KRONIKA BÍLÉHO BALETU (7): La Séptima – První ušatý pohár pro Los Blancos
- Kronika Bilého baletu
- 20. května 2018
- 21 Komentářů
- redakce
32 let. Tak dlouho čekaly generace fanoušků Realu Madrid na další úspěch svého týmu na úspěch v nejprestižnější evropské fotbalové soutěži. 70., 80. a podstatná část 90. let, to byla na evropské scéně velká bída.
Slabou náplastí byla dvě vítězství v Poháru UEFA v letech 1985 a 1986. V Poháru mistrů si Real připsal jediné finále, v roce 1981, kdy prohrál s Liverpoolem. A tak starou trofej pro evropského šampióna již nikdy kapitán Bílého baletu nad hlavu nezvedl.
V roce 1992 UEFA soutěž zreformovala, a začala ji nazývat Ligou mistrů. Od sezóny 1997/98, v níž se příběh La Septimy odehrál, rovněž bylo umožněno týmům z vyspělejších zemí nasazovat kromě mistrů též druhé v pořadí.
90. léta, ta byla zpočátku pro Real Madrid na trofeje chudým obdobím. Pouze dva mistrovské tituly, jediné vítězství v Copa del Rey, to bylo na Los Blancos velice málo. Ale vedení klubu začalo zbrojit a budovat tým, který vrátí RMCF zpět na pozice, z nichž v posledních letech ustupoval.
Prezident Lorenzo Sanz, společně s trenérem Capellem, vybudoval skvělý tým – Manolo Sanchís, Fernando Hierro, Roberto Carlos, Clarence Seedorf, Davor Šuker, Christian Kerembeu… Los Blancos vybojovali v sezóně 1996/97 mistrovský titul, a dalším cílem byl zisk ušatého poháru.
Základní skupina
Fabio Capello sice dovedl Real k mistrovskému titulu, pro velké neshody s prezidentem Sanzem ale rezignoval. Novým trenérem Los Blancos se před sezónou stal Jupp Heynckes, a v Champions league před ním byl nejprve úkol, projít ze skupiny přes Porto, Olympiakos Pireus a Rosenborg Trondheim. Zápasy základní skupiny ukázaly sílu tohoto týmu.
V prvním utkání to odnesl nejprve Rosenborg. Norský mistr si přijel na Bernabéu pro výprask 4:1, následovala výhra v Portu 2:0, a do třetice Real zvítězil i nad Olympiakosem, který v Madridu dostal napráskáno v poměru 5:1.
Heynckesovi svěřenci sice v odvetách trochu ze svého výkonu ubrali, což mělo za následek remízu v Pireu, a dokonce prohru v norském Trondheimu, což mělo za následek, že před posledními zápasy měl Real a Rosenborg shodně bodů.
Los Blancos se ale mohli spolehnout na lepší vzájemný zápas, a pokud by porazili Porto, postoupili by do čtvrtfinále soutěže. Portugalský tým v Madridu příliš odpor nekladl, za Real se dvakrát prosadil Šuker, jednou Hierro a Roberto Carlos, a po výsledku 4:0 mířil do play off španělský mistr.
Cesta do finále vede přes Německo
Finále Ligy mistrů bylo pro sezónu 1997/98 naplánováno na stadionu Ajaxu v Amsterdamu. Real v obou duelech narazil na německé zástupce v soutěži. Nejprve museli Hierro a spol zdola Bayer Leverkusen.
Klíčovou postavou dvojzápasu byl Christian Karembeu. V leverkusenské BayAreně domácí dlouho vedli 1:0. Ale pak Karembeu, o nějž mimochodem panoval stejný boj mezi Barcelonou a Realem jako o Di Stéfana, dokázal srovnat.
V odvetě Karembeu ve druhém poločase otevřel skóre, čímž prolomil ledy. Němci museli zápas otevřít, čehož využili dva Fernandové – Morientes a Hierro. Real zvítězil 3:0 a mohl se připravovat na Borussii Dortmund.
Úvodní zápas na Bernabéu přinesl velké pozdvižení. Příznivci Realu, Ultras Sur, před zápasem zničili jednu z branek, a trvalo celých 75 minut, než byla z tréninkového centra Ciudad Deportivo přivezena náhradní.
Samotné utkání měl Real pod kontroulou, a po brankách Karembeua a Morientese si do odvety vezl nadějný výsledek 2:0. Dortmund sice, kvůli výtržnostem ultras, podal u UEFA protest, a žádal opakování zápasu, jeho žádost ale byla zamítnuta. V odvetě pak žádná branka nepadla a Los Blancos mířili do finále. Prvního po 17 letech!
Bílý balet se Starou dámou
Před finále byl ale Real Madrid považován za outsidera. Jednak jej čekal vítěz posledního ročníku, a Juve tak útočilo na obhajobu. Navíc v sestavě se Zinedinem Zidanem, Alessandrem del Pierem nebo Didiere Deschampsem budilo velký respekt.
Bílý balet navíc dusila tíha daného okamžiku. Celá sezóna závisela na jediném zápase, protože v Copa del Rey Heynckesovi svěřenci vypadli již ve druhém kole s druholigovým Alavésem, a i v La Lize obsadili až 4. místo, s 11 bodovým mankem na Barcelonu. Museli tedy vyhrát, aby vůbec mohli příští rok Ligu mistrů hrát.
Jenže Real se mohl spolehnout na perfektní tým, a to po stránce morální. Podle pozdější výpovědi několika aktérů, se noc před zápasem sešlo několik hráčů v pokoji u Predraga Mijatoviće a Davora Šukera, a vzájemně si dodávali odvahu.
A tak 20. května 1998 vedl Manolo Sanchís, poslední aktivní hráč ze slavné La Quinta del Buitre, vedl jako kapitán jedenáctku vyvolených, kteří měli Real vrátit na evropský trůn. Na straně druhé, to byla obrovská útočná síla – Zinedine Zdane, Edgar Davids, Filippo Inzaghi, Alessandro del Piero…
Úvod zápasu vypadal dle očekávání. Juventus od začátku přebral iniciativu, a přišpendlil Real před vlastní bránou. V rozmezí 15. – 20. minuty se ale hra Bianconeri začíná rozpadat. Christian Karembeu zvládl téměř nemožné. Dokázal po celý zápas uhlídat svého reprezentačního kolegu Zinedina Zidana, na kterém byla hra Juve závislá. Postupem času se převaha v utkání pomalu převažuje na stranu Los Blancos.
V 66. minutě vstřelil Černohorec Predrag Mijatović vedoucí branku Realu Madrid, a pro prezidenta Lorenza Sanze, trenéra Heynckese, fanoušky v Amsterdam Areně, Madridu i na celém světě začalo neskutečně dlouhé odpočítávání. Juventus zabral, ale obětavá obrana Los Blancos dokázala odolat.
Real Madrid porazil Juventus 1:0 a Predrag Mijatović se nezapomenutelně zapsal do historie Los Blancos. La Septima, sedmý titul pro evropského šampiona, byl, po 32 letém čekání, konečně na světě!
PMEZ, finále20. 5. 1998 (20:45) |
 |
1 |
: |
0 |
|
Real Madrid |
Juventus |
Stadion:
Amsterdam Arena, Amsterdam
Rozhodčí:
Hellmut Krug (Německo)
Statistiky |
| Mijatović | 66. | Góly | ||
Sestavy |
Real Madrid
Nevyužití náhradníci: Cañizares, Sanz, Sánchez, Sávio
Trenér: Jupp Heynckes
Juventus Turín
Nevyužití náhradníci: Rampulla, Teixeira, Brindelli, Amoruso
Trenér: Marcello Lippi
Další informace o španělském fotbale |
 |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
21 Komentářů
To jsem už regulerně fandil Realu natvrdo. Raúl začínal zářit a navíc tolik mejch oblíbenců v sestavě, Redondo, Hierro, Morientes, Carlos a Raúl. Neuvěřitelná byla i sestava Juventusu 🙂
podobne. uz stvrtym rokom od 1994.
paradoxne ja som ako mrnavy zacal fandit barcelone so stoickovom a spol., ale po prehre 4:0 vo finale LM s AC Milan v 1994 – moje zlomene chlapcenske srdce nevydrzalo zial – a hladalo si novy klub na fandenie.
nasiel som ho v Reale Madrid. Zaciatky boli tazke, uspechy sli fakt hoodne pomaly , ale spolu s Raulom som vyrastol a dnes som si sam sebe vdacny za toto rozhodnutie *cool*
Mňa inak tiež len tak mihla Barca *lol* v 2000 som ako malý chlapec fandil Figovi, vtedy to bol pre mňa pán futbalista (a vlastne doteraz je to môj top obľúbený hráč, ak nie rovno najobľúbenejší) a úplne som ho žral…a v roku 2000 prestúpil do Realu, tka hybaj fandím zrazu Realu…no a láska vznikla a ostala, hoci už Figo odišiel..takže ďakujem Luisovi, že prestúpil, inak by som dnes fandil Kataláncom *lol*
Skvelé články, veľká vďaka autorovi…Zas na celkovú redakciu mám tú istú požiadavku, kotrú som písal už dávnejšie a vraj sa to chystá, ale nejako stále nič…a teda, išlo mi o to, aby takéto články (a ďalšie podobné, ako série Ja legenda atď.) neodchádzali do "zabudnutia" ale aby boli vždy prístupné, napr. sekcii Ráj Madridistas, aby sme mali históriu vždy "po ruke". Možnosť kedykoľvek keď dostanem chuť, si "zaloviť" v článkoch o histórii Realu by bola fakt skvelá…Snáď to teda spravíte, bol by som (a pravdepodobne aj ostatní fans) veľmi rád. *wink*
Presne tak *thumb*
*thumb*
Sanchis zo sezony 65/66 ?…. to nemyslite vazne
1998 to byl Manuel "Manolo" Sanchís, syn Manuela Sanchíse z roku 1966 *smile*. V Realu Madrid jsou dosti často rodinné generace. Viz třeba teď Marcos Llorente je syn Francisca Llorenteho, který za Real hrál v 80. a 90. letech, a je též prasynovcem Paca Genta, onoho slavného šestinásobného vítěze PMEZ *smile*
jo, a málem bych zapomněl, z matčiny strany je Marcos Llorente zase spřízněn s Ramónem Grossem, který byl taktéž členem vítězného týmu v roce 1966
Boze, ta generacia sa mnozila jak kraliky. *lol*
odkial mas ale take rodinne info, ako keby si bol tiez v ich rodine *lol**wink*
třeba u Llorenteho jsem to zjistil, když prodlužoval smlouvu, tak o tom mluvil Butragueňo – jen o Gentovi, a mě to nedalo, a podíval jsem se na wiki *lol* tam pak zbytek. U Sanchíse jsem si ověřoval, zda jde jen o shodu jmen, nebo fakt jsou příbuzní,
To bol rok keď som začal sledovať a fandiť reálnu, Roberto Carlos, Raul, Hierro, Morientes, Fernando…. Čiže už to je rovných 20 rokov hala madrid*drink**drink**drink*
Takisto toto bol môj rok začiatku…kedy som začal fandiť tomuto klubu 🙂 Hlavne dvojka Morientes a Raul mi najviac utkvela v pamäti z tohto tímu 🙂 výborná útočná dvojka, ktorá sa skvele dopĺňala
Raul a Morientes to áno ale ROBERTO CARLOS stým menom cez celý dres a tie jeho priame kopy, stačílo trafiť vedľa brankára a bol gol*lol**lol*
Tak hej ja si pamätám na nepriamy kop z vnútra 16-tky kde mu pritukli loptu on len napriahol a všetci sa uhli lebo nik to zo súperov nechcel schytat 😀 *lol*
bude este niekedy tipovacka alebo hodnotenie hracov?
Tak ta sezona 1997/98 se po dvaceti letech opakuje. Zpackaná sezona na domácí sccéně a REAL čeká finále,které může sezonu zachránit.
kurzové sázky, velmi spolehlivé info.-.,
http://vitosen.blogspot.cz/
*thumb*hezký článek doufám že se ušáku dočkáme v sobotu čekat 32 let to musela být hrůza
20. květen 1998 byl velký den. Celý život (jsem ročník 1969) jsem čekal až Real vyhraje PMEZ nebo Ligu Mistrů. A 20. května 1998 se mi narodila i dcera. Takže jsem to měl z jedné vody načisto. Nádherný zážitek, úžasný den. V neděli to bylo dvacet let.