Mbappé, část 1: Vyhrát mistrovství světa je pro fotbalistu absolutní vrchol
Jorge Valdano – bývalý hráč, trenér a generální ředitel Realu Madrid, dnes uznávaný komentátor a expert ve španělských médiích – v úterý vyzpovídal Kyliana Mbappého pro svůj pořad Universo Valdano na stanici Movistar+. Přinášíme český překlad první části rozhovoru s francouzskou hvězdou.
[na nádvoří centra Clairefontaine] Kyliane, děkujeme, že jsi nás přijal ve svém domově – protože tohle je tvůj domov, že?
„Ano, ano, domov reprezentace.“
Ale debutoval jsi tu v tak mladém věku, že to vlastně může být i tvůj osobní domov.
„Teď už určitě.“
Trávíte tu veškerý čas mezi zápasy?
„Ano. Když hrajeme doma, jsme tu až do dne před zápasem. A když venku, tak do dvou dnů předem, než odlétáme na místo utkání.“
To je šílené, kolik zápasů musíte odehrát, co říkáš?
„Jo, ale takový je náš rytmus.“
Jaký na to máš názor?
„To je nový fotbal. Musíme hrát zápasy. Myslím si, že pro nás je nejdůležitější mít čas na odpočinek. Ale nakonec je hraní zápasů dobré – je to naše vášeň a chceme hrát fotbal. Musíš se přizpůsobit, protože těch zápasů je hodně, ale jsme šťastní, když hrajeme. A když hrajeme, znamená to, že jsme v dobré fyzické kondici. Takže je to vlastně pozitivní.“
Letos je to ale ještě těžší – dohráli jste Klubové mistrovství světa a prakticky jste neměli žádnou přípravu.
„Ano, je to náročné, i pro nás to byla nová zkušenost. Klubový šampionát se hrál poprvé a poprvé taky sezona končila tak pozdě. Pamatuju si, že když jsme byli na turnaji, některé týmy už začínaly nový ročník, zatímco my pořád hráli ten starý [smích]. Bylo to trochu zvláštní, ale nakonec jsme se přizpůsobili a snažili se tím projít co nejlépe. Nakonec jsme byli trochu smutní, že jsme nevyhráli, ale byla to nová zkušenost v našich kariérách.“
Začala nová sezona a ty jsi hned začal létat. Možná je lepší nemít žádnou přípravu.
[smích] „Hrál jsem dobře… Dobrý start je důležitý, ale sám víš, že nejdůležitější je hrát dobře celý rok a dobře ho zakončit. Jsme v rytmu, který jsme chtěli, a budeme v něm pokračovat s nadějí, že vyhrajeme.“
Tvoje váha šla dolů, nebo ne?
„Ano. Když jsem byl nemocný, tak výrazně – o 7 kilo, ale už jsem nabral zpět 2–3. Cítím se velmi dobře.“
Ale vážíš méně než v minulé sezóně?
„Ano, ano. O něco méně, ale cítím se s tím skvěle.“
Opravdu létáš po hřišti.
„Ano, ano…“ [zasměje se]
Ať to vydrží, protože do konce je ještě daleko – a navíc máme mistrovství světa.
„Jasně, jasně. Je to pro nás důležitý rok – v Realu i v reprezentaci. Myslím, že je před námi spousta práce a musíme zůstat soustředění na to, co máme udělat. Jak říkám, začali jsme dobře, jsme tam, kde chceme být – vedeme La Ligu, jsme mezi nejlepšími v Lize mistrů a začínáme chápat, co od nás trenér chce. Ale myslím, že se musíme ještě zlepšit, pokud chceme dojít tam, kam míříme.“
Zápas s Atléticem byl lekcí, že?
„Ano, ano, samozřejmě. Byl to těžký zápas, nikdo to nečekal. I samotný průběh byl náročný – když vedeš 2:1, nečekáš, že dostaneš ještě čtyři góly. Byl to složitý moment pro tým, ale myslím, že musíme jít dál. Nemůžeme zapomenout na to, co se stalo, protože nám to pomůže v budoucnu, pokud chceme něco vyhrát. Vždycky si na ten zápas vzpomeneme, když přijde těžká chvíle – a to nás požene dopředu, abychom už takový moment v sezóně nezažili.“
Měl člověk pocit, že oni hráli finále, zatímco vy jen zápas. Ten rozdíl v emocích tam byl, že?
„Ano. Ano, ale nakonec jejich přístup byl správný. Oni nastoupili na derby s nasazením… My taky, ale nešli jsme do soubojů dost důrazně, prohrávali jsme všechny hlavičkové souboje po centrech – a takhle se zápas vyhrává těžko. Pak jsme ztratili rytmus i kontrolu nad hrou a stalo se, co se stalo.“
Pojďme si sednout a popovídat si o trochu vzdálenější minulosti než jen o posledním týdnu. „Dobře.“
[přesouvají se do místnosti v tréninkovém centru]
Když jsme se viděli naposledy, oba jsme byli hráči, kteří dali gól ve finále mistrovství světa. Teď vedeš 4:1 [smích Kyliana]. A to není to nejhorší – já už gól nikdy nedám, ale tobě zbývají minimálně tři světové šampionáty.
„Ano… Jeden určitě, ten nejbližší! A co se týče těch dalších, doufám v to. Doufám taky, že ještě nějaký gól dám – a tentokrát vyhraju.“
Tak to vidíš?
„Ano, vyhrát mistrovství světa je sen.“
Další mistrovství světa.
„Ano, měl jsem štěstí, že jsem jedno už vyhrál a v druhém si zahrál finále. Prohra ve finále opravdu bolí. Ve Francii říkáme: není dvakrát bez třetího. Takže doufám, že se dostaneme do třetího finále – a tentokrát ho vyhrajeme, protože si myslím, že jsme se z roku 2022 poučili. Ve fotbale máš spoustu příležitostí ukázat, že ses něco naučil, a my se o to pokusíme v roce 2026.“
Když vyhraješ podruhé, budeš na dosah Pelému a jeho třem titulům.
[smích] „Ano, ano, hodně lidí mi to připomíná, ale já víc než na Pelého, který je jediným hráčem v historii s tímto úspěchem, myslím na to, jak přinášet radost své zemi, všem lidem ve Francii – a zapsat se do historie svého národa.“
Váš tým je velmi konkurenceschopný. Podle mě jste stále jedním z favoritů.
„Ano… Myslím, že máme spoustu kvalitních hráčů, máme štěstí, že máme tak silný kádr. Ale ty víš líp než já, že v reprezentačním fotbale můžeš mít ty nejlepší hráče, a přesto nevytvoříš silnou skupinu. Skupinu, která drží pohromadě, má taktiku, která ti umožní hrát dobře. Bez toho nezískáš tu nejvyšší trofej – mistrovství světa. Víme, jakou práci musíme odvést, a chceme se znovu zapsat do historie. Je to pro nás obrovská příležitost.“
Mně nevadí, že mě ponižuješ poměrem 4:1 v gólech ve finále, ale aspoň už nedávej góly Argentině! [smích]
„Problém je, že Argentina je velký a velmi silný tým, takže je vždycky mezi nejlepšími. My taky nejsme slabí, takže se tam pořád potkáváme a hrajeme proti sobě. Lidé milují tohle střetnutí, protože jsou to dva týmy, které jsou pravidelně mezi nejlepšími na mistrovství světa. V roce 2018 jsme vyhráli my, v roce 2022 oni – takže jsme tam pořád… Doufám, že to tak bude i teď, a pokud si znovu zahrajeme finále s Argentinou, bude to něco krásného, že?“ [úsměv]
Jaký je to pocit, když dáš tři góly ve finále, ale nevyhraješ?
„Ve finále na to nemyslíš… Ty jsi hrál finále mistrovství světa a dal jsi gól, takže víš, že v tu chvíli nemyslíš na gól, ale na vítězství. My jsme útočníci, hrajeme nejblíž brance. Byl to šílený zápas a Argentina si výhru zasloužila, protože hrála lépe po většinu utkání. My jsme měli momenty, kdy jsme byli lepší, ale když se podíváš na celý zápas, bylo to zasloužené pro Argentinu. Musíme se na to dívat se smutkem, ale zároveň na to nezapomenout – protože v roce 2026 musíme hrát i proto, abychom už nebyli smutní.“
V USA vás čekají extrémní teploty. Obrovské vzdálenosti. Tam bude potřeba vyhrát i nad únavou a vyčerpáním.
„Ano, ano, to bylo náročné už na Klubovém mistrovství světa, ale myslím, že lidé o tom vědí. Na mistrovství světa to ale není výmluva. Světový pohár je pro fotbalistu to nejdůležitější, takže i kdyby bylo horko nebo hřiště nebylo ideální, dáme tam všechno, abychom se pokusili vyhrát.“
Když už jsme u toho tématu – jak hodnotíš Španělsko? Mají skvělé záložníky a podle mě je jejich výhodou, že s míčem dominují a vlastně si u něj i odpočinou. Hrát na mistrovství světa od branky k brance by byla sebevražda, to bude hodně náročné.
„Myslím, že je to tým, který má velkou kontrolu nad hrou. Je vidět, že umí hrát fotbal, ví, jak řídit tempo zápasu, technicky jsou velmi silní… Mají i typologii hráčů přesně pro tenhle styl, protože si myslím, že Španělsko je jedna z mála reprezentací, kde se od mládeže až po áčko hraje stejným způsobem. To je jejich výhoda a nezbývá mi než pogratulovat všem lidem ve Španělsku, že takhle pracují… Ale moje zkušenosti z mistrovství světa říkají, že být ve skvělé formě před turnajem nemusí být vždy výhoda.“ [smích] „Na mistrovství světa se může stát cokoli, děje se tam spousta věcí. Pravda je, že mají velmi mladý tým a hodně hráčů ještě neví, co mistrovství světa obnáší. Pro mě jsou momentálně nejlepší tým v Evropě – vyhráli Euro a hráli skvěle. Ale mistrovství světa je jiné. Všechny týmy ho chtějí vyhrát. Všichni sledují Španělsko a uvidíme, co předvedou. Doufám, že nebudou hrát dobře a že je porazíme.“ [smích]
Říkáš, že hodně kluků ještě na mistrovství světa nehrálo – ale ty jsi na něm taky nehrál a hned jsi ho vyhrál.
„Jasně, ale v týmu jsem měl spoustu starších hráčů, kteří už mistrovství světa zažili. Já byl jeden z mála v základní sestavě, kdo ho hrál poprvé. Teď už mám za sebou dva turnaje a velmi dobře vím, co mistrovství světa znamená. Na dvou šampionátech jsem odehrál všechny možné zápasy a zažil všechny možné emoce, takže ten turnaj znám opravdu důvěrně. Vím, jak vypadá těžký moment, jaká je tam tlak… A to je podle mě to nejdůležitější. Vždycky říkám, že tlak na mistrovství světa je jedinečný. Ty víš, co znamená jet na mistrovství světa se svou zemí a cítit tlak celého národa. Tlak, že musíš něco dokázat. Nakonec se s tím musíš umět vyrovnat – a podle mě je jen málo hráčů, kteří to opravdu zvládnou.“
Na mistrovství světa v Rusku tě ti starší nějakým způsobem chránili jako jednoho z mála nováčků. Teď…
„Chrání tě, ukazují ti cestu… Řeknou ti i tehdy, když něco neděláš dobře. Myslím, že to bylo něco skvělého – jako hráče i jako člověka to pro mě byla bohatá zkušenost. A taky fakt skvělá zkušenost.“ [smích]
Teď jsi to ty, kdo je vzorem. Teď se dívají na tebe. Jsi kapitán. V tomhle směru je být kapitánem dvojnásobná hrdost.
„Jasně. Myslím, že jsem v reprezentaci zažil všechny emoce: od debutu, přes období, kdy jsem byl mladý člen týmu, pak důležitý hráč, malá hvězda s povinností starat se o ostatní – až po současnou roli kapitána. Ta role je důležitá a je to důvod k hrdosti, ale zároveň tlak a odpovědnost. Jsem připraven maximálně pomáhat spoluhráčům, týmu i celé skupině, abychom dosáhli toho, co si vždycky přejeme – vyhrát mistrovství světa. Protože, jak vždycky říkám, to je něco fenomenálního.“
To je maximum.
„To je maximum pro fotbalistu.“
Co by Mbappé řekl tomu desetiletému klukovi z ulice Bondy po tom všem, co jsi prožil? A přitom jsi ještě ani nevstoupil do vrcholu své kariéry…
[úsměv] „Čeká mě toho ještě hodně! Mám toho před sebou spoustu…“
Ale už máš za sebou tolik věcí.
„Řekl bych mu, že měl pravdu, když snil o tom stát se fotbalistou. Hrát fotbal je výsada. Je to obrovské bohatství mít takovou kariéru, když miluješ fotbal – že můžeš hrát na takové úrovni, nastupovat v největších zápasech, bojovat o největší trofeje, hrát s těmi nejlepšími i proti nim… Byla to výsada a bude to pokračovat, protože si myslím, že chci hrát ještě mnoho let. Teď jsem v nejlepším klubu na světě a v nejlepší lize na světě. Být tady je výsada a myslím, že můžu hodně dát, když už jsem tolik dostal od socios Realu Madrid a od lidí ve Španělsku, kteří mi projevují velké sympatie. Je třeba jít dál a zlepšovat se.“
Ve vaší čtvrti byl fotbal každodenní součástí života, že?
„Ano, v celé Francii cítíme vášeň pro fotbal. Vždycky sníme o tom, že budeme hrát, a máme radost z toho, že se o tyhle věci můžeme dělit – o míč, o momenty, o tým. Nakonec ti to vytvoří mentalitu, způsob života, který s tebou zůstane navždy. Je to jako druhá výchova – ta po té, kterou dostaneš doma. Myslím, že ti to pomáhá jako člověku, ale i jako hráči, protože pak opakuješ všechny ty pohyby a finty.“ [úsměv] „Je to součást člověka, kterým jsem dnes.“
Tvoje máma hrála házenou, táta byl fotbalista a trenér. Takže doma jsi dostával sportovní impulzy ze všech stran.
„Ano, ano. Myslím, že to nejlepší a nejdůležitější bylo, že táta vždycky chápal, co znamená být sportovcem a co obnáší být fotbalistou. Měli v sobě vášeň pro sport. Pro různé disciplíny, ale nakonec pochopíš, jaké oběti musíš přinést a čeho musíš dosáhnout, abys jednou mohl zažít slávu profesionálního fotbalisty.“
Hraní s kamarády v dětství a ta poselství, která jsi dostával doma – pomáhá ti to dnes v tvém současném životě? Nebo to zůstalo v minulosti a bylo užitečné jen tehdy, když jsi snil o tom stát se fotbalistou?
„Myslím, že je to součást mé fotbalové výchovy. Když je něco součástí tvého vzdělání, nikdy to nezůstane vzadu, protože to budeš potřebovat po celé své cestě. Jasně, že se učím nové věci v daném okamžiku, ale všechno zůstává v mém batohu – a ten batoh je se mnou na každém kroku mé životní cesty. Na každém místě, v každém zápase, v každém dobrém i špatném momentu kariéry. To s tebou musí zůstat celý život – nebo alespoň dokud hraješ.“
KONEC PRVNÍ ČÁSTI…
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Universo Valdano
2 Komentářů
[…] PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU […]
Kylian v tých rozhovoroch vždy pôsobí, že to má v hlave nastavené správne a necíti sa ako kráľ sveta. Pekný a úprimný rozhovor. Ale s tou Argentínou nech dá pokoj 😀 Ja si veľmi prajem aby MS vyhralo Portugalsko a CR vyhral poslednú trofej, ktorá mu chýba v jeho impozantnej zbierke, zaslúžil by si byť aj majstrom sveta.