KOMENTÁŘ: To, co by ostatní zničilo, Los Blancos využili k tomu, aby se vzkřísili
- Komentáře
- 4. ledna 2025
- 0 Komentářů
- Laša
Následující text je překladem sloupku Enriqueho Ortegy, v současnosti redaktora časopisu Relevo s minulostí v médiích jako MARCA, ABC, AS, Mundo Deportivo nebo El País a autora mnoha knih pojednávajících o Realu Madrid, včetně životopisů největších klubových legend. Enrique Ortegy okomentoval páteční zápas na Mestalle.
Víra Realu Madrid ve vítězství a v sebe sama je nekonečná. Nevyčíslitelná. Neomezená. Nepředstavitelná. Někdy se zdá, že Real Madrid není týmem z tohoto světa. Jako by pocházel z jiné galaxie. Mestalla zažila poslední kapitolu tohoto epického příběhu. Příběhu, který z tohoto klubu udělal jedinečný klub, jehož hráči dědí naději a víru v sebe sama z desetiletí na desetiletí, z generace na generaci.
Hra Realu Madrid v mnoha případech není ohromující, stejně jako nebyla ve střetnutí s Valencií. Prvních třicet minut mělo k dokonalosti daleko. Ve druhém poločase ale srdce zvítězilo and rozumem. A právě v tom spočívá velikost Realu Madrid. Mít k dispozici všechny možné prostředky, jak vytěžit maximum i ze zdánlivě vyčerpaných zdrojů. To, co by každý normální tým zničilo a donutilo ho definitivně se vzdát, Los Blancos využili k tomu, aby se vzkřísili a pokračovali v psaní historie. Vyloučení Viniho motivovalo jeho spoluhráče. Probudilo v nich to nejlepší, i když chvílemi to vypadalo, že se situací nechali strhnout: hráli v oslabení a dvacet minut před koncem zápasu prohrávali.
Brazilec, který byl až do červené karty pravděpodobně nejlepším hráčem na hřišti, si opět ze svých kamarádů vystřelil. Není divu, že jim po závěrečném hvizdu okamžitě poděkoval. Jako recidivista nemůže Vinícius živ ve věčných výčitkách a lítosti. Nemůže také hledat věčné ospravedlnění v tom, jak je dobrý fotbalista. Je třeba znovu zopakovat, že by mu někdo v klubu měl dát poslední ultimátum.
Jinak to byl zápas plný napětí. Valencia krvácela, ale za 30 minut dokázala využít defenzivní liknavosti soupeře jen jednou a nakonec se sesypala, když tým Carla Ancelottiho zařadil vyšší rychlostní stupeň. V moderním fotbale nemůžete bránit bez zapojení tří čtyř hráčů ani proti poslednímu týmu tabulky, protože budete potrestáni. Stejně jako to udělali Foulquier a Rioja, kteří v první fázi útočili po křídlech.
Ancelotti, pokud chce i nadále hrát se čtyřmi hráči, kteří se budou pohybovat před míčem, musí najít způsob, jak vyvážit defenzivní blok. Být obráncem Realu Madrid začíná být riskantní povolání. Stejně jako být útočníkem je neuvěřitelný luxus. Dříve nebo později se vždy najde někdo, kdo nakonec odčiní chyby všech ostatních. Ať už to bude Bellingham nebo Modrić – jako v tomto případě – nebo Mbappé, Vinícius či Rodrygo při jiných příležitostech.
Následující text je překladem sloupku Enriqueho Orteho, v současnosti redaktora časopisu Relevo s minulostí v titulech jako MARCA, ABC, AS, Mundo Deportivo nebo El País a autora mnoha knih pojednávajících o Realu Madrid, včetně životopisů největších klubových legend. Přinášíme postřehy tohoto novináře.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Relevo
