Postřehy z Bernabéu: Real si veze do Mnichova všechny své problémy
- La Liga
- včera 23:27
- 0 Komentářů
- Laša
Real Madrid už neotáčí zápasy. A začíná to vypadat, že ani sezonu. Remíza s Gironou zanechává – stejně jako tolikrát v tomto ročníku – hlubší dojem než samotný výsledek: tým, který nasbíral tři klopýtnutí v řadě (dvě v lize a jedno v Lize mistrů, nejhorší série sezony), vidí už v polovině dubna, jak mu ročník nenávratně protéká mezi prsty. Zbývá poslední pokus. Ten středeční v Mnichově. Jenže momentálně to působí tak, že obrat je spíš přáním než reálnou možností.
Kontext zápasu před cestou na Allianz Arenu přitom vybízel k něčemu víc. Sestava, kterou Arbeloa nasadil jako generálku na Bayern, obsahovala dost velkých jmen na to, aby vzbuzovala naději na velký výkon: Vinícius, Mbappé, Bellingham, Valverde, Militão… Jenže fotbal znovu připomněl, že nejde o to poskládat talent, ale přimět ho fungovat. A to se už nějakou dobu nedaří nikomu. Ani Ancelottimu, ani Xabimu Alonsovi, ani Arbeloovi,
Real Madrid měl svůj moment. Jen zhruba dvacet minut na začátku druhé půle, kdy se díky Valverdemu zdálo, že se přibližuje tomu, co se od něj očekává. Hra měla vyšší tempo, větší záměr i náznak kontroly. Byl to ale jen krátký klam.
Závěrečná fáze utkání znovu ukázala mnohem znepokojivější obraz – ten, který se táhne celou sezonou. Tým působil rozbitě, rozdělený na dvě poloviny, bez struktury a bez návaznosti. Blíž k tomu inkasovat než něco vybudovat, víc závislý na individuálních záblescích než na kolektivním plánu. Právě tam Real ztratil zápas – a teď už definitivně i LaLigu. Mnichov se rýsuje jako poslední náboj, ale zároveň jako extrémní zkouška pro mužstvo, které čeká 45 velmi náročných dní, pokud se v Lize mistrů nestane zázrak.

Carvajal na tom není tak špatně
Podle jeho malé minutáže by se mohlo zdát, že Dani Carvajal už na Real nestačí. Jenže jeho výkon proti Gironě tuhle teorii spolehlivě vyvrátil. Nastoupil v základu a odehrál velmi solidní utkání – bez okázalostí, ale s obvyklou spolehlivostí. Vzadu si plnil povinnosti, v pravý moment pomáhal s rozehrávkou a hlavně působil dojmem, že na tuhle úroveň je stále konkurenceschopný. Dokonce natolik, že si leckdo může klást otázku, zda by v tak náročném duelu, jaký čeká Real v Mnichově, neměl mít přednost před Trentem Alexanderem-Arnoldem.
Pro kapitána je problém jinde. Álvaro Arbeloa v něm zatím nevidí hráče v plné formě a pokud nepřijde překvapení, proti Bayernu vsadí na Angličana. Rozhodnutí, které vychází spíš ze současného fyzického stavu než z propastného rozdílu ve výkonech. To, co bylo k vidění, totiž naznačuje, že odstup mezi oběma není zdaleka tak velký, jak by se podle počtu odehraných minut mohlo zdát.

Vždycky Valverde
Real se znovu opíral o Valverdeho, i když tentokrát to na víc než remízu s Gironou nestačilo. Za stavu 0:0 byl Uruguayec jedním z mála, kdo dokázal po změně stran hru rozhýbat. Prosadil se jednou ze svých typických prudkých střel — i s přispěním brankáře Gazzanigy — a několik minut to vypadalo, že by mohl tým dotlačit k většímu obratu. Začal se objevovat ve více prostorech, dával hře kontinuitu a držel Real v jeho nejlepším úseku zápasu. Jenže zůstalo jen u krátkého impulsu. Tým nedokázal tempo udržet ani ho přetavit v rozhodující převahu, a utkání tak skončilo nerozhodně.
Přesto — a v kontextu, kdy se pozornost neustále upíná k Viníciusovi a Mbappému — zůstává pocit, že nejstálejší výkon podává právě Valverde. Dokonce i v den, kdy to na vítězství nestačilo.

Lemar, muž velkých večerů
Lemar má v této sezoně na kontě tři góly: proti Seville, Barceloně a nyní Realu Madrid. Na výběr to rozhodně není špatné — a od francouzského záložníka už asi nemá smysl očekávat pravidelnost, která mu chyběla po celou kariéru. Na Bernabéu však odehrál velmi dobrý zápas a navíc jej ozdobil parádní trefou. Využil prostor, který mu hráči Realu nechali, příliš pomalu vystoupili z hlubokého bloku, a Lemar tak mohl napřáhnout k ráně, na kterou Lunin neměl nárok. Ukrajinský brankář opravdu nemá štěstí — dostává jeden krásný gól za druhým…

Co si asi myslí Mbappé
Mnichov se rýsuje jako jeden z těch večerů, které určují příběhy — a možná i kariéry. Platí to i pro Mbappého, který jde do středečního zápasu s otázkou, které se jen těžko vyhne: co by znamenala druhá sezona bez trofeje v klubu, jako je Real Madrid? Nejde přitom jen o tým. V jeho případě je to i osobní. Přišel, aby rozhodoval, ale zatím ho kontext ani projekt nedokázaly podpořit. Jeho góly — a že jich je hodně — zatím nejdou ruku v ruce s tituly. A i když to může působit nespravedlivě, ve středu budou všechny oči upřené právě na něj. Daň za to být nejlepší.

Rozhodčí dál nechápou hru…
Rozhodčí se dál drží manuálu, jako by fotbal byl laboratorní disciplína a ne hra, která se nejlépe vykládá zdravým rozumem, ne slepým čtením pravidel. A tak není divu, že hráči šílí. Situace s Mbappém byla až absurdní: žlutá karta za protesty po faulu, který vznikl poté, co se Francouz jednoduchým odtlačením zbavil dvou soupeřů. Na druhé straně Arnau rozdá Franovi Garcíovi loket a odejde bez trestu. Žádná karta, žádné vysvětlení, žádná logika.
Faul Mbappého je jen symptomem něčeho mnohem znepokojivějšího — výkladu hry, který jako by se odpojil od reality. Jako by se teď mělo běhat s rukama přilepenýma k tělu a na každý kontakt si žádat povolení. A právě tam leží skutečný problém. Fotbal si pomalu začíná zapomínat, že je kontaktním sportem.

Aspoň že se trefili s dresem
V retro kole LaLigy se rozhodčí vrátili až na mistrovství světa v USA 1994. Tehdy rozhodčí poprvé odložili tradiční černou a přešli na barevné varianty. Adidas tehdy připravil růžovou, žlutou a černou kolekci. A právě tu poslední, s jemným kostkovaným vzorem, si Javier Alberola Rojas vybral pro zápas Real Madrid – Girona.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA