Militão: Uvažoval jsem o konci kariéry
- Reprezentace
- dnes 19:04
- 0 Komentářů
- Laša
Éder Militão vystoupil na tiskové konferenci během reprezentačního srazu Brazílie. V otevřeném rozhovoru s novináři mluvil o těžkém návratu po dvou operacích, o vztahu s trenérem Carlem Ancelottim i o své roli v týmu před blížícím se mistrovstvím světa. Přinášíme kompletní přepis setkání s obráncem Realu Madrid.
Přímá otázka: Proč si myslíš, že brazilská reprezentace bude s trenérem Carlem Ancelottim lepší? Opravdu tomu věříš?
„Myslím, že brazilský tým už teď vykazuje zlepšení — a to i bez ohledu na samotné výsledky. Vždycky, když přišel nový trenér, posunuli jsme se dál. A věřím, že s Ancelottim se naučíme spoustu nového. Je to kouč s odlišnou mentalitou, má nám co předat a nabídnout.“
Je to tvůj první reprezentační sraz pod vedením Ancelottiho, ale rozhodně nejde o první kontakt — máte společnou historii z Realu Madrid. Pomáhá ti to cítit se tu jako doma? Reprezentace je už dlouho součástí tvého života, ale pomáhá ti Ancelottiho přítomnost právě teď, v přípravné fázi před mistrovstvím světa, kdy jde o poslední FIFA termíny a boj o nominaci — zvlášť po všem, čím sis prošel kvůli zranění?
„To, že jsme spolu už pracovali, mi samozřejmě trochu pomáhá — máme mezi sebou vztah, který funguje. Hodně spolu mluvíme. Je to člověk, který má co nabídnout nejen mně, ale celé reprezentaci. Je to výjimečná osobnost, trenér s obrovskou třídou — stačí se podívat, co všechno dokázal. Ale teď je to hlavně na mně: musím jít krok za krokem, podávat dobré výkony v klubu a tím si upevňovat pozici i v národním týmu.“
V krátkém časovém období jsi podstoupil dvě operace vazů. Můžeš popsat, jak náročný je návrat na hřiště? S jakými drobnými komplikacemi se hráč po rekonstrukci předního zkříženého vazu potýká? A co se odehrává v hlavě špičkového fotbalisty největšího klubu světa, když musí dvakrát za sebou projít tak vážnou operací a pak se vrátit? A dovol, abych se zeptal: dnes se v reprezentaci vidíš spíš jako pravý bek, nebo jako stoper?
„Byly to v podstatě dva těžké roky – dvě velmi komplikovaná zranění. Při tom druhém už k tomu přistupuješ jinak, protože znáš celý proces, ale jednoduché to rozhodně není. Musíš se pevně držet rodiny, pevně držet Boha, protože tě to vytrhne z rutiny: jsi zvyklý vstávat brzy, trénovat, a najednou sedíš doma, závislý na pomoci druhých, někdo za tebe musí dělat běžné věci. Ale díky Bohu se mi po obou zraněních podařilo dobře vrátit. Díky Bohu jsem zpátky na vysoké úrovni – a to není samozřejmost. Při té druhé operaci mi hlavou prošlo hodně věcí – i myšlenka, že bych s fotbalem skončil. Nebylo to lehké. Ale díky podpoře manželky, rodiny, dcery, spoluhráčů – díky Bohu – jsem dnes zpátky a hraju dobře. A co se týče druhé otázky: jsem tu, abych pomohl – ať už jako stoper, nebo jako krajní obránce. Nejpodstatnější je být na hřišti.“
Kolem osoby Carla Ancelottiho – člověka i trenéra – panuje velká zvědavost. Všichni znají jeho trenérské kvality, ale teď, když vede reprezentaci, chceme poznat i jeho lidskou stránku. Co – kromě fotbalových znalostí – přináší do týmu?
„Myslím, že díky tomu, co už dokázal, umí skvěle vést kabinu. Je to parťák – věřím, že na hřišti i mimo něj. Dokáže vytvořit prostředí, kde se každý cítí důležitý – ti, co hrají, i ti, co zatím ne. Díky zkušenostem z velkých klubů to umí výborně řídit.“
V týmu – kromě tebe – jsou i Vini a Rodrygo z Realu, Casemiro, který s Ancelottim také dlouho spolupracoval. Vzhledem k tomu, že nový realizační tým má zatím jen krátkou dobu na práci – oproti favoritům jako Argentina nebo Francie – jak důležité může být, že vás dobře zná? Mluvili jste o tom? Když se rozhlédneš po hřišti a vidíš známé tváře – myslíš, že to může pomoci?
„Myslím, že je velmi důležité, aby každý dobře pochopil proces, který od nás vyžaduje. Je to moje první reprezentační akce pod jeho vedením a vím, že bude mít vysoké nároky, že z nás bude chtít dostat maximum. Teď je to na nás – na tom, jak k tomu přistoupíme, jak dobře pochopíme jeho požadavky a jak je dokážeme převést do praxe. V zápasech jde právě o to – přenést to na hřiště.“
Teď vás čeká reprezentační termín v zemích, které hostily mistrovství světa 2002 – tam, kde Brazílie získala pátý titul. A příští rok – v závěru – se šampionát pravděpodobně odehraje opět v zemi, kde Brazílie už slavila. Má pro tebe zápas na místě, kde se psala historie, jinou emoci nebo tlak?
„Vždycky je příjemné hrát na stadionech, kde jsme získali velké trofeje. Ale důležitá je přítomnost. Víme, co obnáší hrát o všechno na mistrovství světa, známe váhu takových rozhodnutí. Je třeba to dobře zvládnout a jít dál.“
Vrátím se k tématu tvého zranění. Vrátil ses na Copa América 2024, vrátil ses do reprezentace. Pamatuju si, že když jsme byli v Curitibě, během zářijového reprezentačního termínu před rokem, zdálo se, že Dorival chce postavit základní stoperskou dvojici s tebou a Gabrielem Magalhãesem. Jenže tehdy tě vyřadilo svalové zranění. A pak, na konci roku, přišlo další vážné zranění. Mezitím se tým proměňoval – nejdřív pod Dorivalem, teď pod Ancelottim. Jak vidíš sám sebe v tomhle finiši – v boji o místo na mistrovství světa a v základní sestavě? Jaké to je – dohánět ztracený čas? A je pro tebe výhodou, že tě Ancelotti dobře zná a ví, co dokážeš nabídnout?
„Byl to… Pro mě to byl rok, možná i víc. Ale teď opravdu budu muset to místo dohánět, bojovat o něj… Máme skvělé hráče, výborné stopery. Ano – čeká mě konkurence a boj o pozici. Nejen kvůli tomu, že mám s Ancelottim dobrý vztah. On jasně řekl, že hrát budou ti, kteří jsou stoprocentně připraveni fyzicky. A to bude záležet na mně – pokud budu den co den v pořádku, pokud budu v klubu podávat dobré výkony, zvládnu naplnit jeho očekávání. Teď už je všechno jen na mně.“
V roce 2022 hrála Brazílie v Japonsku proti domácímu týmu. Tehdy byly japonské útoky po křídlech jejich silnou stránkou, ale ty jsi je dokázal všechny zastavit – a Japonci z toho byli zklamaní. Od té doby se jejich fotbal posunul. Jak dnes vnímáš japonský styl hry, zvlášť ty křídelní akce, které už jsi jednou dokázal eliminovat?
„Eee… tomu jsem úplně nerozuměl.“
Vzpomínáš si na ten zápas? Jaké z něj máš dojmy, vzpomínky?
„Co se týče paměti, v tom nejsem nejlepší, ale když to říkáš, asi jsem tehdy zahrál skvěle. Vždycky, když jdu na hřiště, dávám do toho všechno – jako by to měl být můj poslední zápas. A mám na ten duel dobré vzpomínky. Ať už hraju na kraji obrany, nebo jako stoper – vždycky ze sebe vydám maximum, aby se nic špatného nestalo.“
Rád bych, abys ještě rozvedl téma: krajní obránce vs. stoper. V Brazílii se čím dál víc mluví o tom, že bys mohl zacelit mezeru na kraji – jak zmínila Monique – protože Marquinhos a Gabriel Magalhães působí v centru obrany velmi stabilně. Jak to vidíš ty? Být krajním bekem před čtyřmi lety, před dvěma operacemi, je něco jiného než teď. Máš s Ancelottim takový vztah, že bys mu řekl: ‚Když bude třeba, zahraju tam, ale nechci o tu pozici bojovat‘, nebo bys naopak hledal cestu, jak se tam prosadit natrvalo?
„Dnes jsem stoper – hraju jako střední obránce. Měl jsem epizody jako krajní bek: v São Paulu, v Portu, dokonce i na mistrovství světa. Nemám problém tam nastoupit, ale celou tu dobu hraju jako stoper. A jako vždy – nemám problém naskočit na kraji. Nejpodstatnější je být na hřišti. Nejpodstatnější je hrát. Bez ohledu na pozici ze sebe vydám všechno, abych pomohl týmu. A k tomu už není moc co dodat.“
Od chvíle, kdy Ancelotti převzal reprezentaci, sází na levonohé stopery vlevo a pravonohé vpravo. Až na jednu výjimku obvykle obsazuje pozici pravého stopera Marquinhos. Je pro tebe jasné, že tvým přímým konkurentem o místo v sestavě je právě on? Nebo – když znáš Ancelottiho – připouštíš i variantu se dvěma pravonohými stopery?
„I tady v reprezentaci je vidět, že povolává víc levonohých stoperů, ale podle mě je konkurence otevřená – jak s levonohými, tak s pravonohými. Bude to férový, zdravý souboj. Doufám, že budu součástí té skupiny a že budu moct pomoct i Ancelottimu.“
V Realu Madrid jsi pod vedením Ancelottiho získal deset trofejí. A za osm měsíců – kdo ví – možná s ním přidáte další. Co je tak výjimečného na chemii mezi Militàem a Ancelottim, že to tak dobře funguje?
„Když jsem byl v Realu a vídal ho každý den zblízka, byl v kabině vlastně jako otec. A nemluvím jen o sobě – jde o to, jak jedná se všemi. Myslím, že je to jeho charisma, to, kým je. Ancelotti je výjimečný člověk – jako trenér i jako osobnost. Má rád, když rozumí, když naslouchá. Je to někdo, kdo postrádá ješitnost – a právě tím si získává tým.“
Fábio Seixas připomněl tvůj výkon na kraji obrany v posledním utkání proti Koreji, ale – i když říkáš, že paměť není tvoje silná stránka – v listopadu 2019 jsi proti Koreji nastoupil také, tehdy jako stoper. V té nominaci byli v základní sestavě kromě tebe i Paquetá, Richarlison, Casemiro, Rodrygo, Alisson, Marquinhos a Danilo – všichni jsou dnes pravidelně povoláváni. A bylo by vás ještě víc, kdyby tehdy Vini nepřišel o místo na úkor Rodryga. Osm hráčů – téměř třetina současné reprezentace. Jak důležité je udržet takovou osu týmu a jak se za těch šest let vyvíjely vaše vztahy?
„Ta osa je nesmírně důležitá kvůli sehranosti – i té na hřišti. Mnozí z nás jsou tu od té doby až dodnes. Každý den v klubu bojujeme o to, být nejlepší, a pak přijedeme sem a přinášíme do reprezentace hodně. Musíme si ten vysoký standard udržet a dál ho rozvíjet, aby přinášel velké výsledky pro národní tým.“
Řekl jsi velmi silnou věc – že jsi uvažoval o konci kariéry. Znám příběh Ronalda, který po všem vyhrál s Brazílií mistrovství světa v roce 2002 a stal se jedním z nejlepších. Nechci tě s ním srovnávat, ale zeptám se: kdo byl tou nejdůležitější osobou, která ti řekla: ‚Přestaň s tím, nevzdávej to, zvládneš to, máš sílu‘ – kdo ti nejvíc pomohl?
„Moje žena, táta, máma, sourozenci – dali mi obrovské množství podpory, tepla, opravdu mi pomohli. Nebylo to jednoduché: druhé takové zranění… Jen jsem plakal, nechápal, proč se to děje znovu. Držel jsem se jich a držel jsem se Boha – protože to není snadné. Pro nás sportovce projít dvěma operacemi není jednoduché. Takže to byli oni – moje rodina.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
