KRONIKA BÍLÉHO BALETU (7): La Séptima - První ušatý pohár pro Los Blancos

Čas 20. 05. 2018, 22:45 | Autor Laša
Liga mistrů 1998
Liga mistrů 1998

32 let. Tak dlouho čekaly generace fanoušků Realu Madrid na další úspěch svého týmu na úspěch v nejprestižnější evropské fotbalové soutěži. 70., 80. a podstatná část 90. let, to byla na evropské scéně velká bída.

Slabou náplastí byla dvě vítězství v Poháru UEFA v letech 1985 a 1986. V Poháru mistrů si Real připsal jediné finále, v roce 1981, kdy prohrál s Liverpoolem. A tak starou trofej pro evropského šampióna již nikdy kapitán Bílého baletu nad hlavu nezvedl.

V roce 1992 UEFA soutěž zreformovala, a začala ji nazývat Ligou mistrů. Od sezóny 1997/98, v níž se příběh La Septimy odehrál, rovněž bylo umožněno týmům z vyspělejších zemí nasazovat kromě mistrů též druhé v pořadí.

90. léta, ta byla zpočátku pro Real Madrid na trofeje chudým obdobím. Pouze dva mistrovské tituly, jediné vítězství v Copa del Rey, to bylo na Los Blancos velice málo. Ale vedení klubu začalo zbrojit a budovat tým, který vrátí RMCF zpět na pozice, z nichž v posledních letech ustupoval.

Prezident Lorenzo Sanz, společně s trenérem Capellem, vybudoval skvělý tým – Manolo Sanchís, Fernando Hierro, Roberto Carlos, Clarence Seedorf, Davor Šuker, Christian Kerembeu… Los Blancos vybojovali v sezóně 1996/97 mistrovský titul, a dalším cílem byl zisk ušatého poháru.

Základní skupina

Fabio Capello sice dovedl Real k mistrovskému titulu, pro velké neshody s prezidentem Sanzem ale rezignoval. Novým trenérem Los Blancos se před sezónou stal Jupp Heynckes, a v Champions league před ním byl nejprve úkol, projít ze skupiny přes Porto, Olympiakos Pireus a Rosenborg Trondheim. Zápasy základní skupiny ukázaly sílu tohoto týmu.

V prvním utkání to odnesl nejprve Rosenborg. Norský mistr si přijel na Bernabéu pro výprask 4:1, následovala výhra v Portu 2:0, a do třetice Real zvítězil i nad Olympiakosem, který v Madridu dostal napráskáno v poměru 5:1.

Heynckesovi svěřenci sice v odvetách trochu ze svého výkonu ubrali, což mělo za následek remízu v Pireu, a dokonce prohru v norském Trondheimu, což mělo za následek, že před posledními zápasy měl Real a Rosenborg shodně bodů.

Los Blancos se ale mohli spolehnout na lepší vzájemný zápas, a pokud by porazili Porto, postoupili by do čtvrtfinále soutěže. Portugalský tým v Madridu příliš odpor nekladl, za Real se dvakrát prosadil Šuker, jednou Hierro a Roberto Carlos, a po výsledku 4:0 mířil do play off španělský mistr.

RM

Cesta do finále vede přes Německo

Finále Ligy mistrů bylo pro sezónu 1997/98 naplánováno na stadionu Ajaxu v Amsterdamu. Real v obou duelech narazil na německé zástupce v soutěži. Nejprve museli Hierro a spol zdola Bayer Leverkusen.

Klíčovou postavou dvojzápasu byl Christian Karembeu. V leverkusenské BayAreně domácí dlouho vedli 1:0. Ale pak Karembeu, o nějž mimochodem panoval stejný boj mezi Barcelonou a Realem jako o Di Stéfana, dokázal srovnat.

V odvetě Karembeu ve druhém poločase otevřel skóre, čímž prolomil ledy. Němci museli zápas otevřít, čehož využili dva Fernandové – Morientes a Hierro. Real zvítězil 3:0 a mohl se připravovat na Borussii Dortmund.

Úvodní zápas na Bernabéu přinesl velké pozdvižení. Příznivci Realu, Ultras Sur, před zápasem zničili jednu z branek, a trvalo celých 75 minut, než byla z tréninkového centra Ciudad Deportivo přivezena náhradní.

Samotné utkání měl Real pod kontroulou, a po brankách Karembeua a Morientese si do odvety vezl nadějný výsledek 2:0. Dortmund sice, kvůli výtržnostem ultras, podal u UEFA protest, a žádal opakování zápasu, jeho žádost ale byla zamítnuta. V odvetě pak žádná branka nepadla a Los Blancos mířili do finále. Prvního po 17 letech!

RM

Bílý balet se Starou dámou

Před finále byl ale Real Madrid považován za outsidera. Jednak jej čekal vítěz posledního ročníku, a Juve tak útočilo na obhajobu. Navíc v sestavě se Zinedinem Zidanem, Alessandrem del Pierem nebo Didiere Deschampsem budilo velký respekt.

Bílý balet navíc dusila tíha daného okamžiku. Celá sezóna závisela na jediném zápase, protože v Copa del Rey Heynckesovi svěřenci vypadli již ve druhém kole s druholigovým Alavésem, a i v La Lize obsadili až 4. místo, s 11 bodovým mankem na Barcelonu. Museli tedy vyhrát, aby vůbec mohli příští rok Ligu mistrů hrát.

Jenže Real se mohl spolehnout na perfektní tým, a to po stránce morální. Podle pozdější výpovědi několika aktérů, se noc před zápasem sešlo několik hráčů v pokoji u Predraga Mijatoviće a Davora Šukera, a vzájemně si dodávali odvahu.

A tak 20. května 1998 vedl Manolo Sanchís, poslední aktivní hráč ze slavné La Quinta del Buitre, vedl jako kapitán jedenáctku vyvolených, kteří měli Real vrátit na evropský trůn. Na straně druhé, to byla obrovská útočná síla – Zinedine Zdane, Edgar Davids, Filippo Inzaghi, Alessandro del Piero…

Úvod zápasu vypadal dle očekávání. Juventus od začátku přebral iniciativu, a přišpendlil Real před vlastní bránou. V rozmezí 15. – 20. minuty se ale hra Bianconeri začíná rozpadat. Christian Karembeu zvládl téměř nemožné. Dokázal po celý zápas uhlídat svého reprezentačního kolegu Zinedina Zidana, na kterém byla hra Juve závislá. Postupem času se převaha v utkání pomalu převažuje na stranu Los Blancos.

V 66. minutě vstřelil Černohorec Predrag Mijatović vedoucí branku Realu Madrid, a pro prezidenta Lorenza Sanze, trenéra Heynckese, fanoušky v Amsterdam Areně, Madridu i na celém světě začalo neskutečně dlouhé odpočítávání. Juventus zabral, ale obětavá obrana Los Blancos dokázala odolat.

Real Madrid porazil Juventus 1:0 a Predrag Mijatović se nezapomenutelně zapsal do historie Los Blancos. La Septima, sedmý titul pro evropského šampiona, byl, po 32 letém čekání, konečně na světě!

PMEZ, finále

20. 5. 1998 (20:45)

Logo

1

:

0

Real Madrid

Juventus

Stadion:
Amsterdam Arena, Amsterdam

Rozhodčí:
Hellmut Krug (Německo)

Statistiky

Mijatović 66. Góly

Sestavy

Logo

Real Madrid

Illgner
Panucci - Sanchís - Hierro - Roberto Carlos
Karembeu - Redondo - Seedorf
Raúl (90. Amavisca)
Morientes (81. Jaime) - Mijatović (89. Šuker)

Nevyužití náhradníci: Cañizares, Sanz, Sánchez, Sávio

Trenér: Jupp Heynckes



Juventus Turín

Peruzzi
Torricelli - Iuliano - Montero
Di Livio (46. Tacchinardi) - Deschamps (77. Conte) - Davids - Pessotto (70. Fonesca)
Zidane
Inzaghi - Del Piero

Nevyužití náhradníci: Rampulla, Teixeira, Brindelli, Amoruso

Trenér: Marcello Lippi

 

Další informace o španělském fotbale

Španělskýfotbal.cz Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz.

Komentáře fanoušků

Zobrazit diskuzi (21 příspěvků) Zobrazování komentářů pod článkem a jejich přidávání je jen pro registrované!