JÁ, LEGENDA #5: Ferenc Puskás, cválající major a jeden z nejlepších fotbalistů historie

Čas 17. 03. 2018, 10:32 | Autor Hleďas
Ferenc Puskás
Ferenc Puskás

Když široká fotbalová veřejnost mluví o nejlepších fotbalistech, kteří kdy fotbal hráli, v diskuzi se většinou objevují jména jako Pelé, Maradona, Cristiano Ronaldo nebo Lionel Messi. A mají jistě pravdu. Na maďarského střelce, který si celou kariéru držel průměr skoro jednoho gólu na zápas, se však často neprávem zapomíná. Udělejte si pohodlí, Puskasův příběh totiž zdaleka není pouze o fotbale.

Ferencz Purczeld, později známý jako Ferenc Puskás, se narodil 1. dubna 1927 v Budapešti. Vychován byl však na předměstí hlavního města, v Kispestu. Jeho otec v mládí býval fotbalistou a svoji vášeň pro tento sport přenesl i na svého syna. Už od útlého věku malého Ference každý den trénoval, velkou výhodu měla rodina v tom, že hned vedle dvorku jejich domu stálo fotbalové hřiště. Nebylo to ovšem tak, že by Puskáse jeho otec do fotbalu nutil, Ferenc totiž sám toužil stát se velkým fotbalistou. Jak popisuje ve své autobiografii, každé ráno při cestě do školy závodil s tramvají ve snaze stát se lepším fotbalistou.

Právě na hřišti vedle domu začal Puskás poprvé ohromovat své okolí. I jeho otec, který nyní působil jako hlavní kouč místního Kispest AC viděl, že jeho syn je pozoruhodný talent. A tak si v roce 1943 Ferenc odbyl debut. Zdravý rozum by pravděpodobně řekl, že patnáctiletý klučík (ač sebevíc talentovaný), si mezi dospělými moc nekopne a start v takovém zápase mu poslouží hlavně jako zkušenost do budoucna. Puskás však už tehdy udivoval rychlou prací s balonem a svými kličkami dokázal ztrapnit nejednoho obránce.

Pokud však v něčem Puskás neměl štěstí, byla to doba, ve které se narodil. V Evropě totiž právě zuřila druhá světová válka, která postihla i Maďarsko. Všechny soutěže se přerušily a Ferenc si musel projít velmi nepříjemným zážitkem, když byl svědkem leteckých náletů na hlavní město Budapešť. V roce 1945 válka skončila a k moci v Maďarsku se dostali komunisté. Tento rok byl však přelomový i pro Puskáse, pro kterého byl ve znamení prvního startu za maďarský národní tým. V zápase proti Rakousku dal Puskás první gól a výraznou měrou tak přispěl k výhře 3:0. Poprvé v životě se dostal do záře reflektorů, po skvělém výkonu se o něj začalo zajímat čím dál více lidí.

Netrvalo dlouho a stal se maďarským kapitánem. V roce 1947 Maďaři cestovali do Turína, kde odehráli přátelák s Italy. Puskásovi se zápas povedl takovým způsobem, že mu nabídla kontrakt sama Stará dáma. Puskás ho však odmítl s tím, že nechce opustit rodinu. Že to ze sportovního hlediska nebyla špatná volba, ukázala následující sezona, ve které Puskás vstřelil 50 gólů ve 32 (!) zápasech a stal se nejlepším střelcem Evropy. O to víc překvapivé je, že ligový titul jemu, i celému Kispestu, stále unikal.

Puskas

Ve fotbale existuje hodně hráčů a legend, kterým prostě ligový titul nebyl souzený. To však nebyl Puskásův případ. Kispest totiž brzy převrala maďarská vláda a ministerstvo obrany se z něj rozhodlo udělat armádní tým. Název klubu se změnil na Budapest Honved, do kterého rázem proudili ti nejlepší maďarští fotbalisté. Ti byli mimochodem oficiálně vojáci a také měli hodnosti. Puskás se stal majorem – právě odsud pochází jeho přezdívka „Cválající major“. V sezoně 1949/1950 se Puskásovi konečně splnil sen a stal se maďarským mistrem. K zisku trofeje přispěl 31 góly ve 30 zápasech.

Přes všechny úspěchy nebylo Maďarsko, kde vládl tuhý komunistický režim, příliš vhodným místem k životu. Lidé žili v hrůzných podmínkách, komunistické represe byly velmi silné a tak hodně hráčů utíkalo za lepším životem za hranicemi. To se soudruhům samozřejmě nelíbilo a tak obelstili jednoho z hráčů Ujpestu – Sandora Szucse. Dali mu možnost emigrovat, ale všechno byl pouze předem domluvený komplot. Szucse poslal do vězení a bez řádného soudního procesu ho také v roce 1951 odsoudili k smrti. Udělali to proto, aby vystrašili ostatní hráče a zabránili jim v pokusu utéct za lepším životem.

Rok 1952 bude v kronice Puskásovy fotbalové kariéry zapsán zlatým písmem. Právě tento rok se totiž konala olympiáda v Helsinkách, kterou Maďarsko, díky skvělému Puskásovi vyhrálo. Ferenc se trefil i ve finále, přestože v prvním poločase proti Jugoslávii zahodil pokutový kop. Puskásův gól byl nakonec vítězný, Maďarsko vyhrálo 2:0 a Puskás se tak stal olympijským vítězem.

O rok později se Maďaři představili ve Wembley, kde je hostili na domácí půdě v té době neporažení Angličané. Přestože Maďaři vyhráli olympijské hry, ve světě nebyli příliš známí a tak se počítalo, že budou pouze dalším soupeřem, kterého domácí tým smete z cesty. Opak se však stal pravdou, a když výsledková tabule na konci zápasu ukazovala skóre 3:6 v neprospěch Anglie, nejeden fotbalový fanoušek nemohl uvěřit svým očím. Puskás vstřelil 2 góly.

Na světový šampionát v roce 1954 tak Maďaři jeli jako velcí favorité. Průběh turnaje tomu také odpovídal, Maďarům se dařilo a sám Puskás dal v prvních dvou zápasech 4 góly. Potom se však zranil a následující 2 zápasy tak muselo Maďarsko vyhrát i bez své hlavní hvězdy. Celá země v tu dobu neřešila nic jiného, než to, zda se Ferenc Puskás dá dohromady na finálový zápas. Ne každý mu však toto velké finále přál. Z hráčské kabiny se ozývaly hlasy, že Puskás není úplně zdravý a hrál by jen pro to, aby mohl zvednout trofej. Svým způsobem to bohužel byla pravda. Puskás do finále sice nastoupil, ale bylo znát, že zranění ho velice limituje. Maďaři prohráli 2:3 a sen se rozplynul. Tato prohra vyburcovala lidi, kteří ji vzali jako záminku k protestům vůči komunistickému režimu.

V roce 1956 proběhla v Maďarsku neúspěšná revoluce a země se stala pro Puskáse a jeho rodinu nebezpečná. Objevovaly se falešné zprávy, že Puskás je po smrti. Pozdější legenda Bílého baletu naštěstí tyto nepokoje přežila a objevila se na španělském turné, kde se Honved střetl s Athleticem a Realem Madrid. Právě zde Puskás viděl v novinách hrůzné fotky ze své rodné země a rozhodl se, že se tam už nevrátí. Zpočátku Puskás trénoval s Interem, ale protože se nevrátil ke svému týmu v Budepešti, dostal dvouletý distanc od UEFA (bravo UEFA – pozn. red.).

Než se konečně dostaneme k angažmá Puskáse v Realu Madrid, dovolím si přidat malou vsuvku. S emigrací národního hrdiny a největší celebrity si totiž komunistický režim poradil vskutku „mistrovsky“. Zakázal všem novinám jakoukoliv zmínku o Puskásovi (bravo komunisté – pozn. red.).

Poté, co si Puskás vytrpěl svůj nezasloužený trest, podepsal smlouvu s Realem Madrid. Obě strany tím mnohým lidem způsobily velké překvapení. Ozývaly se hlasy, že Puskás, který 2 roky nehrál fotbal, už je za zenitem a nemá Realu co dát. Navíc měl maďarský fotbalista zjevnou nadváhu. Na trénincích však makal, přidával si a přebytečná kila brzy shodil. V bílém dresu předváděl naprosto úchvatné výkony a spolecně s Di Stéfanem vytvořili nejobávanější útočné duo své doby. Real Madrid kraloval Evropě a od roku 1956 vyhrál 5x za sebou PMEZ (předchůdce Ligy Mistrů). Finále v roce 1959 Puskás zmeškal, Real ho však vyhrál i bez jeho pomoci. Finále z roku 1960 se však stalo památným. Real nastoupil proti Eintrachtu Frankfurt a Puskás, při výhře 7:3, vstřelil 4 góly. Dodneška je jediným hráčem, kterému se tento kousek ve finále této soutěže povedl. Puskás v Realu oslňoval svoji schopností vstřelit gól jakkoliv a odkudkoliv. Pokud dostal míč do šestnáctky, byl to téměr jistý gól (nepřipomíná vám to někoho?)

V roce 1961 obdržel Puskás španělské občanství, které mu umožnilo reprezentovat Španělsko. Na skvělé výkony, které podával za Maďarsko a také na klubové scéně, však nenavázal a tam si připsal pouhé 4 starty, ve kterých neskóroval. Kariéru nakonec Ferenc Puskás ukončil v roce 1966 v 39 letech. Real Madrid opustil jako legenda, která vyhrála nejvyšší soutěž 6x, 2x Copu del Rey a 3x PMEZ. Navíc se stal 4x nejlepším střelcem španělské ligy. V roce 1969 odehrál poslední zápas kariéry. Byl to jeho rozlučkový zápas, který mu uspořádal Real Madrid.

V roce 1981 poprvé od emigrace navštívil Maďarsko. Přivítaly ho tisíce lidi. Všichni chtěli vidět naživo legendu. Během návštěvy nastoupil v exibičním zápase. Celý stadion byl plný a skandoval Puskásovo jméno. Maďaři svého hrdinu, který v 85 zápasech nastřílel 84 gólů, milovali. V roce 1993 si střihl krátkou roli kouče národního týmu, ale odtrénoval pouhé 4 zápasy. Ke konci svého života trpěl Alzheimerovou chorobou, na kterou neexistuje lék. Dne 17. listopadu 2006 vydechl naposledy. Zemřel ve věku 79 let. V den jeho pohřbu se celá země zastavila a ukázala tak, jakým obrovským hrdinou pro Maďary byl. Navždy bude pamatován jako jeden z největších a nejlepších fotbalistů 20. století.

Normálně by zde článek skončil, neodpustím si však jedno poselství na konec. Příběhy Ference Puskáse, ale i Sandora Szucse a mnoha dalších, jsou ukázkovymi příklady toho, co dokáže zvrhlá ideologie. Važme si toho, že máme svobodu, můžeme cestovat a vyjadřovat své názory a nenechme si od nikoho tyto možnosti vzít. Doufám, že jste si dnešní příběh užili, příští týden pokračujeme.

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (12 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!