Carvajal: Musíte se Arbeloy zeptat, proč se tak vyjadřoval

Dani Carvajal byl hostem Manu Carreña v pořadu El Larguero na stanici Cadena SER. Bývalý kapitán Realu Madrid promluvil o okolnostech svého odchodu z klubu, vztahu s Álvarem Arbeloou, situaci v kabině i nové etapě kariéry v Getafe. Vyjádřil se také k poslednímu El Clásicu, návratu Josého Mourinha, možnému přestupu Rodriho do Barcelony a problémům Viníciuse.

Jak se máš? Jak se ti teď daří?

„Velmi dobře, jsem moc šťastný.“

Díky, že jsi přišel. Zvlášť v tuto hodinu to není úplně samozřejmé.

„Ano, musel jsem se trochu odvážit, když jsem sem šel. (smích) Ale jsem rád, že tu s vámi můžu být.“

Kdy jsi tu naposledy byl, ve studiu na Gran Vía?

„Uf, to už je spousta let.“

To bylo ještě za Josého Ramóna de la Moreny, že?

„Ano, mohlo to být klidně před dvaceti lety.“

Takže jsi tu byl jen jednou?

„Ano, jen jednou.“

Změní se fotbalistovi hodně život, když přejde z Realu Madrid do Getafe?

„Hodně. Samozřejmě mluvíme o klubech, které fungují na úplně jiné úrovni. Pokud jde ale o můj každodenní život, příliš se toho nezměnilo. Pořád se soustředím na tréninky a čas, který netrávím cestováním, zápasy nebo přípravou, věnuji rodině. V tomhle ohledu jsem žádný zásadní rozdíl nepocítil.“

Trénuje se víc, intenzivněji, nebo naopak méně? Je mezi tím velký rozdíl?

„Teď skutečně trénuji o něco víc, protože se musím dostat zpátky do správné formy. Ale také Getafe hraje ve třech soutěžích, takže v tomto směru je to podobné. Někdy ani nemáš čas pořádně potrénovat, než přijde další zápas.“

Na druhou stranu je tam méně novinářů, že? Méně Raúlů, Meanů, Romerů… Víc klidu. Chybějí ti?

„Samozřejmě, že mi chybějí! (smích) Ale je pravda, že především při odjezdu z tréninkového centra je kolem méně lidí a méně toho ruchu, který nás v Realu Madrid provázel po trénincích.“

Mnoho lidí přemýšlelo, proč ses rozhodl právě pro Getafe. Bylo těžké uvěřit, že Dani Carvajal přestoupí z Realu Madrid do Getafe. Proč ses tak rozhodl?

„Bylo to především rozhodnutí z vášně pro fotbal. Každý, kdo mě dobře zná, ví, že fotbal je můj život. Věnuji se mu prakticky od narození, od pěti let. Jsem do něj zamilovaný. Miluji, když si můžu užívat fotbal a prožívat každý jeho detail.

„Třeba naposledy na San Mamés. Už samotný nástup na stadion, vnímání atmosféry, setkání se spoluhráči před zápasem… To jsou věci, které mi dělají obrovskou radost.“

Je tam výjimečná atmosféra, že? Je to stadion, kde je fotbal opravdu cítit.

„Ano, je to nádherný stadion. Poslední dva roky mi to všechno trochu chybělo kvůli zranění a nedostatku pravidelného herního vytížení. Chtěl jsem se znovu cítit jako fotbalista. Chtěl jsem mít znovu pocit, že jsem někdo výjimečný. Myslím si, že mám před sebou ještě několik let kariéry a chci si fotbal znovu užívat.“

Takže si myslíš, že máš před sebou ještě několik let kariéry?

„Myslím, že ano. Cítím se velmi dobře a jsem motivovanější než kdy dřív. Podle mě je v takových situacích nejdůležitější hlava.“

Měl jsi i jiné možnosti? Také mimo španělskou ligu?

„Ano, samozřejmě. Léto bylo velmi dlouhé a objevilo se několik možností. Nakonec si ale sedneš s rodinou, všechno zvážíš a přemýšlíš, co ti přinese největší uspokojení.

„U Getafe mě přesvědčil projekt, současná situace klubu, možnost zůstat doma a také to, co ode mě potřebuje trenér. Už jsem o tom dnes mluvil v jiném rozhovoru.

„Od dětství jsem vlastně vždycky hrál v týmech, které bojovaly o vítězství. Když mi bylo sedm let, hrál jsem za tým v Leganés a vyhráli jsme tři ligové soutěže. Potom jsem se dostal do akademie Realu Madrid, kde jsme rovněž bojovali o nejvyšší cíle. Následoval Bayer Leverkusen, se kterým jsme usilovali o postup do Ligy mistrů.

„V podstatě jsem celou kariéru strávil v týmech, které chtěly vyhrávat. A svým nejbližším jsem vždycky říkal, i když to možná bude znít hloupě, že mě zajímá, jaké to je hrát za mužstvo, které bojuje o záchranu. Je tam jiný tlak? Jak funguje kabina, když má tým takové cíle? To mě opravdu zajímalo a motivovalo.

„A právě záchrana je teď hlavním cílem Getafe. Jsem tady, abych mu s tím pomohl.“

Byl jsi blízko přestupu do Saúdské Arábie?

„Ano, měl jsem takové možnosti.“

Byla jednání už v pokročilé fázi?

„Ano, byla poměrně daleko. Objevovaly se různé možnosti na Blízkém východě: Saúdská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty.

„Je ale pravda, že jsem měl kvůli válečné situaci určité obavy. Můj švagr žije v Kataru, takže jsem zblízka sledoval, co se děje. Tento rok byl v tomto ohledu poměrně komplikovaný. Když se podobné události dotýkají někoho blízkého, začneš mít trochu strach.“

Kdyby k tomu nedošlo, rozhodl by ses tam odejít?

„Nevím. Opravdu nevím. Nakonec si na stůl položíš všechna pro a proti a analyzuješ každou smlouvu i každý klub. Důležité také bylo, že jsme doma měli z tohoto směru určité obavy.

„Pokud jde o ostatní možnosti v Evropě, jsem velmi rodinně založený člověk. Každý nejlépe ví, jaké obtíže pro něj může stěhování znamenat. Proto jsme si vybrali Getafe.

„Ale znovu opakuji, nešlo jen o to zůstat doma. Opravdu mě velmi motivuje možnost tomuto týmu pomoci, jeho herní styl a intenzita, kterou trenér vyžaduje. Jsem nadšený.“

Fotbalista Realu Madrid, který vyhrál šest Lig mistrů, čtyři španělské ligové tituly, dva Královské poháry a mistrovství Evropy, najednou přestoupí do Getafe za plat, který se prakticky pohybuje na minimální úrovni. Mnoho lidí tomu nedokázalo uvěřit. Dokonce i prezident La Ligy Javier Tebas naznačoval, že mu na tom něco nesedí. Že ti Getafe možná část peněz vyplatí neoficiálně, takříkajíc pod stolem. Podobná podezření se objevují také v souvislosti s jinými kluby a hráči. Je to skutečně tak, Dani? Po všem, co jsi vyhrál a vydělal, už peníze při rozhodování nehrály roli?

„Ne, samozřejmě, že ne. Rozdělil bych to ale na dvě části.

„Pokud jde o pravidla La Ligy, myslím si, že pocházejí z doby, kdy byla kontrola finančních toků mnohem slabší. Dnes mi připadají trochu absurdní, protože je velmi obtížné utajit jakoukoli platbu nebo nefinanční plnění. Nechci se v tom ale příliš vrtat.“

Takže když ti Getafe nabídne určitou částku, přesně tolik dostaneš? Žádná obálka ani kufřík s penězi?

„Přesně tak. Při dnešních finančních kontrolách by to bylo velmi obtížné.

A pokud jde o mě, díkybohu a díky kariéře, kterou mám za sebou, jsem finančně zajištěný. Moje děti, moje rodina, rodina mé manželky i moji nejbližší jsou zabezpečeni.

Já jsem prostě chtěl hrát fotbal. Je to moje vášeň. Když jsem v pondělí debutoval proti Rayu, znovu jsem cítil motýly v břiše. Ten pocit mě provází už od dětství.“

Hned na úvod jsi narazil na pořádného soupeře. Álvaro García běhá jako blázen. Asi sis říkal, že ti nemohli najít nikoho jiného! (smích)

„Ano, Álvarito opravdu umí běhat! (smích)“

Ale možná bylo lepší debutovat proti Rayu než proti Barceloně, protože nechybělo mnoho a svůj první zápas jsi mohl odehrát právě v El Clásicu.

„Ano, v té době už bylo všechno téměř dokončené. Ale říkal jsem jim, ať to ještě trochu protáhnou… Samozřejmě si dělám legraci! (smích)“

Takže jsi požádal Tebase, aby dokumenty nedorazily včas, protože ses nechtěl hned utkat s Barcelonou? (smích)

„Ne, samozřejmě, že ne. Kdybych musel nastoupit, dal bych do toho všechno jako vždycky. Ve fotbale ale nikdy nevíš, co se stane. Třeba bych odehrál skvělý zápas a získali bychom body. Getafe už dokázalo proti velkým týmům dosáhnout dobrých výsledků.

Když se vrátím k platu, peníze nebyly žádnou překážkou. Vím, jaké problémy klub měl a že prezident musel dokonce poskytnout finanční záruky, aby se Getafe vešlo do platového limitu.

Jsem opravdu velmi šťastný. Klub mě přijal s otevřenou náručí. Spoluhráči, zaměstnanci, lidé zodpovědní za komunikaci, fanoušci… Všichni. Teď se cítím jako v pohádce.“

Máš za sebou už dva zápasy v základní sestavě. Proti Rayu jsi nastoupil na pravém kraji obrany a na San Mamés jako jeden ze tří stoperů. V souvislosti se zápasem s Athleticem se objevily urážlivé pokřiky na tvou adresu, které La Liga nahlásila. Souvisely se situací před několika lety, kdy jsi fauloval Yuriho Berchicheho. Po utkání jsme ale viděli, jak jste se objali. Chápu správně, že jste si to vyříkali?

„Ano. Mezi námi byl dlouhodobý spor. Před několika lety jsem ho opravdu ošklivě fauloval a způsobil mu zranění. Tehdy jsem se mu omluvil a teď jsme si o tom znovu promluvili na stadionu. Řekl mi, že to pro něj bylo tehdy velmi těžké období. Ještě jednou jsem mu řekl, že mě to mrzí, že ho velmi obdivuji a mám obrovský respekt k celé jeho kariéře. Doufám, že už mezi námi nebudou žádné problémy. I on mi projevil respekt. Všechno jsme si vyříkali a tím to skončilo.“

Možná jste si měli promluvit už před zápasem. Ušetřili byste si pak ty pokřiky.

„Možná ano.“

Takové pokřiky jsou každopádně politováníhodné.

„Upřímně řečeno, ani jsem je neslyšel, protože jsem se plně soustředil na zápas. Takové chování je samozřejmě ošklivé a do fotbalu nepatří. Ale já to opravdu pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven.“

Getafe odehrálo také první zápas v evropských pohárech, do kterého jsi ještě nemohl zasáhnout. Zaregistrovat tě bude možné až pro další fázi soutěže. Tým utrpěl vysokou porážku a José Bordalás byl po ní rozzuřený. Dokonce prohlásil, že nemáte dostatečnou kvalitu na to, abyste mohli bojovat ve třech soutěžích. V podstatě naznačil, že se současným kádrem máte problém konkurovat i v jediné soutěži. Jak jsi na jeho slova reagoval? Nenapadlo tě, že to přehnal?

„Z toho, co jsem zatím poznal, vím, že trenér je člověk, který říká věci na rovinu. Nic nepřikrášluje a klade na nás velmi vysoké nároky. Vím ale, že to myslí dobře, protože chce z každého hráče dostat maximum. Teď musíme být všichni – trenér, klub i hráči – jednotnější než kdykoli předtím. Ve čtvrtek nás čeká zápas Španělského poháru a chceme postoupit do dalšího kola. Především ale myslíme na nedělní domácí utkání se Sevillou.“

To bude velmi důležitý zápas.

„Sevilla je silná, ale pro nás to bude jako finále. Musíme znovu začít vyhrávat. Tenhle den máme v kalendáři jasně označený.“

Tohle je nová kapitola Daniho Carvajala v Getafe. Kolik let jsi strávil v Realu Madrid?

„Třináct let v A-týmu a deset let v akademii. Celkem 23 let.“

A byl jsi to právě ty, kdo se účastnil položení základního kamene tréninkového centra ve Valdebebas.

„Ano, přesně tak.“

Člověk si časem asi zvykne na nové podmínky a nové cíle. Jak ale vypadal tvůj odchod? Kdy sis uvědomil, že Real Madrid opouštíš?

„Sezona postupovala a když jsem se po říjnové artroskopii vrátil, zhruba v lednu nebo únoru, začal jsem postupně dostávat na hřišti stále méně prostoru. V posledním měsíci sezony, kdy už byla La Liga prakticky ztracená a my jsme vypadli z Ligy mistrů, začala jednání mezi mým okolím a klubem. Nakonec jsme společně dospěli k závěru, že nejlepším řešením bude spolupráci ukončit.“

Mluvil jsi o tom s Arbelou?

„Ne.“

Myslím tím tvoji situaci v týmu. Začínal jsi hrát stále menší roli a dostával jsi méně minut. Vím, že fotbalisté vždycky říkají, že se na nic neptají, ať už hrají, nebo nehrají. Ale mluvil jsi s trenérem o tom, proč nastupuješ tak málo?

„Ne. Respektoval jsem každé jeho rozhodnutí ohledně sestavy. Snažil jsem se jen co nejlépe trénovat, být připravený a čekat na svou šanci. Choval jsem se k němu s úctou a jeho rozhodnutí respektoval.“

V sázce toho ale pro tebe bylo opravdu hodně. Šlo o prodloužení smlouvy, účast na mistrovství světa… Měl jsi co ztratit. Muselo to být těžké.

„Samozřejmě, že to nebylo snadné. Prakticky celou kariéru jsem byl hráčem základní sestavy a najednou jsem se ocitl v situaci, kdy mi končila smlouva, čekalo mě mistrovství světa a já pravidelně nehrál. Domů jsem se ale vracel s vědomím, že dělám všechno, co mám. Trénoval jsem, jezdil na všechny zápasy a byl k dispozici. Když jsem měl odehrát jednu minutu, odehrál jsem jednu minutu. Když jsem se měl rozcvičovat, ale nakonec na hřiště nenastoupit, rozcvičoval jsem se a nenastoupil. Vždycky jsem byl připravený. Dnes si myslím, že jsem postupoval správně a rozhodoval se správně. Ani na okamžik jsem trenérovi nebo klubu nic nevyčítal.“

Chtěl bys z Realu Madrid odejít za jiných okolností?

„Ne, myslím si, že rozloučení bylo fantastické.“

Mám ale na mysli tvoji roli v týmu. Raději bys odešel, kdybys více hrál a byl důležitějším hráčem?

„Samozřejmě. Každý fotbalista chce hrát. Lhal bych, kdybych tvrdil opak. Život se ale někdy vyvíjí jinak, než bychom chtěli. Některé věci nemáme pod kontrolou. Já mohl ovlivnit jen to, jestli budu k dispozici a připravený na chvíli, kdy mě trenér bude potřebovat. A přesně to jsem dělal. Takový už fotbal někdy je.“

A potom jsi sledoval zápasy španělské reprezentace na mistrovství světa a říkal sis: „Sakra, vždyť jsem tam mohl být“? Mluvil s tebou Luis de la Fuente?

„Ano. Když oznamoval nominaci a moje jméno na seznamu nebylo, zavolal mi. Řekl, že mi to chtěl sdělit osobně ještě předtím, než uvidím oficiální nominaci. Moc jsem mu za to poděkoval. Jeho rozhodnutí jsem chápal. Pokud do reprezentace povoláte hráče, který pravidelně nenastupoval, znamená to, že někdo jiný, kdo si nominaci možná zasloužil víc, musí zůstat doma. Trenér má vlastní kritéria a řídí se tím, co považuje za spravedlivé. Přijal jsem to naprosto přirozeně. Myslím si, že to bylo férové a odůvodněné rozhodnutí.“

Španělsko se stalo mistrem světa, potom přišel tvůj odchod z Realu Madrid a nutnost najít si nový klub. Neměl jsi pocit, že se k tobě nějakým způsobem zachovali nespravedlivě?

„Ne. Neřekl bych, že to byla nespravedlnost. Člověk si samozřejmě vždycky představuje krásné scénáře. Sníš o tom, že pojedeš na mistrovství světa, zvedneš nad hlavu trofej pro mistra světa a strávíš celou kariéru v Realu Madrid… Život ale ne vždycky vypadá tak, jak si ho představujeme. Musíš se umět přizpůsobit situaci a jít dál. Mám naprosto čisté svědomí. Vím, že jsem až do posledního dne odváděl maximum. Určitě jsem udělal spoustu chyb, jako každý člověk, a to v různých situacích. Každý den jsem se ale snažil být maximálně profesionální. A s tím se teď spokojím.“

Kdo je podle tebe nejlepším pravým obráncem Realu Madrid? Dumfries, Trent, nebo Valverde? Můžeš si vybrat kohokoli.

„Nebudu se k tomu vyjadřovat.“ [smích]

Proč? Vždyť je to jen fotbalový názor.

„Protože ať řeknu cokoli, někdo mi to bude vyčítat. [smích] Je to těžké rozhodnutí, které musí udělat trenér. Myslím si, že každý z nich může být užitečný v jiném zápase. Dumfries a Trent jsou trochu protiklady. Dumfries je fyzicky silnější a lepší v defenzivě. Trent má skvělou pravou nohu a může týmu nabídnout víc v ofenzivě. Fede má zase obrovskou výdrž a dokáže pokrýt velké množství prostoru. Každý má své silné i slabé stránky.“

A kdybys byl trenérem ty, koho bys postavil? Kdo nejvíc odpovídá tvé představě pravého obránce?

„Záleželo by na konkrétním zápase.“

Valverde kdysi řekl, že se nenarodil proto, aby hrál na pravém kraji obrany. Možná se bude muset narodit znovu, protože pokaždé, když tam nastoupí, hraje velmi dobře.

„Je pravda, že Fede v poslední době na této pozici předvádí velmi vysokou úroveň.“

Odehrál tam několik posledních zápasů, mimo jiné proti Římu, Seville a Barceloně.

„Ano. Pokud se Fedemu daří a tým hraje stále lépe, musíme si připomenout staré pravidlo: když něco dobře funguje, neměli bychom to měnit.“

Co říkáš na El Clásico? Líbilo se ti?

„Hodně. Při sledování toho zápasu jsem se opravdu skvěle bavil. Myslím si, že to bylo fantastické utkání ve velmi vysokém tempu. Ani jeden tým na okamžik nepolevil.“

Čekal jsi, že uvidíš takový Real Madrid?

„Vzhledem k posledním zápasům jsem očekával zlepšení, ale ne až tak výrazné. Real mě velmi příjemně překvapil. Odehrál fantastické utkání. Byly chvíle, kdy dokázal Barceloně odebrat míč a převzít kontrolu nad hrou. Líbilo se mi také odvážné pojetí Mourinha, například že postavil vedle sebe Bernarda Silvu a Ardu Gülera. Bernardo v poslední době pravidelně nenastupoval od první minuty, ale ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. A vítězství mi samozřejmě udělalo ještě větší radost.“

Diomandé je skvělý, že?

„Hrál velmi dobře. Odvedl spoustu práce v defenzivě a také v útoku dokáže předvést něco zajímavého.“

A k tomu gól v závěru zápasu. Vyhrát na Camp Nou za takových okolností musí mít zvláštní příchuť.

„Ano, chutná to fantasticky. Několikrát jsem měl možnost něco takového zažít a vím, jak úžasný je to pocit.“

Kde jsi El Clásico sledoval? S kým?

„S přáteli. Dívali jsme se na něj všichni společně a skákali jsme radostí. Všichni jsme fandili Realu Madrid.“

Nebyl mezi vámi žádný fanoušek Barcelony?

„Ne, ne. [smích] V mé partě jsou fanoušci Atlética, ale Barcelony ne.“

Takže jsi ten zápas prožíval jako běžný fanoušek?

„Ano, samozřejmě.“

Protože Carvajal je pořád madridista.

„Přesně tak. Narodil jsem se jako madridista a jako madridista také zemřu.“

Až nastoupíš proti Realu Madrid v dresu Getafe, co se bude dít?

„Budu muset hájit barvy svého současného klubu. A tím je teď Getafe, takže budu chtít, aby vyhrálo Getafe. Doufám ale, že až budeme hrát odvetu, budeme už mít jistou záchranu a Real Madrid bude mít zajištěný titul. Samozřejmě tím nemyslím, že bychom jim nechali vyhrát. [smích] Aby nedošlo k nedorozumění.“

Pamatuješ si, kdy přesně budete hrát proti Realu?

„Myslím, že na začátku ledna, před svátkem Tří králů. Odveta na našem stadionu pak bude na konci sezony. Přesná data si nejsem jistý. Doufám, že Getafe už bude zachráněné a Real bude mistrem. Pak si ten zápas budeme moct všichni jednoduše užít.“

Jak bys chtěl, aby tě v lednu na Bernabéu přivítali?

„Chtěl bych, aby to pro mě byl výjimečný okamžik. Úplně by mi stačil potlesk celého stadionu. Byl bych víc než šťastný. Už teď ale cítím tu lásku. Když se procházím po ulici nebo jdu do obchodního centra, fanoušci za mnou přicházejí a děkují mi za celou kariéru a za všechny ty roky. Cítím, že mě madridistas opravdu hodně milují.“

Ani se nedivím. Myslím, že Carvajal bude jedním z nejoblíbenějších hráčů v historii Realu Madrid. Vraťme se ale k El Clásicu. Překvapilo tě, jak málo se Barcelona podobala sama sobě? Rodri, Pedri a Fermín se prakticky nedostali k míči.

„Ano, ale jak už jsem říkal, myslím si, že Real dokázal s Barcelonou skutečně bojovat o držení míče. Barcelona měla navíc za sebou náročný zápas v Lize mistrů a potýkala se s určitými problémy se sestavou. Je ale jasné, že v El Clásicu není žádný jednoznačný favorit. Myslím si, že Real do utkání vstupoval v lepší formě a bylo to vidět.“

Mnoho lidí tvrdí, že by Barcelona měla trochu změnit způsob bránění, zejména proti nejlepším týmům. Jde především o velmi vysoko postavenou obrannou linii. Jak to vidíš ty?

„Je to jejich herní styl a taktický záměr. Už jsme viděli, jak to vypadalo proti Interu nebo PSG. Pravdou ale je, že když se utkáš s nejlepšími týmy v Evropě, soupeři mají odpovídající kvalitu. Dokážou si vytvořit dvě šance a jednu z nich proměnit.“

Antonio Romero, který je dnes s námi, by se tě chtěl zeptat na Zlatý míč. Pamatuješ si náš rozhovor v Německu před finále EURO 2024? Tehdy jsi měl za sebou vítězství v Lize mistrů a ve finále jsi vstřelil gól hlavou jako typický střední útočník. Patřil jsi mezi kandidáty na Zlatý míč, přestože se říkalo, že pravý obránce nemá šanci takové ocenění získat. Letos jsme znovu vedli velké debaty o této ceně, jednotlivých kandidátech a kampaních. Co si myslíš o letošním hlasování? A cítil jsi stejně jako my hrdost, když jsi včera poslouchal projev Unaie Simóna?

„Rozhodně ano. Z projevu Unaie naskakovala husí kůže. Bylo to fantastické. Během těch dvou minut nám připomněl, jaké máme jako fotbalisté štěstí. Mluvil o tom, na čem v životě skutečně záleží, o tom, že je důležité být dobrým člověkem, i o lidech, které během kariéry poznáš a se kterými navážeš přátelství na celý život. Mluvil také o schopnosti vyrovnat se s dobrými i těžkými chvílemi. Poděkoval mnoha lidem, mimo jiné Davidu Rayovi, brankářům Athleticu, Joanu Garcíovi nebo Remirovi. Ukazuje to, že individuální úspěch je často výsledkem úspěchu celého týmu a toho, že všichni společně pracují na jednom cíli.

Pokud jde o Zlatý míč, myslím si, že letos byla konkurence mimořádně vyrovnaná. Podle mě bylo konečné hlasování velmi subjektivní. Každý hlasující měl své kandidáty a řídil se jinými kritérii. Chci pogratulovat Kaneovi, protože je to fantastický fotbalista a toto ocenění si zasloužil. Stejně tak ho ale mohli získat Lamine, Kylian, Fabián nebo třeba Rodri. Každopádně vyhrál Harry, takže mu patří gratulace.“

Mám ještě jednu otázku týkající se tvé nové etapy v Getafe. Jsi úspěšný člověk. Sám jsi říkal, že jsi od sedmi let zvyklý vyhrávat. Nebojíš se teď neúspěchu? Toho, že někdo řekne: „Carvajal už je za zenitem, přišel sem a nic nepředvedl“?

„Ne, vůbec se toho nebojím. Kdybych se bál, nevydal bych se touto cestou a nevystavil se takovému hodnocení. Hodně si věřím. Některé zápasy se mi povedou lépe, jiné hůře, to je jasné. Ale neúspěchu se nebojím, protože skutečným neúspěchem je podle mě to, když se o něco vůbec nepokusíš. A protože vím, že vždycky odevzdávám maximum a bojuji za to, co chci, jsem přesvědčený, že nikdy nebudu muset používat slovo „neúspěch“, když budu mluvit sám o sobě.“

V Realu Madrid jsi to nikdy neměl jednoduché. Musel jsi na rok odejít do Bayeru Leverkusen, potom přivedli Danila a v poslední sezoně také Trenta. Přesto jsi dlouhá léta dokazoval, že jsi nejlepší. Nakonec ses stal kapitánem. Je kapitánská páska Realu Madrid velkou zátěží? Zvlášť když se vracíš po zranění, nemůžeš pravidelně hrát a zároveň bojuješ o účast na mistrovství světa. Nemohlo se stát, že tě odpovědnost kapitána vedla k tomu, abys vůči trenérům nebyl důraznější a nepožadoval více minut?

„Pravdou je, že když jsi kapitánem takového klubu, jako je Real Madrid, ale nenastupuješ na hřišti, postupně trochu ztrácíš na významu. Připadá mi to logické. Každý by chtěl být kapitánem, nosit pásku přímo na hřišti a tam plnit roli vůdce. Navíc jsem byl kapitánem ve druhé sezoně po sobě, ve které jsme nezískali žádnou trofej. Vést kabinu, zvládat všechno dění kolem týmu a tlak, který takové výsledky provází, bylo opravdu těžké.

Co se týče tvé otázky, už jsem o tom mluvil s Manu. Takto chápu fotbal. Snažím se ke všemu přistupovat pokorně a bez velkého ega. Nehodlám požadovat minuty jen proto, že se jmenuji Dani Carvajal nebo že jsem získal tolik trofejí. Chci si místo v sestavě zasloužit svou prací a sportovní výkonností.“

Guillermo Rai z The Athletic ale připomíná situaci s Pintusem. Arbeloa tehdy na tiskové konferenci řekl, že stejně jako Carvajal bojuje o účast na mistrovství světa se Španělskem, Trent bojuje o nominaci do anglické reprezentace. Jenže ty jsi byl Dani Carvajal, kapitán Realu Madrid. Nemohl jsi udělat něco navíc? Nemohl jsi trenérovi říct: „Dej mi trochu více příležitostí, protože tady už nejde jen o mou budoucnost v Realu, ale také o reprezentaci“?

„Ten rozhovor s Pintusem se odehrál bezprostředně po zápase s Valencií, ve kterém jsem neodehrál ani minutu a dokonce jsem se ani nerozcvičoval. Po utkání jsem se sám od sebe rozhodl jít si zaběhat. Myslím si, že to mluví za všechno.“

Právě proto jsem chtěl, abys to vysvětlil. Mám také otázku ohledně Viníciuse. Vím, že jsi mu vždycky hodně pomáhal a měl ho velmi rád, a to jak jako fotbalistu, tak jako člověka. Teď prochází těžkým obdobím. Objevují se pochybnosti o jeho formě a nedávno k tomu přibyla červená karta. Mluvil jsi s ním? Věříš, že se vrátí nejlepší Vinícius, který měl tak blízko ke Zlatému míči?

„V každé kariéře přicházejí těžší chvíle. Myslím si, že Vini může právě takovým obdobím procházet. Po poslední červené kartě se objevily otázky ohledně jeho formy, ale musí zůstat klidný. Nedávno prodloužil smlouvu. Je to fantastický fotbalista a skvělý člověk. Můžeš se zeptat kohokoli v kabině Realu Madrid a každý o něm bude mluvit jen v superlativech. Jsem přesvědčený, že nejlepší Vinícius se vrátí. Už překonal mnohem těžší situace. Byl jsem s ním v kabině a viděl jsem to na vlastní oči.

Velmi si na něm cením toho, že se nikdy neschovává. Ať už hraje dobře, nebo špatně, vždycky chce dostat míč, udělat něco pozitivního, zaútočit na branku a pustit se do souboje jeden na jednoho. Takové vlastnosti se nehledají snadno.“

Napadlo ho někdy před prodloužením smlouvy, že by Real Madrid opustil? Mluvil jsi s ním o tom? Bál ses, že by mohl odejít?

„Nebavili jsme se o tom až tak podrobně. Vím ale, že Real Madrid miluje. Ostatně potvrdil to i prodloužením smlouvy. Nemyslím si, že by neměl nabídky od jiných klubů.“

Řekl jsi Manuovi, že máš čisté svědomí, protože jsi každý den trénoval, cestoval s týmem a dělal všechno pro to, abys mohl hrát. Chápu takový přístup, ale nenastaly chvíle, kdy sis říkal: „Co ještě musím udělat, abych dostával minuty?“

„Samozřejmě, že fotbalisté bývají sobečtí. Někdy takové myšlenky člověka napadnou. Ale jak už jsem říkal, takhle tenhle sport chápu. Musíš pracovat a být připravený. Všechno není vždycky zalité sluncem. Někdy trenér usoudí, že jiný hráč může týmu dát víc než ty, a postaví jeho. S tím už nic dalšího udělat nemůžeš.“

My novináři se na kabinu díváme zvenčí, protože jsme v ní nikdy sami jako hráči nepůsobili. Přemýšleli jsme, jak je možné, že se Arbeloa k Carvajalovi nechová lépe. Byl jsi přece španělským reprezentantem, kapitánem Realu Madrid a dříve jste byli spoluhráči. Chápeme, že když se někdo stane trenérem, musí myslet na celý tým, nejen na jednoho hráče. Arbeloa ale na tiskových konferencích působil vůči tobě velmi chladně. Mluvil o tobě bez zvláštního vřelého přístupu, skoro stejně jako o kterémkoli jiném hráči. Tak jsme to vnímali my. Jaké to bylo zevnitř?

„Myslím si, že na tohle se musíte zeptat přímo Álvara. Pokud k vám někdy přijde do pořadu, můžete se ho zeptat, proč se tak vyjadřoval. Víc k tomu říct nemůžu.“

Mám ještě jednu otázku. Byla atmosféra v kabině Realu Madrid v minulé sezoně opravdu tak složitá? Nejvíce se mluvilo o konfliktu mezi Tchouaménim a Valverdem. Chvílemi to vypadalo, jako by u vás každý den docházelo k rvačkám.

„Ne, vůbec ne. V Realu Madrid jsem strávil mnoho let a už se staly situace, kdy se hráči dokonce poprali. Nic z toho se ale nedostalo ven. Na celé věci bylo nejpodivnější právě to, že informace unikla. Doslova o půl hodiny později už byla ve všech médiích.

Jsem člověk, který zastává názor, že kabina má být uzavřená na čtyři západy. A právě takové věci mě rozčilují. Vždyť já se někdy pohádám i se svým pětiletým synem. [smích] Samozřejmě v dobrém slova smyslu, abyste mě tu hned neudali na policii. Ale v každé rodině dochází k nedorozuměním. Někdy je lepší říct člověku, na kterém ti záleží a kterého máš vedle sebe, přímo, co ti vadí nebo co se ti nelíbilo. Tak se dá konflikt vyřešit.“

Překvapil tě návrat Mourinha do Realu Madrid?

„Mourinho je trenér, který už prošel tisícovkou různých bitev. Myslím si, že v situaci, ve které se klub nacházel, byly potřeba okamžité výsledky. A Mourinho je trenér, který je může zajistit.“

Ale překvapilo tě už samotné jméno? Říkal sis: „Mourinho se do Realu Madrid vrací podruhé“?

„Ne. Vždyť jsme už zažili druhé působení Carla Ancelottiho a všechno dopadlo velmi dobře. Podobné to bylo se Zidanem. Myslím si také, že dvojzápas s Benficou, který Mourinho proti nám odehrál, byl pro Real velmi těžký. Možná to mělo nějaký pozitivní vliv na rozhodnutí přivést ho zpět, ale to nevím jistě.“

Překvapilo tě, že Rodri nepřestoupil do Realu Madrid, ale rozhodl se jít do Barcelony?

„I na to se musíte zeptat přímo Rodriho.“

Nemluvil jsi s ním? Neřekl jsi mu: „Poslyš, co kdybys šel k nám“?

„Mluvil jsem s ním. Na různé věci se mě ptal a já jsem se ho snažil přesvědčit.“

Ale nepovedlo se ti to. [smích]

„Zřejmě ho někdo na druhé straně přesvědčil víc. [smích] Určitě měl své důvody, proč si vybral Barcelonu. Každopádně je to fantastický hráč.“

Později sis z něj trochu utahoval? Řekl jsi mu, že udělal chybu?

„Ne, protože to ukáže až čas. Zatím jsme El Clásico vyhráli my, ne? [smích] Ale vážně, určitě měl své důvody, proč se tak rozhodl. Udělal jsem, co jsem mohl, abych ho přesvědčil k přestupu do Realu. Nakonec to ale bylo jeho rozhodnutí.“

Potřebuje Real Madrid hráče s takovým profilem? Hodil by se mu někdo jako Rodri?

„Hráč jako Rodri by se hodil každému týmu. Neexistuje klub, ve kterém by byl zbytečný. Je to fenomenální fotbalista po všech stránkách. Najít někoho takového je velmi těžké, protože hráčů s podobnými schopnostmi není mnoho. Samozřejmě, že by se Realu hodil. Stejně jako kterémukoli jinému týmu.“

Ptali jsme se tě prakticky na všechno, ale ještě jsme nemluvili o kolenu. Jak se cítíš? Viděli jsme, že už hraješ, ale jaká je tvoje jistota z fyzického a psychického hlediska?

„Velmi dobře. Koleno reagovalo v posledních dvou zápasech skvěle. Mám z toho velkou radost.“

Ještě ti chybí herní minuty, že? Trénink je jedna věc, ale něco jiného je sprintovat, měnit směr běhu a bojovat se soupeřem přímo v zápase.

„Samozřejmě. Proti Rayu jsem odehrál první zápas po téměř pěti měsících. Za tu dobu jsem nenastoupil ani na deset minut v přípravném utkání. Není to snadné. Do reprezentační přestávky mi ale zbývají ještě tři zápasy, počítaje i čtvrteční utkání Španělského poháru. Chci v nich podat co nejlepší výkon. Potom budu mít dva týdny na další práci na fyzické kondici. Myslím si, že po reprezentační přestávce budu moct dosáhnout opravdu dobré úrovně.“

Na kolik procent jsi teď připravený? Na osmdesát?

„Nevím. Psychicky jsem připravený na 200 procent, a to mi stačí. Fyzicky se budu postupně dostávat do nejlepší formy.“

Kolikrát sis přehrával záznam situace, při které ses zranil?

„Uf, ano. Moje žena se na mě kvůli tomu dokonce zlobila. Říkala: ‚Zase se na to díváš?‘“

Opravdu?

„Ano, opravdu. Díval jsem se na to nesčetněkrát.“

Proč ses k té situaci pořád vracel?

„Nevím. Nedokážu říct proč. Ale ten výkřik, který jsem tehdy vydal, jsem slyšel snad tisíckrát.“

Byl to děsivý výkřik. Nevím, jestli to Dani ví, ale mikrofony snímající zvuk přímo na hřišti na Bernabéu přenášejí tento zvuk přímo do sluchátek komentátorů. Pamatuji si, že když jsem ten výkřik uslyšel, málem jsem vyskočil. Byl to křik člověka, který trpí obrovskou bolestí. V jednom sluchátku slyšíme televizní přenos a v druhém zvuk ze stadionu. Spadl jsi přesně vedle mikrofonu. Ten okamžik mám vrytý do paměti.

„Naštěstí už je to minulost.“

A jak tvoje rodina prožívá všechno, co se kolem tebe v Getafe děje? Naši kolegové, kteří jezdí na stadion Coliseum, vyprávějí, že jsou všude vidět dresy Carvajala, fanoušci chtějí autogramy a žádají tě o podpisy na transparentech… Jak to vnímáte doma?

„Jsme opravdu velmi šťastní. Nebudu lhát, všechno se vyvíjí skoro jako v pohádce. Samozřejmě s výjimkou sportovních výsledků. V tomto ohledu se nám bohužel příliš nedaří. Doufám, že situaci zlepšíme, začneme sbírat body a dosáhneme svých cílů. Když ale výsledky odložíme stranou, jsme nadšení. Opravdu.“

Vlastně jsi něco takového dosud nezažil. Vyhrál jsi všechno, ale nikdy jsi nebyl hlavní přestupovou hvězdou nějakého klubu. Getafe tvůj příchod skvěle využilo na sociálních sítích. Budovalo napětí, ukazovalo, kdy se objevíš, kdy přijedeš… Je to dobré i pro La Ligu. Ne všechno se musí točit kolem Realu Madrid a Barcelony. Getafe hraje v Evropě a tvůj příchod navíc probudil mezi fanoušky velké emoce.

„Upřímně řečeno, tak pozitivní přijetí jsem nečekal. Myslel jsem si, že všechno bude mnohem klidnější a obyčejnější. Jenže mě všichni přijali s otevřenou náručí. Spoluhráči, zaměstnanci klubu i fanoušci… Opravdu všichni.

Moje žena nejvíc pocítila, jaké bylo moje léto. Každý den jsem trénoval a někdy jsem říkal, že už toho mám dost a že se mi trénovat nechce. Přesto jsem pak vždycky vstal a šel trénovat. Opakoval jsem si, že musím být připravený. Trénoval jsem v Las Rozas, v posilovně a pracoval s kondičními trenéry. Někdy jsem ženě říkal: „Pořád trénuju, ale mám pocit, že to dělám zbytečně.“ Nakonec jsme tím vším prošli společně.

Když jsme podepsali smlouvu, řekla mi: „Sakra, úplně se ti změnil výraz v obličeji.“ Odpověděl jsem jí: „Protože se opravdu změnil.“ Teď chodím všude s úsměvem od ucha k uchu.“

Trochu podobně je na tom Sergio Ramos. Také pořád trénuje a zveřejňuje videa, na kterých ukazuje, jak tvrdě pracuje. Třeba budete brzy spoluhráči?

„To bych si přál! Sergio by byl skvělou posilou. Všichni známe jeho kvality.“

Ptal ses prezidenta Ángela Torrese, jak to vypadá s Ramosem?

„Řekl mi, že zítra v 17 hodin bude na místě. [smích] Samozřejmě žertuji. Doufám ale, že se prezidentovi podaří ho přivést. Moc bych si to přál.“

Bylo by neuvěřitelné znovu sledovat Ramose a Carvajala v jednom týmu. Antonio Romero má ještě jednu otázku. Pocházíš z Leganés a teď hraješ za Getafe. Kvůli rivalitě mezi těmito kluby si z tebe známí hodně utahují?

„Trochu ano. Nedávno jsem byl u rodičů. Leganés není velké město a spousta lidí ví, kde bydlí. Stál jsem na verandě, kolem projíždělo auto a někdo na mě zakřičel: „Venkovane!“ [smích] Hodně mě to pobavilo.

Když se ale na celou situaci podíváme objektivně, Getafe teď hraje Konferenční ligu. Klub nutně potřeboval hráče na mou pozici a samotný projekt mě obrovsky motivoval. Nehledal bych v tom žádné skryté důvody.“

Morata je také příkladem velkého fotbalisty, který přestoupil do trochu menšího klubu. Dani, zítra máš trénink, takže budeme pomalu končit. Ledaže bys chtěl ještě něco říct o Číně nebo čínské vládě. [smích]

„Ale no tak! [smích] To už mi teď opravdu chybí.“

Bordalás nutí i zkušené hráče, aby každý den chodili na váhu?

„Samozřejmě. Zkušený hráč musí jít příkladem. Na trénink by měl chodit s odpovídající hmotností, aby mladší hráči viděli, jak se o sebe mají starat.“

A co si myslíš o rozruchu kolem Mbappého? Viděl jsi, co se stalo? Překvapilo tě to?

„Myslím si, že udělal chybu. Jak sám Kylian řekl, nepředpokládal, že se z toho stane tak velká kauza. Doufám, že všechno dobře dopadne.“

Ani ty ses nikdy nebál vyjadřovat k společenským nebo politickým tématům. Někteří fotbalisté zaujmou stanovisko a potom čelí kritice. Stalo se to například Mbappému ve Francii nebo Borjovi Iglesiasovi. Chtěl bych se tě zeptat, jak hodnotíš současnou společenskou a politickou situaci ve Španělsku. Stačí si zapnout zprávy a člověk vidí, jak napjatá atmosféra panuje. Znepokojuje tě, co se v zemi děje?

„Neřekl bych, že své politické názory často veřejně prezentuji. Vlastně jsem se nikdy otevřeně nepřiklonil k žádné straně. Myslím si ale, že před příštími volbami je to téma, o kterém se mluví v každé domácnosti a v každém baru. Současná situace naší země podle mě znepokojuje nás všechny.

Je smutné, jak vypadá situace v oblasti bydlení nebo zdravotnictví. Máme mnoho problémů a veřejný dluh stále roste. Doufám, že se během příštího volebního období podaří najít řešení. Přál bych si, aby se lidé neřídili pouze tím, zda patří k jednomu, nebo druhému politickému táboru, ale především zdravým rozumem. Aby si četli volební programy a volili ty, o kterých si myslí, že mohou udělat nejvíce dobrého pro všechny.

Máme nádhernou zemi. Společně ji můžeme udělat ještě lepší. Doufám, že lidé půjdou k volbám, budou hlasovat podle svého přesvědčení a že se postupně podaří vyřešit nejdůležitější problémy.“

Dokázal by sis někdy představit, že by ses věnoval politice?

„Ne, ne, ne. [smích] Rozhodně ne.“

A co kdyby ti někdo jednou nabídl nějakou funkci a ty sis řekl: „Místo toho, abych se stal trenérem nebo sportovním ředitelem, půjdu do politiky“?

„Ne, na to nejsem připravený.“

Ale ne všichni politici jsou připravení. [smích] Mnozí se do funkcí dostávají na základě jmenování.

„Ano, to je pravda. Není to nic nového. [smích]“

Dani, jsem moc rád, že jsme si mohli popovídat. Především mě těší, že už máš koleno v pořádku. Děkuji, že jsi přišel do pořadu El Larguero. Nenechávej nás čekat dalších dvacet let na příští návštěvu. Přeji ti skvělou sezonu. Ale ještě jedna věc: reprezentace Španělska pro Carvajala stále není uzavřenou kapitolou, že?

„Ne, rozhodně ne. Už jsem to říkal při svém představení v Getafe. Nikdy sám od sebe neřeknu, že už nechci oblékat dres španělské reprezentace. Myslím si, že by to měla být reprezentace, kdo se tě vzdá, a ne ty reprezentace. Hrát za svou zemi je obrovská čest.“

Podívej se třeba na Alexii Putellasovou. Včera získala další Zlatý míč, přestože předtím prodělala velmi vážné zranění. Mnoho lidí říkalo, že už se nikdy nevrátí na nejvyšší úroveň.

„Přesně tak. A v mužském fotbale máme příklad Jesúse Navase, který s námi vyhrál mistrovství Evropy, když mu bylo tuším 38 let. To je jeden z nejlepších příkladů v historii španělského fotbalu.“

Jak tehdy zastavil Musialu! To byl den! [smích] Neuvěřitelný příběh. A pak přišel ještě gól Mikela Merina. To byly nádherné chvíle. Teď ale fanoušci Getafe nejspíš řeknou: „Dobře, dobře, ale teď si chceme užívat góly, průniky a další skvělé výkony Carvajala.“

 

 

Zdroj: Cadena SER