Santiago Bernabéu, první střelec v duelech Valencie s Realem Madrid
- Kronika Bilého baletu
- dnes 12:06
- 0 Komentářů
- Laša
Rivalita se zrodila na Mestalle, prvního května roku 1926.
Real Madrid se loučí s Mestallou, pokud mu ovšem los pohárové soutěže nepřisoudí další návštěvu. Bílý balet se na tomto stadionu představí v rámci La Ligy naposledy. Na místě, kde v minulosti svedl řadu mimořádně vyhrocených bitev. Napětí provází vzájemné souboje už od samotného začátku. Hned při prvním ligovém utkání na stadionu Valencie totiž domácí kvůli rozhodování sudího dokonce hrozili odchodem ze hřiště. V posledních letech se však vzájemná rivalita vyostřila ještě výrazněji. Přestup Predraga Mijatoviće do Realu Madrid totiž zásadně změnil vztahy mezi oběma kluby.
Před dnešním posledním vystoupením na tomto chrámu valencijského fotbalu se Valencia a Real Madrid utkaly celkem 228krát, a to ve všech soutěžích. Netopýři si připsali 63 vítězství, 118krát se radoval Bílý balet a 47 utkání skončilo remízou.
Nejlepším střelcem Valencie proti Realu Madrid na Mestalle je Mundo Suárez, který zaznamenal 13 branek. Na opačné straně stojí Raúl se 17 góly. Nejvíce vzájemných zápasů odehrál Vicente Asensi (28). Nejvyšší vítězství Valencie představuje triumf 6:0 v semifinále Copa del Rey z 9. června 1999. Real Madrid naopak drží rekord díky výhře 7:1 z 23. srpna 1990 v rámci Trofeo Naranja.
Všechno začalo 1. května 1926.
Valencia slavila svátky
V květnu toho roku se Valencia naplno ponořila do oslav svátku Povýšení svatého Kříže. Do oficiálního programu se zapojila řada kulturních institucí a spolků z celého města. Na druhé straně se po celém Španělsku odehrávaly pod přísným dohledem diktatury Prima de Rivery snahy o omezení dělnických demonstrací při příležitosti Svátku práce.
V této slavnostní atmosféře pozvala Valencia Real Madrid k sehrání dvou utkání na Mestalle. Nový stadion, slavnostně otevřený 20. května 1923, dosud žádný zápas proti madridskému klubu nezažil. Předtím na něm, stejně jako na starém stadionu Algirós, nastoupily jiné týmy z hlavního města – Racing, Gimnástica a Stadium.
Příjezd Realu Madrid do Valencie během květnových oslav vyvolal obrovský zájem. Vstupenky na oba zápasy, které se měly odehrát během pouhých 24 hodin, tedy 1. a 2. května, zmizely velmi rychle. O několik měsíců dříve, během vánočních svátků, už Bílý balet do metropole na řece Turia zavítal. Tehdy však nastoupil proti Levante a na stadionu La Creu dvakrát prohrál – 1:3 a 0:1.
Dne 1. května 1926 v šest hodin odpoledne se na Mestalle poprvé rozehrál zápas mezi Valencií a Realem Madrid. Přestože oba týmy nastoupily s větším počtem náhradníků než obvyklých členů základní sestavy, utkání začalo ve vysokém tempu.
První kontroverze
Vzájemné zápasy Valencie a Realu Madrid jsou plné kontroverzních momentů, o kterých se popsaly stohy papíru a které vyvolaly vášnivé debaty. A přesně tak začal už jejich první souboj na Mestalle.
Santiago Bernabéu, který toho odpoledne nastoupil na pozici hrotového útočníka Realu Madrid, otevřel skóre už ve třetí minutě. Hráči Valencie však reklamovali ofsajd při přihrávce Monjardína na Del Campa, jenž následně připravil gólovou příležitost pro Bernabéua. Z tribun se zdálo, že šlo o jasné postavení mimo hru, ale rozhodčí José Monterde Seguí, rodák z Valencie, branku uznal.
Navzdory nepovedenému začátku se nakonec z vítězství radovala Valencia, která své fanoušky nadchla předvedenou hrou i bojovností. Z rychlého vedení Realu Madrid 1:0 se do poločasové přestávky zrodil obrat na 3:1. Nejprve vyrovnal Quesada, poté poslal domácí do vedení Roca. Ten sice ve 34. minutě neproměnil pokutový kop, ale po zákroku brankáře Martíneze se dostal k odraženému míči a dopravil ho do sítě. Na 3:1 následně zvýšil Arróniz.
Valencia měla převahu ve všech částech hřiště a po hodině hry přidala čtvrtý gól, o který se nádhernou trefou postaral José Llago II. Utkání začínalo směřovat k vysokému vítězství domácích. Real Madrid navíc kromě čtyř inkasovaných branek vykazoval stále výraznější známky únavy.
Madridský celek však dokázal zmobilizovat poslední síly. Bernabéu se blýskl parádní střelou a snížil na 4:2. V poslední minutě pak Monjardín třetím gólem Realu Madrid ještě zdramatizoval závěr utkání, na další změnu skóre už ale nezbyl čas.
Po skončení zápasu odměnilo početné publikum oba týmy bouřlivým potleskem za předvedenou podívanou. Fanoušci se už těšili na odvetu, která se měla hrát následující den od půl šesté odpoledne. Jenže…
Prudký liják
Mestalla byla zaplněná do posledního místa a v předem stanovený čas zahájil utkání úvodním hvizdem rozhodčí Rafael Piquer. Obloha nevěstila nic dobrého. Ještě před uplynutím půlhodiny hry se však spustil obrovský liják. Zápas byl přerušen a chvíli se zdálo, že se počasí uklidňuje. Když se oba týmy dohodly na pokračování, déšť znovu zesílil natolik, že už nebylo možné ve hře pokračovat.
Na konci srpna 1926 zasáhly celé Španělsko ničivé bouře, které si vyžádaly stovky obětí.
Real Madrid se na Mestallu vrátil 29. dubna 1928. Tentokrát už k oficiálnímu utkání – odvetě čtvrtfinále Španělského poháru. Valencia zvítězila 2:1 a po remíze 1:1 z prvního zápasu, který se hrál 15. dubna na stadionu Chamartín, postoupila do semifinále.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
