Nečekaný obrat v příběhu Frana Garcíi: Co tady děláš?
Španělský obránce, který se v zimním přestupovém období dokonce rozloučil se spoluhráči, dokázal využít příležitosti, které mu Arbeloa nabídl.
„Musíš být připravený. Když on bude mimo, pak musíš…“ Tato instrukce Álvara Arbeloy směrem k Franu Garcíovi před bitvou na Etihadu dokonale vystihuje výchozí situaci. Jednoduchá věta, ale plná významu. Protože až do té chvíle měl krajní obránce jen minimální roli.
Až do té chvíle probíhala jeho sezona prakticky v permanentním ústraní. V Lize mistrů odehrál jen 14 minut a v La Lize ani minutu od příchodu trenéra ze Salamanky. Ve skutečnosti byl nejméně využívaným hráčem z celého kádru. Situace, která ho přiměla vážně uvažovat o odchodu během zimního přestupového období.
Neobvyklá scéna ve Valdebebas
Jeho cílová destinace byla jasná: Bournemouth. Fran se dokonce rozloučil se spoluhráči, protože měl pocit, že jeho etapa v klubu je u konce.
Jenže přestup se na poslední chvíli zhroutil. Klub jeho odchod zastavil — a následující den se ve Valdebebas odehrála scéna, která byla stejně nečekaná jako výmluvná.
Když se Fran objevil zpátky v kabině, někteří spoluhráči nedokázali skrýt překvapení: „Co tady děláš?“, ptalo se několik z nich, protože jeho návrat nikdo nečekal.
Místo aby se zlomil, Fran zvolil jedinou možnou cestu: zabrat, vytrvat a začít znovu. Už potřetí.
Nebyl to poprvé v této sezoně, kdy to musel udělat. Začal velmi dobře na Mistrovství světa klubů pod vedením Xabiho Alonsa, ale postupně ztrácel prostor. Konkurence na jeho pozici ho tlačila stále víc do role hráče „na okraji“. Vždy až za Carrerasem, za téměř neustále zraněným Mendym a dokonce i za Camavingou, který na kraji obrany jen zaskakoval.
Zranění ostatních však otevřela malou skulinu… a Fran ji dokázal využít.
Tři zápasy v základu změnily všechno
Tři po sobě jdoucí starty v základní sestavě obrátily jeho situaci naruby. Nejen kvůli minutám, ale hlavně díky tomu, co na hřišti přináší:
- obrovskou energii,
- taktickou disciplínu,
- fyzickou kapacitu, která dokonale sedí do nového systému.
Sám hráč to popisuje takto:
„Pro hráče je strašně důležité mít kontinuitu a cítit důvěru. Tu jsem letos neměl. Teď se cítím dobře, mám chuť a sílu dál pracovat a pomáhat týmu.“
Trenér také chtěl vyzdvihnout něco, co není na první pohled vidět, ale je stejně důležité: jeho přístup. „Můžu mu jen poděkovat. Když nehraješ, není jednoduché trénovat tak, jak trénuje on, nikdy nemá špatnou náladu. Kéž bych měl v týmu 25 hráčů jako Fran García,“ říká.
Po fotbalové stránce se jeho růst vysvětluje i tím, jak se dokázal přizpůsobit novému hernímu systému. Fran pochopil pohyby, které mají uvolnit Vinícia — střídá náběhy do vnitřního prostoru s neustálou prací směrem dozadu. Je to náročná role, která ale dává smysl vzhledem k jeho fyzickému profilu.
Fran patří mezi hráče s nejnižším procentem tělesného tuku v týmu a pravidelně se umisťuje na předních příčkách v interních výkonnostních testech.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
1 Komentářů
Fran patrí medzi hráčov ktorý za tento klub na ihrisku položia aj dušu. Veľa fanúšikmi odpisovany ale nikdy nič nevypustí.