Čísla z éry Negreiry: MARCA analyzuje 17 let práce rozhodčích v zápasech Barcelony a Realu Madrid
- Analýzy a rozbory
- dnes 10:35
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Miguel Ángel García, Rafa Molina, José Luis Allegue a Sergio Rodríguez C. z deníku MARCA analyzovali práci rozhodčích v letech 2001–2018, tedy v období, kdy Barcelona zaplatila José Maríi Enríquezovi Negreirovi 8,4 milionu eur.
Zpráva zahrnuje 60 rozhodčích, 646 nominací a data týkající se výsledků, bodů, karet, penalt a frekvence delegování rozhodčích na zápasy Barcelony a Realu Madrid. Přinášíme kompletní překlad této reportáže.
Od 15. února 2023, kdy vyšlo najevo, že Barcelona po dobu 17 let platila José Maríi Enríquezovi Negreirovi, místopředsedovi CTA, bylo o této kauze řečeno a napsáno mnoho. Proběhla slyšení, objevily se veřejné i oficiální stížnosti, téma zaplnilo diskusní pořady… Posledním příkladem bylo veřejné vystoupení Florentina Péreze před médii, během něhož oznámil, že UEFA předloží více než 500stránkovou zprávu s důkazy týkajícími se této záležitosti. Nikdo však dosud nepředložil všechna čísla. To, co říkají data. Až dosud.
Případ Negreiry se nyní nachází ve fázi přípravného řízení a směřuje k procesu. Řízení čeká na rozhodnutí o několika odvoláních a na dokončení úkonů, které mají určit, zda dojde k otevření soudního procesu. Pokud by k procesu došlo, trestní následky by mohly zahrnovat vězení pro osoby zapojené do případu a pokuty či administrativní sankce pro instituce. Prověřují se platby, které bývalý rozhodčí obdržel v letech 2001–2018.
Samotného bývalého místopředsedu Technické komise rozhodčích se však proces už nemusí týkat. Zdravotní stav Negreiry se výrazně zhoršil. V březnu 2026 se dostavil do Institutu soudního lékařství a forenzních věd Katalánska, kde měl podstoupit vyšetření, které mělo určit, zda může vypovídat jako podezřelý. Zpráva znalců ukázala zhoršení oproti předchozímu vyšetření z 18. ledna 2024. Vše tedy nasvědčuje tomu, že kvůli demenci nebude Negreira schopen ani usednout na lavici obžalovaných, ani se účastnit případného procesu.
Detailní analýza, která po vypuknutí skandálu stále chyběla
(úvodní slovo Juana Ignacia Gallarda)
„Tady jsou čísla. Tady jsou data. MARCA představuje detailní a kompletní analýzu, která dosud chyběla po odhalení „případu Negreiry“, skandálu, který otřásl španělským fotbalem, a přesto dodnes nepřinesl konečné důsledky.
V této rozsáhlé zprávě ukazujeme, jak vypadala práce rozhodčích, kteří vedli zápasy v „éře Negreiry“. Bývalý místopředseda Technické komise rozhodčích byl po léta placen Barcelonou a měl v té době obdržet 8,4 milionu eur. Povaha těchto plateb a podezření, že mohly sloužit k získání sportovní výhody díky hypotetické rozhodcovské pomoci, otřásly celým španělským fotbalem.
Dosud se nepodařilo nic prokázat ohledně možného tendenčního, organizovaného či zaujatého jednání rozhodčích — v každém případě trestného jednání — ve prospěch Barcelony nebo proti jejím hlavním rivalům. Real Madrid, který v době spojenectví s Barcelonou při Superlize tuto věc přehlížel, změnil strategii po krachu projektu Florentina a nyní jde v této kauze naplno.
Kromě hypotetické sportovní korupce, která zatím nepřekročila rámec domněnek a spekulací, je z etického hlediska nepochybně zavrženíhodné už samotné provádění těchto plateb. Barcelona se hájí tím, že šlo o rozhodcovské zprávy, a její obhajoba se drží slabé a málo přesvědčivé argumentační linie. Mluvíme o téměř devíti milionech eur, částce vyplácené za vlády několika prezidentů, kterou nelze ospravedlnit obecnými frázemi. Dosud předložená verze událostí prakticky nikoho nepřesvědčila.
Případ se řeší u soudů. Sportovní trest za možné, byť neprokázané provinění je již vyloučen kvůli promlčení. V celém materiálu týkajícím se této kauzy však stále chyběla jedna zásadní informace: jak skutečně vypadala práce rozhodčích v analyzovaném období. Minulý týden Florentino Pérez během své historické a neobvyklé tiskové konference oznámil, že UEFA předloží zprávu o zhruba 500 stranách. Je velmi pravděpodobné, že část tohoto dokumentu obsahuje data, která ukazujeme v tomto materiálu.
Shromáždili jsme zde výkony více než padesáti rozhodčích, kteří v daném období pískali zápasy Barcelony a Realu Madrid. Ukazujeme samotná čísla: suchá, chladná a bez emocí. Jsou to objektivní data, která lze teprve následně interpretovat, hodnotit a porovnávat s konkrétními událostmi na hřišti. Je třeba mít na paměti, že taková zpráva neukáže všechno. Nezachytí neodpískanou penaltu, nesprávně nařízený pokutový kop, přehlédnutý faul ani faul odpískaný bez důvodu. Nezachytí ani všechny rozhodnutí závislá na osobním posouzení rozhodčího, která mohla ovlivnit průběh zápasu. Tato zpráva se týká čísel, ne každého jednotlivého rozhodnutí na hřišti.
Po analýze tak rozsáhlého materiálu je závěr opatrný: data nedávají jednoznačnou ani kategorickou odpověď. Na základě těchto čísel nelze s jistotou říci, že platby sloužily k pomoci Barceloně. Alespoň ne na základě kvantitativních důkazů. Pro jedny to bude důvod k úlevě, pro jiné k rozčarování.
Naším cílem bylo provést práci, která v této kauze dosud chyběla: detailní analýzu rozhodcovských výkonů. Čísla jsou bez emocí a bez zaujatosti. Byla vytažena z archivů. Nic nepřidáváme ani neubíráme. Ukazujeme data — a od tohoto okamžiku začíná prostor pro interpretaci.“
Chronologie: 1196 dní od vypuknutí skandálu
Od 15. února 2023, kdy po informacích z programu Que t’hi jugues stanice SER Catalunya vyšlo najevo, že Barcelona po 17 let platila José Maríi Enríquezovi Negreirovi, místopředsedovi Technické komise rozhodčích v letech 1994–2018, skandál vyšetřovaný prokuraturou otřásl katalánským klubem i celým španělským fotbalem.
Vyšetřování začalo po daňové kontrole společnosti DASNIL 95 SL, patřící Enríquezovi Negreirovi, týkající se zdanění 1,4 milionu eur. Dne 16. února 2023 zahájilo Oddělení integrity Španělské fotbalové federace důvěrné vyžádání informací od odpovědných osob z Technické komise rozhodčích a od Barcelony, aby získalo všechny detaily případu.
O několik dní později, 24. února, podal katalánský rozhodčí Xavier Estrada Fernández trestní oznámení na José Maríu Enríqueze Negreiru a jeho syna Javiera Enríqueze Romera kvůli údajnému trestnému činu sportovní korupce.
Dne 10. března podala prokuratura oznámení proti Barceloně a jejím bývalým prezidentům, Josepu Marii Bartomeuovi a Sandru Rosellovi, kvůli mnohamilionovým platbám José Maríi Enríquezovi Negreirovi, které měly „zvýhodňovat“ katalánský klub při „rozhodování rozhodčích“ v jeho zápasech. La Liga se nejprve připojila k případu jako vedlejší žalobce a o několik dní později se vedení Realu Madrid rozhodlo připojit samostatně, nezávisle na vedení ligy. Následně se k řízení připojila také Španělská fotbalová federace.
Soudně vyšetřující soud číslo 1 v katalánské metropoli nakonec přijal k projednání podání prokuratury proti Barceloně a José Maríi Enríquezovi Negreirovi ve věci mnohamilionových plateb katalánského klubu bývalému místopředsedovi Technické komise rozhodčích.
Dne 2. června soudce rozhodl o obvinění Javiera Enríqueze, syna José Maríi Enríqueze Negreiry, a rozšířil případ také o trestný čin praní špinavých peněz. Dne 27. června soudce zamítl žádost Barcelony, aby byla do řízení připuštěna jako vedlejší žalobce. Enríquez Negreira se 10. října 2023 dostavil do Institutu soudního lékařství Katalánska, aby byl vyšetřen znalcem, který měl potvrdit, zda trpí příznaky demence. Po posudku znalců z minulého týdne bylo konstatováno, že nemůže být souzen.
V březnu 2023 soudkyně vedoucí případ prodloužila přípravné řízení o dalších šest měsíců. Dne 10. dubna se pokladník Barcelony Alfons Castro dostavil před soudkyni Alejandru Gil, aby vypovídal v kauze Negreira. Během desetiminutového výslechu ujistil, že klub „dodržuje všechna pravidla“.
Právní experti a sportovní média předpokládají, že řízení, včetně případného procesu a odvolání, může trvat ještě několik let. Zatímco španělská justice postupuje pomalu, UEFA vede vlastní vyšetřování a nemusí čekat na jeho ukončení. Možné sankce zahrnují jak vyloučení z evropských soutěží, tak zákaz registrace hráčů na tři nebo čtyři přestupová období.
Metodologie a rozsah analýzy
V této fázi MARCA detailně analyzovala 60 rozhodčích v období, kdy došlo k 646 nominacím a kdy Negreira obdržel od Barcelony 8,4 milionu eur. V tomto kontextu se statistická analýza nepouští do debaty o vině či nevině kterékoliv strany. Jejím cílem je užší úkol: prověřit, zda záznamy o rozhodčích v daném období vykazují číselné vzorce odpovídající systematickému zvýhodňování Barcelony.
Abychom čtenáře zasadili do kontextu, je nejprve třeba vysvětlit, co je CTA. Technická komise rozhodčích je orgán Španělské fotbalové federace odpovědný za delegování rozhodčích na každý zápas La Ligy a za dohled nad jejich prací. V praxi jde o orgán, který má pravomoc rozhodovat, který rozhodčí povede zápas kterého týmu v daném kole.
Její místopředseda, José María Enríquez Negreira, zastával tuto funkci v letech 1994 až 2018 a od roku 2001 mu, jak potvrdil daňový úřad, Barcelona vyplatila 8,4 milionu eur prostřednictvím různých společností. Povaha těchto plateb – zda jde o sportovní korupci, nebo o smlouvu na poradenské technické služby – je právě tím, co se řeší v probíhajícím soudním řízení.
Tato analýza do této debaty nevstupuje. Zkoumá výhradně to, co říkají rozhodcovská data. Zpráva zahrnuje sezony 2001/02 až 2017/18, tedy 17 ročníků, během nichž Negreira dostával platby, a 646 rozhodcovských nominací. Z 60 rozhodčích z tohoto období bylo 23 v Primera División po všechny sezony a 31 mělo status mezinárodních rozhodčích. Jiní mezinárodní status neměli, ale pískali zápasy mimo Španělsko. Tři rozhodčí řídili zápasy na Kypru: Pizarro Gómez a Estrada Fernández se objevují veřejně v dokumentech a třetí zůstává v dostupných soudních spisech neidentifikovaný. Další čtyři řídili přátelské zápasy reprezentací.
Pět z těchto 60 rozhodčích nikdy nepískalo Barcelonu, protože patřili do Katalánského kolegia, a další tři proto, že jim CTA nepřidělila žádný zápas. Zbylých 52 rozhodčích — u 12 z nich Barcelona odehrála méně než šest zápasů, takže z jejich dat nelze vyvozovat pevné závěry. Šest zápasů je minimální počet, od kterého procenta přestávají téměř úplně záviset na výsledku jediného utkání.
Po těchto vyřazeních zůstává 40 „pravidelných“ rozhodčích, kteří v analyzovaném období pískali Barcelonu. V těchto 17 sezonách klub z Katalánska získal devět titulů mistra Španělska, z toho osm přímo na úkor Realu Madrid. V případě Realu činí počet takových „pravidelných“ rozhodčích 36.
Z této skupiny rozhodčích, kteří v daném období pískali oba kluby, se nejnáročnější srovnávací analýza omezuje na 32 sudích, kteří řídili alespoň šest zápasů každého z těchto dvou týmů. V reportu je tato podskupina označována jako „spárovaní rozhodčí“: jsou to ti, u nichž existuje dostatečný vzorek pro oba týmy, aby měly porovnání statistickou váhu.
Analyzované ukazatele zahrnují čtyři hlavní bloky:
- výsledky — výhry, remízy, prohry a body,
- disciplínu — žluté a červené karty vlastní i soupeřů,
- penalty — nařízené pro a proti,
- nominace — frekvenci, s jakou byl daný rozhodčí delegován na zápasy každého týmu.
Aby se ověřilo, zda jsou rozdíly mezi Barcelonou a Realem Madrid statisticky významné, nebo zda mohou být dílem náhody, byl použit permutační bootstrapový test s 10 000 simulacemi. V praxi to znamená, že štítky „Barça“ a „Real Madrid“ jsou opakovaně náhodně promíchávány mezi rozhodčími a následně se sleduje, jaké rozdíly vznikají čistě náhodou. Teprve poté se s nimi porovnají skutečná data. Pokud se reálný rozdíl nachází v rozmezí, které se v náhodných simulacích objevuje pravidelně, není důvod považovat jej za statisticky významný.
Použit byl také Složený index zvýhodňování (ICF). Je to ukazatel, který převádí výsledky daného rozhodčího s Barcelonou a Realem Madrid do jediné hodnoty. Kladný výsledek znamená vzorec příznivější pro Barcelonu, záporný výsledek — příznivější pro Real Madrid.
Výsledky: první překvapivý údaj
Když se člověk podívá na souhrnné výsledky 646 zápasů, nejvíce překvapí právě absence výrazného rozdílu. Na obecné úrovni není vidět žádná velká převaha Barcelony. Spíše téměř dokonalá rovnováha. Barça vyhrála 67,3 % utkání v analyzovaném období, Real Madrid 67,5 %. Barcelona získala 1429 bodů, Real Madrid 1417. Rozdíl tedy činí pouhých 12 bodů v 646 zápasech, což odpovídá 0,016 bodu na utkání.
Abychom lépe pochopili rozsah této odchylky: odpovídá jednomu vítězství každých 187 kol. Statisticky je prakticky neviditelná. Potvrdil to test s 10 000 simulacemi, v nichž byly výsledky obou týmů náhodně promíchávány. Ani ten neukázal žádné výrazné rozdíly.
Tato stejná data však lze číst i jinak: ne porovnáním Barcelony s Realem Madrid, ale pohledem pouze na Barcelonu a její výsledky u konkrétních rozhodčích. A tehdy se obraz stává zajímavějším. Z 40 „pravidelných“ rozhodčích měla Barça u 15 z nich výsledky lepší, než činil její celkový průměr v daném období. Samo o sobě to ještě není nic mimořádného.
Pozornost však přitahuje fakt, že u pěti z těchto rozhodčích — Undiano, Mateu, Ayza, Sánchez Martínez a De Burgos — měl Real Madrid současně výsledky horší než svůj dlouhodobý průměr. Nejde tedy jen o to, že Barcelona si u nich vedla lépe než obvykle. Jde o to, že ve stejném čase Real Madrid si vedl hůře než obvykle. Taková dvojitá závislost, opakující se po dobu 17 let, je mnohem obtížnější odmítnout jako pouhou náhodu než malý rozdíl v celkovém počtu bodů.
Údaje týkající se nominací přidávají další vrstvu. Ze 52 rozhodčích, kteří v tomto období pískali zápasy Barcelony, CTA nasazovala každého sudího v průměru do 10–11 % utkání katalánského týmu. S výjimkou De Burgose však čtyři rozhodčí z předchozí skupiny – Undiano, Mateu, Ayza a Sánchez Martínez – tuto hranici výrazně překračovali: jejich podíl nominací na zápasy Barcelony se pohyboval od 13,7 % do 14,8 %, což patří mezi sedm nejvyšších hodnot ze všech 52 arbitrů, kteří v daném období vedli zápasy katalánského klubu.
Převedeno na konkrétní zápasy: zatímco průměrný rozhodčí řídil Barcelonu zhruba 13krát za 17 sezón, tito čtyři to dělali v rozmezí od 19 do 44 utkání.
Statistická analýza neukazuje významný rozdíl mezi frekvencí delegování rozhodčích příznivých pro Barcelonu a těch neutrálních či nepříznivých: rozhodčí pro-Barça řídili v průměru 19,4 zápasu katalánského týmu, zatímco rozhodčí pro-Real 18,9. Celkově je rozdíl minimální.
Když se však analýza zúží na skupinu pěti rozhodčích s nejkonzistentnějším vzorcem — tedy těch, u nichž je Barcelona nad svým průměrem a Real Madrid pod svým průměrem ve všech třech ukazatelích — frekvence nominací výrazně roste. Pokud CTA kontroloval, kdo komu píská, a pokud tato kontrola měla vyvolat nějaký efekt, tato čísla naznačují, kam by se mělo dívat.
Je toho víc. V analyzovaném období Barcelona získala 1429 z 1938 možných bodů. Polovina ze 40 rozhodčích, kteří jí pískali alespoň šestkrát, se zároveň objevuje na seznamu sudích, u nichž Real Madrid získal nejméně bodů. Jsou to De Burgos, Ayza, Clos, Sánchez Martínez, Mateu, Turienzo, Fernández Borbalán, Puentes, Lizondo a Undiano.
Podobně vypadá srovnání procenta vítězství Barcelony s procentem porážek Realu Madrid. Na obou seznamech se objevuje osm stejných jmen: De Burgos, Ayza, Clos, Sánchez Martínez, Mateu, Fernández Borbalán, Lizondo a Undiano.
Existují také případy, které se náhodně kontrastují. González Vázquez byl rozhodčím, s nímž Real Madrid získal nejméně bodů, 43,3 %. Ve svých devíti sezonách v Primera División, všech spadajících do tohoto období, získal status mezinárodního rozhodčího. Naopak Vicandi Garrido, držitel ceny Guruzeta 2013 pro nejlepšího rozhodčího Segunda División, spadl v roce 2017 zpět do Segundy po třech sezonách v Primera División a patří mezi rozhodčí, s nimiž Barcelona vyhrála nejméně zápasů, zatímco Real Madrid s ním vyhrál všechny.
111 zápasů bez porážky
U osmi rozhodčích Barcelona neprohrála ani jeden zápas. Celkem 111 utkání bez porážky — téměř tři celé ligové sezony. Jsou to: Mateu (26 zápasů), Clos (23), González González (15), Ayza (13), Sánchez Martínez (9), José Teixeira (9), De Burgos (8) a Latre (8).
Zvláštní pozornost přitahuje počet zápasů bez porážky Barcelony u Mateua Lahoze: 26. Takový výsledek může vzbuzovat podezření, že šlo o rozhodčího příznivého pro Barçu. Existuje však důležitý protiargument. Právě Mateu Lahoz neuznal regulérní gól Messiho v utkání s Atléticem, které rozhodovalo o titulu v sezoně 2013/14. Kdyby byl gól uznán, titul by získala Barcelona, nikoli Atlético.
Byl to také Mateu, kdo ukončil sérii 78 ligových zápasů — tedy dvou let a 15 dnů — bez penalty proti Barceloně. Nařídil tehdy kontroverzní pokutový kop pro Las Palmas v utkání, které skončilo remízou. Data neumožňují jednoznačně vybrat jednu interpretaci. Spíše ukazují, že případ Mateua Lahoze je velmi obtížné vměstnat do jednoduchého příběhu jedné či druhé strany.
Nejnápadnější z hlediska počtu zápasů je Undiano Mallenco, který sice není na seznamu osmi rozhodčích, u nichž Barcelona nikdy neprohrála — protože Barça s ním prohrála čtyři ze svých 44 utkání — ale má největší počet zápasů v celém analyzovaném období. Existuje však kontrapunkt, který stojí za pozornost. Tentýž Undiano Mallenco v 48 zápasech Realu Madrid dával i jemu výsledky nad jeho průměrem: 60,4 % vítězství a jen 22,9 % porážek. Data ukazují, že šlo o rozhodčího obecně příznivého pro velké týmy. Nevysvětlují však úplně, proč jeho vliv na Barcelonu byl dlouhodobě větší než vliv na Real Madrid — zápas po zápase, více než deset let.
Penalty jsou bílé
V analyzovaném období dostal Real Madrid více penalt než Barça: 143 ku 135. Měl také méně penalt proti sobě: 64 oproti 70 Barcelony. Čistá bilance — rozdíl mezi penaltami pro a proti — činí +73 pro Real Madrid a +71 pro Barcelonu.
Rozdíly jsou malé, ale jejich směr je jasný. Pokud se díváme pouze na penalty, čísla vyznívají lépe pro Real Madrid než pro Barcelonu.
Převedeme-li to na body získané díky těmto penaltám, i zde vychází Real Madrid lépe. Barcelona získala 88 bodů, Real Madrid 125.
Z rozhodčích, kteří pískali oba týmy v daném období, 36 nařídilo alespoň jednu penaltu pro Barcelonu. Stejný počet — 36 — pískal penalty proti soupeřům Realu Madrid.
Rozhodčím, který Barceloně v době, kdy bývalý místopředseda komise připravoval pro klub své zprávy, nařídil nejvíce penalt, byl Undiano Mallenco — celkem 13. Za ním následují Clos Gómez a Iturralde González, oba s osmi pokutovými kopy.
Rozhodčími, kteří nařídili nejvíce pokutových kopů pro Real Madrid, jsou Clos Gómez a Muñiz Fernández. Oba ukázali na penaltový puntík 13×. Za nimi následuje Iturralde González s devíti penaltami.
Na druhé straně Mejuto González a Medina Cantalejo nařídili nejvíce penalt proti Barceloně — po šesti. Rozhodčím, který nejčastěji pískal penalty proti soupeřům Realu Madrid, byl Undiano Mallenco, celkem sedmkrát.
Karty zanechávají stopu
Nejvýraznější rozdíl se objevuje u červených karet. V 17 analyzovaných sezonách byli soupeři Barcelony vyloučeni 122×, zatímco soupeři Realu Madrid 92×. To je o 30 vyloučení více, tedy rozdíl 32,6 %.
Ještě zajímavější je srovnání červených karet pro soupeře s těmi, které dostávaly samotné týmy:
- V zápasech Barcelony připadalo na 1 červenou kartu pro Barçu 1,63 červené karty pro soupeře.
- V zápasech Realu Madrid připadalo na 1 červenou kartu pro Real 0,97 červené karty pro soupeře — tedy soupeři byli vylučováni mírně méně než hráči Realu.
Tento ukazatel se od rovnováhy odchyluje nejvíce a je nejtěžší jej vysvětlit čistě sportovními argumenty.
Podobný trend je vidět u žlutých karet, i když rozdíl je menší než u červených:
- V zápasech Barcelony dostávali soupeři výrazně více žlutých karet než hráči Barçy. Poměr činil 1,44.
- U Realu Madrid byl poměr nižší — 1,19.
V praxi:
- Barcelona dostávala v průměru 2,02 žluté karty na zápas, soupeři 2,91.
- Real Madrid dostával 2,51, soupeři 2,99.
Rozdíl tedy není tak výrazný jako u červených karet, ale směřuje stejným směrem.
Červené karty: kdy padaly a co způsobily
Největší rozdíl se však ukazuje právě u červených karet. Report se neomezuje jen na jejich počet — sleduje také kdy byly uděleny, jaký byl stav utkání, zda přesilovka změnila výsledek.
Barcelona odehrála 110 zápasů, v nichž soupeř dostal alespoň jednu červenou kartu. Real Madrid měl takových zápasů 82.
- U Barcelony se výsledek změnil po vyloučení v 32 zápasech (29,1 %).
- U Realu Madrid v 19 zápasech (23,2 %).
Ještě důležitější je okamžik vyloučení:
- V 46,4 % zápasů, v nichž byl soupeř Barcelony vyloučen, Barça v tu chvíli remizovala nebo prohrávala. Jinými slovy: téměř polovina červených karet přišla ve chvíli, kdy byl katalánský tým v obtížné situaci.
- U Realu Madrid činil tento podíl 37,8 %.
Když Barcelona prohrávala ve chvíli, kdy soupeř dostal červenou kartu, dokázala ztrátu smazat nebo alespoň vyrovnat v 58,8 % takových zápasů. Real Madrid ve stejné situaci dokázal totéž v 37,5 % případů. Rozdíl tedy činí 21 procentních bodů.
Je však třeba dodat, že vzorky jsou malé: jde o 17 a 8 zápasů. To je příliš málo na to, aby bylo možné mluvit o statistické jistotě. Přesto tento rozdíl zapadá do celkového obrazu dat — a právě proto jej nelze ignorovat.
Stejně jako u penalt lze také spočítat body získané po červených kartách. Barcelona získala 61 bodů, Real Madrid 36. To je výrazný rozdíl, téměř dvojnásobek. Jinými slovy: během 17 sezon přinesla vyloučení soupeřů Barceloně téměř dvakrát více bodů než Realu Madrid.
Červené karty patří mezi rozhodnutí s největší mírou subjektivního posouzení. Rozhodčí musí vyhodnotit úmysl, brutalitu a míru ohrožení v daném zákroku. Taková rozhodnutí také nejvíce mění průběh zápasu. Hra v početní převaze po 20 či 30 minut je výrazný handicap. To, zda jej tým využije, záleží na něm — ale u tak silných mužstev má samotná přesilovka obrovský význam.
Existuje však legitimní protiargument: dominantní tým může vyvolávat více zoufalých faulů soupeřů. Barcelona byla vždy mužstvem dominujícím v držení míče, a v tomto období obzvlášť. To může část rozdílu vysvětlovat, i když otázku zcela neuzavírá — spíše ji činí složitější.
Index zvýhodňování: co měří a co neměří
Aby bylo možné tato data shromáždit na jednom místě, autoři vytvořili Složený index zvýhodňování (ICF). Tento ukazatel kombinuje výsledky, porážky a body získané oběma kluby u konkrétního rozhodčího a navíc zohledňuje počet zápasů, které pískal. Kladný výsledek znamená, že daný rozhodčí vychází příznivěji pro Barcelonu. Záporný výsledek ukazuje na Real Madrid.
Na první pohled je opět vidět rovnováha. Šestnáct rozhodčích má kladný ICF, dalších šestnáct záporný. Číselně jde o dokonalou remízu.
Tato remíza však skrývá důležitý detail. Rozhodčí, jejichž data vycházejí příznivěji pro Real Madrid, mají výrazně extrémnější hodnoty. Nejvyšší ICF na straně Realu činí –48,6 a týká se Péreze Burrula. Nejvyšší hodnota na straně Barcelony je +28,6 u Close Gómeze.
Tři rozhodčí nejpříznivější pro Real Madrid dosahují mnohem silnějších hodnot než všichni rozhodčí s nejvyššími ukazateli na straně Barcelony. Kdyby existovala systematická manipulace ve prospěch katalánského klubu, očekávali bychom opačný obraz.
Další problém pro tezi o selektivním zvýhodňování Barcelony se objevuje při porovnání procenta vítězství obou klubů u stejných rozhodčích. Rozhodčí, u nichž Barcelona vyhrávala častěji, byli obvykle také rozhodčími, u nichž častěji vyhrával Real Madrid. Jinými slovy: není vidět jednoduchý mechanismus, v němž jeden klub získává a druhý automaticky ztrácí.
Existují rozhodčí, kteří obecně nahrávají velkým týmům, nebo prostě generují více vítězství domácích, nebo mají styl výhodný pro mužstvo dominující v zápase. Tato korelace nepopisuje selektivní zvýhodňování. Popisuje něco rozmazanějšího, těžšího přiřadit jediné příčině.
Korelace má však výjimky. A těmi výjimkami je už zmíněná pětice rozhodčích z bloku o výsledcích — ti, u nichž je Barcelona nad svým průměrem a Real Madrid pod svým průměrem ve všech třech ukazatelích. Korelace vysvětluje většinu případů, ale nevysvětluje těchto pět.
Horní hranice možného vlivu
Existuje jedna otázka, na kterou může analýza odpovědět přesně: pokud bychom předpokládali, že rozhodčí nejpříznivější pro Barcelonu byli zmanipulováni, jak moc by to mohlo změnit sportovní výsledek?
Za tímto účelem byli vybráni čtyři rozhodčí splňující všechny podmínky zvýhodňování: Ayza Gámez, Sánchez Martínez, Mateu Lahoz a Undiano Mallenco. Dohromady řídili 92 z 646 zápasů Barcelony, tedy 14,2 % celku.
Autoři následně ověřili, co by se stalo, kdyby Barcelona u těchto čtyř rozhodčích dosahovala přesně svého průměrného výsledku, bez jakéhokoli odchýlení v její prospěch. Ze simulace vyplývá, že by během 17 sezon přišla zhruba o 21 bodů. To znamená 1,2 bodu na sezonu, tedy méně než polovinu jednoho zápasu.
Dokonce i po tomto přepočtu by Barcelona měla nepatrně lepší procento získaných bodů než Real Madrid: 72,55 % oproti skutečným 72,08 % Realu. To je maximální odhadovaný vliv v nejméně příznivém scénáři, který předpokládá úplnou manipulaci u čtyř rozhodčích nejvýhodnějších pro Barcelonu.
To, co tato čísla nemohou změřit, je vliv rozhodnutí, která statistiky nezachycují: – neodpískané fauly, – neudělené žluté karty, – nastavení času prodloužené či zkrácené.
Data zachycují výsledky a sankce, ale nemohou postihnout vše, co se během 90 minut odehraje.
„Tady se nikdy nic neděje“
(reakce Santiago Siguero)
„Protože Španělsko je jiné, například než Itálie, tady se nic neděje, když soudce mluví o „systémové korupci“ v klubu v souvislosti s platbami místopředsedovi CTA, 8,4 milionu eur v letech 2001–2018.
Protože Španělsko je jiné, klubu, který platil, nebudou odebrány tituly získané v tomto období, a už vůbec nebude přeřazen do nižší soutěže. Takové věci se dějí v Itálii, ale ne ve Španělsku.
Protože Španělsko je jiné, otočné dveře propojující útroby systému umožňují měnit promlčecí lhůty trestného činu podle toho, jak se to hodí jeho domnělému pachateli. Mistrovský tah, umožněný dokonale prohnilou strukturou.
Protože Španělsko je jiné, legendární generace fotbalistů vyšla z jednoho klubu s více triumfy v Lize mistrů než v La Lize, zatímco jiný klub, který ani z dálky necítí vůni Poháru mistrů, podobně jako klub potrestaný v Itálii, sbírá ligové tituly jako magnetky na lednici.
Protože Španělsko je jiné, jen jeden klub se bouří proti situaci, která neškodí jen jemu. Je mnoho dalších, ve skutečnosti všichni, každý na své úrovni, kteří byli poškozeni, ale nikdo nezvedne hlas, aby je tatínek nepotrestal. Nanejvýš se objeví nějaký tweet, ale jen proti tomu, kdo si stěžuje, aby vypadali „bojovně“ a „antisystémově“.
Protože Španělsko je jiné, rozhodčí si dovolí vyhrožovat jednomu ze dvou finalistů Královského poháru na tiskové konferenci. A také se nic neděje. V tom lepším případě se dědicové systému přimlouvají za mírné „musíme to uzavřít“.
Protože Španělsko je jiné, lze přivádět hráče díky účetním operacím připomínajícím hraní s bankovkami z Monopoly. A když se později objeví problémy s jejich registrací, stát přijde na pomoc, aby se náhodou nikdo ve Waterloo nerozčílil.
Španělsko je jiné. Můžete se dokonce odvracet od její vlajky a pískat na její hymnu, a zároveň budovat falešný narativ o tom, že jste obětí. Systém, se všemi svými chapadly, dál chrání a kryje. Takové věci se dějí jen tady, v zemi, kde se nikdy nic neděje.“
Dvě interpretace, jeden verdikt
Data umožňují dvě interpretace, které si navzájem neodporují. První říká, že ve výsledcích nebylo možné prokázat systematické zvýhodňování. Celková čísla jsou téměř identická pro oba týmy. Statistický test s 10 000 simulacemi neukazuje žádný významný rozdíl. Penalty nahrávají Realu Madrid. Maximální možný dopad zvýhodňování odpovídá 1,2 bodu za sezónu. Pokud k manipulaci došlo, konečné výsledky La Ligy ji nezachycují dostatečně jasně, aby ji bylo možné odlišit od statistického šumu.
Druhá říká, že za 17 let se nahromadilo příliš mnoho náhod, než aby bylo možné všechny připsat náhodě. Osm rozhodčích, s nimiž Barça nikdy neprohrála ve 111 zápasech. Pět sudích, u nichž je Barcelona nad průměrem a Real Madrid pod průměrem ve všech ukazatelích — čtyři z nich patří mezi ty, kteří nejčastěji pískali zápasy katalánského týmu. Polovina „pravidelných“ rozhodčích Barcelony se nachází mezi těmi, s nimiž Real Madrid dosahoval nejhorších výsledků. Červené karty pro soupeře Barcelony jsou častější, přicházejí v okamžicích, kdy jsou nejvíce potřeba, a jsou efektivněji využívány, když tým prohrává.
Barcelona zaplatila 8,4 milionu eur místopředsedovi orgánu, který rozhodoval o tom, který rozhodčí bude řídit zápasy jednotlivých týmů. Soudy se snaží zjistit, zda tyto peníze měly skutečný dopad na dění na hřišti. Tato analýza se snažila zjistit něco jiného: co je vidět v číslech z tehdejších zápasů. Konečná interpretace zůstává v rukou každého čtenáře.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
