Kalendář LaLigy a otázka jeho transparentnosti
- La Liga
- dnes 8:43
- 0 Komentářů
- Laša
Každé léto, sotva se objeví nový rozpis soutěže, fanoušci okamžitě pátrají po tom nejdůležitějším: kdy přijde na řadu El Clásico, kde jejich tým odstartuje sezónu, kdy se odehrají derby a proti komu se bude psát poslední kapitola ročníku. Tenhle okamžik je pro příznivce téměř rituálem — první pohled na cestu, která jejich klub čeká. Jenže za touhle jednoduchou tabulkou kol se skrývá mnohem víc než jen seznam utkání.
Kalendář nevzniká náhodou. Musí poskládat soutěž, v níž se každý střetne s každým, ale zároveň musí respektovat moment, v němž se jednotlivé zápasy odehrají. Hrát na hřišti silného a nepříjemného soupeře po náročném týdnu Ligy mistrů je úplně jiná disciplína než duel po sedmi dnech klidu. Derby ve 3. kole má jinou atmosféru, jiný dopad a jiný význam než derby ve 36. kole A stejně tak není jedno, jestli tým čekají dlouhé přesuny, série venkovních zápasů nebo závěr sezóny proti soupeřům, kteří bojují o přežití či o evropské poháry.
Právě proto se dnešní ligové kalendáře nerodí jen tak z ničeho nic. Jsou výsledkem dlouhého seznamu podmínek, které kluby předem hlásí. Rekonstrukce stadionů, výměna trávníku, nemožnost hrát doma, už naplánované akce, místní svátky, bezpečnostní rizika nebo komplikace v dopravě — to všechno vstupuje do hry. A k tomu se přidávají i obecné faktory: snaha vyhnout se kolizím týmů z jednoho města, rozumně rozložit vložené kola, nabídnout televizím atraktivní zápasy, sladit termíny s evropskými soutěžemi, chránit týmy před extrémními přesuny o Vánocích nebo zohlednit klimatické podmínky. Je pravda, že LaLiga těmto požadavkům naslouchá.
Nic z toho není neobvyklé. Naopak — bylo by absurdní sestavovat profesionální kalendář bez ohledu na organizační realitu klubů i celé soutěže. Problémem nejsou samotné podmínky. Problémem je netransparentnost, která některé kluby začíná znepokojovat.
Po dlouhá léta se systém skládání rozpisu opíral o kombinaci techniky a náhody. Zadaly se všechny podmínky, počítač vygeneroval řadu platných variant a z těchto možností se nakonec losovalo. Nebyl to čistý, ničím neomezený los — filtry byly aplikovány předem. Ale pořád to byl los. A to mělo svou váhu.
Los totiž nebyl prázdnou ceremonií. Byl zárukou. Umožňoval vysvětlit, že v rámci všech možných kalendářů nikdo nevybral finální podobu svévolně. Technika určovala pořadí. Náhoda mu dávala legitimitu.
Dnešní spor vzniká proto, že od minulé sezóny se mluví spíš o „představení kalendáře“ než o samotném losu. Kalendáře se zveřejňují, ale není jasné, zda proběhne identifikovatelný akt losování, nebo zda se finální verze sestaví technicky a následně jen oznámí. A tady se otevírá právní rovina. V první i druhé lize totiž nestačí podívat se jen na federativní předpisy. Platný režim se řídí také Koordinační dohodou mezi RFEF a LaLigou, která výslovně hovoří o stanovení podmínek losu utkání. Podobná situace je i v Liga F, kde se rovněž zmiňuje losování a koordinace celého aktu.
Právě proto nejde o detail, který by bylo možné přejít mávnutím ruky. Pokud předpisy mluví o losu, nestačí jen zveřejnit hotový kalendář. Je nutné vědět, kdo o jeho finální podobě skutečně rozhoduje — zda RFEF, LaLiga, nebo oba subjekty společně podle Koordinační dohody — jakou konkrétní pravomoc při tom využívá a podle jakých technických či právních kritérií se vybírá konečná verze. Pokud los stále existuje, musí být jasné, jak probíhá a kdo nad ním drží dohled. Pokud byl nahrazen jiným postupem, je potřeba to srozumitelně vysvětlit. A pokud se vybírá z několika počítačem vygenerovaných kalendářů, je na místě vědět, kolik jich vzniká, jaké parametry se používají a pod jakým institucionálním dohledem se volba potvrzuje.
A právě to některé kluby požadují — nejde jim ani tak o samotný výsledek, ale o transparentnost procesu, který k němu vede.
Kalendář sám o sobě žádné zápasy nevyhrává, ale dokáže zásadně ovlivnit cestu, po které se k nim tým musí vydat.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: AS
