Mourinho: Můj Real Madrid vstřelil v jedné ligové sezóně 121 gólů. Jak moc defenzivní jsme byli?

Mužstvo
dnes 12:04
0 Komentářů
Laša

José Mourinho se poprvé od návratu do Realu Madrid vyjádřil a poskytl rozhovor americkému magazínu Vanity Fair. S trenérem Los Blancos hovořil Jack Holmes.

Barcelona?

„Podívejte se, existuje jedna velmi zábavná fotografie. Vracím se k ní s velkou nostalgií. Je to snímek z tréninku: já, Pep Guardiola a Luis Enrique. Byl jsem mladý asistent. Pep a Luis byli tehdy prostě jen fotbalisté. Byl jsem ještě daleko od místa, kam jsem se později dostal. A myslím si, že Pep i Luis tehdy mysleli jen na svou hráčskou kariéru, ne na trenérskou. Dnes jsme všichni vítězi Ligy mistrů a dosáhli jsme toho, čeho jsme dosáhli.“

„V té době jsme se jednoduše snažili co nejlépe dělat svou práci, upřímně řečeno. Samozřejmě jsem viděl, že Pep byl velmi inteligentní fotbalista podle způsobu, jakým hrál a četl hru. Samozřejmě jsem také viděl, že Luis byl lídr, že dokázal motivovat ostatní. To jsem cítil už tehdy. Člověk na to ale v té době nemyslí, myslí jen na to, aby ze sebe vydal maximum. V Barceloně jsme jako rodina prožili neuvěřitelné, opravdu neuvěřitelné období. Moje dcera přijela do Barcelony, když jí byl měsíc. Můj syn se v Barceloně narodil. Já, moje žena a děti jsme v Barceloně strávili čtyři úžasné roky. S tímto místem si nemohu spojovat nic negativního.“

„Fotbal je zkrátka fotbal. Proti Barceloně jsem hrál mnohokrát, počínaje Chelsea, ještě před příchodem do Interu. Velké zápasy v Lize mistrů s Chelsea, potom velké zápasy v Lize mistrů s Interem a později jsem se ocitl v Realu Madrid. Myslím, že nás osud postavil proti sobě. Nakonec nepopírám, že Real Madrid miluji, a právě proto se tam vracím. Vůči Barceloně však nechovám žádné negativní pocity. Jen proti ní rád hraji, protože ve fotbale chcete nastupovat proti těm nejlepším. Ti nejlepší vás nutí být lepšími, než ve skutečnosti jste.“

„Dnes, ale i dříve, existovala hloupá teorie, že ‚lze být velikánem, aniž byste vyhrávali‘. Pro mě je to naprostý nesmysl. Je to v rozporu se samotnou podstatou sportu, protože cílem sportu je vítězství. Nelíbí se mi kritika herního stylu. Nesouhlasím s ní. Myslím si, že lidé pracují a snaží se vyhrávat s využitím nejlepších vlastností, které jejich tým má. V případě Arsenalu se domnívám, že kdyby se Arsenal snažil být druhým Manchesterem City, pravděpodobně by nevyhrál. A přitom vyhrál. Vítěze je třeba respektovat. Takto se dívám na Arsenal, ale ne, nevracím se do minulosti a nesrovnávám nás s nimi. Koneckonců tehdejší Inter, který vyhrál Ligu mistrů, týden před tím ikonickým defenzivním zápasem, v němž jsme hráli více než hodinu v deseti, porazil Barcelonu 3:1. Lidé však nemluví o tom, že jsme vstřelili tři góly a vyhráli 3:1 nad Barcelonou. Raději hovoří o tom, co považuji za jeden z nejlepších defenzivních výkonů týmu v historii, protože jsme se v deseti bránili více než hodinu proti nejlepšímu mužstvu světa té doby.“

„Jde také o krásnou hru a střílení mnoha gólů. A to je fascinující, protože Barcelona je vnímána jako tým hrající krásný fotbal. Barcelona je vnímána jako tým, který dává spoustu branek. Přitom je v tom velký rozpor. Týmem, který nastřílel nejvíce gólů v historii španělského fotbalu, byl můj Real Madrid v sezoně 2011/12 – se 121 góly a 100 body v jediné sezoně. Jak moc defenzivní byl tedy ten tým?“

El Clásica?

„Miluju hrát takové zápasy. Já jsem je nesledoval, já jsem v nich hrál. A prostě jsem to miloval. I o mnoho let později jsem na ulici potkával lidi, kteří říkali – omlouvám se za výraz: ‚Svět se zastavil. Svět se zastavil kvůli těm zápasům.‘ Dnes už to tak není. Lidé se na El Clásico nedívají tak, jak se dívali tehdy. Svět se zastavoval. Nebyl to jen Madrid a Barcelona nebo Španělsko. Byl to celý svět. Lidé na ty zápasy čekali. Samozřejmě Cristiano a Messi byli ikonami. Byli dvěma nejlepšími hráči světa. Real Madrid je nejlepší klub na světě. Barcelona je jedním z nejlepších klubů na světě po Realu Madrid. Upřímně, bylo to šílenství. Myslím, že je to trochu jako Nadal s Federerem nebo Nadal s Djokovićem. I když dnes v tenise hrají skvělí mladí hráči, lidé, kteří tenis milují, se na ta léta dívají jako na něco výjimečného. A tehdejší El Clásica byla také výjimečná.“

„Historii Realu Madrid nelze s nikým srovnávat. Myslím, že bílé dresy mají v sobě něco magického. Ve skutečnosti by ale mohly být černé, zelené nebo modré a nic by se nezměnilo. Protože to, co udělalo Real Madrid Realem Madrid, je historie. Historie Realu Madrid je jiná. Není to jen příběh mnoha skvělých hráčů, kteří tam hráli. Jde o klub. Jde o trofeje. Samozřejmě existují těžká období. Období, kdy nelze vyhrávat jako sérioví vítězové, jak to dělají pořád. Vždy jsou období, kdy je potřeba budovat, přestavovat. Ale to je součást DNA Realu Madrid, největšího klubu na světě v mnoha ohledech – sociálně, ekonomicky, ve více oblastech. Nakonec ale zůstávají trofeje. A když mluvíme o Realu Madrid, mluvíme o historii fotbalu, o jeho dědictví.“

Mbappé?

„Musím to vidět na vlastní oči. Musím pochopit věci, které v tuto chvíli ještě nevím. To, co vím teď, jsou jen informace, které čtu v médiích a vidím v televizi. Musím poznat hráče. Není čas mluvit. Je čas zachovat velký klid, analyzovat, komunikovat, klást otázky, odpovídat na otázky a otevřít velmi plynulý a upřímný dialog. Protože nakonec chci hráčům pomoci být lepšími, pomoci týmu být lepším, pomoci klubu být lepším. Jsem tady proto, abych pomáhal všem, ne abych kritizoval, ne abych mluvil, ale abych poslouchal. Jediné, co mohu o Kylianu Mbappém říct, je, že je to fenomenální fotbalista, a já se mu pokusím pomoci být ještě lepším.“

Ferragamo? (Italský módní dům)

„Myslím, že byli neuvěřitelní, celý tým, který na tom pracoval. Udělali, že jsem vypadal velmi dobře. Opravdu špičkoví profesionálové. A líbí se mi, že mi projevili tak velký respekt. Ferragamo, pan Ferragamo a celá struktura. Opravdu chtěli, abych se toho zúčastnil, a to je skvělý pocit. Byli to oni, kdo mě oslovili jako první. V profesním životě, ale i v tom soukromém, když patřím ke klubu, když patřím ke značce, opravdu k ní patřím. Proto k nim budu velmi loajální.“

Styl oblékání

„Styl? Nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlel. Přemýšlel jsem jen o tom, abych se cítil dobře. Protože nakonec, když jsem u postranní čáry, pracuji, dělám svou práci. Musím se cítit stejně komfortně, jako se fotbalista cítí na hřišti. Fotbalista potřebuje ty nejlepší kopačky, jaké může mít, potřebuje šortky ve velikosti, která mu vyhovuje.“

Oblek?

„Upřímně řečeno, oblek ve mně vyvolává pocit, že v danou chvíli reprezentuji mnoho lidí. Cítím, že fotbalový zápas je určitým druhem ceremonie. Reprezentuji klub, reprezentuji fanoušky. Reprezentuji profesionální úroveň. Vím, že se časy velmi mění a mnoho trenérů se dnes obléká způsobem, ve kterém bych se sám nedokázal vidět. Ale hezký oblek, ve kterém se člověk cítí pohodlně, jsem vždycky měl rád, už od samého začátku.“

„Když se vrátíme na konec 90. let, kdy jsem začínal, mladí trenéři nebyli příliš dobře přijímáni. Lidé se na ně dívali optikou ‚nedostatku zkušeností, nedostatku znalostí‘ a mnohem více se přikláněli ke starším trenérům. Zároveň samozřejmě jen málo trenérů získá vysoký status, pokud předtím nebyli špičkovými hráči. Proto nechci říkat: ‚To jsem byl já.‘ Byl jsem jedním z nich, ale byla to velmi, velmi malá skupina lidí, kteří na konci 90. let uspěli v mladém věku, vyhráli důležité trofeje v mladém věku a posunuli hranici: že lze být špičkovým trenérem, aniž by člověk byl špičkovým hráčem.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.