Nezastavitelná síla, kterou Xabi Alonso hledal po další taktické lekci
- Mistrovství světa klubů
- dnes 13:25
- 1 Komentář
- Laša
V novém Realu Madrid pod vedením Xabiho Alonsa se děje něco víc než jen změna výsledků – mění se způsob, jakým tým chápe fotbal… a sám sebe. Nejde jen o lepší hru, ale o hru s hlubším smyslem. Hráči se pohybují podle myšlenky, která přišla, aby zůstala, a která se za pouhých několik týdnů stala součástí jejich DNA, jak píše deník MARCA.
„Chceme, aby na nás byli fanoušci hrdí, aby cítili emoce a radost. Aby chodili na stadion s potěšením sledovat náš výkon. Když se nám to podaří rozproudit, budeme nezastavitelnou silou,“ řekl trenér hned první den. A stačilo několik zápasů, aby bylo jasné, že se něco změnilo. Míč putuje promyšleně, hráči si rozumějí beze slov, a to, co dřív připomínalo improvizaci, dnes působí jako dokonale vyladěná skladba. Každý pohyb má smysl.
Taktická tabule v neustálém pohybu
Překvapuje. Ohromuje. Dodává naději. Xabi mění herní rozestavení – a tým reaguje, jako by to dělal léta. Každý zápas je lekcí adaptace, nasazení a kolektivní inteligence. „Díky moudrosti celého týmu se dokážeme pokaždé přizpůsobit, když si to Xabi přeje,“ říká Tchouaméni, který se stal pulzujícím srdcem záložní řady – silnějším než kdy dřív.
Xabi Alonso přinesl do Realu Madrid víc než jen systém, který se mění podle soupeře – přinesl identitu. Něco mnohem složitějšího a vzácnějšího. V šatně plné hvězd a historie to rozhodně není maličkost. Dokázal, že se každý hráč cítí být součástí něčeho většího. Propojil talent s obětavostí, taktiku s instinktem, disciplínu se svobodou. Pohyb v útoku je nepřetržitý… a právě to umožňuje vytváření prostoru. Tady vstupuje do hry klíčový princip Xabiho filozofie: prostor musí být vždy obsazený – ale ne nutně stejným hráčem.
Další taktická lekce v hybridním systému
Jedním ze základních pilířů defenzivy týmů Xabiho Alonsa je udržení kompaktní struktury – jak v obranné linii, tak ve středu pole, kde je klíčová nejen pozice, ale i práce s prostorem (tedy způsob, jakým se tým organizuje, aby minimalizoval mezery mezi řadami). Ať už tým začíná se systémem pěti obránců, nebo se rozestavení mění v průběhu hry, hráči Los Blancos se dokážou bleskově přizpůsobit. Proti Borussii Alonso předvedl další mistrovskou taktickou lekci.
Ve čtvrtfinálovém duelu zvolil Real Madrid rozestavení 4-2-3-1, které se v obranné fázi pružně měnilo na známou pětici vzadu. Trent se zařadil po bok Rüdigera a Huijsena, zatímco Valverde zaujímal hlubší pozici na pravé straně, kde účinně zastavoval průniky Adeyemiho. Tímto taktickým tahem chtěli Los Blancos zpevnit obranu a odstřihnout soupeřovu ofenzivu – a dařilo se jim. Borussia vyslala první střelu na bránu až v 60. minutě. „Skvěle se přizpůsobuje, výborně chápe naše taktické požadavky. Jeho role je pro mě zásadní – díky ní jsme silnější ve středu hřiště,“ vysvětluje Xabi, když mluví o francouzském záložníkovi, který dává celému systému jasný smysl. Ačkoliv se rozestavení mění, reakce hráčů zůstává konstantní – okamžitá a přesná.
Přijdou náročné noci a soupeři, kteří prověří vše, co dnes působí jako dokonale sladěný stroj. Jedno už se ale nezmění: způsob, jakým tento tým bojuje. Protože když kabina skutečně věří a trenér v každém hráči probudí touhu věřit… pak schémata přestávají být podstatná. Objevuje se nová síla. Síla, která inspiruje a dokáže strhnout davy – přesně ta, kterou Xabi hledal, aby zažehnul srdce celého madridského publika.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
1 Komentářů
Ja mám z tímu pod novým trénerom dobrý dojem, vidím zmenu k lepšiemu a ako fanúšik verím, že po roku zase vyhráme nejaké trofeje. Veľmi pozitívne hodnotím posilu Huijsena, prekvapil = zažiaril Gonzalo, Trent v mojich očiach zatiaľ neoslnil, ale veď odohrali len 4-5 zápasov, takže na hodnotenie je priskoro. Ešte okomentujem dvoch hráčov na ľavej strane, plus Franovi, mínus Vinimu.
Na druhej strane nemám rád príšli veľkohubé vyhlásenia ako sa blížime k dokonalosti. Často sú zápasy vyrovnané a rozhodujú maličkosti, možno povestné šťastie/smola. Zápas s Juventusom sme dali tesne o jeden gól. Podobne aj s Dortmundom, kde sa to javilo na jednoznačnú výhru, nakoniec to takmer skončilo predĺžením. Treba v každom zápase odovzdať maximum akoby sa hralo finále, neuspokojiť sa s jednogólovým rozdielom, kvalita tu je, treba aj vhodne prestriedať, ako niekto nevládze alebo má slabší deň.