Tam, kde to všechno začalo

Liga mistrů
27. ledna 2026
1 Komentář
Laša

La Décima (zdroj: realmadrid.com)

Debata trvá už opravdu dlouho. Vlastně od 24. května 2014, zhruba od jedenácté večer. Tehdy, v 93. minutě zápasu, který vypadal jako ztracený, se Sergio Ramos vznesl nad obranu Atlética a hlavou poslal míč do branky. Ačkoli šlo „jen“ o vyrovnávací gól ve finále Ligy mistrů 2013/2014, otevřel Realu dokořán cestu k La Décimě, na kterou čekal dvanáct let.

Nebyla to sice 32letá kletba mezi finálovými zápasy z let 1966 a 1998, kterou zlomil Mijatović, ale po 92 minutách a 48 sekundách existovala velmi reálná hrozba, že Real prohraje finále Poháru mistrů s odvěkým městským rivalem. A právě to dává vzniknout otázce: který gól byl v historii Realu důležitější — Pedjův proti Juventusu, nebo Ramosův proti Atléticu?

Ve středu se Bílý balet vrací na Estádio da Luz poprvé od onoho legendárního večera — jednoho z nejikoničtějších finále v dějinách klubu, který má na kontě 15 evropských titulů, zdaleka nejvíc v historii. A je velmi pravděpodobné, že kdyby tehdy Ramosova hlavička neskončila v síti, nic z toho, co následovalo (tři Zidanovy triumfy, dvě poslední výhry s rozhodujícími zásahy Viníciuse), by se vůbec nestalo. Anebo možná ano — ve fotbale člověk nikdy neví. Jedno však zůstává jisté: ten gól změnil historii Realu Madrid a stal se klíčovým momentem nejúspěšnější dekády (2014–2024), během níž Los Blancos získali šest evropských titulů. Stejný počet, jaký tým Santiaga Bernabéu vybojoval v letech 1956–1966.

Ramosův gól by bez debat vyhrál každé hlasování mezi madridisty z generace mileniálů, kteří vyrůstali v éře Realu dobývajícího Evropu. Cesta k tomuto Poháru mistrů sice nebyla tak dlouhá jako k La Séptimě, ale zato byla plná nárazů: neproměněná penalta Figa na Delle Alpi, nekonečné osmifinálové prokletí, Lyon jako černá můra, Makaayův zásah po 14 sekundách, temná penaltová loterie s Bayernem na Bernabéu, nedotažená remontada proti Dortmundu… Bylo to mnoho nocí plných frustrace — a klidně se k nim mohla přidat i ta lisabonská, kdy se ve finále poprvé v historii střetly dva týmy z jednoho města.

Godínův gól v polovině prvního poločasu po špatném vyběhnutí Casillase znamenal, že cesta Realu na vrchol byla strmější než kdykoli předtím. Simeoneho Atlético bylo defenzivní monolit a v první části zápasu prakticky k ničemu útočníky Bílého baletu nepustilo, Cristiano Ronaldo i Karim Benzema se nedokázali přes pevný val Los Colchoneros prosadit. Ancelottiho tým se Zidanem po boku chtěl, snažil se, ale dlouho narážel do zdi — až do dvojího střídání (Isco a Marcelo za Khediru vracejícího se po těžkém zranění kolena a nevyzpytatelného Coentrãa). Teprve tehdy začal Real pravidelně ohrožovat Courtoisovu branku. Jenže dlouho nešlo o vyložené šance. Obrana Atlética odrážela jeden pokus za druhým a čas se neúprosně krátil. Minuty ubíhaly — a v šatně Atlética už se chladilo šampaňské.

V úplně posledním, naprosto zoufalém náporu Real sevřel soupeře v šestnáctce a začal posílat do vápna jeden centr za druhým. Z jedné takové akce přišel rohový kop, který Modrić zakroutil přímo do srdce pokutového území. A Ramos v čase 92:48 jako by zastavil čas.

Sergiův gól vzkřísil Real na pokraji kolapsu a poslal Atlético k zemi, odkud už se nedokázalo zvednout. Fyzicky zničení Los Rojiblancos spoléhali už jen na penalty, ale Real jim nedal sebemenší naději. Bale poslal míč na 2:1 po nezapomenutelném slalomu Di Maríi a Marcelo s Cristianem pak proti soupeři, který se už jen bezmocně potápěl, vítězství zpečetili.

Ta noc změnila všechno. Ramosův gól odstartoval éru evropské dominance Realu Madrid. Tu první z přelomu 50. a 60. let, si pamatovali už jen ti nejstarší fanoušci. A právě tuto středu se Real vrací na Estádio da Luz s vědomím, že nic už nebude tak šťastné jako ona noc v Lisabonu před téměř dvanácti lety.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.