S čím se Jude Bellingham vrací do Madridu po bouřlivém reprezentačním srazu Anglie?

Mužstvo
dnes 6:15
0 Komentářů
Laša

Jude Bellingham potvrdil to, co všichni vidí: znovu se přiblížil své nejlepší formě. Anglický záložník odehrál výborný zápas proti Albánii, byl vyhlášen MVP utkání a ukázal všechny přednosti, díky nimž dělá rozdíl i v Realu Madrid. Byl rychlý s míčem, inteligentní v rozehrávce a nesmírně pracovitý v defenzivě. A když v duelu se Srbskem usedl na lavičku, dokázal jedno: může být tím hráčem, který oživí hru – přesně takovým, jakého Xabi Alonso tolik potřebuje.

Přesto byla jeho cesta v anglické reprezentaci dosud pořádně klikatá. Není pochyb o tom, že vedle Harryho Kanea je záložník Bílého baletu největší hvězdou Synů Albionu. Díky své kvalitě, vlivu na kabinu a sportovní úrovni je to hráč, který má udávat rytmus celé této reprezentaci. A přesto se v Anglii kolem Bellinghama děje něco zvláštního – kritika a bezdůvodné útoky se v jeho případě staly téměř běžnou součástí.

Mnohé překvapilo, že hráč Realu Madrid, který se do reprezentace vrátil po pěti měsících pauzy a operaci levého ramene, nenastoupil v základní sestavě proti Srbsku. Thomas Tuchel to však vysvětlil klidně: „Bylo to taktické rozhodnutí. Nebylo by spravedlivé očekávat od Bellinghama, že okamžitě pochopí nové principy, které jsme do týmu zavedli, protože na posledních dvou srazech jsme změnili způsob, jakým presujeme.“ Trenér přiznal, že Bellingham potřebuje čas, aby se přizpůsobil novému hernímu stylu mužstva.

O to podivnější bylo, co se stalo v 65. minutě, kdy Angličan přišel na hřiště. Část Wembley ho přivítala pískotem. Problém se naplno projevil v dalším utkání proti Albánii. Jude tentokrát nastoupil od začátku a odehrál skvělý zápas, ale v 84. minutě byl vystřídán. A právě tehdy se ukázala chyba – dal jasně najevo rozladění ze svého odchodu ze hřiště, jeho řeč těla vyjadřovala frustraci.

Odcházel, aniž by kohokoli urazil či pronesl jedinou negativní poznámku, ale s jasně nespokojeným výrazem, který ukazoval, že se mu střídání nelíbilo. Byl rozhořčený. Část britských médií na to jen čekala a na tiskové konferenci se Tuchela vyptávala na údajné mávání rukama či neprojevování radosti po gólu – přestože k ničemu takovému vůbec nedošlo. Problém byl v tom, že trenér tomu přesto přisoudil jistou váhu: „Prověřím to, ale to není obraz, který chceme ukazovat. Všichni musí respektovat rozhodnutí.“

Celá záležitost vyvolala v Anglii obrovský rozruch. Dokonce se Bellinghama zastali i bývalí reprezentanti, například Ian Wright: „Musí tuhle historku vytvořit, protože až do mistrovství světa nemají o čem psát – a tak to bude po všechny ty měsíce. Nesnášejí, že se k němu nemohou dostat. Nesnášejí, že nemohou negativně ovlivnit jeho kariéru v klubu, tak jako to dělali s tolika jinými. Je to fantastický, mladý, talentovaný kluk, který má kolem sebe spoustu lásky.“

Situace, ze které lze vyvodit lekci

Navzdory nepříjemné zkušenosti si z toho Bellingham může odnést pozitivní poučení – nejlépe se do podobných „válek“ vůbec nepouštět, protože škodí především samotnému hráči. To, co zažil Vinícius při střídání v El Clásicu, je pro Angličana ideálním a velmi čerstvým příkladem, zvlášť když se celá věc dostane na takovou úroveň. Nejpodstatnější zůstává to, co ukazuje na hřišti, ne spory s trenérem – obzvlášť když jde o klíčového hráče týmu.

Kromě toho, pokud se podíváme mimo samotnou mediální bublinu, může si Bellingham z tohoto srazu odnést i čistě fotbalovou lekci. V anglické reprezentaci nastupuje častěji jako hlouběji postavený střední záložník, přičemž fakt, že hraje vedle dvou hráčů s podobným profilem, mu umožňuje mnohem častěji zapojovat se do útoku. Díky tomu lépe využívá svou schopnost dát finální přihrávku a nabíhat z druhé vlny, což už tolikrát přineslo skvělé výsledky. U Tuchela to však dělá s jasným přesahem na levou stranu hřiště.

V Realu Madrid jasně ukazují heatmapy z posledních zápasů, že jeho zóna vlivu je mnohem širší a že se častěji objevuje v pokutovém území, kde někdy funguje téměř jako klasická devítka. V takové roli však začíná mizet jeho prvek překvapení – mnohem účinnější cestou k brance je, když vybíhá z hloubky pole, než když stojí v šestnáctce jako typický zakončovatel. Ideální načasování při nábězích z druhé vlny z něj činí výrazně nebezpečnějšího hráče.

Od návratu do hry Bellingham postupně znovu nachází svou oslnivou verzi, kterou dříve oslabovaly problémy s ramenem. Zároveň díky anglické reprezentaci pochopil, že může fungovat jako klasický střední záložník, který vyniká v rozehrávce – přesně to dnes Realu Madrid tolik chybí. Pokud se mu podaří přenést způsob hry z národního týmu i do klubu, může se lépe začlenit do mužstva a vyřešit část problémů Bílého baletu s tvorbou akcí.

Nejlepší zprávou pro Judea Bellinghama je, že v anglické reprezentaci začíná dokazovat, že dokáže být tvůrcem hry, aniž by přitom ztrácel svou přítomnost v útočné zóně. Jeho velkým trumfem je také fakt, že navzdory statusu hvězdy má teprve 22 let – jeho potenciál k dalšímu rozvoji a zdokonalování je tedy zcela zřejmý. Nyní přichází chvíle ukázat, že po náročném reprezentačním srazu se Bellingham vrací do Madridu s novými prvky, které dokáže přenést i do hry Realu.

Laša

Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.