Šest obránců a 12 % držení míče. Bernabéu Tuchela ničemu nenaučilo

Reprezentace
dnes 14:39
0 Komentářů
Laša

Thomas Tuchel měl být trenérem pro zápasy, v nichž jediný tah rozhoduje o postupu nebo vyřazení. V semifinále mistrovství světa proti Argentině skutečně rozdíl udělal – bohužel ve prospěch soupeře. Po vedoucím gólu Anthonyho Gordona poslal na hřiště tři obránce, zatáhl Anglii hluboko před vlastní pokutové území a úplně rezignoval na využívání prostoru, který za sebou stále odvážněji útočící Argentina nechávala. Velmi podobný scénář přitom prožil už před dvěma lety, kdy stejným způsobem přišel s Bayernem na stadionu Santiago Bernabéu o postup do finále Ligy mistrů.

V 55. minutě se Anglie dostala do vysněné pozice. Gordon ji poslal do vedení a Argentina musela přepnout na vyšší riziko. Víc hráčů vpřed, větší tlak na Pickfordovu branku, ale zároveň odkrytá obrana. Pro Angličany to nebyl moment zatáhnout se do hlubokého bloku a jen bránit. Naopak. Měli dál pokračovat ve své hře a z rychlých přechodů hledat druhý gól, který mohl zápas definitivně zlomit.

Tuchel měl přitom na lavičce hráče, kteří byli pro podobný scénář jako stvoření. Bukayo Saka, Marcus Rashford i Noni Madueke mohli Anglii dodat rychlost, pomoct jí dostat se z argentinského presinku a hrozit v prostorech za obranou soupeře. Už samotná jejich přítomnost na hřišti by donutila Argentinu hrát opatrněji. Jenže německý kouč po žádném z nich nesáhl. Místo toho začal svůj tým připravovat na téměř čtyřicetiminutovou obranu těsného náskoku.

První tah přišel v 72. minutě. Ze hřiště stáhl střelce vítězné branky Gordona, jediného Angličana, který pravidelně unikal soupeřům, a místo něj poslal do hry Ezriho Konsu. Anglie okamžitě přešla na rozestavení se třemi stopery. Konsa doplnil Johna Stonese a Marca Guéhiho, zatímco Reece James s Djedem Spencem se přesunuli na pozice wingbeků.

Nebyla to změna na poslední chvíli, kdy potřebujete odvrátit ještě dva centry a přečkat závěrečný hvizd. Do konce základní hrací doby zbývalo bezmála dvacet minut. Argentina dostala jasný vzkaz: Anglie se vzdává útočení a soustředí se už jen na ubránění těsného vedení pod vlastní brankou.

Jenže plán vůbec nefungoval. Angličané nedokázali zastavit sílící tlak Argentiny, posunout hru dál od vlastní branky ani na delší chvíli podržet míč. Tuchel přesto nijak nereagoval. Naopak. V 82. minutě ještě víc utáhl šrouby směrem k defenzivě. Dana Burna poslal místo Reece Jamese a Nico O’Reilly vystřídal Declana Rice.

V tu chvíli bylo na hřišti hned šest typických obránců – Konsa, Stones, Guéhi, Spence, Burn a O’Reilly. K tak extrémně defenzivnímu rozestavení se často neuchylují ani nováčci ligy proti Realu Madrid nebo Barceloně. Tuchel k němu sáhl v semifinále mistrovství světa, přestože měl k dispozici jedny z nejkvalitnějších ofenzivních hráčů Premier League.

Problém ale nebyl jen v počtu obránců. Anglie vpředu nenechala nikoho, kdo by dokázal podržet míč, vyhrát sprinterský souboj nebo donutit soupeře zastavit akci faulem. Harry Kane i Jude Bellingham se stáhli hluboko před vlastní šestnáctku. Když Angličané míč získali, neměli komu přihrát. Každý odkop tak znamenal jen začátek další argentinské ofenzivy.

Nejlépe to dokládají statistiky společnosti Opta. Od Gordonova gólu v 55. minutě až do vítězné trefy Lautara Martíneze v nastavení držela Anglie míč pouhých 12 % času. Argentina měla v tomto úseku hry 88 % držení. Nešlo o promyšlené bránění ani vědomé přenechání iniciativy. Angličané byli zavření na vlastní polovině, několik metrů před svou brankou, a nedokázali ani na okamžik přerušit neutuchající tlak soupeře.

Nad taktikou svého bývalého trenéra z Bayernu kroutil hlavou i Thomas Müller. „Nechápu, jak Anglie po vedoucím gólu k zápasu přistoupila. Prakticky pozvala Argentinu k jednomu centru za druhým z ideálních pozic,“ komentoval německý útočník.

O to překvapivější bylo Tuchelovo vysvětlení. Přechod na pět obránců podle něj měl pomoci lépe bránit centry a zajistit větší převahu ve vzdušných soubojích. Ve skutečnosti ale změna rozestavení Argentincům jen usnadnila práci. Mohli bez většího tlaku trpělivě kombinovat, hledat Messiho mezi řadami a znovu a znovu posílat míče do pokutového území.

Šest obránců Anglii větší kontrolu nepřineslo. Právě naopak. Čím hlouběji se domácí stáhli před Pickfordovu branku, tím více prostoru vznikalo před pokutovým územím. A právě tam si v 85. minutě našel místo Enzo Fernández, jehož střela znamenala vyrovnání.

Jordan Pickford mohl při inkasovaném gólu zasáhnout lépe, jenže jeho chyba nic nemění na celkovém obrazu zápasu. Argentina si už dlouhé minuty vytvářela jednu šanci za druhou, Alexis Mac Allister trefil tyč a vyrovnání doslova viselo ve vzduchu. Angličané svým přístupem dali úřadujícím mistrům světa najevo, že se už nemusejí bát žádné odpovědi.

Po Fernándezově vyrovnání se Tuchel ocitl v pasti, kterou si sám nastražil. Na hřišti měl tým připravený jen na jednu věc – bránit těsný náskok. Jenže ten už neexistoval. Angličané byli desítky minut zvyklí pouze odkopávat míče a bránit hluboko před vlastní brankou. Ze dne na den, respektive na jeden pokyn z lavičky, nešlo najednou začít hrát výš, držet míč a převzít iniciativu.

Lionel Scaloni mezitím zvolil přesně opačný přístup. Posílal do hry další ofenzivní hráče a tlak na anglickou obranu dál sílil. Na trávník přišli Nicolás González a Lautaro Martínez. A právě Lautaro v nastaveném čase zužitkoval Messiho centr a vstřelil vítězný gól. Zatímco Argentina v závěru neúnavně hledala cestu k vítězství, Anglie se jen snažila co nejdéle odolávat.

Až po inkasované druhé brance sáhl Tuchel po Marcusi Rashfordovi a Ivanu Toneym. Psala se už 95. minuta. Nejprve zaplnil sestavu obránci a ve chvíli, kdy se jeho plán zhroutil, dal útočníkům jen několik minut na záchranu zápasu. Na jakýkoliv obrat už bylo dávno pozdě.

Britská média měla po zápase jasno – zlomovým okamžikem semifinále byla právě Tuchelova rozhodnutí. The Telegraph označil střídání i přechod na výrazně defenzivnější rozestavení za hlavní příčinu porážky. The Athletic popsal závěr utkání jako katastrofu, kterou si anglický kouč způsobil sám. Wayne Rooney upozornil, že Anglie po vedoucím gólu zbytečně ustoupila, dovolila soupeři převzít iniciativu a nakonec pod tlakem povolila. Alan Shearer zase připomněl, že nasazení dalších obránců tým připravilo o jakoukoli možnost dostat se z argentinského presinku.

Právě kvůli podobným situacím Anglie Thomase Tuchela angažovala. Za Garetha Southgatea totiž v rozhodujících chvílích velkých turnajů až příliš často sklouzávala k pasivitě. Od německého kouče se čekalo, že nebezpečí rozpozná včas, správně zareaguje střídáními a pomůže týmu udržet kontrolu nad zápasem. V Atlantě mu rozhodně nešlo vyčítat nečinnost. Problém byl v tom, že jeho zásahy Anglii zatlačily ještě hlouběji před vlastní branku.

Pro Tuchela je ale nejvíc usvědčující něco jiného. Prakticky stejný příběh už jednou prožil. V květnu 2024 vedl jeho Bayern Mnichov na stadionu Santiaga Bernabéua nad Realem Madrid 1:0 a od postupu do finále Ligy mistrů ho dělilo už jen několik minut.

V 76. minutě Tuchel stáhl Leroye Saného a místo něj poslal na hřiště stopera Kima Min-jaeho. O devět minut později ze hry odešli také Harry Kane a Jamal Musiala, které nahradili Eric Maxim Choupo-Moting a Thomas Müller. Německý kouč později vysvětloval, že jeho ofenzivní opory trápily zdravotní potíže a nemohly pokračovat. Taktický dopad jeho rozhodnutí byl ale zřejmý. Bayern přišel o schopnost podržet míč a hrozit Realu z rychlých protiútoků.

Carlo Ancelotti zvolil přesně opačný přístup. Do hry poslal Luku Modriće, Eduarda Camavingu, Brahima Díaze a Joselua. Právě posledně jmenovaný přišel na trávník v 81. minutě a o sedm minut později potrestal chybu Manuela Neuera vyrovnávacím gólem. V první minutě nastavení pak zužitkoval přihrávku Antonia Rüdigera a dokonal obrat Realu Madrid na konečných 2:1.

Okolnosti sice nebyly totožné, společný scénář ale bije do očí. Tuchelův tým vedl v semifinále 1:0, německý kouč stáhl křídelníka a místo něj poslal na hřiště dalšího stopera. Jeho mužstvo se zatáhlo, přišlo o schopnost reagovat a nakonec prohrálo 1:2 po dvou gólech útočníka, který přišel z lavičky.

Na Santiago Bernabéu se tímto žolíkem stal Joselu. V Atlantě převzal stejnou roli Lautaro Martínez.

Po porážce s Argentinou Tuchel připustil, že jeho tým po vedoucí brance zbytečně ustoupil. Zároveň ale odmítl, že by ofenzivnější střídání mohla zápas změnit. „Po každém utkání se objeví milion trenérů, kteří vědí všechno lépe,“ prohlásil. Odpovědnost vzal na sebe, zároveň však dodal, že svého rozhodnutí nelituje.

Jenže jen těžko lze za obhajitelný plán považovat situaci, kdy mužstvo po dobu 37 minut drží míč pouhých dvanáct procent času. Obzvlášť když na lavičce čekají rychlí křídelníci a soupeř je kvůli nepříznivému stavu nucen stále víc otevírat hru.

Tuchel měl Anglii přinést to, co jí podle mnohých v rozhodujících chvílích velkých turnajů dlouhodobě chybělo – odvahu a správná rozhodnutí pod tlakem. Místo toho se zalekl vlastního vedení, poslal na hřiště šest obránců a přenechal Argentině postup do finále. Zdá se, že lekce ze Santiago Bernabéu zůstala bez odezvy.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.