Ancelotti: Na 100 % nejsem génius, ale na 100 % nejsem ani hlupák
- Reprezentace
- dnes 10:50
- 1 Komentář
- Laša
Carlo Ancelotti poskytl rozhovor deníku Folha de São Paulo.
Brazílie už 24 let nevyhrála zápas ve vyřazovací fázi proti evropské reprezentaci. Očekáváte velmi těžké utkání?
„V této fázi mistrovství světa jsou všechny zápasy těžké. Ve vyřazovací části do hry vstupuje mnoho faktorů, nejen technické či taktické aspekty, ale také mentální. Norsko je dobrý tým s kvalitními hráči. Haaland je jedním z nejlepších fotbalistů na světě. Vždy je to těžké. Jsme si ale jisti, že odehrajeme dobrý zápas.“
Už jste jako trenér vedl týmy, které nastoupily proti mužstvům, v nichž působil Haaland. Jak na ty zápasy vzpomínáte?
„Ano. Když jsem byl v Neapoli, hráli jsme proti Salzburgu. Později jsme se střetli s Manchesterem City, když jsem trénoval Real Madrid. Je to opravdu výjimečný hráč, velmi dobře ho znám.“
Gabriel Magalhães bude mít za úkol ho bránit. Co jste mu k tomu řekl?
„Z taktického hlediska nehrajeme osobní obranu. Bráníme jako tým. Samozřejmě Gabriel bude nejblíž, ale obrana musí fungovat kolektivně, ne individuálně. Pracujeme na tom už rok a Gabriel ví, že se může spolehnout na podporu ostatních.“
Gabriel už se s ním v minulosti na hřišti potkal, je to tak?
„Ano, hráli proti sobě v Premier League — Gabriel v Arsenalu, Haaland v Manchesteru City. Ale naše příprava na zápas s Norskem se nesoustředí jen na Haalanda. Norský tým má propracovanou strategii a zkušeného trenéra.“
Jaké další výzvy tenhle zápas pro naši reprezentaci představuje?
„Je to velmi dobře organizovaný tým, hlavně pokud jde o obranu. Trenér v tom odvádí výbornou práci. Jsou silní například při standardních situacích. Navíc mají fyzicky skvěle připravené hráče. To všechno jsou jejich silné stránky.“
Brazílie měla v poslední době hodně zraněných hráčů, naposledy Paquetu a Raphinhu. Do jaké míry vám to narušilo plány?
„Vybrali jsme 26 hráčů právě proto, aby dokázali nahradit ty, kteří se zraní. Zranění jsme měli už před nominací a máme je i teď. Naštěstí se Raphinha zotavuje. Paquetá bude potřebovat trochu víc času. Ale to je součást fotbalu — intenzita hry je dnes obrovská a hráči se zkrátka zraní mnohem snadněji.“
Kdo Paquetu v nejbližším zápase nahradí?
„To vám neřeknu.“
Prosím. (smích)
„Přemýšlím o tom.“
Po utkání s Japonskem jste říkal, že jste šetřil Neymara na případné prodloužení. Uděláte to samé i proti Norsku?
„Nejdůležitější je, že může hrát. Kolik minut zvládne, to nikdo neví. Má zkušenosti, aby si dokázal řídit tempo i zátěž. Až uznám, že ho tým potřebuje, pošlu ho na hřiště.“
Může už odehrát celých 90 minut?
„Ano. Může odehrát 90 minut.“
Neymar se smířil s tím, že začíná na lavičce? Jak tu situaci zvládá?
„Nesmířil se s tím, ale chová se výborně. Trénuje skvěle. Neymar je velmi respektující, příjemný a oblíbený mezi spoluhráči. Je to důležitá osobnost týmu — má kvalitu a zároveň je velmi pokorný. Jsem s ním opravdu spokojený. A samozřejmě chce hrát, tak jako vždycky.“
Prosí vás o to?
„Neříká: ‚chci hrát‘, ale je to celkem jasné. A je to pozitivní. Hráč nemůže být spokojený s tím, že sedí na lavičce. Fanoušci chtějí mít hvězdu. Ale tady, v reprezentaci, hvězdu nepotřebujeme. Potřebujeme hráče na vysoké úrovni, kteří dokážou pomoci týmu.“
Neymar by byl hvězdou tohoto mistrovství, kdyby byl na hřišti. Nakonec se jí stal Vini. Souhlasíte?
„Vini je velmi důležitý hráč.“
Po Neymarově odchodu se stal hlavní hvězdou reprezentace právě on?
„Fanoušci potřebují hvězdu. Ale tady, v reprezentaci, hvězdu nepotřebujeme. Potřebujeme hráče na vysoké úrovni, kteří dokážou pomoci týmu.“
Řekl jste kdysi, když měl Vini problémy mimo hřiště, že nejste jeho otcem ani bratrem. Ale když vidíme, jak citlivě se k němu i ostatním hráčům chováte, nabízí se otázka: může se trenér vyhnout určitému „otcovskému“ citu, zvlášť vůči mladším fotbalistům?
„Existuje vztah mezi trenérem a hráčem a vztah mezi lidmi. To jsou různé věci, které ale mohou jít ruku v ruce. Můžu s ním mít osobní vztah — a mám ho. Mám ho rád, líbí se mi jeho povaha. Klíčem k úspěchu Viníciuse je to, že při svém výjimečném, mimořádném talentu zůstává pokorný.“
Když Vinícius zažíval v Evropě rasistické útoky, byl součástí týmu, který jste vedl v Realu Madrid. Bolelo to i vás?
„Způsob, jak ho podpořit a pomoci mu, byl být mu nablízku ve všem, co potřeboval. Kampaň Realu Madrid, která měla Viniho podpořit a pomoci mu překonat tenhle problém, byla velmi pozitivní. Všichni stáli při něm.“
Brazilští fanoušci málem omdleli nadšením po druhém gólu proti Japonsku, ale vy jste zůstal úplně klidný. Co se ve vás v takové chvíli opravdu odehrává?
„Nemůžu běhat jako někteří jiní trenéři, protože bych si zničil koleno. Je mi 67 let. Pro mě zápas nikdy nekončí. Když Martinelli dal gól, zbývalo ještě několik minut. Nemůžu tedy slavit — už mockrát se mi stalo, že zápas, o kterém jsem si myslel, že je rozhodnutý, nakonec dopadl špatně. Slavit můžu až ve chvíli, kdy je opravdu konec. A po takovém utkání, jako bylo to s Japonskem, cítím spíš úlevu než radost.“
Když je tlak opravdu velký, modlíte se?
„Jsem katolík, ale myslím, že Bůh má jiné problémy, nad kterými musí přemýšlet.“
Rozčilíte se na hráče, který zahodí gól, stejně jako se rozčiluje fanoušek?
„Ne. Sám jsem byl fotbalista a chápu, že člověk může udělat chybu. Rozčílím se, když hráč nebojuje. Ale když bojuje a jen se splete, tak to nehraje roli. Chyba je součást hry.“
Kolik žvýkaček žvýkáte během zápasu?
„Nevím. Proti Japonsku jich moc nebylo, protože jsem je zapomněl v šatně. Nežvýkal jsem během zápasu žádnou.“
Endrick prý rozdával hráčům vaše žvýkačky, jak ukazuje virální video. Je to pravda?
„To nebyly moje žvýkačky.“
Když je zápas pod tlakem, trenér střídá hráče, ale zároveň musí změnit i nastavení týmu na hřišti. Co jste řekl hráčům o přestávce v duelu s Japonskem?
„Řekl jsem jim, aby byli sebevědomí a nespěchali s tím, že musí dát gól — protože ten gól přijde. Řekl jsem také, aby byli odolní a připravení na všechno, co se může stát. Velká část práce, kterou tým v poslední době odvedl, byla právě změna mentality. Teď působí mnohem jistěji, s menší nervozitou během zápasu. Byla to dobrá práce. Jsme připraveni na všechno, co může přijít. Můžeme inkasovat, ale jsme připraveni na to reagovat.“
Jaký vliv má na hráče obrovský tlak brazilských fanoušků? Casemiro byl například během zápasu s Japonskem na sociálních sítích tvrdě kritizován, a po vstřeleném gólu se z něj stal Bůh.
„Brazílie je v tomhle ohledu výjimečná země. Tlak, který hráč cítí v brazilském dresu, je jiný než v jakékoli jiné reprezentaci. Ale fotbalista jako Casemiro, který odehrál tisíc zápasů, má charakter na to, aby takový tlak ustál. Nemám obavy z toho, že Casemiro udělá chybu. On přesně ví, co má udělat, aby se z ní dostal.“
Po výhře nad Japonskem se objevila spousta vtípků fanoušků typu: „Musím se smířit s tím, že Ancelotti se ve fotbale vyzná víc než já.“ Jsou brazilští fanoušci až příliš sebevědomí a fanatičtí, protože mají pocit, že vědí víc než trenér? Jsme ve srovnání s jinými zeměmi náročnější?
„V Itálii se říká, že všichni muži chtějí být trenéry a všechny ženy architektkami. Nevím, jestli se ve fotbale vyznám nebo ne. Ale nikdo mě nemůže hodnotit podle toho, jestli se vyznám, nebo ne. Jediné jisté je, že jsem připravil přes 1400 zápasů. To možná nestačí k tomu, abych dokonale chápal fotbal, ale je to dobrá zkušenost. A nikdo, opravdu nikdo… jen jeden člověk připravil víc zápasů než já: Alex Ferguson, který jich má přes 2000. Samozřejmě si rád vyslechnu rady od kohokoli, ale jediný, kdo by byl opravdu kompetentní mi radit, je Alex Ferguson.“
Můžete se v Brazílii volně procházet po ulici?
„Brazilci jsou velmi respektující. Chodím do restaurací, na pláž. Prosí o fotky, ale vždy s velkým respektem.“
Byl jste asistentem trenéra italské reprezentace v roce 1994, kdy ve finále mistrovství světa prohrála s Brazílií. Když to porovnáte s tím, co jste našel v Brazílii dnes: zůstal brazilský fotbal pozadu? Máme stále potenciál být světovou velmocí?
„Brazílie je země, která vychovává obrovské množství hráčů. Vychovává Endricka, Estêvãa, velmi mladé fotbalisty s mimořádným talentem. Talent se formuje díky genetice, prostředí, kultuře a tradici země. Před třiceti lety talent stačil k tomu, aby se vyhrávalo. Dnes už samotný talent nestačí. Musí být podpořen profesionalismem, znalostmi, fyzickou přípravou, vážností, charakterem — aby mohl skutečně dělat rozdíl.“
Nemůžete mluvit o sestavě na nejbližší zápas, ale můžete říct, kteří hráči budou na příštím mistrovství světa, na které už máte smlouvu? Rayan, Endrick, Estêvão?
„Endrick, Vinícius, Estêvão, Militão, Rodrygo — to všechno velmi mladí hráči, kteří budou i na příštím mistrovství světa.“
Kromě talentu je tu ještě jedna velká změna ve fotbale. Dřív velká hvězda vydělávala 30–40 tisíc dolarů měsíčně. Dnes jsou hráči jako Messi a Cristiano Ronaldo, které jste trénoval, jedněmi z největších milionářů na světě. Mění to vztah trenéra s hráči?
„Vztah trenéra s hráčem se nemění. Trenér se na hráče nedívá podle toho, kolik vydělává. Hráč musí předávat informace trenérovi a trenér hráči. Mění se osobní vztah. Musím se přizpůsobit nové generaci, jejím nárokům. Stejné je to s mými dětmi — jsou z jiné generace. Je to úplně normální. A právě schopnost přizpůsobit se je jednou z nejdůležitějších vlastností trenéra.“
Řekl jste někdy, že trenér je ve fotbale křehkou, ale nezbytnou postavou. Proč křehkou?
„Je křehký, protože úspěch patří hráčům a vina trenérovi. Proto je to nejslabší článek. Co by se říkalo, kdybychom neporazili Japonsko? Co by se stalo, kdybych nestřídal Casemira nebo neposlal na hřiště Martinelliho? Kdo by podle vás nesl vinu? Já, že? Já to dokonale chápu, a proto chci držet velkou rovnováhu. Na sto procent je jisté, že nejsem génius. Ale na sto procent je také jisté, že nejsem hlupák.“
Jak velkou zátěž představuje vedení reprezentace, která je pětinásobným mistrem světa, ale už 24 let nevyhrála titul?
„To všechno je pravda. Ten tlak existuje, je to už 24 let. Ale pro mě je především ctí být tady a trénovat brazilskou reprezentaci. A protože je to čest, přijímám veškerou kritiku. Pro mě to nic nemění, protože jsem poctěn, že tu můžu být.“
Co vás na Brazilcích nejvíc zaujalo?
„Poprvé jsem byl na karnevalu — a ten dokonale ukazuje, jací Brazilci jsou: radostní, velmi radostní, soudržní, skvěle organizovaní a pokorní, opravdu pokorní. Dodnes jsem nepotkal arogantního Brazilce. A to je docela vzácné. Pracuji s mnoha Brazilci ve štábu — lékaři, fyzioterapeuti. Nikdo tady není arogantní.“
Ani velké hvězdy?
„Ani velké hvězdy. Žádnou takovou jsem nepotkal. No… já si můžu vybírat, které hvězdy chci mít v týmu. Když je někdo arogantní, prostě ho nepovolám.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Folha de São Paulo
1 Komentářů
Díky za tento článek. Miluju Carlita, ale doufám, že ho Erling pošle domů. I když tomu stejně jako Erling nevěřím.