Mbappé pro France Football, část 2: Kde bylo víc ega? V kabině PSG, nebo Realu? V obou
- Mužstvo
- dnes 7:29
- 0 Komentářů
- Laša
Kylian Mbappé poskytl rozhovor magazínu France Football. Přinášíme překlad druhé ze tří částí tohoto rozhovoru, který se uskutečnil 25. srpna v Madridu, v domě útočníka Realu.
Kylian, který se tehdy stával profesionálem, měl obrovský hlad po úspěchu a velké ambice. Má je dnes pořád stejné?
„Spíš by ta otázka měla znít: Neměl bych začít držet dietu, protože… mám až příliš velký apetit! [smích] Jedním z klíčů k tomu, abyste se udrželi na nejvyšší úrovni, je být neustále hladový a vždy chtít víc než ostatní. Na úplném vrcholu je totiž míst jen omezený počet. Když polevíte, vaše místo zaujme někdo jiný. A já nesnáším, když někdo zabere moje místo. Až přijde den, kdy už nebudu mít sílu pokračovat, udělám jiná rozhodnutí a smířím se s tím. Protože můj čas jednou přijde.“
Je tvoje vášnivé pouto k fotbalu dnes slabší než před deseti lety?
„Ne. Dokážu oddělit samotnou hru od byznysu, který se kolem ní točí. Láska k fotbalu nikdy nezmizí. Zamiloval jsem si samotnou hru. Až jednou s fotbalem skončím, pořád budu sledovat zápasy a chodit na stadion, ale možná už nebudu mít se světem fotbalu nic společného. S přibývajícími zkušenostmi se člověk naučí tyhle věci oddělovat a nedívat se na všechno černobíle. Zobecňovat je chyba. Samotná hra dokáže strhnout obrovské množství lidí a na to nesmíme nikdy zapomenout. Právě v tom spočívá podstata naší práce.“
Ve 39 letech odehrál Messi skvělé mistrovství světa. Dokážeš si představit, že budeš hrát stejně dlouho?
„Já si dokážu představit, že budu hrát klidně do sta let, pokud to bude potřeba! [smích] Otázkou ale je, jestli budu stejně dobrý. Člověk musí mít dostatek rozumu na to, aby poznal okamžik, kdy už na to nestačí. On nad tím přemýšlet nemusel, protože to stále zvládá [Argentinec 31. srpna oznámil konec reprezentační kariéry]. A navíc – Messi je Messi. Považuji se za výjimečného hráče. Ale on je výjimečný i mezi výjimečnými hráči.“
Nejen on, ale také Cristiano…
„Patří do stejné kategorie. Podle svých fotbalových preferencí můžeš mít raději jednoho nebo druhého, ale musíš ocenit a respektovat to, čeho dosáhli a co stále dokážou. Šest mistrovství světa… Ano, všech šest nevyhráli. Ale šestkrát přijet jako lídr své země a ztělesňovat všechny její naděje – něco takového se nevidí často. Patří do jiné éry. V jejich kategorii jsou jen oni dva. Já patřím k další generaci a inspiroval jsem se jimi. Změnili pravidla hry i naše vnímání fotbalu. Existuje éra před nimi a éra po nich. A to znamená, že po sobě zanechali nesmazatelnou stopu.“
Je těžké být jejich nástupcem?
„Ne. Přijmout výzvu a pokusit se jim vyrovnat nebo dokonce něco dokázat ještě lépe, to je motivující. Není žádná ostuda přiznat si, že jsi horší než Messi nebo Cristiano, na tom není nic špatného. Ale kariéru máme jen jednu a musíš se snažit být lepší než každý jiný.“
Real Madrid v minulé sezoně nic nevyhrál a během ní vystřídal dva trenéry – Xabiho Alonsa a později Álvara Arbeloa. Byla to z týmového pohledu nejhorší sezona tvé kariéry?
„Ne, každá sezona ti přinese nové zkušenosti. Vždycky se snažím z každé situace vytěžit co nejvíc, a o to víc tehdy, když nevyhráváš. Hrát za Real Madrid je privilegium a tahle sezona pro nás byla lekcí, která nám ukázala, co musíme zlepšit, abychom si v té současné vedli lépe.“
Říká se, že kabina Realu má přímý kontakt s prezidentem Florentinem Pérezem, když trenér nemá podporu celého týmu. Je to mýtus, nebo realita?
„Zeptejte se všech hráčů. Každopádně já s ním takový přímý kontakt nemám. Možná ho mají někteří ostatní, já ne.“
Přisuzuje se ti velký vliv v klubech, za které hraješ. Je to výplod fantazie, nebo realita?
„Kéž by! [smích] Možná bych některé věci udělal jinak. Ne… To už patří do říše fantazie. Má to ale i svou dobrou stránku: hodně mi to pomohlo a přineslo ještě větší známost. Horší je, že se kolem mě objevuje spousta lží a vymyšlených příběhů, někdy až absurdních. Ale takový je úděl člověka, který je neustále v médiích a který v lidech vyvolává emoce.“
Na sociálních sítích koluje meme, na kterém jsi vyobrazený jako diktátor. Jak jsi ho vnímal?
„Zčásti je to vtipné, protože je cítit, že jde o nevinný žert. Zčásti už méně, protože víme, jaké škody takoví lidé v průběhu dějin napáchali. Být přirovnáván k někomu, kdo vraždil lidi nebo připravil o štěstí miliony dalších… Mám z toho smíšené pocity. Vím, že je to myšlené jako vtip, ale u některých lidí to ukazuje na nedostatek povědomí – někdy politického, jindy jednoduše lidského.“
Jenom Ousmane [Dembélé] ti smí říkat „Mobut“ [podle diktátora Mobutua].
„Ano, vzal to ze sociálních sítí! On to říká jen pro legraci.“
Kdybys porovnal kabinu Realu s kabinou PSG z doby, kdy klub sázel na velké hvězdy, kde je víc ega a výrazných osobností?
„V obou. Silná ega a výrazné osobnosti najdeš v každé kabině, dokonce i tam, kde žádné hvězdy nejsou. V mém posledním roce v Paříži nebyla kromě mě žádná skutečná hvězda. Ousmane se jí stal až později. Lidé si vždycky spojují ego s tím, že je někdo hvězda. Já jsem přitom viděl hráče, které nikdo nežádal o fotku ani autogram, a přesto měli obrovské ego. Ale ego má spousta lidí, nejen fotbalisté. Také lidé, které není vidět a kteří pracují v kancelářích.“
Nebo trenéři, prezidenti…
„Ale vůbec nejen oni! Ředitelé, fyzioterapeuti, všichni. Každý člověk má ego. A je potřeba ho mít. Nemít žádné ego znamená nechat si všechno líbit. A nemyslím si, že by někdo chtěl být člověkem, do kterého si každý kopne.“
Na konci minulé sezony tě na Bernabéu v zápase proti Oviedu vypískali…
„Takové věci se stávají. Víte, kolik hráčů už v Madridu vypískali? Všichni jsou stále naživu, ne? Když podepisuješ smlouvu, víš, do čeho jdeš. Nijak zvlášť mě to nezasáhlo. Chápu také, že fanoušci mají právo vyjádřit svou nespokojenost.“
Zasloužil sis tehdy pískot?
„Kdybych si vyslechl argumenty fanoušků, možná bych s některými souhlasil a s jinými ne. Ale jestli jsem si to zasloužil… Pískot mi nevadí. Nejde o žádné urážky.“
S Josém Mourinhem se otevírá nová kapitola. Jakého trenéra jsi v něm poznal?
„Velmi inteligentního! Jeho inteligence mě opravdu zaujala. I když mě to vlastně nepřekvapuje. Nestaneš se Josém Mourinhem, pokud nejsi inteligentní. Je ale cítit, že přesně ví, co dělá a kam směřuje. Pro hráče je důležité mít jasně daný směr. S ním máme všechno, co potřebujeme, abychom mohli svou práci dělat dobře.“
Co od tebe očekává?
„Sedl si přede mě a řekl: ‚Střílej góly!‘ A já na to: ‚Dobře, zkusím to.‘ [smích]
A co od něj očekáváš ty?
„Jen aby mě stavěl do sestavy. [směje se ještě hlasitěji] Myslím, že na všechno ostatní se dokážu přizpůsobit. Nemám žádná zvláštní očekávání. Ať je sám sebou, to úplně stačí.“
V minulé sezoně jsi za Real a francouzskou reprezentaci nastřílel spoustu gólů, ale nic jsi nevyhrál. Máš přesto pocit, že jsi splnil svou povinnost?
„Vždycky je to složité, protože tady se snadno dostaneme k individuálnímu pohledu na sport. Já jsem si odvedl svou práci, teď si odveďte tu svou… Ne. Každý hráč musí přemýšlet nad tím, co ještě může pro svůj tým udělat. Samozřejmě, když nastřílíš 58 gólů [celkem za klub a reprezentaci], trochu to pomůže, ale nestačí to. Je to prohra? Ne. Je to lekce, kterou se člověk naučí tím těžším způsobem.“
Konec 2. části ze 3
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: France Football
