Den, kdy Real Madrid chtěl hrát v katalánské lize, ale Barcelona to odmítla kvůli „rasové podstatě“

Den, kdy Real Madrid chtěl hrát v katalánské lize, ale Barcelona to odmítla kvůli „rasové podstatě“
El Clásico

V roce 1936 se Real Madrid ocitl v těžké situaci – aby mohl udržet své hráče a zaměstnance, zvažoval účast v Mistrovství Katalánska. Nicméně Barcelona mu kladla překážky a bránila jeho přijetí do soutěže.

Valencie, stadion Mestalla. Datum: 21. června 1936. Více než 22 000 diváků sleduje finále Copy, v němž se utkává tehdejší Madrid FC (označení „Real“ bylo odstraněno po vyhlášení republiky) s FC Barcelona. Los Blancos vedou 2:1, když v posledních okamžicích zápasu Escolà vypálí tvrdou, nízkou a přesnou střelu k tyči branky, kterou hájí Ricardo Zamora. Brankář Realu Madrid se vrhá doleva a míč zastavuje. O chvíli později rozhodčí, Aragonec Ostalé (rozený v Zaragoze), píská konec zápasu. Bílí si připisují pohárový triumf. Pouhý měsíc poté vypukne španělská občanská válka…

Období konfliktu přinutilo kluby hledat způsoby, jak přežít – a mezi nimi byl i Real Madrid a jeho barcelonský rival.

Jedním z prvních kroků Madridu k zajištění přežití ve válečných časech bylo nalezení finančních zdrojů, které by udržely klub, jeho hráče a zaměstnance. Dne 4. srpna 1936 se vedení klubu ujala Federace dělníků, pod vedením Juana José Valleja a s pomocí Pabla Hernándeze Coronada jako sekretáře. Tento výbor nahradil správní radu Rafaela Sáncheze Guerry a Vallejo převzal klíčové role nejen v Realu Madrid, ale i ve Španělské a Kastilské fotbalové federaci. Část svých pravomocí svěřil Coronadovi.

V té době mnoho institucí prchalo z Madridu do Katalánska a Valencie, aby unikly válečnému chaosu, ale fotbalová utkání pokračovala dál. Dokonce se konaly i přátelské zápasy mezi Madridem a výběrem Levante.

Tak se začaly podnikat kroky, aby se Madrid (Real) a Athletic Madrid (Atlético) zapojily do Superregionálního šampionátu spolu s kluby z Levante, jako Valencia, Murcia, Hércules, Levante, Cartagena a Gimnástico.

Turnaj měl odstartovat 4. října, ale jen týden před jeho začátkem bylo rozhodnuto, že madridské týmy se nezúčastní, pravděpodobně z bezpečnostních důvodů.

V této situaci přišel Hernández Coronado s myšlenkou dlouhé evropské turné, které mělo původně trvat čtyři až pět měsíců a zahrnovat zápasy ve Francii, Belgii, Švýcarsku… dokonce i v Sovětském svazu! Ale tato myšlenka byla rychle zavržena – nikdo netušil, jak dlouho válka potrvá.

Najednou se objevila další myšlenka: Real Madrid by mohl hrát v Katalánském šampionátu.

Hernández Coronado tuto možnost nadšeně představil Paco Bruovi, který ji přijal s nadšením. Los Blancos by se tak mohli zapojit do katalánské ligy, kde by se utkali s Barcelonou, Espanyolem (který myšlenku podpořil natolik, že nabídl Madridu svůj stadion i veškeré potřebné vybavení během jeho pobytu v Katalánsku), Sabadellem, Gironou, Granollers a Badalonou. Téměř všechny kluby myšlenku přijaly pozitivně, především kvůli dvěma důvodům: zaprvé by pomohla hráčům a jejich rodinám, a zadruhé by přítomnost čerstvých vítězů poháru zvýšila návštěvnost stadionů a tím i příjmy.

FC Barcelona však začala klást překážky. Nejprve vyjádřila obavy, že přítomnost madridského klubu by mohla mít negativní dopad na katalánskou společnost. Dále se objevily pochybnosti o tom, zda by Madrid nakonec nevyhrál celou soutěž – koneckonců jen pár měsíců předtím triumfoval v národním poháru. Mezitím Paco Bru pokračoval v jednáních a udržoval téměř každodenní kontakt s Hernándezem Coronadem. Dokonce našel prostornou vilu pro madridskou výpravu v El Masnou, pobřežním městečku asi 25 km od Barcelony, a získal souhlas vedení Madridu.

Odbor profesionálních fotbalistů se zasadil o to, aby byly odstraněny veškeré pochybnosti, a ocenil kvalitu madridských hráčů, kteří se měli k výpravě připojit.

Tým tvořilo celkem 18 hráčů:

  • Brankáři: Espinosa a Alberty
  • Obránci: Ciriaco, Quesada a Bonet
  • Záložníci: Pedro Regueiro, Villita, Valle a Antonio Bonet
  • Útočníci: Luis Marín, Luis Regueiro, López Herranz, Lecue, Malbo, Emilín Alonso, Alfonso Sanz a Emilio Sánchez

Se vším prakticky dohodnutým a hráči již usazenými v novém prostředí byla svolána klíčová schůze na 20. října, kde mělo dojít k definitivnímu potvrzení celé situace.

Iniciátorem schůze byl Ramón Eroles, prezident Katalánské fotbalové federace, který se k této iniciativě stavěl skepticky. Přesto získal podporu všech klubů – kromě Barcelony. Její zástupce, Rosendo Calvet, vyjádřil obavy, že přítomnost madridského týmu by mohla negativně ovlivnit druholigové a další nižší soutěže.

Během schůze Eroles náhle odešel – byl „naléhavě“ povolán zástupcem několika týmů z Primera B, který měl doručit dokumenty podepsané představiteli těchto klubů, v nichž odmítali účast Realu Madrid v soutěži.

Jeho dlouhá nepřítomnost nakonec vedla k přerušení jednání. O týden později, 27. října, Katalánská fotbalová federace zveřejnila oficiální prohlášení, v němž zamítla účast Realu Madrid v šampionátu. Nabídla však hráčům možnost individuálního začlenění do různých katalánských týmů – žádný z nich však tuto možnost nepřijal. Dokonce se zvažovalo rozšíření soutěže na další oblasti Levante, ale Real Madrid nakonec ustoupil, sbalil své věci a vrátil se zpět do Madridu.

Později byl zveřejněn zápis z jednání Výboru zaměstnanců FC Barcelona ze dne 14. října 1936, jen týden před klíčovým zasedáním Katalánské fotbalové federace (20. října).

V tomto dokumentu klub jasně vyjádřil svůj nesouhlas se začleněním Realu Madrid do Katalánského šampionátu. Odůvodnění bylo formulováno takto: „Aby nedošlo ke zkreslení ani ztrátě žádné z jeho rasových a hluboce duchovních podstat, které jsou základem jeho slavné historie.“

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.


Zdroj: AS

Přidat komentář

Související články

¡Hala Madrid! Klasická hymna v podání Josého Aguilara a pozadí jejího vzniku
Kronika Bilého baletu

¡Hala Madrid! Klasická hymna v podání Josého Aguilara a pozadí jejího vzniku

Historie nejstarší hymny Realu Madrid sahá do roku 1952, kdy klub slavil 50. výročí od svého založení. Okolnosti jejího vzniku…
La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. Třetí díl
Kronika Bilého baletu

La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. Třetí díl

V těžkém období, kdy se Real Madrid snažil získat jakoukoli trofej, se z akademie vynořilo pět nesmírně talentovaných mladíků, kteří společně…
La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. Druhý díl
Kronika Bilého baletu

La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. Druhý díl

V těžkém období, kdy se Real Madrid snažil získat jakoukoli trofej, se z akademie vynořilo pět nesmírně talentovaných mladíků, kteří společně…
La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. První díl
Kronika Bilého baletu

La Quinta del Buitre. Nejlepší tým, který nikdy nevyhrál Evropský pohár. První díl

V těžkém období, kdy se Real Madrid snažil získat jakoukoli trofej, se z akademie vynořilo pět nesmírně talentovaných mladíků, kteří společně…