Lucas Vázquez: Kauza Negreira? Krok za krokem vychází najevo, co se během těch let dělo

Bývalí hráči Realu
dnes 8:45
1 Komentář
Laša

Lucas Vázquez (zdroj: realmadrid.com)

Lucas Vázquez poskytl obsáhlý rozhovor deníku AS, konkrétně Tomási Roncerovi. Přinášíme výběr nejzajímavějších a nejzásadnějších pasáží z konverzace s bývalým hráčem Realu Madrid a současným fotbalistou Bayeru Leverkusen — rozhovoru, ve kterém se otevřeně vrací k éře na Bernabéu, komentuje současnost klubu a bez obalu mluví i o kauze Negreira.

Ptají se tě hráči Leverkusenu, jaký je Real Madrid?
„Ano, ano! Pravda je taková, že ano! Zvenčí všichni vnímají Real Madrid jako největší klub na světě. Proto je normální, že se tě ptají na nějaké zážitky ze zápasů, které si pamatují. Ale především, jak říkám, zvenčí se Madrid zdá mnohem větší, než jsme to možná cítili my, když jsme byli uvnitř.“

A co tam říkají o Xabim Alonsovi? A jak ho hodnotíš ty?
„Xabi je v Leverkusenu pojem. To, čeho s nimi dosáhl, je působivé… Je to součást historie. A samozřejmě se bavíme o tom, co se děje v Realu Madrid a tak dále… ale lidé ze světa fotbalu také vědí, že to jsou momenty, etapy — jako toto období mnoha změn v Realu Madrid — ve kterém je potřeba mít trpělivost a důvěřovat jak skvělým hráčům, které máme, tak trenérovi.“

Jaký byl Zidane v osobním kontaktu?
„Byl idolem celé kabiny. Všichni jsme k němu měli obrovský respekt. A je pravda, že si na začátku nikdo nepředstavoval, že dosáhneme takového úspěchu, ale byl to člověk velmi přímočarý, vždy mluvil otevřeně. S hráčem jednal tak, že ti řekl přesně to, co si myslí, a dával ti váhu, kterou jsi měl — a to je něco, co se musí ocenit. Nejvíc ho charakterizovala víra v hráče. Zizou se pořád cítil jako fotbalista a přesně věděl, jak fotbalisté přemýšlejí. Velmi se angažoval a hodně dbal na to, aby hráč byl vždy na prvním místě.“

Odešel jsi z Realu Madrid s pěti tituly Ligy mistrů — tedy s tolika, kolik jich Barcelona získala za celou svou historii. A zároveň jen se čtyřmi tituly mistra Španělska. Kdyby přiletěl mimozemšťan a zeptal se tě, co se tu stalo a jak je to možné… co bys mu řekl?
„Je to zvláštní, opravdu zvláštní. Těžko se to vysvětluje. Tak to prostě vyšlo… a rozhodně bych svůj palmarès za nic neměnil [úsměv]. Jsem velmi spokojený s tím, čeho jsme dosáhli. Ale ano, je pravda, že nám v lize možná chyběla trochu větší kontinuita… Zatímco v Lize mistrů jsme ji měli.“

Jsi tak dobrý člověk, měl by ses jmenovat Svatý Lucas. Ale jestli chceš, já ti to vysvětlím: možná teď, když vychází najevo celá kauza Negreira, začíná být vidět, že vyhrát některé ligy, které jste prohráli o dva tři body, bylo ve skutečnosti strašně těžké. A ty jsi to prožíval jako všichni madridistas… Jasně, tehdy se o Negreirovi nevědělo, ale dnes, když se na to člověk dívá zpětně, opravdu byly zápasy, po kterých si říkáš: ‚Dobře, jak je to vůbec možné?‘ Podívej, dám ti příklad: 2. minuta na Camp Nou, Mascherano na tobě páchá jasný penaltový zákrok, čisté podražení… Clos Gómez už má píšťalku u úst… a zaváhá. ‚Protože to byla 2. minuta.‘ Jasně, jasně… Jak ty jako madridista, který to prožil — protože jsi to opravdu prožil — nahlížíš na kauzu Negreira? Kauzu, která navíc postupuje soudní cestou, protože se objevuje stále víc důkazů. Je tam zpětně nějaká zlost? Pocit, že to mohlo mít vliv? Jako ta penalta se Sevillou, která vám dávala titul, ale situace se vrací a mění v penaltu Militaa, když ho míč trefí do ramene… Jak to hráči prožívají?
„To není normální, to není normální. Říkal jsem to nedávno v jiném rozhovoru. Myslím, že tenhle problém je mnohem vážnější, než se teď hodnotí. To, že klub platil člověku napojenému na rozhodčí, je těžké vysvětlit. Myslím, že dřív nebo později se spravedlnosti dostane zadost. Ale ano, samozřejmě — to, co se stalo, je něco, co ve fotbale nemůže mít místo. To nejsou otázky fair play ani nic podobného. Je to všechno mnohem vážnější, než se zdá. A možná máš trochu pravdu, že to všechno… že to všechno mohlo mít vliv i na zisk dalších titulů.“

Ty, jako hráč Realu Madrid, jsi musel snášet ten otřepaný slogan „rozhodčí vždycky pomáhají Realu“ nebo „Real byl Francův klub“. Po léta existovala společensky zakořeněná představa, že Real byl klubem moci a že v případě pochybností mu vždy nadržovali. A teď přišel moment pravdy a samozřejmě se stalo to, co se stalo. Madridistu to skoro nutilo mít komplex a omlouvat se za něco, co se nikdy nestalo…
„Hodně silné…“

A k tomu… Já jsem přece nikdy nikomu z komise rozhodčích neplatil, a už vůbec ne jejímu místopředsedovi! To musí dávat obrovský pocit bezmoci, protože vy jste měli mít mnohem víc domácích titulů…
„Ano, myslím, že všechno má svůj vliv. Krok za krokem se začínají odkrývat karty a je vidět, co se během těch let dělo. Je to něco, co je třeba vzít v potaz, potrestat… nebo uvidíme, jaká rozhodnutí nakonec padnou ze strany justice. Ale samozřejmě — tohle není normální. To není normální.“

Vraťme se k našemu Realu Madrid. Jedno léto odešli Kroos, Nacho, Joselu… a v tom posledním i náš Lukita a náš Luquitas. Řeknu ti jednu věc: kromě Carvajala má člověk pocit, že chybí ti lídři, kteří měli to DNA, tu genetiku, cítit Real jako druhou kůži. Zdá se, že máme velmi dobré hráče, ale trochu tam chybí vůdcovství. Jak to vypadá z dálky?
„To jsou etapy, fáze. V Realu Madrid jsme měli roky, kdy se v jedné kabině sešli výjimeční hráči se silnou osobností — a to se pak přirozeně přenášelo na celý tým. Tyhle věci se budují časem. Současný kádr má skvělé fotbalisty a pevně věřím, že tuhle situaci dokážou zlomit.“

Nedávno jsem psal v AS a dívali se na mě jako na blázna, když jsem tvrdil, že Real Madrid je navzdory všemu pořád ve hře ve všech čtyřech soutěžích a že se to může změnit ze dne na den. Ty jsi takové momenty zažil — tým vypadal, jako by padal do spirály, a najednou se zvedl…
„Ano, ano. To je něco, co se v historii Realu Madrid opakuje pořád. Všichni ho chtějí odepsat, mluví o sezóně bez titulů… a přitom je teprve prosinec a Real je pořád ve hře o všechno. Jak jsem říkal už dřív — chce to trpělivost a počkat, jak dopadne ta rozhodující část sezony.“

V této chvíli máme dva topové hráče: Mbappého a Viníciuse. S Kylianem jsi hrál v minulé sezoně… Jaký u něj vidíš strop? Může dovést tým k triumfální sezoně? Protože jsou tací, kteří říkají, že je geniální, ale nemá charakter Cristiana Ronalda…
„Ano, myslím, že to dokáže. Kylian má jak fotbalové, tak mentální schopnosti, aby dosáhl úplně všeho. Jeho strop si může určit jen on sám. A doufejme, že si ho budeme moci užívat ještě mnoho let. Myslím, že v podstatě strávil spoustu let v Paříži, doma, a každá změna je těžká. Minulá sezona, jeho první, byla náročná… ale získal Zlatou kopačku. To je třeba zdůraznit. Teď je na mnohem vyšší úrovni — a nejde jen o góly, ale o samotnou hru. A z toho musí těžit celý tým. A k tomu… Vini… Samozřejmě, to je ohromující hráč. Někdo, kdo si v Realu Madrid už mnoho let buduje skvělou cestu. A ve dvou, podle mě, mohou pro náš klub dokázat opravdu velké věci.“

Ty, jako bys byl jeho starší bratr… Co bys řekl Vinimu? Protože je světová špička, ale v den El Clásica pochybil při střídání a kolem něj je pořád nějaký hluk. Co bys mu řekl?
„Vini je už dost dospělý na to, aby věděl, co má dělat. Ale podívej, Vini… V celé mé kariéře je to jeden z nejlepších lidí, jaké jsem potkal. Musím to říct a chci, aby to lidé věděli. Vini má obrovské srdce a myslím, že jeho temperament je trochu odrazem jeho fotbalu. Je to tornádo na hřišti: někdo neúnavný, kdo jde pořád do soupeře, pouští se do jeden na jednoho, vždycky se snaží rozbít obranu. A… možná je to taky kluk, který rád cítí důležitost, bere na sebe odpovědnost, která přichází s tím být hráčem Realu Madrid. A občas udělá chybu, jako my všichni. Ale měli bychom ho respektovat — a také mít rádi takového, jaký je.“

Myslíš, že se situace dá v této sezoně ještě napravit?
„Myslím, že ano. Myslím, že ano. Real Madrid má víc než dost kvality na to, aby letos získal tituly. A věřím, že se mu to podaří. Určitě.“

A myslíš, že Xabi Alonso bude schopný dotáhnout svůj projekt? Protože už se objevují hlasy, že ‚ho vyhodí‘…
„(smích) To je vždycky stejné, vždycky! Nic nového…“

A pokud mu dají prostor, myslíš, že bude moct svůj plán v budoucnu naplno realizovat?
„Myslím, že se mu to podaří. Věřím, že letos prožije skvělou sezonu a odehraje důležitou roli v Realu Madrid. Zaslouží si to. V Bayeru Leverkusen ukázal, že je výborný trenér — a to samé udělá i v Realu Madrid.“

Jaké to bylo, když tě Ancelotti musel přesvědčit, aby se z tak spektakulárního křídelníka stal pravý obránce?
„Prvním, kdo mě postavil na pravý kraj obrany, byl Zidane. Pamatuju si, jak jsme o tom spolu mluvili. Dával mě tam kvůli situaci v týmu, zraněním nebo čemukoli… Na začátku jsem nechtěl, říkal jsem mu, že se mi to nelíbí. Ale po pár zápasech, dobrých pocitech a trochu zvyku ti můžu říct, že jsem si v Realu Madrid užíval pravého beka úplně stejně jako křídlo. A pak s Ancelottim… V těch sezonách, kdy jsem tam byl, jsem si hru na pravém obránci taky hodně užíval. Protože v Realu Madrid, když hraješ pravého beka, jsi prakticky křídelník — jen musíš trochu víc běhat dozadu (smích). Ale Real je dominantní tým, který se vždycky snaží útočit, takže obránci Realu Madrid bývají většinou i velmi dobří ofenzivní hráči. Marcelo, Roberto Carlos… To jsou lidé útoku.“

V tom období pod Ancelottim jsi získal přezdívku „Cafucas“. Kdo to vymyslel?
„Upřímně — nevím přesně. Nevím, jak to celé začalo. Pamatuju si, že jsem to poprvé viděl na sociálních sítích, a od té chvíle se to začalo šířit. A… bylo to vlastně docela milé, celý ten příběh kolem toho.“

Získal jsi s Realem Madrid 23 trofejí a odehrál 402 zápasů. Jaké cíle ti ještě zbývají?
„Fotbalista má vždycky své cíle, že? Pro mě je teď cílem udržet si vysokou úroveň v Leverkusenu, pomoct týmu k výborné sezoně a proč ne — snít o nějakém titulu. A pak… pomalu. Nemám rád, když se dívá příliš daleko dopředu, raději si užívám přítomnost, a to právě teď dělám. Užívám si ten moment, tohle německé dobrodružství, a doufám, že všechno půjde dobře a potrvá to dlouho.“

V den zápasu s Juventusem se na tribunách objevila nádherná choreografie s malým Lucasem Vázquezem, který jako dítě chodil na Bernabéu se šálou Realu Madrid. Je takový hold jednou z nejkrásnějších věcí, jaké může hráč dostat?
„Neuvěřitelné, neuvěřitelné. Byl jsem strašně dojatý, když jsem tu choreografii viděl. Ten obrázek kluka, který snil o tom, že si jednou zahraje za Real Madrid… Řeknu ti, že jsem nesmírně vděčný klubu, fanouškům a všem, kteří to umožnili. Pro mě to bylo něco nádherného, velmi emotivního. A zapamatuju si to navždy. Navždy.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.