Gonzalo: Srovnání s Raúlem a Joseluem? Je třeba zachovat respekt, teprve začínám
- Mužstvo
- dnes 8:06
- 0 Komentářů
- Laša
Gonzalo García se účastní reprezentačního srazu španělské jedenadvacítky. Při této příležitosti s ním reportér deníku AS udělal obsáhlejší rozhovor.
Co říkáš na své povolání do reprezentace do 21 let? Jak ses o něm dozvěděl?
„Jsem moc šťastný a nadšený, že jsem dostal pozvánku do týmu U-21. Upřímně, dozvěděl jsem se to telefonicky, těsně před tréninkem, když byla zveřejněna nominace. A taky díky tomu rozruchu, který to vyvolalo na sociálních sítích (smích).“
Viděl ses už v seniorském národním týmu?
„Věděl jsem, že ta možnost existuje, a samozřejmě by to pro mě bylo splnění snu. Ale pokud jsem teď nebyl nominován, znamená to, že musím mnohem víc makat a zasloužit si své místo.“
Co sis pomyslel, když De La Fuente řekl, že musíš „ochutnat trochu vojny“? [španělský výraz pro nutnost získat zkušenosti – pozn. red.]
„Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Prostě musím pracovat a dokazovat svou hodnotu. Využívat každou příležitost. To dělám a budu v tom pokračovat.“
Mluvil jsi v poslední době s trenérem? Co ti řekl?
„Neměl jsem příležitost strávit s ním moc času. Jen jeden trénink, kde jsme se na hřišti pozdravili. Bylo to docela fajn. Jeli jsme tam ve čtyřech a bylo to neuvěřitelné. Byl to skvělý zážitek – trénovat s těmi nejlepšími a před tolika lidmi… opravdu úžasné.“
Myslíš na nominaci na Mistrovství světa 2026?
„Samozřejmě. Vždycky mám velké ambice. Možnost reprezentovat svou zemi na světovém šampionátu… to je sen. Stejně jako pro každého jiného hráče.“
Kdo je tvým oblíbeným španělským útočníkem?
„Wow, je jich tolik… (smích). Měl jsem to štěstí sdílet kabinu s Raúlem a vždycky jsem říkal, že ho považuji za legendu Realu, legendu mého klubu i reprezentace.“
Porovnávají tě s ním a s Joseluem.
„Jasně, vážím si toho, ale buďme opatrní – je potřeba zachovat respekt. Teprve začínám a doufám, že se jednou přiblížím jejich úspěchům v Realu Madrid nebo v národním týmu.“
Začínáte kvalifikaci na Euro a obhajujete zlato. Vidíš vás už minimálně v semifinále?
„Ano, hned první den tréninkového kempu jsme si s trenérem jasně stanovili cíle. Jako skupina, jako tým, jako reprezentace U-21. A tohle je jeden z těch cílů, i když zatím vzdálený.“
Znovu se potkáváš třeba s Ikerem Bravem, se kterým jsi hrál v akademii Realu.
„Měl jsem štěstí, že jsem sdílel kabinu s Ikerem, stejně jako s mnoha dalšími. S Jacobem, Chemou, Franem… Mám štěstí, že mám skvělé spoluhráče.“
Pro Ikera i pro tebe byl Arbeloa klíčovou postavou. V tom sezóně v týmu Realu U-19 jste byli oba v centru pozornosti. Co přinesl do vašeho týmu?
„Dřív jsem hrával na křídle, ale on ve mně viděl útočníka. Kromě gólů, kterých bylo opravdu hodně (35), byla nejdůležitější práce. Všechny ty tituly… Byla to trojitá koruna! Jsem tak šťastný. Kdykoli si na tu sezónu vzpomeneme, usmíváme se.“
Co spojuje herní styly Xabiho a Arbeloy?
„Každý trenér má svůj vlastní herní styl, svůj vlastní pohled na fotbal. Jejich styly jsou si podobné, například v důrazu na vysoký pressing. Nejde o to, že by byly úplně stejné, ale podobnosti tam rozhodně jsou.“
Očekává se od tebe to samé, pokud jde o tlak na soupeře?
„Útočník je ten, kdo začíná presovat, když brankář dostane míč, a ten tlak vždycky pomáhá týmu. Když presuješ a získáš míč blíž k soupeřově brance, jsi blíž ke gólu (smích).“
Znáš i metody Ancelottiho. Čím se lišily od těch Xabiho?
„No, v minulé sezóně jsem pod vedením Ancelottiho trénoval jen nepravidelně. Nebylo to dost dlouho na to, abych mohl vydat nějaký soud. Můžu mluvit o Xabim a o tom, co nám říkal. Musíme doladit určité detaily, abychom se přiblížili tomu, co od nás očekává.“
Jak vzpomínáš na svůj zápas proti Al-Hilalu?
„Věděl jsem, že je to moje šance, protože Kylian byl nemocný. Jasně, byl jsem překvapený, že nastoupím, ale postavil jsem se tomu s jistotou. Byl jsem sebevědomý, protože jsem tvrdě pracoval, abych využil každou příležitost. (směje se) A jsem opravdu spokojený s tím, jak se mi to povedlo.“
Na turnaji jsi získal Zlatou kopačku. Jaký je to pocit?
„Uff… Během klubového mistrovství světa si to ani neuvědomíš. Jsi soustředěný, zápasy jdou jeden za druhým, není čas to všechno vstřebat. Ale když jsem se vrátil do Španělska a byl s rodinou a přáteli, vyprávěl jsem jim, jaké to bylo a jak to dopadlo… Když se ohlédnu zpět, říkám si: „Kdyby mi to někdo řekl před rokem…” Sezónu jsem zakončil jako hráč prvního týmu a získal Zlatou kopačku… Sám tomu nemůžu uvěřit.“
Vraťme se k prvnímu zápasu ve skupinové fázi – jak ti Xabi oznámil, že budeš hrát? Co po tobě chtěl?
„Trenér mi vždycky vštěpoval klid a sebedůvěru. Říkal mi, abych si věřil, dobře presoval, nutil střední obránce k chybám, aby nemohli rozehrávat. A když jsme měli míč, abych je hned zatlačil. V pokutovém území pak chtěl, abych využil každou šanci ke skórování.“
Není demotivující sdílet kabinu s tolika hvězdami, jako je Mbappé?
„Přejdeš od hraní za Castillu a sledování svých idolů v televizi k trénování s nimi – a to na tebe samozřejmě udělá dojem. Pak ale časem zvykneš, přizpůsobíš se a jsi nesmírně vděčný, že můžeš sdílet šatnu s těmi nejlepšími hráči na světě.“
Cítíš se jistě, když na hřišti riskuješ?
„(smích) Vždycky je potřeba dělat to, co si situace žádá. Když vidím šanci na gól, jdu do toho. Když ne, přihrávám spoluhráči.“
Jaký je to pocit po podpisu nové smlouvy s astronomickou výstupní klauzulí ve výši miliardy eur?
„Byl jsem neuvěřitelně šťastný, když se to konečně podařilo dotáhnout. Je to sen každého mladého hráče, a pro mě to bylo něco výjimečného po tolika letech v klubu. Jsem opravdu šťastný, že můžu říct, že jsem si po těch letech splnil sen.“
Nabídl ti někdo číslo 9, nebo jsi o něj sám požádal?
„V létě můj agent jednal s Realem a informoval mě o dostupných možnostech, ale pro mě bylo prioritou získat smlouvu na místo v základní sestavě. Číslo bylo až druhotné. Důležitá byla možnost hrát za nejlepší klub na světě… s jakýmkoli číslem!“
Jaký to byl pocit hrát proti Mallorce na Bernabéu?
„Výjimečný. Měl jsem to štěstí, že jsem tam mohl rok hrát, protože jsem se musel kvůli rodinným důvodům přestěhovat. Měl jsem štěstí, že jsem poznal skvělé přátele a měl výborné spoluhráče. Jsem moc rád, že jsem proti nim mohl odehrát pár minut.“
Máš nějaké cíle pro tuto sezónu? Kolik gólů chceš vstřelit?
„Jsem hodně ambiciózní. Nerad mluvím o konkrétních číslech, protože sezóna je dlouhá a může se stát spousta věcí. Chci využít každou minutu, kterou dostanu, a být připravený dát ze sebe na hřišti 100 %.“
Co pro tebe znamená Argentina?
„Je to země, kde jsem jako dítě žil dva roky. Má pro mě zvláštní význam.“
Kdybys nebyl fotbalistou, čím bys byl?
„Pravděpodobně bych studoval právo nebo něco podobného.“
Kdybys si mohl vybrat, na čí koncert bys dnes večer šel?
„Na Bad Bunnyho.“
Co rád děláš ve volném čase?
„Trávím čas s rodinou a přáteli, a když jsem sám, tak čtu nebo se učím na vysokou.“
Zastavují tě lidé často na ulici?
„Teď už ano.“
Máš nějaké rituály před vstupem na hřiště?
„Vždycky se modlím.“
Tvůj idol?
„Cristiano Ronaldo.“
Jakou jeho dovednost bys chtěl mít?
„Chtěl bych driblovat tak rychle jako on.“
Největší vtipálek?
„Je jich víc. Dean vypráví spoustu vtipů, Asencio taky… Každý má svou komickou stránku.“
Nejtišší hráč?
„Řekl bych, že všichni mluví dost.“ (Real prostě není klub pro introverty.)
Jaká je tvoje nejlepší vzpomínka z hřiště?
„Gól proti Leganés – můj první v dresu A-týmu.“
A nakonec, jaké jsou tvoje tři největší sny?
„Vyhrát Ligu mistrů s Realem Madrid, jet na mistrovství světa s národním týmem a zůstat mnoho let v nejlepším klubu světa.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
