Tuchel by neměl povolat Bellinghama na mistrovství světa, míní hlavní redaktor Daily Maily
- Reprezentace
- dnes 17:10
- 0 Komentářů
- Laša
Craig Hope je hlavním fotbalovým reportérem deníku Daily Mail. Přinášíme jeho komentář k situaci Judea Bellinghama v anglické reprezentaci.
Thomas Tuchel je přesvědčen, že Anglie může vyhrát mistrovství světa jen tehdy, pokud bude působit jako skutečně nesobecký tým. Jak se to ale má podařit s tak rozdělující sólovou hvězdou, jakou je Jude Bellingham? Podle něj – těžko.
Nejde o Bellinghama jako fotbalistu. Ten je výjimečný, generační talent. Jde o spoluhráče. O parťáka na soustředění. O svěřence. Jde o respekt a harmonii. O tým, který má 19. července 2026 v New Jersey zvednout nad hlavu pohár pro mistry světa.
Tuchelova mise od prvního zápasu v březnu byla jasná: boj s egem. Bez kompromisů, motorovou pilou proti těm, kteří podle něj potřebovali „přistřihnout“. V červnu označil Bellinghamovo chování na hřišti za „odpudivé“ (s odkazem na slova jeho matky) a upozornil na jeho tendenci „zastrašovat“ spoluhráče. Bylo to neobvyklé, ale Tuchel se nestyděl. Řešil „slona v kabině“. A ten boj vede dál – navzdory všem veřejným i soukromým snahám o nápravu.
Ačkoli Tuchel jako trenér dosáhl řady úspěchů, Bellinghamova výzva jeho autoritě v Albánii naznačila, že se mu nepodařilo „přistřihnout“ ho tak, aby zapadl do ekosystému anglické reprezentace. Zpochybnění trenérova rozhodnutí stáhnout ho šest minut před koncem bylo – upřímně řečeno – absurdní, zbytečné a škodlivé. Vzniklo rozptýlení, kterému se oba mohli vyhnout, zvlášť po vítězství 2:0, jež mělo být oslavou dokonalé kvalifikační kampaně Anglie.
Nejde přitom o mediální bouři. Dvojím mávnutím rukou na protest proti střídání Bellingham spustil efekt motýla, který skončil na titulních stranách. Do té chvíle byly zprávy o jeho výkonech pozitivní. Teď tu máme negativní příběh. A svalovat vinu na média je stejné, jako obviňovat z účesu zrcadlo. Pravda je prostá: Bellingham se musí podívat sám na sebe.
Otázka zní – právě ve chvíli, kdy se zdálo, že jeho listopadová nominace rozptýlila všechny pochybnosti – potřebuje Tuchel riziko, že podobné nepokoje vzniknou i během příštího turnaje? Kdybych já zítra vybíral sestavu, odstranil bych toto riziko tím, že bych Bellinghama nenominoval.
Šest týdnů v americkém „Domě Velkého bratra“ je dlouhá doba. Vyžaduje společný rytmus, ne jednotlivce, kteří se vydávají cestou nesouladu. Tuchel nechce, aby kdokoli z jeho hráčů vstupoval do společné místnosti s obavami ohledně spoluhráče.
Na EURO 2024 se podle zpráv objevilo určité podráždění nad Bellinghamovým chováním během zápasů a jeho odmítáním plnit některé mediální povinnosti. Tuchel si je tohoto kontextu dobře vědom. Němec se soustředí na týmovou dynamiku a on i jeho štáb mají systém hodnocení hráčů podle řeči těla a interakcí. Část je objektivní a vědecká, část subjektivní a založená na instinktu. Každému hráči je přiděleno číslo, které nesouvisí s góly ani asistencemi. Ti, kteří se snaží být „jedničkou“ nad ostatními, dostávají nízké hodnocení.
Proto by Tuchel měl znovu zvážit, zda Bellinghama povolat. V jeho nepřítomnosti během dvou srazů a čtyř podzimních vítězství se ustálil plán na příští léto. Hierarchie v týmu se vyjasnila – ne tak, že by lídři stáli na piedestalu. Harry Kane je kapitánem, Declan Rice jeho zástupcem a Jordan Henderson disciplinátorem bez ega. Fungovalo to, důkazem jsou venkovní výhry 5:0 v Srbsku a Lotyšsku.
Protiargument zní, že k poražení Francie a Španělska je potřeba hráč s vlivem, jaký má Bellingham. Ale proč? Anglie má Kanea, Rice, Bukaya Saku, Phila Fodena i Jordana Pickforda. Individuální kvalita je dostatečná na to, aby porazila kohokoli – pokud ji pohání týmový duch.
Příliš dlouho jsme v této zemi byli posedlí jedním mladým mužem, který měl nést naděje národa na velkém turnaji. Modlitební podložky pro nártní kost Davida Beckhama v roce 2002. Modlitební podložky pro nártní kost Wayna Rooneyho v roce 2006. A modlitby v dřívějších letech, aby se Paul Gascoigne alespoň na pár týdnů vyhnul pivní podložce.
Byl to Gareth Southgate, kdo zahájil přechod k Anglii sjednocené, méně závislé na jediné inspiraci. Jenže na EURO 2024 podlehl celebritám a ztratil to, co činilo jeho vedení tak dobrým – postavil jména na zádech nad znak na prsou.
Tuchel, jehož vlast vyhrála od posledního anglického triumfu tři světové tituly, bude věřit v konstelaci, ne v padající hvězdy.
Na turnajích rozhodují drobné detaily – a i malý projev narcismu může vykolejit celý vlak. Podívejme se na neúspěch Nizozemska, které od EURO 1988 nevyhrálo nic, přestože mělo přetlak talentu. Plán byl, aby Bellingham byl součástí Tuchelova bratrstva. Možná jím stále je. Do březnových přípravných zápasů zbývají čtyři měsíce, takže se vše může uklidnit. Ale Tuchel – stejně jako ten slon, kterému čelil v červnu – nezapomíná.
Tuchel působil podrážděně tím, co se odehrálo v Albánii, a později se ani nesnažil Bellinghama chránit, když na to přišla řeč. Ironií je, že když ho stáhl krátce poté, co záložník dostal žlutou kartu, ve skutečnosti se ho snažil chránit. Druhá žlutá by ho totiž vyřadila z prvního zápasu na mistrovství světa – a Tuchel ho zjevně chtěl mít k dispozici. Ale platí to stále? Nemůžeme si být jistí, protože kouč prohlásil, že incident „zanalyzuje“, což je samo o sobě překvapivé.
Bellingham si jistě uvědomoval, že toto soustředění bylo pro něj testem charakteru stejně jako talentu. Pokud ten test nezvládne v relativně klidném utkání o „bezvýznamné“ body, pak to nemusí být rozhodčí, kdo mu ukáže další kartu – klidně to může udělat jeho trenér.
A jaká by to byla škoda, kdyby vrtochy podkopaly jeho talent. Jude Bellingham je totiž hráč, který by měl být vedoucím světlem Anglie, ne jejím opakovaným ohniskem napětí.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Daily Mail
