Postřehy ze Sevilly: Viniho silný vzkaz, zatímco titul mizí v dálce a legenda spěje k nedůstojnému konci
- La Liga
- včera 23:45
- 0 Komentářů
- Laša
V Seville se znovu ukázalo, jak moc tahle sezona Realu ujíždí mezi prsty. Vinícius poslal tribunám další silné gesto, Lunin držel tým nad vodou zákroky, které přišly pozdě, Ceballos zmizel z nominace v týdnu plném tření a akademie čekala na šanci, která dorazila až po třech zápasech. Pod Arbeloou se bílý dům zmítá mezi gesty, tresty a pozdními probuzeními… a Liga mezitím mizí v dálce. Speciální komentář si zasluhuje Dani Carvajal. Legendární bek a jedna z ikon jedné z nejúspěšnějších dekád v historii klubu míří k nedůstojnému konci.
Další zápas a zase ani minuta. Když odhlédneme od mistrovství světa – což je něco, co Carvajal prostě udělat neumí – madridistas si začínají uvědomovat, že sledují poslední kapitolu jedné legendy. A to, co vidí, je tvář plná frustrace, nepochopení… lavička střídá lavičku. „Nemůžu být spokojenější s jeho výkonem,“ prohlásil trenér Arbeloa před utkáním. Výsledek? V La Cartuja se Dani na hřiště nepodíval. A aby toho nebylo málo, televizní režie si ho našla snad pětkrát, jen aby všichni viděli výraz hráče, z něhož jako by pomalu vyprchávalo něco podstatného. Ta fotbalová duše, samozřejmě.
Protože takhle je účast na mistrovství světa nemožná… stejně jako je nemožné rozloučit se s madridismem tak, jak by si přál. Něco, co Toni Kroos pochopil jako málokdo. Jenže Dani, kterému zranění zničilo poslední rok kariéry, tenhle konec na vlně euforie nezažije. Naopak – ta vlna ho vyplavila na břeh s tvrdým nárazem reality. Protože tady jsou minuty pro všechny… jen ne pro něj. A tak se nabízí nevyhnutelná otázka: co udělal Carvajal, že si tohle zaslouží?
Možná teď, když si Real znovu střelil do vlastní nohy a prakticky daroval (ještě víc, pokud to vůbec šlo) titul Barceloně… možná teď španělský bek zase nějaké minuty dostane. Nebo taky ne – Arbeloa přece jasně řekl, že nikomu nic zadarmo nedává.
A Vinícius líbal znak
Na Bernabéu zvedal ruce s gestem omluvy, v La Cartuja už líbal znak. Vinícius přesně věděl, jaký signál musí v tomhle pro něj turbulentním týdnu směrem k madridismu vyslat. Celé dny se řeší jeho nová smlouva a sedmička, která už tolikrát naznačila, že chce pokračovat, stále ještě nepřipojila podpis. Klub i hráč dál vyjednávají… každý s jinou představou. On by rád podepsal až po mistrovství světa, klub chce mít vše hotové ještě před odletem do USA. A zatímco se dál trhá okvětní lístek po okvětním lístku, přišel další moment, který si fanoušci zapamatují. Brazilec si naběhl, uklidil míč na 0:1 – a pak zamířil rovnou k tribunám. Ruka na srdci, polibek na znak. Gesto, které v tomhle období mluví hlasitěji než jakýkoli komentář.
Lunin utišil hluk… jenže už příliš pozdě
Dvacet gólů v deseti zápasech. Číslo, které Lunina vystřelilo do nechtěného centra pozornosti. A když to člověk porovná s Courtoisovými 39 inkasovanými brankami ve 41 utkáních, kontrast bije do očí. Jenže statistiky nejsou tím, co kolem ukrajinského brankáře rozpoutalo největší bouři. To přišlo až po Mnichově – po té noci, kdy se zdálo, že všechno, na co Lunin nedosáhl, by Courtois chytil. Ne všechny góly šly za ním, ale pokaždé tam byl ten pocit, že mohl přidat ještě kousek.
A právě proto jeho velká noc v La Cartuja přichází pozdě. Příliš pozdě. Na konci prvního poločasu předvedl tři zákroky, které držely Real nad vodou. Ten největší – natažená ruka až na hranici fyzických možností – vytvořil moment, který se bude přehrávat ještě dlouho. A přitom Antonyho střela byla mnohem záludnější než Kaneův pokus na Bernabéu. Kdyby některý z těchto zákroků přišel proti Bayernu… dnes by se celá eliminace vyprávěla úplně jinak. Jenže fotbal si na kdyby nehraje. A život taky ne.
Ceballos, tady už není cesty zpět
Před měsícem psal deník MARCA, že u Daniho Ceballose už není návratu. Jeho situace v Realu, která se rok co rok vrací na stejné místo, vstoupila do fáze, odkud není návratu. Ve 29 letech a se smlouvou do roku 2027 je mezi klubem a hráčem jasno: nadcházející týdny budou jejich poslední společné.
A teď, pod Arbeloou, se Dani propadá ještě hlouběji. Čtyři zápasy po sobě bez jediného zahřátí u lajny… a proti Betisu dokonce vypadl z nominace na poslední chvíli po střetu s trenérem během jednoho z tréninků v týdnu. V téhle konstelaci může tahle „stopka“ znamenat definitivní tečku za jeho bílou etapou – pokud se trest protáhne až do konce sezony.
Celou sezonu hlavou úplně jinde
Obraz byl znovu stejný. Tým, který celou sezonu myslí na něco úplně jiného. A tou věcí je mistrovství světa. Mužstvo bez duše, bez hrdosti, bez sebemenšího sebevědomí. Ne všichni… ale dost jich je. A to stačí k tomu, aby pět kol před koncem mohli ztrácet jedenáct bodů na věčného rivala.
Protože když je hráčem zápasu Lunin, není moc co dodávat. Real pod Arbeloou postupně vyhasínal, až nakonec odevzdal ligu na stříbrném podnose. Rok mistrovství světa, rok na půl plynu.
Tři zápasy poté Arbeloa znovu sáhl po akademii
Byl to jeho rukopis. Alespoň do chvíle, než přišly zápasy, ve kterých se láme sezona… a Arbeloa měl k dispozici všechny hvězdy. V tu chvíli šla akademie stranou. „Hráči ukázali, že mohou prvního týmu pomoct, pro mě je to jedna z nejpozitivnějších věcí celého roku,“ prohlásil trenér před utkáním. Realita ale vypadala jinak.
V posledních třech duelech — Bayern, Girona, Alavés — jen jediná minuta Thiaga Pitarcha na hřišti. Jinými slovy: Arbeloa znovu sáhl po bílé akademii až tři zápasy poté… Kdy už prakticky o nic nejde.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
