Vše, co Mourinho musel změnit, než našel svou ideální sestavu Realu Madrid

Mužstvo
dnes 17:37
0 Komentářů
Laša

José Mourinho (zdroj: realmadrid.com)

Portugalský trenér během prvních 16 zápasů vyzkoušel sedm variant dvojice defenzivních záložníků, šest dvojic krajních obránců, pět útočných trojic a čtyři dvojice stoperů, než konečně našel svou preferovanou jedenáctku.

Mourinho dokázal něco, co se v posledních letech Realu Madrid zdálo téměř nemožné – najít stabilní základní jedenáctku. A to v rozestavení 4-2-3-1, které portugalský kouč tolik preferuje. Courtois; Valverde, Konaté, Huijsen, Cucurella; Tchouaméni, Bernardo Silva; Güler, Bellingham, Yan Diomande a Mbappé. Právě tato sestava se vykrystalizovala během série osmi vítězství v osmi zápasech mezi dvěma reprezentačními přestávkami. Její základy položilo už El Clásico, později se do branky místo Lunina vrátil belgický gólman Courtois.

K ustálení základní jedenáctky přispěl také relativně nízký počet zraněných hráčů. Mourinho však především musel vyřešit složitý taktický rébus. Cesta k nalezení ideální sestavy mu zabrala přibližně sto dní a celkem šestnáct zápasů.

Hledání ideální dvojice defenzivních záložníků

Mourinho od svého návratu do Realu Madrid opakovaně zdůrazňuje, že nikdo nestojí nad klubovým znakem a že v týmu nejsou žádní nedotknutelní hráči. Tento vzkaz vyslal například v reakci na otázku ohledně Viníciuse, který kvůli trestu za vyloučení v utkání s Villarrealem vynechal čtyři ligové zápasy.

Absence brazilského útočníka se časově potkala s upevněním pozice Diomandeho, jednoho z důležitých článků skládačky, díky nimž Real Madrid konečně našel svou tvář. Vzhledem k náročnému programu a vytížení hráčů v několika soutěžích bude samozřejmě docházet k rotacím. Právě výše uvedená jedenáctka se však v listopadu rýsuje jako Mourinhova preferovaná varianta pro nejdůležitější zápasy.

Sedm variant dvojice defenzivních záložníků

Tchouaméni – Valverde: 4× (Elche, Atlético, Villarreal a AS Řím)
Bernardo Silva – Valverde: 3× (Espanyol, Real Sociedad a Rayo Vallecano)
Bernardo Silva – Tchouaméni: 3× (Barcelona, Racing a Valencia)
Camavinga – Valverde: 2× (Málaga a Betis)
Bernardo Silva – Camavinga: 2× (Lipsko a AEK)
Trent – Valverde: 1× (Inter)
Güler – Tchouaméni: 1× (Sevilla)

Mourinho ušel dlouhou cestu plnou různých kombinací, než našel řešení konkrétních problémů. Po letním přestupovém období, do něhož mohl sám výrazně promluvit, začal sezonu s dvojicí Bernardo Silva – Valverde. Následně vsadil na fyzickou sílu Tchouaméniho a uruguayského záložníka, aby nakonec druhého jmenovaného znovu přesunul na kraj obrany. Právě na pozici defenzivních záložníků portugalský kouč ze Setúbalu vyzkoušel nejvíce variant – celkem sedm, přičemž mezi jednotlivými zápasy provedl devět změn. Navzdory proměnám ve středu pole zůstává nejčastěji využívanou dvojicí Tchouaméni s Valverdem, kteří se loni dostali do fyzické konfrontace.

Tchouaméni s Valverdem nastoupili společně proti Elche, Atléticu, Villarrealu a AS Řím. Právě po dramatickém obratu v Itálii se Mourinho rozhodl změnit přístup. Paradoxně se rovnováha do středu pole vrátila s návratem Bernarda Silvy do základní sestavy. Portugalský kouč přitom předtím nechal svého krajana po úvodním období v roli jednoho z opor postupně vypadnout ze sestavy. Bernardo Silva, který se nakonec stal jakýmsi „mužem systému“ Realu Madrid, vytvořil dvojici s Valverdem ve třech zápasech – proti Espanyolu, Realu Sociedad a Rayu Vallecano. V Lize mistrů nastoupil také po boku Camavingy, a to proti Lipsku a AEK Atény.

Nejvíce se však nakonec osvědčila dvojice Bernardo Silva – Tchouaméni, která nastoupila v základní sestavě proti Barceloně, Racingu a Valencii. Dalšími vyzkoušenými variantami byly dvojice Camavinga – Valverde (Málaga a Betis), Trent – Valverde (Inter) a Güler – Tchouaméni (Sevilla). Právě v posledním zmiňovaném utkání začala postupná proměna vedoucí k současné podobě sestavy. Valverde se totiž přesunul na pravý kraj obrany poté, co během úvodních deseti zápasů pravidelně nastupoval ve středu zálohy.

Šest variant na krajích obrany

Také složení krajů obrany se během prvních šestnácti zápasů sezony neustále měnilo. Mourinho vyzkoušel šest různých dvojic a mezi jednotlivými zápasy provedl třináct změn, což je nejvíce ze všech řad týmu. Právě na těchto dvou postech přitom Real Madrid posiloval během dvou po sobě jdoucích letních přestupových období.

Nejčastěji spolu nastupovali dva noví hráči – Dumfries a Cucurella. Společně odehráli pět zápasů, a to proti Betisu, Interu, Atléticu, AS Řím a AEK. Zajímavostí je, že oba byli v základní sestavě při obou dosavadních porážkách Bílého baletu, tedy proti Interu a Atléticu.

Hledání ideálního složení krajů obrany

Dumfries – Cucurella: 5× (Betis, Inter, Atlético, AS Řím a AEK)
Dumfries – Carreras: 3× (Espanyol, Real Sociedad a Rayo Vallecano)
Trent – Cucurella: 3× (Málaga, Elche a Racing)
Valverde – Cucurella: 3× (Sevilla, Barcelona a Valencia)
Trent – Carreras: 1× (Villarreal)
Valverde – Carreras: 1× (Lipsko)

Od té doby se třikrát opakovaly hned tři varianty: Dumfries – Carreras (Espanyol, Real Sociedad a Rayo Vallecano), Trent – Cucurella (Málaga, Elche a Racing) a Valverde – Cucurella (Sevilla, Barcelona a Valencia). Právě poslední jmenovaná dvojice se nakonec v sestavě ustálila. Dvojice Trent – Carreras, složená ze dvou posil z předchozího léta, dostala společně důvěru od první minuty pouze proti Villarrealu. V utkání s RB Lipsko zase nastoupili Valverde a Carreras.

Proměnami prošlo také složení stoperské dvojice, tedy další post, do kterého Real Madrid v posledních letech investoval značné finanční prostředky. Mourinho vyzkoušel čtyři různé varianty a mezi jednotlivými zápasy provedl celkem deset změn.

Z hlediska výkonnosti, aktuální formy i vzájemné souhry dostává největší důvěru stoperská dvojice Huijsen – Konaté. Společně nastoupili v deseti ze šestnácti zápasů, konkrétně proti Espanyolu, Realu Sociedad, Betisu, Interu, Elche, Atléticu, Seville, Barceloně, Racingu a Valencii.

Rüdiger se objevil ve všech třech zbývajících variantách. S Konatém nastoupil třikrát (Rayo Vallecano, Villarreal a AS Řím), s Huijsenem dvakrát (Málaga a Lipsko) a jednou vytvořil dvojici s uzdraveným Militãem (AEK). Výkony brazilského obránce by přitom mohly Mourinhovi nabídnout další možnosti při skládání defenzivy.

Pět variant útočné trojice kolem Mbappého

Také v ofenzivě Mourinho experimentoval s různými kombinacemi. Zde však výběr výrazněji ovlivňují jména a postavení jednotlivých hráčů v týmu. Mbappé jako jediný nechyběl v základní sestavě ani v jednom ze šestnácti zápasů, zatímco Bellingham dostal důvěru od první minuty v patnácti případech. Jedinou výjimkou bylo utkání v Elche, kde na pozici ofenzivního záložníka nastoupil Güler.

Portugalský trenér vyzkoušel celkem pět různých útočných trojic a mezi jednotlivými zápasy provedl dvanáct změn. Nejčastěji sázel na složení Güler – Mbappé – Vinícius, které se v základní sestavě objevilo pětkrát: proti Espanyolu, Realu Sociedad, Betisu, Atléticu a Lipsku.

Pět útočných trojic

Güler – Mbappé – Vinícius: 5× (Espanyol, Real Sociedad, Betis, Atlético a Lipsko)
Diomande – Mbappé – Vinícius: 4× (Rayo Vallecano, Elche, AS Řím a AEK)
Diomande – Güler – Mbappé: 4× (Villarreal, Barcelona, Racing a Valencia)
Brahim – Mbappé – Vinícius: 2× (Málaga a Inter)
Diomande – Endrick – Mbappé: 1× (Sevilla)

Od jediné varianty se liší trojice Diomande – Güler – Mbappé (Villarreal, Barcelona, Racing a Valencia), která se nakonec v sestavě ustálila. Čtyřikrát dostala důvěru také kombinace Diomande – Mbappé – Vinícius, jejímž cílem bylo najít rovnováhu mezi všemi ofenzivními hráči. Mourinho s ní nastoupil proti Rayu Vallecano, Elche, AS Řím a AEK. Ve dvou zápasech pak vsadil na trojici Brahim – Mbappé – Vinícius (Málaga a Inter). V utkání proti Seville, které odstartovalo proměnu sestavy, zase vytvořili útočnou trojici Diomande, Endrick a Mbappé.

Spojujícím článkem je Güler, který v rámci útočných trojic nastoupil v základní sestavě devětkrát. Jednou navíc dostal důvěru na pozici ofenzivního záložníka a jednou v dvojici defenzivních štítů. Jeho univerzálnost, stejně jako Valverdeho, umožnila Mourinhovi měnit podobu týmu, aniž by pokaždé musel obměnit všechny jeho hráče. Základní jedenáctka tak během šestnácti zápasů postupně získala jasné obrysy a dnes už je snadno rozpoznatelná.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.