riskoval, aby se cítil dobře… Vysvětlím to na příkladu – jako obránce jsem dribloval, riskoval, ale když to vyšlo, bylo to sakra dobré.“

Jakou radu bys dal klukovi, který právě začíná jako krajní obránce?

„Ať si sbíhá do středu, protože bude blíž brance. Když zůstaneš u lajny, tak… (oba se smějí) Ne, aby byl někdo krajním obráncem, musí především bránit – což u mě nebylo na prvním místě. Ale ať se zapojuje víc do útoku, protože krajní obránce samozřejmě musí bránit, ale měl by se častěji zapojovat dopředu, sbíhat do středu… Protože krajní obránce nemusí jen centrovat na útočníky. Když jdeš do středu, otevírají se ti dveře, protože vytváříš větší prostor a jsi blíž brance. A musíš také dobře trénovat pravou nohu. Když nemáš jinou možnost, pravá noha tě zachrání – můžeš vystřelit, můžeš změnit stranu, trochu si sběhnout do středu.“

Dával jsi krásné góly pravou nohou, že?

„Ano. Protože soupeři se tehdy rozestoupí a máš před sebou velkou branku.“

Kdybys mohl zachovat jen jednu vzpomínku, co by to bylo?

„Ve fotbale, během mojí kariéry?“

Ano.

„Finále Ligy mistrů, když jsem zvedl pohár. To bylo… Když jsem viděl vaše fotky se Sergiem. Se Sergiem později, ale když jsem viděl tvoji fotku s tím pohárem… Vždycky jsem to chtěl udělat. I když mě Sergio bral na Cibeles, společně jsme věšeli šálu a tak dál. To je šílené, lidé nevědí, jaké to je…“

A mít vedle sebe Sergia. (oba se smějí) To je zajímavé. Vždycky když jsem zvedal pohár se Sergiem vedle sebe, myslím, že jsem ho držel maximálně deset sekund. Hned byl u mě, aby mi ho vzal a podržel si ho sám.

(smích) „Ano, ano, a pamatuju si jedno finále Ligy mistrů. Přiběhne ke mně a podá mi telefon na selfie tyči. Já všechno natáčím… A pak jsem to video nikdy neviděl. Sergio, kde je to video?“

Ale to je egocentrik. (smích)

Kdybys měl absolvovat dlouhou cestu autem, třeba Route 66, koho z bývalých spoluhráčů bys vzal s sebou?

„Koho bych vzal? (ticho) Počkej, přemýšlím. Jel bych s Ruudem van Nistelrooyem. Ano, miloval jsem ho. Bylo by to super.“

A koho bys určitě nevzal?

„Koho ne? Carvajala. Bože, to je choleryk. On by se popral s lidmi na ulici. (oba se smějí)“

A kterého trenéra bys vzal?

„Trenéra?“

Zizou?

„Ano, Zizou.“

A kterého ne?

„Počkej, už vím. (oba se smějí) Můžu to říct? Capello. Capello. (oba se smějí) Ne, všichni trenéři byli top, ale Capello… Capello byl…“ (máchnutí rukou jako k výprasku)

Dobře, moc ti děkuju.

„Poslouchej, Carvo. Neber si to osobně, jsi dobrý člověk, ale myslím, že trávit vedle tebe hodně času – to by bylo komplikované.“ (smích)

On taky stárne.

„On byl starý už ve 22 letech.“ (smích)

Dobře, krátké a vtipné otázky. Nejsměšnější osoba v Realu Madrid?

„Nejsměšnější? Luka Modrić.“

Opravdu?

„Ach bože. On nechce být vtipný, ale všechno, co dělá… (smích) Hrozně jsem se s ním nasmál.“

A nejvážnější?

„Nejvážnější? Raúl.“

Kdo tě na trénincích nejvíc překvapoval?

„O tom už jsem mluvil – Isco a Luka Modrić. Dělali s míčem věci, které pro mě byly nemožné.“

Kdo nejhůř tancoval?

„Ty. (oba se smějí) Bože, jaký ty jsi byl dřevák.“

Trenér, který ti nejlépe rozuměl.

„Zizou. Zizou a Ancelotti, ale Zizou byl takový: ‚Marcelínku, ty si hraj svoje, o bránění se stará Casemiro, ty se bav.‘ (smích) Ach, Zizou.“

Nejlepší asistence, na kterou si málokdo vzpomíná. Byla jedna proti Liverpoolu na Bernabéu, na Karima Benzemu. Byla hezká. Karim jen nastavil hlavu.

Spoluhráč, který tě nejlépe znal.

„V určitém momentu Roberto. Nestrávili jsme spolu moc času, ale hodně mi pomáhal, takže mě dobře poznal. Ale celkově myslím Casemiro, který mi rozuměl na hřišti i mimo něj. Na hřišti jsem si nejlépe rozuměl se Sergiem, protože mi hodně pomáhal. Ale ano, Casemiro.“

Nejtěžší zápas tvého života.

„0:5 na Camp Nou. Sakra, Ikere, my jsme vůbec neviděli míč. Ne, nic jsme neviděli. Měli jsme zatažené závěsy. (smích) Bože, já se sám sebe ptal, co se to děje. Xavi, Iniesta, Pedro, všichni. No, hráli jsme proti nejlepší Barçe v historii. Ale Pedro. Spousta lidí na Pedra zapomíná. Iniesta, Xavi, Messi, všichni z té doby. Henry. Skvělý tým. To se musí uznat.“

Dobře, Marcelito, díky, že jsi přišel. Doufám, že ses bavil. Probrali jsme toho hodně. Dám ti malý dárek, abys měl památku. Určitě máš nějaké moje dresy, moje rukavice…

„Mám jeden dres… (otevírá krabičku s rukavicemi) Ale pěkné. Můžu je vytáhnout? V těch jsi nechytal, že?“

V těch bych teď nechytil vůbec nic. Já mám rád ty staré rukavice.

„Líbí se mi, ale víš, co se mi líbí nejvíc? Ta fotka, kde děláš ten gesto jako mladý kluk. (ukazuje prsty) Moc děkuju. Bylo to příjemné. Když budeš chtít, přijdu znovu.“

Jsem si jistý, že i ty si jednou spustíš takový podcast a začneš dělat rozhovory s ostatními.

„Ano, rád mluvím. Ty taky. Moc děkuju. Bylo to potěšení. A děkuju ti i za všechny ty roky, kdy jsi na mě řval, protože bez toho… „(smích)

Zdroj: realmadryt.pl