Valverde a Camavinga: daleko víc než jen nouzová řešení
- Analýzy a rozbory
- 24. ledna 2026
- 1 Komentář
- Laša
Uruguajec (dvě asistence) a Francouz podali proti Monaku skvělý výkon v rolích krajních obránců, tedy daleko od svých přirozených pozic.
Z nutnosti udělal přednost. Álvaro Arbeloa překvapil v duelu s Monakem tím, že mimo jejich obvyklé pozice nasadil hned dva střední záložníky. S Fede Valverdem na pravém kraji obrany se počítat dalo — Trent je stále mimo hru a Carvajal se po posledních zdravotních potížích ještě nedostal do zápasového rytmu — ale už méně s Eduardem Camavingou na levém beku. Absence Carrerase kvůli trestu sice otevírala prostor, Mendy se dál potýká s nekonečným kolotočem zranění a drobných problémů, nicméně k dispozici byl i Fran García, tedy klasický krajní obránce.
Arbeloa však sáhl po Valverdem a Camavingovi — a volba mu vyšla. Zejména v případě uruguayského reprezentanta, který patřil k nejvýraznějším postavám madridské kanonády. Nejenže svou stranu dokázal zavřít se solidní jistotou, ale především díky hře po lajně a volnému prostoru před sebou mohl naplno využít to, co ho dělá výjimečným: sílu ve výběhu, rychlost a přirozený tah na branku. Valverde si připsal dvě asistence a po pravé straně útočil s rozumem i pravidelností, čímž se stal jedním z hlavních ofenzivních motorů Realu. Jeho souhra s Mastantuonem fungovala a Madrid tak dokázal na pravé straně vytvořit hrozbu srovnatelnou s tou na opačném křídle, kde řádil skvělý Vinicius.
Za Brazilcem se pohyboval Camavinga, který v posledních zápasech ve středu pole nepodával dobré výkony. V sobotním duelu s Levante se stal jedním z terčů tribun, jež byly během většiny utkání k týmu velmi kritické. Několik zbytečných ztrát míče přitáhlo pozornost, která mířila především na Viniho, Bellinghama a Fedeho, ale dotkla se i bývalého hráče Rennes, jenž byl o poločase vystřídán. Po jeho odchodu se mužstvo s Gülerem na hřišti výrazně zvedlo, což zrovna neposilovalo argumenty pro Camavingovo zařazená do základní sestavy proti Monaku. Arbeloa však překvapil — a jeho volba se ukázala jako správná.
Fede Valverde i Eduardo Camavinga opakovaně zdůraznili, že jejich preferovanou pozicí je střed zálohy a že role krajních obránců jim příliš nevoní. Pravdou ale je, že zápasy jako ten úterní otevírají debatu. Zejména v případě Valverdeho, který na pravém beku obvykle podává velmi dobré výkony — jde o pozici, jež mu umožňuje lépe využít jeho přednosti, spojené spíše s fyzickou výbušností než s řízením hry. Je sice pravda, že v kádru jsou dva výborní praví obránci, Carvajal a Trent, ale stejně tak platí, že ani jeden z nich v této sezoně kvůli zraněním nenachází potřebnou kontinuitu. U kapitána je to navíc dlouhodobější problém, takže nebylo nijak překvapivé, když po Fedem Ancelotti sahal, aby situaci na pravé straně vyřešil.
Situace na levé straně vypadá odlišně — na tomto postu má Real hned tři specialisty, i když Mendy už delší dobu nepředstavuje spolehlivou volbu. Carreras, jeden z letních příchodů, je první možností, Fran jeho přirozenou alternativou. Stejně jako v případě Valverdeho však i pozice levého beka umožňuje Camavingovi naplno využít jeho nejlepší přednosti: výbušnost v prvním kroku a schopnost s lehkostí rozbíjet presink soupeře.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
1 Komentářů
To přece není žádná novinka, že tito dva dokážou zaskočit když je potřeba.