Courtois, 2. část: Nechápu, že nám rozhodčí přijdou něco vysvětlovat a o týden později rozhodují úplně opačně

Thibaut Courtois poskytl rozhovor pořadu RadioEstadio Noche na stanici Onda Cero. Přinášíme druhou ze dvou částí překladu hodinového rozhovoru s brankářem Realu Madrid.

V roce 2018 se vracíš do Madridu a podepisuješ smlouvu s Realem Madrid. Real právě se Zinédinem Zidanem vyhrál tři Ligy mistrů v řadě – v letech 2016, 2017 a 2018. Říkáš, že se ti splnil sen a že jsi jako dítě snil o tom, že budeš hrát za Real Madrid. Když jsi začínal s fotbalem, byl pro tebe Real Madrid v Belgii klubem, ke kterému jsi vzhlížel?

„Když mi bylo pět let, tak ještě ne. Tehdy to byl Genk… Vlastně, pokud mám být upřímný, Club Bruggy. Nejdřív Bruggy a potom už Genk. Ze zahraničních klubů jsem měl rád Real Madrid, Chelsea… Dokonce se mi líbil i Manchester United kvůli Van der Sarovi. Když jsem se ale stal brankářem, začal jsem samozřejmě velmi pozorně sledovat také Casillase a Real Madrid. Díval jsem se na zápasy. Moje maminka byla fyzioterapeutka a jeden z jejích klientů často jezdil na Bernabéu, dvakrát nebo třikrát ročně. Vozil mi Ikerovy dresy. V pokoji jsem měl také obrovskou vlajku se starým Bernabéu. Je vtipné, že ji myslím ukázal jeden z vašich kolegů z AS, když jsem podepsal smlouvu s Realem Madrid. Viděl reportáž o mně v Belgii v malé regionální televizi, kde byla ta vlajka vidět. Když jsem ale přestoupil do Atlétika, samozřejmě ji nevytáhl, protože by z toho byl problém. Tak to ale opravdu bylo. Neměl jsem doma jen věci Realu Madrid. Měl jsem také vlajky Chelsea a dalších týmů, protože dítě z Belgie má i jiné vzory. Nakonec sníš o mnoha klubech a hodně fotbal sleduješ. Fotbal miluji a dívám se na něj opravdu hodně, ale Real Madrid pro mě vždycky byl tím snem. Vždycky to tak bylo. Nakonec je moc krásné, že jsem se sem dostal. A nejde jen o to, že jsem se sem dostal…“

Myslel sis, že když sem přijdeš, vyhraješ Ligu mistrů, kterou jsi do té doby nezískal?

„Samozřejmě to byl cíl [smích]. Ale nikdy to nemůžeš považovat za samozřejmost. Podívej se na Kyliana – přijde sem a zrovna PSG vyhraje dvě Ligy mistrů. Tak to prostě někdy chodí. Pamatuji si, že po tom finále v Lisabonu jsem se vrátil do Chelsea a uviděl Sergiovu oslavu na obrovské reklamě Sky Sports. Řekl jsem si: „Proboha, ještě se teď musím dívat na jeho oslavu i tady“ [smích]. Každý rok bojuješ s tím, že doufáš, že se jednoho dne dostaneš do finále. Ale není to snadné. Dostat se do finále je velmi těžké a vyhrát ho ještě těžší. Proto když jsem se dostal do toho finále v Paříži, cítil jsem, že už musím…“

Byla to tvoje Liga mistrů. Liga mistrů plná obratů a zároveň tak trochu tvoje Liga mistrů díky tvým zákrokům. Viděl jsem řadu reportáží a rozhovorů s Modrićem, Kroosem, vlastně se všemi, kteří říkali: „Courtois chytal, jako kdyby na něj střílelo dítě.“ Působil jsi dojmem, že ti nikdy nedají gól.

„Ano. Záleží ale na konkrétním zápase, protože jsme samozřejmě také dostávali góly. Třeba proti Chelsea jsme doma prohrávali 0:3. Ale i v těchto zápasech přišly důležité zákroky. Myslím, že pokud se chceš v soutěži nebo poháru dostat daleko, vždy jde o to střílet góly a snažit se jich co nejméně inkasovat. A také mít dobrého brankáře. Takže nakonec je to i o tom.“

Předtím jsi mluvil o Atlétiku Madrid a o tom, že se na některé věci s odstupem času díváš jinak. Říkal jsi: „Naštěstí kolega z Asu tu fotku neukázal, když jsem v létě 2011 přišel do Atlétika Madrid,“ ještě za Gregoria Manzana. Když jsi přijížděl na Metropolitano, především při prvních zápasech proti Realu Madrid, objevovaly se všechny ty kritické hlasy a kampaně namířené proti tobě… Odvolal bys dnes větu, kterou jsi řekl před finále Ligy mistrů s Liverpoolem: „Jsem na správné straně historie“?

„Ne, protože to s nimi nemělo nic společného. Myslím, že někteří lidé měli pocit, že ta věta míří na ně, ale tak to nebylo.

Ptám se, protože tam to tak nepochopili.

„Na tom ale stejně nezáleží. Můžu to opakovat tisíckrát: nebylo to namířené proti nim. Otázka se týkala Liverpoolu. Finále Liverpoolu s Realem Madrid. Už předtím se v roce 2018 hrálo stejné finále. Řekl jsem, že jsem na správné straně historie, a samozřejmě jsem v tu chvíli nemyslel na něco, co se stalo před osmi lety. Samozřejmě se toho někdo chytí, protože je to jednoduché. Myslím si ale, že o Atlétiku jsem vždy mluvil s velkým respektem, protože právě toto období ze mě udělalo brankáře, kterým jsem dnes. Jsem na něj hrdý, protože jsem vyhrál Evropskou ligu, Superpohár UEFA, Copa del Rey, španělský titul a dostal jsem se do finále…“

Postavil ses Mourinhovi, abys mohl nastoupit v semifinále!

„[smích] To období ve mně probudilo lásku ke Španělsku, narodil se mi díky němu dva skvělé děti a zamiloval jsem si Španělsko i Madrid. Víš, z té etapy jsem si odnesl spoustu krásných věcí. Proto bych o ní nikdy neřekl nic špatného. Když jsem se vrátil… Občas potkám na ulici fanoušky Atlétika, kteří se mě ptají: „Proč jsi odešel?“ Odešel jsem, protože jsem tam byl na hostování. Myslím, že někteří lidé to nechápou. Rivalitu chápu, ale od prvního dne po tobě házejí krysy, dělají různé věci… Je pravda, že později přišly chvíle, kdy jsem i já na hřišti reagoval trochu ostřeji, protože je to součást té hry. Když ale udeříš, musíš také umět ránu přijmout. Tak to prostě je. Derby jsou vždycky krásné zápasy. Loni jsme prohráli, letos také, takže jim to budeme muset oplatit, až se s nimi utkám tady na Bernabéu. Tyhle zápasy mám ale rád. I když se ozývají pokřiky, které nejsou zrovna vážné, pokud jde o věci typické pro derby a zůstanou na hřišti, nemám s tím žádný problém. Když ale někdo hází zapalovače nebo jiné předměty, je to něco jiného, protože vás mohou trefit. Jinak je to prostě fotbal.“

Poslední zápas byl asi prvním, kdy tvůj návrat na Metropolitano téměř zanikl. Vzhledem k aféře s dresy pro Ceutu a všemu, co tomu předcházelo, se v předchozích dnech o návratu Courtoise mluvilo méně.

„Ano, ale když se nad tím zamyslíš, odešel jsem v roce 2014. Je to už dvanáct let. Nemůžeme pořád dokola řešit to samé. Fotbal jde dál a oni také. Je to etapa, která navždy zůstane v historii, protože vždy bude platit, že jsem s tím týmem vyhrál ligu a pohár. A tím to končí. Každý den se toho děje spousta, hráči přicházejí a odcházejí a těmi, kteří zůstávají navždy, jsou fanoušci. Ať už v Realu Madrid, Atlétiku nebo jiných klubech. Myslím, že právě fanoušci jsou nejdůležitější. My, hráči, se vždy snažíme ze sebe vydat maximum, abychom obohacovali historii klubů a byli její součástí. A tím to končí.

Jak vnímáš hru ze své pozice? Když se někdo zeptá, jak hraje Real Madrid, ty to z branky vidíš dokonale, nebo máš jinou perspektivu?

„Ano, vidím to dobře. Samozřejmě když je míč na druhé straně hřiště, je dál a hůř se rozeznává, kde jsou volné prostory. Někdy si říkám: „Přihraj tam“ nebo „Přihraj sem“, ale samozřejmě zblízka nevidím to, co vidí oni. Myslím si ale, že hrajeme dobře. Je pravda, že proti týmům, které se zatáhnou, pro nás někdy bývá těžší vytvořit si větší nebezpečí. Když jsou ale zápasy otevřenější, hodně útočíme a vytváříme si spoustu šancí. Někdy se nám nedařilo vstřelit více gólů, abychom si některá utkání usnadnili. Myslím, že venkovní zápas s Betisem jsme měli vyhrát. Samozřejmě jsme nevyhráli také kvůli jejich výkonu. Je třeba jim přiznat zásluhy za to, co odpracovali v obraně – brankáři i celé defenzivě. Jsou zápasy, ve kterých se můžeme zlepšit. Pokud jde o Atlético, myslím, že jsme prohráli především kvůli červené kartě a penaltě.“

Přesně, jde o rozhodování rozhodčích. Když se pak podíváš na opakovaný záběr… Abychom neřešili všechny situace, vezměme tu nejjasnější, tedy zákrok Kang-ina. Co si o tom myslíš po zápase? Asi to samé co všichni ostatní, protože komise rozhodčích přiznala, že měl být vyloučen.

„Jasně, už přiznali svou chybu. Samozřejmě ani VAR, ani rozhodčí neměli svůj nejlepší den. Není vždy snadné všechno na hřišti vidět, ale viděl jsem záběr, na kterém rozhodčí stojí těsně za celou situací. Vidíš, že noha jde hodně vysoko, a dokonce i Fede říká něco jako: „Hodně mě trefil.“ Podle mě by tě v tu chvíli mělo napadnout: „Jejda, možná mi něco uniklo.“ Je možné, že to rozhodčí opravdu neviděl, a já to respektuji. Rozhodčí respektuji, není to jednoduché. Zkus si odpískat třeba dětský zápas, i to je složité.

Já jsem si toho naživo nevšiml, protože Fede Valverde gestem naznačoval, že chce pokračovat ve hře. Myslím, že ji chtěl jen urychlit…

„Ale nejde o Fedeho. Samozřejmě Fede vstane, aby se hned otočil na rozhodčího s otázkou: „Viděl jsi to?“ Fede je zkrátka velmi tvrdý a nezůstává ležet na zemi. Proto říkám: ty jsi na tribuně, velmi daleko, ale my na hřišti i rozhodčí jsme té situaci velmi blízko. Můžeš si říct: „Jejda, něco se stalo.“ A než někdo rozehrál… Nevím, kdo to rozehrával, myslím, že Arda. Než to udělal, mohl rozhodčí zapískat: „Počkej, počkej, podívám se na to.“ Pokud pak VAR řekne, že se nic nestalo a může se pokračovat, je to v pořádku. Jenže v současnosti kvůli VARu často čekáme i kvůli maličkostem, kdy se nakonec ukáže, že o nic nešlo. Tady ale vidíš zákrok, po kterém se hráč okamžitě ozve… Jsou to věci, které se podle mě do budoucna snad podaří zlepšit. Ale jak říkám, do šatny jsme odcházeli za stavu 0:0 a pak jsme si za to mohli sami – penalta, červená karta. Tehdy jsme ten zápas prohráli. Mohli jsme samozřejmě také hrát lépe. Není to tak, že bychom prohráli kvůli rozhodčím. Prohráli jsme vlastní vinou, ale samozřejmě je to něco, co je potřeba zlepšit.“

Máš také pocit jako část madridismo, že vám rozhodčí v posledních letech ubližují? Máte tenhle pocit i v kabině?

„Těžko říct… Někdy ano, někdy ne. Samozřejmě si nemyslím, že za tím stojí nějaká neviditelná ruka nebo něco podobného. Nemám zase tak černé myšlenky. Ale někdy mám pocit, že na jiných hřištích vidím situace, které se pískají, zatímco u nás je to naopak. Některé věci se pískají proti nám, ale v náš prospěch už ne. Například v té covidové sezoně, ve které jsme přišli o ligový titul, byly čtyři situace, kdy šlo o hru rukou… [smích] V zápase s Atlétikem šel rozhodčí k VARu, VAR ho zavolal a on řekl, že se o penaltu nejedná. Pak tady Nacha trefil míč do zad [ukazuje na sobě], podle mě spíš do ramene než do ruky – penalta. Naše penalta byla zrušena a najednou se pískala penalta pro Sevillu nebo Betis, už si nevzpomínám. Vidíš takové věci a říkáš si: „Sakra…“ Chápu, že je to těžké, ale někdy tomu prostě nerozumím. Pak sem přijdou a vysvětlují nám různé věci, a o týden později udělají něco úplně opačného. Říkám si: „Dobře, ale přece tady nemáme hodinu sedět a poslouchat, co říkají o nových pravidlech, o tomhle a tamtom, aby pak o týden později rozhodovali jinak.“ Někdy je to těžké pochopit. Ale jak říkám, respektuji práci každého. Když je rozhodnutí proti tobě, cítíš se poškozený, a když je ve tvůj prospěch, řekneš si: „Dobře, stalo se,“ a jdeš dál [smích]. Proto to není jednoduché.“

Jsou tu dva případy, jeden v Anglii a druhý ve Španělsku. Pokud jde o tvoje působení v Chelsea: včera jsme se dozvěděli, že Manchester City byl shledán vinným z porušení pravidel během devíti let, od roku 2009 do 2018. To zahrnuje čtyři sezony, které jsi strávil v Chelsea. Včera se k tomu vyjadřoval například Pochettino, který v té době působil v Premier League. Máš jako tehdejší brankář Chelsea pocit, že to poškodilo ostatní týmy?

„Mně jako hráči to neškodí. Problém samozřejmě spočívá v tom, že určitým způsobem narušuješ soutěž. Pokud můžeš zvýšit své příjmy, můžeš přivést více hráčů a kvalitnější hráče. Nakonec tak vybuduješ lepší tým. Samozřejmě potom na hřišti vyhrávali vlastními zásluhami. Netvrdím opak. To, co vyhráli, vyhráli na hřišti, o tom není pochyb. Ale je pravda, že někteří hráči by tam možná nebyli, kdyby k tomu nedošlo. Proto je to složité. Já jsem vyhrál dvě Premier League. Ve druhé sezoně jsme skončili desátí a v poslední sezoně s Contem myslím třetí nebo čtvrtí, něco takového. Takže žádný další titul mi nepřibude [smích]. Ale musíme počkat na rozsudek a pochopit, co se skutečně stalo. Ani já k tomu nemůžu říct o mnoho víc. Myslím, že lidé, kteří se k tomu měli vyjádřit, už řekli, co si o tom myslí. Předpokládám, že se proti tomu City také odvolá, takže tento případ ještě zdaleka není u konce.“

Je tu rozhodnutí o vině, ale zatím ne o trestu. V případě Negreiry zatím není ani rozhodnutí o vině. Bavíte se o tom mezi sebou jako hráči Realu Madrid, nebo obecně jako fotbalisté?

„Ne, už ne. Občas někdo utrousí typický vtip, jako všichni ostatní [smích], ale jinak už ne. Všichni také čekají na rozhodnutí v této věci, protože si myslím, že jde rovněž o závažný případ. Doufám, že verdikt padne co nejdříve.

Musí po tak úspěšném období, jaké jste zažili v roce 2024 s Ancelottim, kdy jste vyhráli ligu i Ligu mistrů, nutně přijít útlum? Barcelona si něč podobným prošla před současnou érou… A stejně tomu bylo i u Realu před třemi triumfy v Lize mistrů se Zidanem…

„Takový už fotbal je. Ať už něco chceme sebevíc, vždy přicházejí vzestupy a pády. Sezony jsou velmi proměnlivé a děje se v nich spousta věcí. Nemyslím si, že před dalšími úspěchy nutně musí přijít útlum, ale někdy to tak zkrátka bývá.“

Ale děje se to vždycky!

„Ano, protože někdy stačí, abys byl o jedno procento méně hladový po vítězství, a už nevyhráváš. Nebo jsou jiné týmy hladovější než obvykle, protože potřebují vyhrát, a skutečně vyhrají. Naším úkolem je znovu v sobě najít všechno, co k tomu potřebujeme. Myslím, že letos se nám to daří. Ty dva ligové zápasy, které jsme prohráli, jsme si především prohráli sami, protože jsme nevyužili momenty, kdy jsme mohli zápasy překlopit na svou stranu.“

Myslíš, že tahle sezona může být sezonou změny?

„Myslím, že ano. U všech vidím změnu, pokud jde o práci…

Také v mentalitě?

„Ano, i v mentalitě. Myslím, že všichni chtějí vyhrávat. Není tu nikdo, kdo by nechtěl.

A pozoruješ to i ve hře? Problémy, které jste sami vnímali v minulé sezoně, se podle tebe daří řešit?

„Ano, myslím, že ano. Pracujeme na tom. Zároveň jsme na to ještě neměli tolik času. Máme spoustu nových hráčů, nového trenéra a po velmi dlouhém mistrovství světa se každý musí dostat do správného rytmu. Musíme se také navzájem poznat a najít strukturu, kterou na hřišti hledáme. Myslím, že někdy nám k tomu moc nechybí. Je spousta zápasů, ve kterých hrajeme velmi dobře, a pak jsou jiné, kde můžeme některé věci zlepšit a prostor pro chybu je menší. Dnes je ve fotbale ten prostor opravdu malý. Pokud jsi v jednom pokutovém území o něco méně efektivní a soupeř je v tom druhém o něco efektivnější, najednou můžeš zápas prohrát. Přesně to jsem například viděl proti Betisu. Podle mě jsme proti Betisu odehráli velmi dobrý zápas. Nebyl tam žádný problém s naší hrou ani nic podobného. Atlético je pro mě jednoduše těžký soupeř. První poločas byl podle mě velmi vyrovnaný. Žádný tým nebyl lepší. Myslím, že jsme měli větší držení míče a místy jsme nacházeli volné prostory, ale oni dobře bránili, protože je to tým, který se umí dobře bránit. Druhý poločas začal tak, jak začal, a už po pěti nebo deseti minutách jsme hráli v deseti. V tu chvíli nám trochu chyběl klid na míči. Najednou dali dva rychlé góly a potřebovali jsme nějaký čas, abychom se z toho vzpamatovali. Když jsme ale dali gól na 2:1, myslím, že kdyby zápas trval o deset minut déle, dokázali bychom vyrovnat.“

Myslíš, že je Barça v této fázi sezony opravdu tak dobrá, jak všichni říkají?

„Ano, daří se jim velmi dobře. Je to tým, který s obrovskou lehkostí střílí góly a díky tomu vyhrává zápasy.

Čekal jsi například takového Raphinhu po létě, během kterého se Barcelona snažila získat Juliána Álvareze?

„Ano, Raphinha se mi velmi líbí. Vždycky je pro mě klíčovým hráčem Barcelony. Myslím, že když chyběl, hodně tím trpěli, a když hraje, daří se jim. Podle mě se Raphinhovi ne vždy dostává uznání, které si zaslouží. Je ale klíčovým hráčem tohoto týmu a střílí spoustu gólů, protože je to skvělý fotbalista. Za měsíc ho ale budeme muset zastavit [smích].

I na tebe má fotbalová veřejnost velmi dobrý názor. V létě během mistrovství světa jsem mluvil s Unaiem Simónem a udělal jsem s ním takový typický brankářský test. Ptám se: „Oblak, nebo Casillas?“ Odpověděl: „Casillas.“ A když jsem řekl „Courtois“, odpověděl: „Konec.“

„Ano, viděl jsem to. Ukázali mi to video také v belgické televizi, když jsem poskytoval rozhovor. No, líbí se mi, když kolegové z branže…“

Takže si tě takhle váží?

„Ano, protože o brankářích můžeš mít větší nebo menší přehled. Nakonec ne každý chápe, co obnáší být brankářem. Když se na tebe tedy kolegové z branže dívají tímto způsobem, je to něco krásného.“

Byl upřímný, protože mohl přece vybrat Davida Rayu, svého spoluhráče z reprezentace, aby mu udělal reklamu.

„To se samozřejmě také stává. Teď, když jsem brankářem Realu Madrid, už mě brankář Barcelony nemůže vybrat nebo o mně říct něco dobrého, i když by mě třeba o rok dříve zmínil. Víš, podle mě jsou to hlouposti. Nemám problém říct něco pozitivního třeba o Laminem Yamalovi. Když se mu na hřišti daří, tak se mu zkrátka daří. Stejně tak může hráč Barcelony říct, že Mbappé střílí spoustu gólů.

Říká se, že o Zlatý míč se letos utkají Lamine a Mbappé.

„Je to možné. Oběma se daří, ale předpokládám, že tam bude například i Kane. Nevím, kdo další, ale letos je to poměrně otevřené. Myslím, že je to dobře… Podle mě by měl Zlatý míč získat hráč, který byl během roku nejlepší. Není to přece cena pro nejlepší tým nebo pro toho, kdo získal nejvíce trofejí. Samozřejmě PSG vyhrálo Ligu mistrů, Španělsko vyhrálo mistrovství světa…

Takže Fabián by byl jasnou volbou!

„Jasně. Ale když se na to podíváme tímto způsobem, před dvěma lety možná měl vyhrát Carvajal. Carva měl také fantastickou sezonu a zasloužil si tu cenu. Podle mě nemusí vždy vyhrát někdo, kdo získá trofeje. Může to být také někdo, kdo vstřelil sto gólů, i když nic nevyhrál. Jednoduše byl nejlepším fotbalistou.“

Takže podle tebe Mbappé?

„Za mě ano. Když sleduješ Kyliana na hřišti, vidíš, co všechno dokáže… Bavím se o tom s hráči tady i v reprezentaci a všichni jsou ohromeni tou rychlostí, s jakou se dostává přes soupeře… Někdy to vypadá, jako by proti němu soupeř ani nebyl [smích]. On vlastně kličkuje svou rychlostí. Je to něco působivého. A góly samozřejmě také hrají svou roli. Každý, kdo hlasuje, má ale vlastní názor a své argumenty. Například v roce, kdy jsme hráli finále v Paříži, jsem skončil sedmý a také jsem si říkal, že jsem možná měl být výš.

Brankáři to říkají často: Proč pro nás nikdy nikdo nehlasuje?

„Jasně, a spousta novinářů říká: „Vždyť jsem pro tebe hlasoval v Jaschinově trofeji.“ Pak na tebe ale při Zlatém míči zapomenou. Pravda je také taková, že můžu pochytat úplně všechno, ale pokud někdo na druhé straně nedá gól, finále nevyhrajeme. Často o tom mluvím s Carlosem [tiskovým mluvčím] a zlobím se na něj, protože někde vidím sestřih z Paříže a nejsou v něm moje zákroky, ale jen Viniho gól. Říkám mu: „Dej tam taky můj zákrok!“ [smích] Vždycky to tak je. Doufám, že se to někdy změní, ale je to těžké, protože přibývá stále více samostatných ocenění pro brankáře, takže možná kvůli tomu pak dostávají méně hlasů v ostatních anketách.“

Dozvíme se to příští měsíc. Poslouchej, ty se zajímáš snad o všechno. NBA… Jednou jsem tě viděl na Vueltě, nevím, jestli to bylo v době, kdy ji vyhrál Remco. V Belgii máte přece Gilberta, Toma Boonena…

„Ano, ano. Za mých časů tam byli Gilbert, Tom Boonen a Cancellara… Ital Pozzato.

Samé hvězdy. Viděl jsem také, že působíš ve Formuli 4, protože jsi založil vlastní tým. Naposledy vyhrál Loureiro…

„Ano, to bylo včera, ale v esportu. Trochu to mícháš [smích].

Dobře. Ale máš tým ve Formuli 4.

„Ve Formuli 4 a Eurocup-3 už tři roky. Formule 4 se jezdí ve Španělsku, zatímco Eurocup-3 spíš po Evropě.

A potom je Formule 2, která už jezdí společně s…

„Ne, potom jsou Formule 3 a Formule 2, které jsou součástí závodních víkendů Formule 1. Dostat se tam je cílem do budoucna. Mám také tu virtuální část, tedy esport. Včera jeden z našich kluků… Existuje taková liga, která je jakoby o úroveň níž než esportové soutěže pořádané Formulí 1.“

Ano, ano. Jen říkám, že k Formuli 4 tě nejspíš přivedla láska k motorismu obecně.

„Ano, ano. Ale ten kluk, který včera vyhrál závod, ho vyhrál virtuálně. Formuli 1 sleduji už mnoho let a založil jsem vlastní tým. Auta mě opravdu hodně baví. Teď samozřejmě nemůžu závodit, protože mi to nedovoluje smlouva [smích], ale až jednou ukončím kariéru, chtěl bych tomu věnovat trochu více času, zjistit, jak mi to půjde, a možná si zazávodit v nějakém závodě. Třeba ve čtyřiadvacetihodinovce ve Spa nebo v Le Mans, kdo ví, v kategorii Pro-Am.“

Proboha, ty se věnuješ snad úplně všemu. Je něco, co neděláš?

„[smích] Nejsem dobrý v plavání. V plavání a gymnastice mi to moc nejde.“

Ve všem ostatním ano?

„No, to zase ne, ale snažím se. Hraju golf, dělám od všeho trochu.

Tenhle rozhovor se mi moc líbil, skvěle jsem si ho užil. Když se dívám na všechno, co je tady kolem, představuji si, že bys chtěl, aby na těch stěnách bylo po této sezoně ještě více fotografií připomínajících vaše úspěchy.

„Ano, snad. Sezona je dlouhá a cílem je samozřejmě zakončit rok s trofejemi. Doufám, že se nám podaří vyhrát další Ligu mistrů tady v Madridu. Bylo by to nádherné.

Už vím, na co jsem se ještě chtěl zeptat. Hraješ také Ultimate, viděl jsem tu hru, ve které se sestavuje tým. Kolega mi řekl: „Zeptej se ho, protože je upřímný, na nejlepší jedenáctku, jakou kdy viděl.“ Genta ani Di Stéfana jsi totiž sledovat nemohl. Takže jedenáctka hráčů, které jsi sledoval od dětství. Koho bys do ní zařadil? Začneme v brance?

„Uf, v brance… Moc se mi líbil… Je to samozřejmě těžké. Myslím… Už u brankáře je to složité, protože váhám mezi Casillasem a Neuerem. Casillas kvůli všemu, co vyhrál, a kvůli tomu, co znamená pro madridismo. Neuer možná zase kvůli tomu, jak změnil způsob, jakým brankáři hrají. Opravdu ho podle mě charakterizuje průlom, který na této pozici přinesl. Myslím, že to, co začal…“

Vy jste pokračovali.

„Právě tehdy došlo k celkové změně ve způsobu, jakým brankáři hráli. Ale vyberu Casillase.

Dobře, Casillas. Postavíme to na rozestavení 3-4-3, abychom ti dali více možností směrem dopředu?

„[smích] Jak chceš.

Takže tři obránci.

„Asi bych zvolil Maldiniho. K němu Sergia [Ramos] a možná Cannavara. Také získal Zlatý míč.

Dobře: Cannavaro, Ramos a Maldini. Nějak je poskládáme. Zbývá ti sedm hráčů.

„Vepředu bych určitě postavil Cristiana a Messiho. A tím třetím by za mě byl asi ten druhý Ronaldo.

Nazário. Dobře.

„Protože Kylian a Vini mají ještě čas na to, aby toho dokázali víc. A v záloze… Nesmí chybět Zidane. Dal bych tam také Luku. Podle mě je Luka… Spousta lidí ho samozřejmě má nesmírně ráda, jako třeba včera v Seville, bylo to nádherné.

Bylo to opravdu nádherné.

„Ale někdy lidé nevědí, jak dobrý je, dokud s ním netrénují a nehrají. Myslím, že spousta lidí zvenčí možná nechápe, proč v roce 2018 získal Zlatý míč, ale je to hráč absolutní světové špičky.“

Zidane, Modrić. Zbývají ti dva hráči.

„Možná bych tam měl dát někoho, kdo hodně naběhá: Franka Lamparda.

Lampard, tvůj spoluhráč z Chelsea.

„Nehrál jsem s ním, hrál jsem proti němu.

Proti němu? Takže jste se nestihli potkat v jednom týmu.

„Ne, zrovna odešel. A dokonce mi dal gól v dresu City [smích]. A ten poslední… S tím posledním mi budeš muset trochu pomoct. Přemýšlím o středu pole…“

Napovídají ti tam. Můžeš zařadit bývalého spoluhráče nebo nějakého Španěla z generace kolem roku 2010.

„Aha, to je pravda, promiň! Iniesta.

Iniesta. Můžeš dát Xaviho nebo Toniho Kroose.

„Ano, na Toniho jsem také myslel. Bude prvním náhradníkem na lavičce. Nechám tam Iniestu, ať je to trochu pestřejší. Když jsem přijel do Španělska, jeden z mých prvních zápasů… Měl jsem smůlu, protože se hrálo na Camp Nou a krátce nato přišlo derby. Byl jsem z toho úplně paf – z Belgie rovnou do něčeho takového. Myslím, že to bylo v roce 2011. Xavi, Iniesta ve středu pole, k tomu Busquets… Bylo zatraceně těžké jim vzít míč. Myslím, že je to dobrý tým složený z hráčů, které jsem sledoval.

Mohli bychom takový rozhovor zopakovat před finále Ligy mistrů, během mediálního dne, který pořádá Real Madrid?

„Snad, snad.

Na konci května. Finále se navíc hraje na Metropolitanu, takže bys ani nemusel cestovat.

„Ano, to by bylo nádherné, být takhle blízko domova, abych…

Určitě bys měl problém sehnat lístky.

„[smích] Určitě, ale s tímhle problémem se potýkám pořád. Nějak to vyřeším. Vždycky mám problém s lístky. Je jedno, kde hrajeme, protože jedno finále bylo v Paříži, tedy blízko Belgie, druhé v Londýně, také blízko Belgie, takže jich vždycky není dost. Je ale nádherné mít nablízku podporu rodiny a přátel a samozřejmě také všech madridistas, kteří tam vždycky chtějí být. Doufám, že jim letos znovu budeme moci udělat radost a přivézt jim trofeje. Myslím, že po nich mají velký hlad, stejně jako celý tým. Pokud se nám společně podaří vytvořit na stadionu skvělou atmosféru během takových historických večerů, jaké jsme zažívali v posledních letech, jsem si jistý, že to může být nádherný rok.“

Myslím, že tě lidé mají rádi, protože madridistas tě milují a ostatní fanoušci oceňují tvoji úroveň. Někteří z nich to možná neříkají nahlas. Děkuji za rozhovor.

„Potěšení bylo na mé straně, děkuji.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.

• Laša

  https://www.bilybalet.cz/author/lasa/

  Mourinho hledá řešení velkého problému
• Laša

  https://www.bilybalet.cz/author/lasa/

  Endrick ztrácí čas, AS Řím však o něj stále stojí
• Laša

  https://www.bilybalet.cz/author/lasa/

  Ferland Mendy je stále blíž návratu
• Laša

  https://www.bilybalet.cz/author/lasa/

  El Clásico se pořádně vyostřuje