Mbappé pro France Football, 1. díl: Nemyslím si, že jsem egoista
- Mužstvo
- včera 20:50
- 0 Komentářů
- Laša
Kylian Mbappé poskytl rozhovor magazínu France Football. Přinášíme překlad první ze tří částí rozhovoru.
Jsi profesionálem už více než deset let. Líbí se ti hráč, kterým ses za tu dobu stal?
„Hráč, kterým jsem se stal, už prošel několika etapami. Měnil jsem pozici, herní systém i způsob, jakým hraji. A právě tahle evoluce se mi líbí. Ukazuje, že skutečně velký hráč se vždy dokáže přizpůsobit své době.“
Viděli jsme už Mbappého v životní formě?
„To je těžká otázka. Když vám řeknu, že ano, a v této sezoně budu lepší než v těch předchozích, budu za lháře. Když řeknu, že ne, a budu horší než dřív… Vždycky rozhoduje hřiště. Lidem se některé moje verze líbily víc, já měl možná raději jiné.“
Kterou?
„Prožil jsem několik fotbalových životů. Byl jsem křídelníkem, který obcházel soupeře na straně, pak křídelníkem, který se stahoval více do středu, střelcem i kompletním útočníkem. V Paříži jsem byl syrovější, nepředvídatelnější. Dřív jsem byl opravdu silný v tom, co jsem uměl. Díky tomu jsem byl hráčem, který vyčníval. Teď mnohem lépe rozumím herním mechanismům, scénářům zápasů i změnám jejich dynamiky. Právě hlava vám umožní zůstat na nejvyšší úrovni déle. V určitém momentu už nohy přestanou stíhat. Porozumění hře je něco, čeho bychom si měli vždy vážit.“
Jsi komplexnější, ale méně vyčníváš?
„Pořád jsem hráčem, který vyčnívá. Dřív jsem ale hrál určitým způsobem a sám jsem se v něm uzavíral, protože jsem věděl, že to stačí. Dnes mám mnohem více předností. V mé hře je v dané sezoně možné vidět jinou verzi mě samotného, s jejími úspěchy i neúspěchy. A přesně takovou evoluci jsem chtěl.“
Může se fotbalista, kterému se blíží třicítka, ještě zlepšovat?
„Ano, a to po celou kariéru. Uvědomit si, že fotbal se neustále mění a vyvíjí, je určitá forma inteligence. Fotbal je velmi taktický a intenzivní, trenéři mají nad svými týmy mnohem větší kontrolu. Musíš se přizpůsobit. Fotbal na nikoho nečeká.“
Je pro tebe v této evoluci inspirací Cristiano Ronaldo?
„Nejen on. Cristiano byl mým idolem v mládí. Jako útočník se inspiruješ mnoha hráči. Snažím se od nich převzít to, v čem jsou lepší než já.“
Inspiruje se Kylian Mbappé jinými hráči? Nebo by měl být on tím, kdo inspiruje ostatní?
„Obojí. Inspiruji spoustu fotbalistů. A spousta hráčů zase inspirovala mě, někdy dokonce i takoví, které považuji za slabší, než jsem já. Ale v něčem jsou lepší než ty. Inteligence spočívá v tom, že se od nich dokážeš inspirovat, co nejvíce doplňovat své nedostatky a zůstat na vrcholu co nejvíce let.“
Kdo ze současné generace v tobě vzbuzuje obdiv?
„Nechci vyjmenovávat jména, protože kdybych na někoho zapomněl… Myslím, že když se vybírá deset až patnáct nejlepších fotbalistů světa, všichni se shodnou. A mezi mladými? Lamine Yamal. Má všechno. Líbí se mi Estêvão, má v sobě určitou kreativitu. Arda Güler to může dotáhnout opravdu vysoko. Endrick má obrovský potenciál, je rozený střelec. Warren Za
Vzbudili v tobě během uplynulé dekády někteří hráči strach?
„Když usiluješ o dokonalost, nemůžeš mít strach. Vždycky jsem chtěl hrát proti těm nejlepším. Na hřiště totiž vždycky nastupuji s takovým egem, že si říkám, že na světě není nikdo lepší než já.“
Jsi nejlepší střelec v historii mistrovství světa (22 gólů), francouzské reprezentace (66) i PSG (256), mistr světa z roku 2018… Na co jsi nejvíce hrdý?
„Z krátkodobého pohledu na trofeje, protože právě ty zůstávají v kolektivní paměti. Já, který jsem to všechno prožíval tak intenzivně a z bezprostřední blízkosti, bych ale ukázal na cestu, kterou jsem urazil. Vždycky jsem totiž věděl, kam chci dojít a jakým způsobem. Držel jsem se toho směru i v těch nejbouřlivějších chvílích.“
Je pro tebe skutečnost, že ses během deseti let stal nejznámějším Francouzem na světě, důvodem k hrdosti, nebo spíš břemenem?
„Je to směs různých pocitů. Záleží na tom, v jaké životní fázi se zrovna nacházíš, jakou máš náladu a jakou verzí sebe sama právě jsi. Lásku lidí by člověk nikdy neměl odmítat. Pokud jsi nejznámějším Francouzem, znamená to, že máš opravdu obrovské množství lidí, kteří tě podporují a fandí ti. A to je určitý luxus, i když to někdy může být tíživé a člověka to může zahltit. Je to zodpovědnost, kterou plně přijímám.“
To, co děláš na hřišti i mimo něj, je bedlivě sledováno, rozebíráno do nejmenších detailů a někdy také kritizováno. Jak to zvládáš?
„Velmi často jsem kritizován. Ke kritice mám zdravý vztah. Existuje konstruktivní kritika a pak ta trochu hloupější. Nemám s tím problém. Neděsí mě to ani ve chvílích, kdy se musím rozhodnout. Pokud vím, že je to pro mě správné rozhodnutí, jdu si za ním. Moje předchozí rozhodnutí to ostatně dokázala.“
S věkem ses smířil s tím, že rozděluješ lidi na dva tábory?
„To není úplně správné označení. Čím výš se dostaneš, tím těžší je získat všeobecné uznání. A jednoduše roste pravděpodobnost, že tě někdo nebude mít rád. Kdybych chtěl, aby mě měli rádi všichni, nevycházel bych z domu. S postupem času, věkem a zkušenostmi se tě to dotýká čím dál méně. Dokážu žít s tím, že lidé nesdílejí moje názory nebo hodnoty.“
Michel Platini v nedávném rozhovoru pro L’Équipe řekl, že když se někdo rozhodne stát fotbalistou a těžit ze slávy a peněz, musí nést všechny důsledky, které s tím souvisejí. Souhlasíš s ním?
„On žil v jiné době. Nemůžu ji hodnotit a nevím, jestli bych v ní dokázal hrát. Je to jeho pohled a nemůžu ho kritizovat, protože vychází z jeho zkušeností fotbalisty ze 70. a 80. let. Byl to jiný fotbal, jiný sport, jiné povolání, jiná společnost, jiný svět. Myslím, že některé věci musíme přijmout a jiné ne. A v těchto otázkách není prostor pro vyjednávání.“
Když se vrátíme na hřiště: máš pocit, že se zapomíná na góly, které střílíš, a místo toho se řeší detaily, jako je běhání v defenzivě nebo naběhané kilometry?
„Není to normální. Ale takový je život člověka, který působí na nejvyšší úrovni. Všichni už roky vědí, co dokážu. Proto se už tolik nesleduje to, co dělám, ale spíš to, co nedělám. Je to lidské. Neberu si to osobně. Fotbalový svět znám velmi dobře a máloco mě dnes ještě dokáže překvapit. Když patříš mezi světovou elitu, podobné věci se zkrátka dějí.“
„Střílí góly, ale kvůli tomu může trpět tým.“ Je to názor, který nedokážeš přijmout?
„Takový názor mi dává ještě menší smysl. Když neskóruji, lidé se ptají: ‚Proč?‘ U každého zápasu jsou miliony trenérů. Každý má svůj pohled. Fotbal je o střílení gólů a o tom, dát jich o jeden víc než soupeř. Hráč, který střílí góly, nikdy nebude pro tým problémem. Tady už se podle mě dostáváme spíš k otázce fotbalových preferencí.“
Je velký střelec z principu individualista?
„Všichni fotbalisté jsou individualisté. Od brankáře až po středního útočníka. Říct, že některé pozice občas nikoho nezajímají, není projev neúcty. Na středního útočníka se vždy upírá pozornost. Musí být v centru dění, někdy zaslouženě, jindy ne. Stávalo se mi, že jsem vstřelil góly, přestože jiní hráči odehráli lepší zápas než já. Jenže ve fotbale je střílení gólů to nejtěžší a stojí to nejvíc sil. Proto je normální, že někdy sklízíš slávu a jindy všechno ostatní.“
Skoro jsou téměř všichni hráči individualisté, musí být útočník zároveň egoista?
„Nemyslím si, že útočník je egoista. Má specifický vztah ke gólu. Stejně jako brankář. O něm se přitom neříká, že je egoista. Je to přitom pozice, která je od týmu nejvíce oddělená a má všechny charakteristické rysy. Máš vlastního trenéra, rozcvičuješ se sám. V klubech, za které jsem hrál, jsem nikdy neviděl hráče, který by dal gól, jeho tým prohrál a on z toho měl radost. A sám jsem nikdy takový nebyl. Pro mě je egoismus právě tohle: za každou cenu myslet jen na sebe. Střílení gólů mám tak trochu jako posedlost, protože to se ode mě očekává, ale nemyslím si, že jsem egoista. Kdybys byl egoista, nestal by ses nejlepším nahrávačem v historii francouzské reprezentace (39 asistencí).“
Co dalšího můžeš na hřišti dělat?
„Ach! Spoustu věcí! V defenzivě můžu dělat víc, abych pomáhal svým týmům. V ofenzivě můžu být ještě efektivnější, protože si dokážu vytvářet šance. V Evropě není mnoho hráčů, kteří by si jich dokázali vytvářet tolik jako já.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: France Football
