Aby všechno klapalo: Může každý hráč Realu Madrid hrát ve své ideální roli?
- Analýzy a rozbory
- dnes 9:12
- 0 Komentářů
- Laša
Xabi Alonso stojí před výzvou, jak poskládat tým plný hvězd tak, aby nikdo nemusel ustupovat do pozadí. V systému, kde září Güler i Bellingham, se Valverde obětuje. Jak dlouho to ale půjde udržet?
Horská dráha jménem Real Madrid pokračuje v nečekaných obratech. Poslední dva roky byly divokou jízdou. Po odchodu jednoho z nejlepších střelců v historii klubu, Karima Benzemy, tým získal double díky fenomenálním sezonám Judea Bellinghama, Viníciuse Júniora, Daniho Carvajala, Toniho Kroose, Fedeho Valverdeho a dalších. Dva dny po triumfu v Lize mistrů byl oznámen příchod Kyliana Mbappého — a ze super týmu se stal super dream tým.
Z téhle pozice se zdálo nemožné, že by se něco mohlo pokazit. Hvězdy týmu byly mladé. Kdo by dokázal zastavit pravděpodobně tři nejlepší hráče světa — Viníciuse, Bellinghama a Mbappého — v přechodové fázi? Jenže zpětně už víme všechno: přišly další devastující zranění kolen, většinu sezony odehráli na krajích obrany Fran García a Lucas Vázquez, s alternativami v podobě Fedeho Valverdeho a Eduarda Camavingy (kterého rovněž trápilo zdraví), defenziva se zřítila ze skály, tým ztratil jakoukoli rovnováhu a Carlo Ancelotti držel vysokou obrannou linii bez aktivního presinku. Tým se hroutil pod tlakem a na hřišti chyběl spolehlivý hráč, který by dokázal konstruktivně rozehrávat.
Mbappého začátek sezony byl kostrbatý, ale nakonec se našel — a překonal hranici 40 gólů. Když byl v nejlepší formě, Vinicius naopak vypadl z rytmu. Bellingham hrál celou sezonu přes bolest v rameni. Týmu zoufale chyběl Toni Kroos. A do toho se objevila Barcelona v nejlepší formě od odchodu Lionela Messiho.
Není možné ukázat prstem na jednu věc, jednoho člověka. Byl to dokonalý mix okolností, který uvařil jednu z nejhorších sezon poslední dekády.
Ale tahle sezona působí spíš jako výpadek — výjimka — než začátek úpadku. Stává se to. Věci se začínají vracet do normálu: přicházejí nové posily, mladí hráči rostou a klub razí novou taktickou vizi. Může to ještě chvíli bolet. Ale směr je správný. Obraty v tomhle klubu přicházejí rychleji, než si myslíte.
Real Madrid by měl zůstat evropským lídrem i v dalších letech — díky mladému jádru týmu a postupnému zbavování se těžkých, zatěžujících smluv starších hráčů.
A pak je tu Xabi Alonso. Jeho práce si zaslouží respekt. Buduje krátkodobý i dlouhodobý kolos. Do sportovního projektu je zapojen víc než Ancelotti. Dělá vlastní důkladný scouting, analyzuje soupeře do hloubky a s každým zápasem přidává nové vrstvy taktické komplexity. Tým vyhrál devět z posledních deseti utkání — a v každém se objevily nové detaily.
Vysoký presink nevypadal takhle dobře už roky — a míří k tomu, aby se stal nejagresivnějším a nejkompaktnějším v klubové historii. Thibaut Courtois byl celou sezonu téměř bez práce. Ofenzivní standardky — přímé i nepřímé — představují neustálé nebezpečí. Tým se pravidelně rotuje. A Jude Bellingham, lehčí a pohyblivější po operaci ramene, je zpět.
Trpělivost bude malá — i vůči muži, jako je Xabi Alonso. Očekávání byla jasná: nová mysl má napravit chyby minulé sezony. A přestože Real Madrid vyhrává téměř všechny zápasy, bude souzen až ve chvílích, kdy na tom bude skutečně záležet — proti těm nejlepším. Ne teď. Ale v březnu, dubnu, květnu.
Tým zatím neprokázal, že se dokáže měřit s elitou. Nejenže prohrává — je smeten. Proti top soupeřům mizí. V lize se dá titul vyhrát i s porážkami od Barcelony a Atlética, pokud porazíte všechny ostatní. Ale Ligu mistrů bez skalpů elitních týmů nevyhrajete.
Ano, Alonso zdědil rozbitý tým. Ale zároveň nemá prostor pro výmluvy. Podepsal dva krajní obránce, mladého rozehrávajícího stopera a argentinský supertalent. Má hvězdy, superhvězdy i šířku kádru.
Úvodní výsledky jsou slibné. Po deseti soutěžních zápasech má Real Madrid 27 bodů a skóre 26:10. Vinícius, Mbappé a Arda dominují všem ofenzivním statistikám. Güler je podle čísel nejkreativnějším hráčem Evropy, Mbappé nejlepším střelcem. Vinícius se dostává do formy. A co teprve Bellingham — jako hlavičkář, tvůrce i presinkový démon?
Ale jeden velký šrám zůstává: potupa na Metropolitanu. Ojedinělá porážka na půdě Atlética by sama o sobě nemusela být důvodem k panice. I v téměř bezchybné sezoně 2023/24 tam Ancelottiho tým padl.
Jenže tohle nelze brát jako výjimku. Byl to největší test od fiaska s PSG v USA — a navázal na sérii selhání proti silným soupeřům z minulé sezony: Arsenal, Liverpool, Barcelona, Athletic, AC Milán, Lille.
Alonso bude souzen až na konci sezony. Ne po těžké sérii zápasů (Juventus, Barcelona, Liverpool), ale až v cílové rovince, kde se úsilí klubu přetaví v konkrétní výsledky.
Otazníky visí nad středem pole. Má tým dost kontroly a obousměrné síly? Někteří fanoušci volali po hráčích jako Angelo Stiller. Real Madrid zatím nenašel náhradu za Toniho Kroose a Luku Modriće. Jsou Dani Ceballos a Arda Güler opravdu dost?
Připomeňme si: Toniho Kroose a Luku Modriće nelze nahradit. Můžete se jen přizpůsobit, zajistit si nejlepší dostupná aktiva a rozvíjet to, co máte. A právě to už částečně probíhá: Güler dostal klíče k tomu, aby se stal záložním kouzelníkem Realu Madrid, a s návratem Bellinghama by měl tým získat dostatek obousměrné rovnováhy — zvlášť v systému vysokého presinku.
Na trhu nebyl nikdo na úrovni Kroose a Modriće. A utrácet za Stillera nedávalo smysl — podle klubových zdrojů by jeho příchod nepřinesl dostatečný efekt, zvlášť po letních výdajích ve výši 167 milionů eur.
Prioritou byli krajní obránci a stoper. Mastantuono nebyl naléhavou potřebou, ale talentem, na kterém se shodly všechny tři strany — klub, Alonso i samotný hráč.
Je třeba znovu zdůraznit, že vzorek zápasů v éře Xabiho Alonsa je zatím mikroskopický. Otázek je víc než odpovědí. Některá kritika směrem k jednotlivým hráčům je navíc nefér. Například: Güler je označován za někoho, kdo nezvládá velké zápasy. Opravdu? Kolik velkých zápasů vlastně odehrál? V minulé sezoně téměř nenastupoval. A proti Atléticu v září, v největší zkoušce dosavadního ročníku, byl nejlepším hráčem týmu. Taková tvrzení by se měla vynášet až na konci kariéry — ne u někoho, komu je teprve dvacet.
Nechte Gülera dozrát v systému, který mu sedí — obklopen zdravými záložníky. Vypadá to, že udělal výrazný krok vpřed v defenzivní práci, a většinu „svalů“ má stejně dodat někdo jiný — ne hlavní tvůrce hry.
Dát Gülerovi výraznější roli místo toho, aby klub podepsal někoho jiného, bylo správné rozhodnutí — promyšlený skok víry. Někdy je třeba hledat řešení uvnitř týmu. Kdybyste přivedli jiného hráče jako dirigenta tempa, riskujete, že Güler přijde o minuty — a tím i o vývoj potenciálně elitního tvůrce.
A Güler byl podle všech metrik skutečně „elitní“: má nejvíc asistencí na 90 minut v La Lize a nejvíc klíčových přihrávek v rámci pěti nejlepších evropských lig. Mbappému výrazně usnadnil život — jeho náběhy bez míče odměňuje přesně načasovanými přihrávkami do prostoru. Spojení Güler – Mbappé patří k tomu nejzábavnějšímu, co tahle sezona nabídla. V minulé sezoně jsme o něj byli ochuzeni. Přestože si spolu rozuměli i v omezených minutách během ročníku 2024/25, turecký záložník odehrál v La Lize jen 1 255 minut. Teď má našlápnuto k tomu, aby tuhle hranici výrazně překonal — už po osmi zápasech má odehráno téměř polovinu.
Tahle čísla — ten vliv — by byly utlumené, kdyby klub přivedl někoho jiného na Gülerovu pozici. Anebo byste mohli někoho podepsat a Gülera stejně nestřídat — ale pak se nabízí otázka: proč ty peníze vůbec utrácet? Připomeňme si: tu roli může hrát i Bellingham. A pro Real v Comu roste Nico Paz. Někdy je nejlepší cestou kontinuita, růst a důvěra ve vlastní zdroje.
Někteří tvrdí, že Güler hraje jen kvůli Bellinghamovu zranění. Ale to nebyl plán ani tehdy, kdy byl Bellingham zdravotně v pořádku. Alonso chtěl — a stále chce — aby hráli spolu. Záměrem je posunout Gülera hlouběji, aby rozvíjel hru, zatímco Bellingham operuje výš mezi liniemi a přijímá progresivní přihrávky.
Otázky ale zůstávají: Můžou Güler a Bellingham prosperovat zároveň? Nebo bude mít výhodu ten, kdo hraje výš — blíž k zakončení a finální přihrávce? Část důvodu, proč má Güler tak působivá čísla, je, že hraje spíš jako desítka než jako osmička. Z té pozice může reagovat na zpětné přihrávky, sbírat odražené míče v šestnáctce a být blíž k tomu, aby poslal finální smrtící pas.
Ale i když hraje hlouběji, má schopnosti tyto přihrávky rozdávat. Některé jeho asistence přišly z hlubších pozic. A protože Alonso drží vysokou linii, i Güler v roli za Bellinghamem má prostor diktovat tempo. Oba si během zápasu mohou role prohazovat — fungovat jako dvojité osmičky i jako dvojité desítky.
To, co Real Madrid skutečně potřebuje, je, aby se Güler vyvinul v nového Toniho Kroose — ne aby kopíroval Bellinghama. Kroos a Bellingham spolu v roce 2024 ohromili svět. Kroosův odchod vysál ze zálohy život. Gülerův vzestup, jeho touha hrát ve středu pole a Alonso, který s tím souhlasí, by měli Realu nabídnout zdravější kontrolní ekosystém než ten, který existoval loni. Připomeňme: Bellingham působí v šestnáctce víc jako koncový hráč než Güler.
Ne každý hráč může hrát ve své ideální roli — a právě to je věčný problém týmů plných elitních jmen. Poskládat mozaiku tak, aby každý dílek zapadl a zároveň přijal svou pozici, není snadné. V tuto chvíli mohou Güler a Bellingham zářit, ale Valverde ustupuje do pozadí. Hraje hlouběji a odvádí „nudnější“ práci, aby ostatní mohli nést ofenzivní tíhu.
I proto Valverde najednou zazářil na pravém beku proti Villarrealu: tahle pozice mu umožňuje útočit po pravém křídle — a většinou ho tam nikdo nezastaví. Stejně tak ho málokdo obejde, když je defenzivně naladěný.
Jenže to není dlouhodobě udržitelné. Trent Alexander-Arnold i Dani Carvajal se vrátí. A Valverde sám chce na beku hrát jen v krajní nouzi.
Alonso by to mohl obejít tím, že Valverdeho posune výš na pravé křídlo — tam, kde teď hraje Mastantuono, a kde Valverde nastoupil proti Pachuce na letovém mistrovství světa klubů. Alternativně, pokud má Valverde hrát ve středu pole, bude třeba najít způsob, jak ho během zápasu „odpoutat“ — aby mohl vyrážet do průniků s míčem i bez něj. To ale vyžaduje krytí a čtení hry od spoluhráčů — a herní inteligenci v reálném čase, protože to nejde dělat ve chvíli, kdy jsou Güler a Bellingham už vysoko.
V tomhle systému by to mohlo fungovat — pokud bude protiútok a přechodová obrana v podání Tchouaméniho a stoperů dostatečně efektivní.
Bude fascinující sledovat, jak si Alonso se všemi těmito otázkami poradí. Tipuji, že tým, který vidíme teď, bude v květnu k nepoznání.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: managingmadrid.com
