Courtois: Je mi 34 let, Real bude muset v určité chvíli hledat mého nástupce
- Reprezentace
- dnes 5:54
- 0 Komentářů
- Laša
Thibaut Courtois se připravuje na mistrovství světa. Ještě před úvodním zápasem Belgie proti Egyptu poskytl zkušený brankář rozhovor novinářům.
Turnaj pro vás teprve začíná, ale zajímá mě, co bude potom. Lukaku i De Bruyne už oznámili, že budou v reprezentaci pokračovat. Máš v tom jasno ty?
„Nevím, jestli je teď úplně vhodná chvíle to řešit, ale myslím, že u mě je větší šance, že pokračovat nebudu, než že budu.“
Ale tuhle otázku budeš muset dřív nebo později definitivně rozhodnout. Co bude hrát největší roli?
„Je mi 34 let… (smích) A v tomhle věku už člověk cítí, že drobná zranění přicházejí častěji. Když pak můžeš využít týdny volna během reprezentačních srazů — které si samozřejmě nemůžeš vzít, když jsi s nároďákem — tak to dělá rozdíl. Po turnaji si sedneme a uvidíme, jak dál. Pravda ale je, že bych si chtěl ještě pár let zahrát. A abych to mohl udělat, musím občas myslet i na své tělo.“
Chceš do konce kariéry zůstat v Realu Madrid? Máš smlouvu do roku 2027, pokud se nepletu. Probíhají už jednání o jejím prodloužení a jak to celé vnímáš?
„V Madridu platí zásada, že když vám po třicítce končí smlouva, řeší se to rok od roku. Takže jsem v klidu. Pokud budu hrát tak jako teď, neměl by být problém. V ideálním světě bych kariéru samozřejmě ukončil v Realu Madrid, ale je to top klub a v určité chvíli budou muset myslet i na nástupce. Uvidíme tedy, jak se rozhodnou. Ale kdybych tam mohl skončit, bylo by to perfektní.“
Jak velkým překvapením pro tebe bylo, že v nominaci Španělska nebyl ani jeden hráč Realu Madrid? Probírali jste to v kabině?
„Nevím, jestli to oznámili před posledním zápasem. Myslím, že až po něm, takže jsme už netrénovali. Věděli jsme, že jedinou reálnou možností byl asi Huijsen. To mě docela překvapilo. Ale na konci dne si trenér vybírá své hráče. Stejně je to tady, stejně v Anglii, kde se také objevují překvapení. Každopádně v madridském tisku to bylo velké téma.“
Mluvíš o možném konci reprezentační kariéry. Jak dlouho už nad tím přemýšlíš?
„Po zranění křížového vazu člověk přirozeně začne víc přemýšlet o tom, kde může získat nějaký odpočinek. A pak přišlo i to, co se dělo za předchozího trenéra — v týdnech, kdy jsem nebyl s reprezentací a neměl zápasy, jsem měl chvíle, kdy jsem si mohl vzít pár dní volna nebo si v klidu odpracovat něco v posilovně bez tlaku na to, že musím hrát. I když máte během těch dvou týdnů zápasy Ligy národů, všechno jde strašně rychle, jsou to velké duely a tělo vlastně nikdy pořádně neodpočívá. Někdy se na to prostě musíš podívat realisticky. V posledních letech jsem měl občas drobné problémy s přitahovačem — hodně kopu do míče — ale poslední rok a půl se to objevovalo častěji, včetně natržené šlachy proti City. A to tě přiměje přemýšlet, jestli není čas dopřát si trochu víc volna. Navíc za mnou jsou výborní mladí brankáři — Mike a Maarten. Myslím, že mezi gólmany máme hodně talentu. Takže ano, občas nad tím uvažuji. Nejprve ale uvidíme, jak dopadne mistrovství světa, pak si o tom promluvíme a rozhodneme se.“
V roce 2018 jsi byl jednoznačně nejlepším brankářem světa. Považuješ se za jedničku na své pozici i dnes?
„Tohle bych neměl říkat já. Myslím, že patřím mezi nejlepší. Udělám maximum, abych pomohl týmu. Nejde o to, jestli někdo řekne, že jsem nejlepší — ale věřím, že když jsem ve své top formě, opravdu můžu mužstvu pomáhat vyhrávat zápasy. A to je pro mě nejdůležitější. Nechci sám sebe hodnotit, ale samozřejmě je příjemné být ve formě a přispívat k vítězstvím.“
Říkáš, že šance na pokračování v reprezentaci jsou malé. Co by ale mohlo způsobit, že po tomto mistrovství světa nakonec přece jen budeš pokračovat?
„Dobrý turnaj, samozřejmě. A také pocit dobré atmosféry v týmu, takové, jakou máme teď. Pak si možná sednu s trenérem a s Vincentem, abych zjistil, jak to vidí oni. Možná si promluvím i s doktory, abych věděl, co mi doporučí — jestli by bylo dobré hrát ještě rok nebo dva, nebo ne. Nejsem v tom ještě stoprocentně rozhodnutý. Ale je možné, že si nakonec řeknu, že je lepší předat štafetu dál, než pokračovat další dva nebo dokonce čtyři roky.“
Měl jsi už telefonát od Josého Mourinha?
„Ne. (smích) Myslím, že dokud nebude nic oficiálního ohledně nového trenéra, nikdo se nebude ozývat. Zvlášť během mistrovství světa. Loni to s Xabim bylo stejné — zavolal mi až ve chvíli, kdy oficiálně podepsal smlouvu. Myslím, že teď jsme všichni v týmu soustředění na mundial a pokud přijde nový trenér nebo ho oznámí, možná se ozve až ke konci turnaje, aby to celé zůstalo trochu stranou.“
Ale mezi vámi byla chemie, že?
„Ano, i když občas došlo i na střety. (smích) Myslím ale, že José Mourinho, kterého znám z Chelsea, je velmi přímočarý a má rád, když jsou lidé kolem něj stejně přímočaří. Někdy mi řekl, co si myslí, a někdy jsem mu to zase řekl já. [smích] Jak už jsem říkal — jednou mě posadil na lavičku proti Evertonu poté, co jsem v zápase s Aston Villou dvakrát špatně vyběhl na centr. [úsměv] Tím tě chce nakopnout. V dalším utkání, myslím že proti West Hamu, jsem zase chytal, vyhráli jsme 1:0 a měl jsem pět nebo šest dobrých zákroků. A všechno bylo v pořádku. Myslím, že náš vztah byl vždycky dobrý. Já jsem dost přímočarý a on taky. V tomhle směru mezi námi nikdy nebyl problém. Po delší době jsme se znovu potkali při zápase s Benficou. Ani tehdy nebyl úplně nadšený z jedné mojí reakce. (smích) Ale nakonec uvidíme, jak se klub rozhodne. Ať to dopadne jakkoli, mám k Mourinhovi velký respekt a náš vztah je dobrý.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: YouTube
