Cucurella: Enzo mi pogratuloval. Doufám, že dojde i k jeho přestupu
- Reprezentace
- dnes 6:11
- 0 Komentářů
- Laša
Marc Cucurella poskytl rozhovor pro Radio MARCA.
Cítíš už, že jsi hráčem Realu Madrid?
„Do jisté míry ano, ale upřímně řečeno, můj každodenní život se zatím moc nezměnil. Pořád dělám stejné věci. Je pravda, že jsme tady teď maximálně soustředění na reprezentaci. Ještě jsem neměl čas poznat tréninkové centrum ani být na Bernabéu. To bude muset počkat, ale jsem opravdu šťastný — hlavně kvůli tomu přestupu, kvůli té příležitosti. Nemůžu se dočkat, až to všechno poznám, i když doufám, že co nejpozději, protože by to znamenalo, že tady dosahujeme dobrých výsledků. A pak přijde čas užít si i to druhé.“
Madridismo čeká, jakého Cucurellu uvidíme. V Realu máme za sebou rok se třemi levými obránci, ale ani Fran, ani Álvaro Carreras, ani Mendy nepřesvědčili. Co od sebe očekáváš?
„Budu se snažit dát do toho všechno. Myslím, že jsem intenzivní hráč, který vždy odevzdá maximum pro tým a spoluhráče. Podle mě je nejdůležitější znovu vybudovat ten tým, ten vítězný gen, který Real Madrid má v DNA, ale možná je potřeba ještě doladit pár věcí, které v posledních letech úplně nefungovaly a způsobily, že Real Madrid nezískával trofeje. Myslím, že všichni chceme totéž: vyhrávat trofeje a být co nejvýš.“
To, že jsi kvalitní hráč, je jasné. Ale v Madridu se často říká, že člověk se musí také hodit do tohoto týmu.
„Ano, určitě. Je to velká výzva. Každý, kdo přijde do Realu Madrid, je dobrý hráč, ale zapadnout tam a uspět není jednoduché. Je to velmi náročný klub, kde musíš být na 100 % v každém zápase. Všechny týmy tě chtějí porazit, protože porazit Real Madrid něco znamená. A nakonec se všechno hodnotí podle trofejí a podle toho, jaké zápasy jsi odehrál. Je to velká výzva a přichází ke mně v dobrém momentu. Zažil jsem dobré i špatné chvíle a všechny ty zkušenosti mě formovaly jako hráče i člověka. Mám obrovskou chuť pustit se do této nové etapy.“
Vidím tě dnes jako velkého Davida Silvu, který také začínal u Mendilibara v Eibaru.
„Ano, prošel jsem si už ledasčím. Začínal jsem v menších týmech, kde jsem hledal své místo, pak jsem zkusil Premier League v klubu, který ve Španělsku nebyl příliš známý, a později Chelsea, kde jsem prožil skvělé roky. Je pravda, že začátky byly trochu těžké, ale podařilo se mi tam vyhrát dvě trofeje, dostat se do reprezentace, vyhrát EURO a teď udělat krok do Realu Madrid. Myslím, že je to velká odměna za veškerou práci, která nebyla jednoduchá, ale všechen ten vynaložený čas, úsilí a pomoc lidí kolem mě za to stály.“
Co podle tebe v tobě Real Madrid viděl, co teď nevidí u Carrerase, Mendyho a Frana Garcíi?
„To nevím. Myslím, že to jsou věci trenéra nebo sportovního ředitele… Jako hráči mi přijdou velmi dobří. Je jasné, že je to těžké, zvlášť na této pozici v obraně — když tým nevyhrává nebo nezískává trofeje, je normální, že obránci vypadají, jako by to byla jejich vina. Když nevyhráváš, je to proto, že dostáváš góly, a když dostáváš góly, znamená to, že něco nebylo dobře. Ale většinou góly nebo akce, které k nim vedou, nevznikají chybou jednoho hráče. Je to spíš řetězec věcí. Minulost je minulost. Určitě se z ní vyvodily závěry, co je potřeba zlepšit. Já mám chuť tam být, poznat spoluhráče a dát do toho všechno. Myslím, že nezáleží na tom, jací jsou hráči nebo jaká je konkurence. Nej důležitější je vždy tým — a tím to končí.“
Když oznámili tvůj přestup, v pořadu tady na Radio MARCA padla celá řada jmen k porovnání: Nuno Mendes, Gvardiol…
„Ano, myslím, že v posledních letech jsem měl velmi dobrou úroveň. Pro mě je dnes nejlepší Nuno Mendes. Vždycky jsem to říkal. Moc se mi líbí, jaký je a co nabízí, hlavně směrem dopředu. Ale myslím, že jsme odlišní hráči a každý může přinést něco jiného. Taky si myslím, že hodnota hráče hodně závisí na kontextu. Možná kdyby Nuno Mendes nebyl v PSG, tak by se o něm nemluvilo stejně, i když je skvělý. Ale nakonec vyhráli dvě Ligy mistrů po sobě, jsou mistři ligy, takže je normální, že se o něm mluví. A každý ať si myslí, co chce, ať má svůj názor. Já se vždycky budu snažit odevzdat maximum — a tím to pro mě končí.“
Proč by podle tebe měl Real Madrid přivést Enza Fernándeze? Znáš ho dobře.
„Ano, jasně. Pro mě je to skvělý hráč. Kromě toho je to můj přítel a…“
Mluvíš s ním?
„Ano, mluvíme spolu.“
Pogratuloval ti k přestupu?
„Ano, pogratuloval mi.“
Co ti řekl? Něco jako: Kam jdeš, ty darebáku? Chci mít dům vedle tebe?
„Ne, ne [smích]. Ale kéž by k tomu došlo. Já bych byl moc šťastný, protože — jak říkám — v Chelsea jsme byli opravdu spokojení, i když jsme museli prožít i těžší chvíle, a vytvořili jsme si krásné přátelství. Drželi jsme při sobě i v těch horších momentech. Možnost, aby nás oba přivedl Real Madrid během jednoho léta, vzhledem k tomu, co Real Madrid znamená, by byla výjimečná zkušenost. Přeju mu jen to nejlepší a doufám, že bude mít štěstí — a že se to povede.“
V reprezentaci máš před sebou hráče jako Nico Williams nebo Baena — pracovití kluci, kteří ti pomáhají na křídle. V Realu Madrid, pokud v létě nenastane nějaké překvapení, budeš mít Vinícia.
„Myslím, že si budeme dobře rozumět, nebo se o to alespoň budeme snažit. Když máš vedle sebe tak rozhodujícího hráče, jako je on…“
Rozhodujícího, ale bylo by fajn, kdyby se i vracel…
„No dobře, hlavně ať mi toho hodně přinese v útoku — a já udělám všechno, co se jemu nebude chtít dělat. Pokud bude rozhodující, tak se podle toho zkusíme sladit, nastavíme si plán tak, aby byl co nejčerstvější na góly, a já vezmu na sebe tu špinavou práci.“
Chodit může jen Messi!
„[smích] Jasně, je to těžké, ale myslím, že Vinícius už ukázal, že je obrovský hráč, velmi rozhodující. Byl nesmírně důležitý v triumfech Realu Madrid v Lize mistrů. Doufám, že to tak bude i letos — a že mi jako spoluhráč dokáže dát spoustu věcí.“
Hrál jsi proti Realu Madrid v Eibaru i Getafe. Neposílal tě do Segundy?
„[smích] Ne, ne, ne. Upřímně — ne. A rozumím tomu… takové věci se prostě stávají.“
Jsi na hřišti provokatér? Pouštíš se do soupeřů?
„No, jsem provokativní typ, ale nejsem moc upovídaný. Je pravda, že pokud mě někdo zná jen z hřiště, je klidně možné, že mě nenávidí. Když mě ale poznají mimo hřiště, všichni vědí, že jsem úplně jiný člověk, velmi dobrý člověk. To jsou dvě úplně odlišné věci. Chápu, že i on to dělá proto, aby soupeře vyvedl z rytmu nebo z koncentrace. Myslím si také, že se v těch konfrontačních momentech cítí dobře, je mu to přirozené. Nakonec každý používá své taktiky. Dokud to neškodí týmu — třeba vyloučením nebo něčím podobným — tak je to v pořádku. A pokud pak každý na hřišti odvádí svou práci, může si dělat, co chce.“
Co je zajímavé: Marc opravdu debutoval v seniorské reprezentaci na Bernabéu. A s kým ses tam tehdy chytil?
„Ano, trochu s Endrickem [smích]. Pamatuju si to, jasně! To jsou věci, které se prostě stávají. Já pro tým, za který hraju — nebo v tomto případě pro reprezentaci — vždycky zkusím odevzdat maximum. Nezáleží na tom, kdo je soupeř, ale vždycky s respektem. Nakonec je to jen hra. Když zápas skončí, všechno zůstane tam na hřišti a hotovo. Myslím, že tak to má být. Na hřišti je to jedna věc, mimo něj druhá. Každý hledá to nejlepší pro svůj tým, pro svou reprezentaci — a tím to končí.“
Co jsi slyšel od Mourinha, co si tě získalo? Říkal jsi, že ti popisoval detaily ze zápasu Chelsea–Benfica ze září 2025, který jste vyhráli 1:0. Když ti to říkal, co ti běželo hlavou?
„Nic zvláštního — když ti volá takový trenér jako Mourinho, myslím, že je to něco, na co můžeš být hrdý.“
A zvedl jsi mu telefon? Ptám se, protože spousta hráčů říká: ‚Nevěřil jsem tomu a nezvedl jsem to.‘
„Ano, ano, ano. Nejprve mi napsal a věděl jsem, že je to on. Chvíli jsme si povídali a bylo to krásné, opravdu krásná zkušenost. Je to trenér, který vyhrál tolik věcí… Když ti tak velký trenér zavolá a říká ti takové věci, je to něco mimořádného. Mám obrovskou chuť začít s ním pracovat.“
Na závěr rychlý test. Dám ti pět jmen z každé formace — legendy Realu Madrid — a ty vybereš jedno. Začínáme: brankář, obránce, dva záložníci a útočník. Pět brankářů, všichni už neaktivní: Keylor Navas, Casillas, Buyo, Zamora nebo Miguel Ángel.
„Casillas.“
Obránce: Carvajal, Roberto Carlos, Hierro, Sergio Ramos nebo Marcelo.
„Uf, tady jsi dal hodně těch, které mám rád, ale… Carvajal mě zabije, ale Marcelo [smích].“
Modrić, Kroos, Redondo, Casemiro nebo Pirri.
„Hmm… Modrić.“
Zidane, Figo, Gento, Míchel nebo Raymond Kopa?
„Zidane.“
Di Stéfano, Puskás, Ronaldo Nazário, Raúl nebo Cristiano.
„Tady… protože někteří jsou z mé éry a viděl jsem je víc, řeknu Cristiano.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Radio Marca
