Píšťalky, policista v kabině i debakl 11:1. Jak vznikla nenávist mezi Realem a Barcelonou?

Píšťalky, policista v kabině i debakl 11:1. Jak vznikla nenávist mezi Realem a Barcelonou?
Legendární Alfredo Di Stéfano (zdroj: realmadrid.com)

V neděli se oči fotbalových fanoušků po celém světě upřou do Španělska. Na Santiago Bernabéu se totiž odehraje první El Clásico sezony a slibuje znovu velkou podívanou. Pojďme se vydat do historie a zjistit, jak vznikla obří rivalita mezi kluby…

Nevídaná rivalita

Rivalita mezi Realem Madrid a Barcelonou sahá hluboko za hranice sportovního zápolení. Promítá se do ní totiž i nenávist mezi městy Madridem a Barcelonou a celkově mezi Španělskem a Katalánskem.

„Nenávidí se tak, že to může nestranného pozorovatele až šokovat,“ uvedl Phil Ball v knize Příběh španělského fotbalu.

Napjatá atmosféra mezi oběma celky má i politické důvody. Ačkoliv oba kluby byly založeny na přelomu 20. století, nenávist se začala rodit až kolem roku 1930.

První duel

Barcelona byla založena v roce 1899, Real Madrid o tři roky později v roce 1902. Když se utkaly oba celky poprvé v roce 1902, Bílý balet pod tehdejším názvem Sociedad Madrid FC existoval pouhé dva měsíce.

Není tak divu, že Barcelona v historicky prvním střetnutí zvítězila 3:1. Duel se odehrál v Copa del Rey a vzhledem k faktu, že oba celky hrály regionální soutěž, byl španělský pohár jediná možnost ke vzájemnému střetnutí.

La Liga se zrodila až v roce 1929, od té doby se tak týmy potkávaly mnohem častěji, což napomohlo k růstu rivality.

Duely mezi Realem a Barcelonou se jako El Clásico dříve nazývaly jen ve španělském poháru, dnes už se však takto tituluje každé vzájemné utkání.

K dnešnímu dni Real Madrid ovládl 100 střetnutí, Barcelona 97. Zrodilo se také 52 remíz.

Španělská občanská válka v letech 1936-1939 předznamenala nenávist mezi Realem Madrid a Barcelonou a přidala ještě více politických motivů do vzájemných střetnutí.

Po vítězství fašistické strany se k moci dostal generál Franco, který používal Real Madrid k demonstraci své síly, navíc například zakázal používání katalánštiny.

Zatímco Bílý balet tak kvůli generálu Francovi v zápasech reprezentoval fašistickou stranu, Barcelona reprezentovala povstaleckou skupinu Katalánska. A tady začaly vznikat první problémy.

Nenávist na stadionu

Dá se takřka bez problému říct, že největší nenávist mezi oběma celky se zrodila v semifinále Copa del Generalísimo v roce 1943. V prvním duelu na stadionu Les Corts v Katalánsku vyhrála Barcelona 3:0.

Hráči Realu byli hrubě nespokojeni se všemi třemi brankami, které podle nich rozhodčí Fombona Fernández nesprávně uznal.

V novinách po celém Španělsku druhý den stálo: Samotné prostředí způsobilo, že Madrid inkasoval tři branky, které byly absolutně nefér.“

Domácí fanoušci navíc po celý zápas hlasitě pískali na hráče Realu Madrid, což se v hlavním městě Španělska bralo jako zrada.

Brankář Los Blancos Eduardo Teus, který současně psal pro deník AS, nazval chování barcelonských fanoušků jako „útok na reprezentanty Španělska“. Další média se přidala a napadla Barcelonu z organizování celé akce proti Realu Madrid.

Prezident Merengues Ramón Mendoza dal v oficiálním prohlášení najevo nespokojenost. Dostala se k nám zpráva, že fanoušci si mohli dojít do El Club baru na ulici La Victoria, kde dostávali píšťalky. Další dostávali píšťalky rovnou ke svému lístku,“ tvrdil o „přivítání“ v Barceloně, se kterou do té doby neměl vyloženě nepřátelské vztahy.

Ale nyní v Madridu začala kampaň na odplatu. V odvetě tak byli hráči Barcelony zastrašováni, fanoušci dokonce napadli klubový autobus cestou na utkání.

Útočník Blaugranas Mariano Gonzalvo se nechal slyšet, že už před začátkem utkání bylo pokutové území Barcelony zahrnuto mincemi.

Utkání nakonec skončilo výsledkem 11:1 pro Real Madrid, spíš než sportovní počin šlo ale o velkou ostudu.

I kdyby Azulgranas hráli špatně, opravdu špatně, skóre by nikdy nebylo tak astronomicky vysoké. Jenže oni vlastně vůbec nehráli,“ napsal novinář Juan Samaranch.

V jednu chvíli jsme si řekli, ať si tedy dají gólů, kolik chtějí,“ uvedl po letech brankář Barcelony Luis Miró.

Poslední žijící pamětník této události, Fernando Argila, který byl náhradním brankářem Barcelony, zápas shrnul takto:

Mezi Madridem a Barcelonou rivalita neexistovala. Tedy do onoho dne. Fanoušci, v reakci na první utkání, vytvořili nepřátelskou atmosféru. Přišel k nám někdo do kabiny, myslím, že to byl policista. Oznámil nám, že se nesmí stát nic nepříjemného. Jeho návštěva a ta nepřátelská atmosféra, to stojí za tím výsledkem. V ten den se zrodila rivalita mezi Realem Madrid a Barcelonou. Vše se stalo jen kvůli politice,“ uvedl Argila.

Nenávist mezi oběma celky tak nepanovala odjakživa, zrodila se až 40 let po prvním střetnutí.

Alfredo Di Stéfano

Alfredo Di Stéfano je naprostou ikonou Realu Madrid, jedním z nejlepších fotbalistů historie, ale také dalším důvodem nenávisti mezi Madridem a Barcelonou.

Do roku 1950 měla ve vzájemných duelech navrch Barcelona, to však změnil příchod jediného hráče. Argentinský šikula Alfredo Di Stéfano naprosto otočil kurs ve prospěch Bílého baletu.

Transfer legendárního fotbalisty ale rozhodně nebyl tak ladný jako jeho pohyby na hřišti.

Když byla v argentinské lize stávka, Di Stéfano si odskočil do Kolumbie, kde hrál za tým Los Millionarios v Bogotě. Tam zaujal Real Madrid i Barcelonu natolik, že jej chtěly oba kluby okamžitě podepsat. A to se také stalo. Doslova.

Kvůli zmatkům při přestupu z River Plate do Millionarios s Argentincem podepsaly smlouvu oba celky, a jak Real, tak Barcelona si nárokovaly právo na registraci Di Stéfana. Do celé věci se musela vložit organizace FIFA, která nakonec rozhodla, že právo na hráče mají oba kluby a musí si jej navzájem půjčovat.

Ponížený prezident Barcelony byl představenstvem klubu donucen rezignovat a vedení zrušilo Di Stéfanovu smlouvu.

Argentinský fotbalista se tak přesunul do Madridu, kde ještě více rozčířil nenávist hned při prvním startu proti Barceloně. Rivalovi z Katalánska totiž vstřelil dva góly a připomněl tak fanouškům velké selhání vedení klubu.

Real Madrid s Di Stéfanem v kádru vyhrál pětkrát Pohár mistrů evropských zemí (současnou Ligu mistrů) a právě rodák z Barracas měl na těchto úspěších obrovský podíl.

Když na Santiago Bernabéu přicházel, Real měl poměrně obyčejný tým, proto Španělsku vládla dlouhá léta Barcelona. Di Stéfano však takřka sám obrátil vývoj vzájemných střetnutí a ukončil dominanci Barcelony.

I vzhledem k faktu, že barcelonští fanoušci mohli tohoto hráče vídat na svém stadionu, se ještě více rozhořela rivalita mezi Realem a Barcelonou nejen na hřišti.

Luís Figo

Dalším fotbalistou, který přiživil nenávist mezi Realem Madrid a Barcelonou na maximální možnou míru, byů portugalský záložník Luís Figo.

Když Florentino Pérez v roce 2000 kandidoval na prezidenta klubu, slíbil, že v případě výhry přivede na Bernabéu zástupce kapitána Barcelony Figa. Nikdo Pérezovi nevěřil, že by mu se mu tento kousek mohl povést, zkušený obchodník už měl ale smlouvu v kapse.

S Figem totiž podepsal kontrakt na 2,4 milionu dolarů v Realu Madrid, pokud vyhraje prezidentské volby. Kdyby Portugalec chtěl dohodu porušit, musel by Perézovi vyplatit 30 milionů dolarů.

Dokud patřil Figo Barceloně, vše zapíral a tvrdil, že zůstane hráčem Blaugranas. I přes to se však 24. června ikona portugalského fotbalu fotila s bílým dresem v Madridu.

Jediným způsobem, jak mohla Barcelona Figově přestupu zabránit, bylo vypláznout pokutu 30 milionů dolarů. To by tehdy znamenalo zaplatit pátou největší přestupovou částku v historii fotbalu… za podepsání vlastního hráče.

Prezident Barcelony Joan Gaspart později uvedl: Figův tah nás zničil.“ Portugalský míčový kouzelník se rázem stal nepřítelem fanoušků Barcelony číslo jedna.

Při návratu na Camp Nou byl počastován bannery s názvy „Jidáš“, „Žoldák“ či „Podvodník“. V Katalánsku se dokonce pro slovo zrádce ujala nová přezdívka – Figo.

Fanoušci na Figa házeli flašky, cigarety, pomeranče, dokonce i pár mobilů, prostě vše, co jim přišlo do ruky. Ve Figově třetí sezoně v bílém dresu v roce 2002 vygradovala v utkání na Camp Nou nenávist na nejvyšší možnou míru.

Figo byl na hrací ploše zahrnut mincemi, nožem, flaškou od whisky a dokonce i prasečí hlavou. Nejčastěji předměty létaly ze sektoru, kde sídlí Boixos Nois, před kterým musel Figo zahrávat rohový kop.

Nedávno vydal Netflix dokument právě o přestupu Luíse Figa, ve kterém mluví všichni zasvěcení.

El Clásico dnes

I v současnosti je El Clásico velice vyhrocené, málokterý zápas se ale vyrovná období z let 2010-2013, kdy lavičce Realu panoval José Mourinho. Každý tehdejší zápas působil jako válka, častěji než krásné fotbalové momenty jsme vídali strkanice, potyčky a nespočet karet. Velice často i červené, spíše na straně Realu.

José Mourinho versus Pep Guardiola, Cristiano Ronaldo versus Lionel Messi, Sergio Ramos versus Carlos Puyol. Tyto zápasy byly prostě jedinečné a sledoval je celý svět.

Žádný zápas kromě finále Ligy mistrů se nevyrovnal sledovanosti El Clásika, které bylo vyhrocené několik týdnů dopředu.

Mezi nejznámější incidenty patří moment, když si to při jedné strkanici José Mourinho namířil k asistentu Barcelony Titu Villanovovy a prstem ho píchl do oka. Mourinho se později omluvil.

Nenávist mezi oběma celky a fanouškovskými tábory byla zřejmě jedna z největších právě v tomto období, kdy hrací plocha připomínala spíše válečné pole. I tak ale na tato utkání nikdo nezapomeneme.

El Clásico je dnes ovšem především zápasem dvou evropských velkoklubů, který nabízí velké emoce a mnoho fotbalové kvality. Zápas Realu Madrid s Barcelonou je chloubou La Ligy a tím také zůstane.

Podcast hattrick

David je fotbalistou i novinářem. Jako fotbalista hraje za Králův Dvůr ve třetí lize, jako novinář pracuje na serveru Ruik.cz a rovněž píše články pro portál BilyBalet.cz. Je odchovancem Slavie Praha, kde působil od 8 do 20 let. Realu Madrid fandí od roku 2006. Jeho nejoblíbenějším hráčem je německý génius Toni Kroos.

Podvinho je zakladatelem webu BilyBalet.cz. Realu Madrid fandí už od roku 2002, několikrát ho viděl v akci na Bernabéu i jinde v Evropě. Sám celý život hraje fotbal, v mládeži působil i ve Slavii Praha. Má za sebou také angažmá v deníku Sport, kde působil čtyři roky jako novinář. Aktuálně je fotbalovým trenérem.


7 Komentářů

  • Avatar

    za naši historii se bohužel trochu stydím, Santiago Bernabéu byl legenda klubu, ale tolerance a podpora Frankova režimu je dodnes velkou kaňkou (i když asi neměl navybranou) 🙁

    4
    4
    • Avatar photo

      Doporučuji přečíst knihu Láska a nenávist v La Lize, ono to s podporou Frankova režimu nebylo zas až tak horké, jak se to oblibou podává….

      7
      3
    • Avatar

      …predtým, ako sa za niečo budeme hanbiť – tak by sme si mali ozrejmiť historické reálie podávané/prezentované faktograficky – nie politicky…
      Diktátorské režimy v Španielsku a Portugalsku – F. Franco a A. Salazar uchránili aj za tvrdú daň represií a diktatúry svoje štáty pred vplyvom nástupu komunizmu a po II. svetovej vojne sa začali dovtedy zaostalé agrárne krajiny rozvíjať k prosperite a demokracii. Franco odovzdal „upratanú“ krajinu dobrovoľne do rúk kráľa – J. Carlos. Naopak, ČSR dovtedy snáď najrozvinutejší štát Európy sa po komunistickom prevrate v roku 1948 dostal do sféry vplyvu postboľševikov – následky máme tú „česť“ pociťovať finančne – ale hlavne morálne doteraz…btw podobný scenár vývoja malo aj Chile a je najkonsolidovanejšou krajinou latinskej Ameriky…
      P.S. na históriu RMFC treba byť hrdý, lebo titul „kráľovský“ klub je nielen verbálnym pomenovaním, ale aj historicky overenými skutočnosťami prezentovaná realita najúspešnejšieho klubu futbalovej histórie na poli športovom aj ekonomickom…

      3
      4
  • Avatar

    Trochu mne ta nevrazivost z let 2010-2013 chybi, melo to uzasnou atmosku a naboj. V te dobe to taky byli nejlepsi tymy na svete. Za posledni Clasico jim mame co vracet, takze doufam, ze budou borci poradne vyhecovani a bude z toho nase vyhra:muscle:

    1
    0
  • Avatar

    Hodně zajímavý čtení, děkuji za to.

    0
    0
  • Avatar

    Arda Güler has informed Real Madrid that he will end his vacation early & join team tomorrow, as he wants to win his spot immediately.

    1
    0

Přidat komentář

Související články

Hráči, kteří zakončili kariéru v Realu Madrid. Kroos ve společnosti Camacha, Sanchíse, Zidana a Hazarda
Kronika Bilého baletu

Hráči, kteří zakončili kariéru v Realu Madrid. Kroos ve společnosti Camacha, Sanchíse, Zidana a Hazarda

Jen málo hráčů v historii fotbalu mělo možnost ukončit svou kariéru v Realu Madrid. Nyní se Toni Kroos připojí ke…
Majitel Ronaldo. Jak se legendě Realu daří řízení Valladolidu a co mu vyčítají fanoušci?
Exkluzivně

Majitel Ronaldo. Jak se legendě Realu daří řízení Valladolidu a co mu vyčítají fanoušci?

Díky hráčské kariéře se stal světovou fotbalovou modlou, ke které vzhlížely a vzhlíží miliony mladých hráčů. Ronaldo Nazario ale po…
SPECIÁL k finiši La Ligy: Kde nás čekají největší boje a na co všechno se těšit?
Exkluzivně

SPECIÁL k finiši La Ligy: Kde nás čekají největší boje a na co všechno se těšit?

Třicet kol La Ligy je za námi, osm před námi. Finiš nejvyšší španělské soutěže bude tradičně napínavý a jistě emocemi…
Maestro Carlo Ancelotti. Jak buduje vztahy s hráči a v čem je Italovo kouzlo?
Podcasty BilyBalet.cz

Maestro Carlo Ancelotti. Jak buduje vztahy s hráči a v čem je Italovo kouzlo?

Má za sebou úspěchy jako hráč i trenér. Jeho svěřenci, kolegové, ale i například novináři na něj nedají dopustit. Carlo…