Mastantuono: Dnes je Lamine lepší než já. Bellingham? Neuvěřitelný hráč

Mužstvo
dnes 7:52
0 Komentářů
Laša

Franco Mastantuono (zdroj: realmadrid.com)

Franco Mastantuono poskytl rozhovor pořadu El Larguero ve španělském rádiu SER. Přinášíme nejzajímavější výroky mladého Argentince z této diskuse.

Jak se cítíš?
„Cítím se velmi dobře. Momentálně tvrdě pracuji na tom, abych se úplně zotavil a mohl se vrátit na hřiště, kde se cítím nejlépe.“

Jak pokračuje léčba pubalgie?
„Dobře. Upřímně řečeno, tenhle problém mě trápil už delší dobu a přišel čas se zastavit a pořádně se vyléčit, abych byl připravený na sto procent – přesně tak, jak to klub vyžaduje. Bylo to nejlepší řešení a brzy budu znovu hrát.“

Měl jsi tyto potíže už dříve?
„Ano, objevily se ve druhém utkání Klubového mistrovství světa proti River Plate. Tehdy se ta bolest poprvé ozvala. Od té chvíle mě to postupně trápilo víc a víc, až jsem nakonec musel kvůli tomu přestat.“

Fanoušci do tebe vkládají velké naděje. Vnímal jsi to už od svého příchodu do Madridu? Očekávají od tebe tu nejlepší verzi.
„Fanoušci jsou úžasní. Od prvního dne cítím jejich podporu. Už když jsem dorazil do hotelu, vnímal jsem jejich sympatie – a to je pro hráče obrovské plus. Stejně jako oni, i já chci ukazovat svou nejlepší verzi. Po této rehabilitaci věřím, že začnu zvedat svou úroveň. Budu se cítit lépe a pokusím se to vrátit fanouškům, kteří si to zaslouží, i klubu, který to vyžaduje.“

Lidé z tvého okolí říkají, že tlak Bernabéu a bílého dresu pro tebe není problém. Všichni zdůrazňují tvou vyspělost. Tvrdí, že rád hraješ pod tlakem.
„Snažím se to prožívat s radostí. Dělám krásnou práci – fotbal je podle mě požehnání. Baví mě, že hra je mou každodenní rutinou. Samozřejmě k tomu patří i odpovědnost spojená s působením v Realu Madrid, ale vždy se snažím si to užívat. Myslím, že právě tak dokážu ukazovat svou nejlepší verzi – když necítím tlak a mohu se radovat ze hry.“

Hra v Realu musí být pro tebe úplně jiná než v River. Tam šlo 90 % míčů na tebe. Tady se podíváš doprava a čeká Valverde. Vlevo Vinícius. Před tebou Mbappé. Vedle Bellingham. Taková hra vyžaduje přizpůsobení a učení, alespoň tak si to představuji.
„Ano. Hrát s těmito hráči i ostatními, kteří tvoří klub, je velká radost. Vždy je krásné být na hřišti s nejlepšími – hodně se od nich učíš. Přechod do nového týmu, klubu, města a jiné ligy je také součástí aklimatizace. Věřím, že časem budu znát spoluhráče stále lépe a budu pomáhat tam, kde to bude potřeba. Nemyslím na to, abych byl hlavní postavou, ale na to, abych pomáhal kolegům – protože právě tak se mi bude dařit tak, jak chci.“

Potřebuje nejlepší verze Mastantuona více kontaktů s míčem?
„Ano. V River jsem měl výraznější roli. Hrál jsem tam svobodněji, mohl jsem častěji stahovat hru do středu, ale i to je součást fotbalu. Dnes mě trenér žádá, abych hrál více u lajny – a já to vždy budu dělat s maximální láskou a vášní k tomuto klubu i ke sportu. Budu pomáhat tam, kde to bude potřeba, a dělat to, co je nejlepší pro tým.“

Neříkáš tím, že hra na křídle není pro tebe?
„Ne, hraji tam, kde mě trenér vidí a kde mohu pomoci mužstvu. Cítím se dobře, když můžu být užitečný – ať už na pravém křídle, levém, nebo kdekoliv jinde. Když můžu pomoci, budu to dělat s plnou vášní.“

S kým sis v kabině vybudoval nejlepší spojení?
„Narazil jsem na skvělou skupinu lidí, kteří vytvářejí krásnou každodenní atmosféru. Taková každodennost v takovém klubu je něco výjimečného. Mám výborné vztahy s Brahimem, Valverdem, Huijsenem či Carrerasem. Jsou to skvělí kluci. Kabina má pozitivní energii. Jsou to úžasné osobnosti a zároveň výborní hráči.“

Kdo tě nejvíce překvapil po fotbalové stránce?
„Nedávno se mě na to někdo ptal a odpověděl jsem, že Bellingham mi připadá jako neuvěřitelný hráč. A to stále platí.“

Proč?
„Je výjimečný především díky své osobnosti ve hře, přítomnosti na hřišti a technice. Je to fotbalista, který kromě talentu a dovedností dokáže na trávníku předat spoustu dalšího, což týmu velmi pomáhá. Navíc je to skvělý člověk. I s ním mám výborné vztahy. Moc mě těší, že s ním mohu hrát.“

Co bys vyzdvihl u Mbappého?
„Všechno (smích). Opravdu má skvělou formu a hodně nám pomáhá. Zlatá kopačka… nemusím říkat, kdo je. Je to rozený střelec. Bude nám velmi pomáhat a doufám, že i my budeme hodně pomáhat jemu jako hvězdě, kterou už je – a kterou, věřme, zůstane dlouho v Realu Madrid.“

Má neuvěřitelnou lehkost ve střílení gólů.
„Neuvěřitelnou. Opravdu jsem nikdy nic podobného neviděl. On má branku vždycky na mušce a když se blíží k vápnu, víš, že se něco stane. Dodává to týmu sebevědomí a klid, protože víme, že když má míč poblíž pokutového území, přijde něco dobrého. Je pro nás důležité, že se na něj můžeme spolehnout.“

Na prezentaci jsi přiznal, že jsi hráčem Realu, ale za nejlepšího považuješ Messiho. Řekl jsi to bez zaváhání.
„Jak říkáš, jsem fanouškem Realu a hraji v největším klubu na světě, ale pro mě je vždycky nejlepším hráčem ve fotbale Messi. A bude to tak až do dne, kdy ukončí kariéru. Teď s ním můžu sdílet reprezentaci a je to neuvěřitelné. Je to obdivuhodný fotbalista, na kterého se díváš s otevřenými ústy pokaždé, když se dotkne míče. Je úžasné, že dokáže překvapovat i své spoluhráče. Mě velmi překvapuje a měl jsem štěstí hrát s mnoha hráči obrovské kvality. Být s ním je ale každodenní lekce. Je to o pozorování a snaze napodobit to, co dělá. Hodně se od něj učíš. Jsem mu vděčný za to, jak se ke mně vždy choval. Moc mi pomáhá. Opravdu… tolik mám co říct o Leovi.“

V září jsi na reprezentačním srazu nosil číslo 10, protože on chyběl. Ptals se ho o svolení? „Ne, nemluvil jsem s ním o tom, ale nosit číslo Leo nebo Diega je něco ohromujícího. Jsou to ikony fotbalu i Argentiny. Myslím, že to byl jeden z nejkrásnějších momentů, které jsem ve fotbale zažil – a doufám, že se to v budoucnu bude moci zopakovat.“

Bylo to nejkrásnější, co se ti dosud přihodilo?
„Ano, ano, pravda je taková, že ano. Protože jsem to ani nečekal. Vešel jsem do kabiny a překvapilo mě to. Navíc jsem byl s Leem a sledoval, jak on reprezentuje ten dres, což mi dodalo chuť to dělat také. Samozřejmě nikdo nebude jako on, ale je to čest nosit číslo, které měl tak dlouho.“

Je snadné snášet tlak takových očekávání? Všichni říkají, že ti musí dát desítku. V Realu máš být hvězdou už v osmnácti letech. To nemůže být jednoduché v takovém věku.
„Tlak je součástí fotbalu. Já si tlak nevybírám, ani jsem si to všechno nevybral. Je pravda, že jsem v první lize debutoval ve velmi mladém věku. Hodně se o mně mluvilo už tehdy, když jsem ještě bydlel na internátu Riveru – a to je samozřejmě obrovská změna. Snažím se to brát s radostí, protože vím, že lidé oceňují to, co dělám. Samozřejmě mají své nároky. Také proto, že hraji za River, Real nebo Argentinu. A mně se líbí, že to tak je. Sám na sebe kladu vlastní požadavky. Jsem k sobě hodně kritický a vždycky se chci zlepšovat. Vím, že chvála i kritika mi mohou pomoci být lepší a dál se rozvíjet.“

Messiho vždy porovnávali s Cristianem a ve Španělsku je ta touha hledat nové hvězdy. Teď se mluví o tom, zda v této dekádě půjde o souboj Lamineho jako lídra Barcelony s Mastantuonem jako lídrem Realu.
„Ano, už jsem o tom mluvil. Nemám rád srovnávání, ale vždycky je krásné mít soupeře na úrovni Lamineho, Barcelony nebo Španělska. Je to motivace být ještě lepší – a doufám, že to tak vydrží dlouho, až do konce mé kariéry.“

Kdo je lepší: Lamine nebo Mastantuono?
„Dnes?“

Ano.
„Dnes Lamine. Dnes Lamine. Opravdu ukazuje neuvěřitelnou úroveň. Už toho hodně předvedl. Je ve fantastické formě. Ale já jsem teprve nedávno přišel do Realu Madrid. Jsem v procesu adaptace, který, doufám, proběhne rychle. Snad se mi podaří rychle chytit rytmus evropského fotbalu, rytmus Realu Madrid – a aby z toho byla dlouhá cesta plná zápasů.“

Cítím z tvých slov, že sám velmi toužíš po té konečné explozi svého talentu. Uvědomuješ si, že stále jsi nedosáhl svého stropu a kladeš si vysoké nároky.
„Moje nejlepší verze ještě nepřišla. Měl jsem dobrý moment v Riveru, který mi otevřel cestu sem, ale to není můj strop. Nespokojím se s tím, co bylo dosud. Chci dál pracovat a zlepšovat se. To je můj cíl — udržet se dlouhou dobu na nejvyšší úrovni v klubu, který je největší na světě. Můžu v něm být už v 18 letech a chci, aby to trvalo velmi dlouho a abych pokaždé ukazoval stále lepší verzi.“

Jsou Argentína a Španělsko největšími favority mistrovství světa?
„Myslím, že ano. Patří mezi favority. Také Francie… Je spousta reprezentací, které mají skvělé týmy a fungují výborně. Bude to skvělý šampionát. Vždycky jsou kandidáti a vždycky se objeví i překvapení — to je krása mistrovství světa.“

A koho bys vybral mezi Juliánem Álvarezem a Mbappém?
„Uf… To je těžké… [úsměv]“

Ty vždycky říkáš svůj názor, nikdy neuhýbáš před otázkou. Je to složité, že?
„No… Myslím, že oba jsou ve fantastické formě. Julián je jedním z nejlepších na světě, o tom není pochyb. Dokázal to už na mistrovství světa, kde si v mladém věku vybojoval místo v sestavě. Dává spoustu gólů, má skvělou hru, inteligenci a obrovské nasazení pro tým, což se velmi cení. A Kylian je rozený střelec. Pokud dnes není nejlepším hráčem na světě, tak je druhý [úsměv]. Myslím, že oba patří mezi absolutní špičku — a já hraju s oběma. Každý má své přednosti a já vybírám oba.“

To je jako vybírat mezi tátou a mámou.
„Přesně tak.“

A jak vypadá tvůj život v Madridu? Jak proběhlo přestěhování?
„Velmi dobře. Madrid se mi hned zalíbil, je to nádherné město a žije tu spousta Argentinců. V klubu se cítím jako doma a i mimo něj se cítím pohodlně. Moje okolí mi vždycky pomáhá, abych se cítil dobře. Rodiče mě přijeli navštívit, protože tu se mnou nebydlí. Jsou tu se mnou členové rodiny, agenti, přátelé. Jsem jim za to velmi vděčný. Madrid se mi opravdu líbí a díky tomu se mi méně stýská po Argentině.“

[Při rozhovoru o Mastantuonově vášni k hudbě] Joaquín Sabina a Leiva [které Franco poslouchá] jsou fanoušci Atlética.
„Na tom nezáleží, bavíme se o hudbě. Každý má své slabosti [smích]. Jejich hudba je úžasná.“

Na závěr – kabina Realu Madrid. Řešil se Valverde, řešil se Vinícius, gesta, omluva Viníciuse všem kromě Xabiho Alonsa. Jak jsi ty sám díky své vyspělosti tyto momenty prožíval? Jak hodnotíš způsob, jakým to trenér zvládl?
„Ne, poslouchej, když odcházel v tom zápase, samozřejmě to nebyl správný způsob. On to uznal a omluvil se Xabimu, omluvil se nám všem v kabině.“

V kabině se omluvil Xabimu?
„Ano, ano, omluvil se Xabimu i celé kabině. Ve skutečnosti se omluvil všem, protože jsme jeden tým, jsme jednota, nejsme individuality. Jde o to, aby mužstvo působilo dobře a abychom byli sjednocení, když jdeme dál společně. Vinícius je výjimečná osobnost. Často se o něm pochybuje kvůli tomu, jaký je a jak se chová, ale ve skutečnosti je to skvělý člověk. V kabině vždycky šíří radost a je připravený hrát. Samozřejmě se zlobí stejně jako my všichni a někdy se nezachová správně, ale sám to rychle uznal a ví, že je pro tým nesmírně důležitý. Je jedním z kapitánů. Omluvil se a tím to skončilo. To jsou věci z fotbalu, které se prostě stávají. Myslím, že se omluvil a považuji ho za výjimečnou osobnost.“

Na závěr – Courtois. Viděl jsi někdy lepšího brankáře než jeho?
„Uf, Thibaut je ohromující. Naposledy proti Liverpoolu byl výsledek negativní, ale on zářil. On září vždycky… Je brankářem nejlepšího klubu na světě a odpovídá tomu svou úrovní. Je to člověk, který přináší opravdu hodně. Je to brankář, který se zapíše do historie fotbalu také díky vášni a obětavosti, kterou vkládá do tréninku a pomoci týmu. Je neuvěřitelný. V Argentině mám vedle sebe Dibúa, který je také výjimečný [smích]. Mám štěstí, že mám takové špičkové spoluhráče. Mistrovství světa, které odehrál, a to, jak brání barvy reprezentace s takovou láskou a oddaností, je působivé. Dělá to s velkým citem a proto si ho lidé tolik váží.“

Nevím, jestli jsi to slyšel, ale Ancelotti říkal, že někdy na tréninku prosil Courtoise, aby pustil pár gólů, aby se útočníci přestali cítit frustrovaní.
„[smích] Ano, ano, je opravdu těžké mu dát gól. Na trénincích je ještě lepší. V tomhle ohledu ti rozhodně nepřidává na sebevědomí. Hodně se obětuje a hodně pomáhá týmu.“

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.