„Nemožná mise“ Endricka
Od dob Grossa se neobjevil žádný útočník, který by odešel z Realu Madrid na hostování a po návratu zanechal výraznou stopu.
Endrick si vybral. Minulé úterý bylo potvrzeno jeho hostování bez opce na odkup do 30. června v Olympique Lyon. Jeho cílem je zahrát si na mistrovství světa a poté se vrátit do Madridu, aby získal prostor, který mu byl od jeho příchodu upírán – nejprve u Ancelottiho a poté u Xabiho Alonsa.
Ve svých 19 letech dělá Endrick krok, který může zásadně ovlivnit jeho kariéru. Ve Francii bude mít prostor ukázat, že má kvalitu na návrat do Bílého domu a přesvědčit ty, kteří nechápou, proč dostal tak málo minut v týmu, jenž je střelecky tak závislý na Mbappém. Je to však i riziko, protože odchod útočníka z Realu Madrid na hostování s následným úspěšným návratem nemá v posledních letech žádné precedenty, které by brazilského mladíka uklidnily.
Posledními útočníky, kteří odešli z Realu Madrid na hostování, aby dokázali, že si zaslouží místo v prvním týmu, byli odchovanci: Álvaro Rodríguez, Latasa a Borja Mayoral. Ani v jednom z těchto případů se neotevřela sebemenší možnost návratu, aby sdíleli útok s Benzemou nebo Mbappém.
V létě 2019 hledal Real Madrid velkého střelce mimo Španělsko po sezóně, která se zhroutila po odchodu Cristiana Ronalda. Volba padla na Luku Joviće, koupeného z Frankfurtu za 63 milionů eur. Srb se však nikdy nepřiblížil útočníkovi, kterého klub hledal. Dva góly za sezónu a půl vyústily v neúspěšné hostování ve Frankfurtu, odkud se vrátil, aby odehrál další nevýraznou sezónu, než byl prodán do Fiorentiny.
Mariano odešel z Realu Madrid do Lyonu formou přestupu s klauzulí o zpětném odkupu, kterou klub aktivoval v létě 2018, v roce příchodu Lopeteguiho. Vrátil se s pověstí střelce díky 21 gólům, ale v Madridu napsal příběh dosud nevídaný – bohužel negativní. Po návratu strávil v klubu pět sezón, odehrál 70 zápasů a vstřelil sedm gólů. Naprosté zklamání.
Případ Moraty
Raúl de Tomás patří do dlouhého seznamu útočníků z akademie Realu Madrid, kteří odešli na hostování, aby si vybojovali návrat, ale nakonec se vydali cestou bez návratu. Tento vzorec se zdál být prolomen Moratou. Dnešní útočník Coma odešel v roce 2014 do Juventusu jako čerstvý vítěz Ligy mistrů. Šel na dvouleté hostování s opcí zpětného odkupu, kterou Real nakonec využil. Po návratu byl důležitou součástí nejlepšího týmu Zidaneho éry, toho z ročníku 2016–17. Dal 20 gólů a pomohl vyhrát ligu i Ligu mistrů. Nakonec se však rozhodl Real opustit – tentokrát už definitivně.
V seznamu „devítek“, které odešly s nadějí na návrat, figurují také Soldado a Portillo. Valencijec měl skvělou sezónu v Osasuně: 13 gólů mu otevřelo dveře do reprezentace pod Luisem Aragonésem. Do Madridu se sice vrátil, ale jen proto, aby byl následně prodán do Getafe. Portillo byl případem výbuchu talentu mladého kanonýra z akademie, ale to nestačilo, když soupeřil s Ronaldem. Bylo to nemožné – skončilo to hostováními ve Fiorentině a Bruggách, než se jeho cesta s Realem definitivně rozešla.
V tomto dlouhém seznamu se objevují útočníci jako Aganzo, Congo, Canabal, Urzaiz, ale také hvězdy velké kariéry jako Morientes a Eto’o. Morientes odešel na hostování do Monaka po příchodu Ronalda. V Realu už měl za sebou velkou kariéru, včetně dvou triumfů v Lize mistrů. Po roce v Monaku se vrátil, ale jeho role byla tak okrajová, že v lednu odešel do Liverpoolu. Podobně dopadl i Baptista – hostování v Arsenalu a následný přestup do Říma.
Kamerunec je jedním z největších nepochopitelných případů. Nikdy nedostal v Realu Madrid skutečnou šanci. Hostování v Leganés, Espanyolu a Mallorce nakonec vyústila v přestup z ostrova do Barcelony, který Bílému baletu způsobil mnoho škody.
Jedním z mála, kteří odešli na hostování a poté se vrátili, aby v Realu strávili tři sezony, byl Sebastián Losada. V La Lize debutoval 9. září 1984 proti Sportingu v den stávky profesionálních hráčů. V roce 1987 odešel na hostování do Espanyolu vedeného Clementem, týmu, který později prohrál finále Poháru UEFA s Leverkusenem. Do Madridu se vrátil po skvělé sezoně, ale vždy byl až třetí volbou, protože útok tehdy zcela ovládali Butragueño a Hugo Sánchez.
Grosso a Atlético
To může být velká výjimka. Grosso byl několik měsíců na hostování v Atléticu Madrid, kde pomohl zachránit tým před sestupem. Říct „Grosso“ znamená říct „madridismo“. Zapsal se do historie Realu Madrid, ale začal zářit právě v Atléticu, které mířilo do Segunda División a kvůli nedostatku financí nemohlo přivést posily. Proto požádalo Real o mladíka, který vynikal v Plus Ultra, tehdejší rezervě Bílého baletu.
Ačkoliv Real zpočátku váhal, nakonec hostování Grossa přijal. Útočník měl už tehdy na kontě 13 gólů v 15 zápasech za rezervu. Grosso skóroval hned při debutu a s ním začala dobrá série Atlética, která mu umožnila zachránit se a skončit sedmé. Jeho návrat do Casa Blanca byl okamžitý. Dokonce ještě v té samé sezoně 1963–64 nastoupil v poháru za Real, který byl vyřazen ve čtvrtfinále… právě Atléticem: 1:1 a 2:1, přičemž jediný gól Realu na Metropolitanu vstřelil Grosso. V Realu hrál až do roku 1976 a ukončil kariéru s jedenácti trofejemi: jednou Evropským pohárem, sedmi ligovými tituly a třemi poháry. Byl „devítkou“ legendárního Madridu Yeyé.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
![Nejkrásnější góly Realu v roce 2025 [VIDEO]](https://www.bilybalet.cz/wp-content/uploads/2024/12/Fede-Valverde-a-Rodrygo.png)
1 Komentářů
Přeji mu, aby se po boku Pavla Šulce rozehrál, a pomohl Lyonu hrát o horní patra tabulky. Nikdy jsem francouzskou ligu nesledoval, ale zápas Lyonu si rád pustím