KOMENTÁŘ: Otázka očekávání
- Komentáře
- dnes 14:04
- 0 Komentářů
- Laša
Jorge Valdano, bývalý hráč, trenér a generální ředitel Realu Madrid, dnes působící jako komentátor a fejetonista deníku El País, se dělí o své úvahy týkající se postoje fanoušků na stadionu.
Fotbal zasahuje nejhlubší vrstvy člověka – jeho nevědomí i vědomí, rozum i emoce. Středeční fotbalová horečka z minulého týdne, osmnáct zápasů, v nichž každý gól obracel pořadí vzhůru nohama, nás postavila před situace až absurdní. Barça, jediný španělský klub, který se dostal mezi osmičku, zakončila své utkání bouřlivými oslavami gólu Mourinhovova týmu. Jak k tomu mohlo dojít? Jednoduše: nenávist k Realu Madrid váží víc než nechuť k Mourinhovi. Další paradoxní scénu jsme viděli v Lisabonu: Benfica slavila čtyřiadvacáté místo, zatímco Real Madrid odcházel s hořkou příchutí deváté pozice. To je otázka očekávání.
Když opadnou emoce poloviny sezony, zůstane několik zcela zřejmých faktů. Třeba ten, že v první osmičce se objevilo pět týmů z Premier League. Hegemonie, která začíná u peněz a končí u sportu. Žádné tajemství. V této rozhodující kolekci čtyři z pěti španělských účastníků své zápasy prohrály a dva z nich za to zaplatily vyřazením. Kontrast příliš ostrý na to, aby se dal přehlížet. Pád je svah, který nemá konce, pokud se ignoruje.
Ne všechny zápasy mají stejnou váhu. Real Madrid, sledovaný po trenérské změně, proměňuje každé utkání v znepokojivý symptom. Tým je jako počasí: jeden den to vypadá na léto, další na zimu – a to všechno uprostřed podzimu. Nedokáže dosáhnout stability. Obvykle nový trenér vyvolá u hráčů reakci: probudí je jinou rutinou a navíc se chtějí ukázat před novým, hodnotícím pohledem. Proti Villarrealu bylo vidět změnu postoje, odraženou v zajímavé hře, která rozpoutala mediální debatu. Dokonce jsem slyšel, že je patrné fyzické zlepšení oproti Xabiho Realu – závěr bez jakéhokoli vědeckého základu. O tři dny později však Lisabon připomněl peronistické rčení: „jedinou pravdou je realita“. Nová rutina zestárla velmi rychle.
Mezi těmito zápasy Arbeloa pronesl výmluvnou větu: „nemohu jít proti přirozenosti hráčů“. Je to pravda, která potřebuje upřesnění. Bylo by třeba se zeptat, zda konstrukce kádru skutečně dovoluje takovou důvěru v onu „přirozenost“. Ti, kteří věří, že tento kádr je ideální, by si měli odpovědět na otázku: „co by bylo s tímto Realem bez Mbappého gólů a bez Courtoisových zákroků?“. Problém spočívá v tom, že mezi těmito dvěma zázraky se stále neobjevuje mužstvo – tým, který by hru sjednotil.
Menotti říkával, že ve fotbale existují „možnosti a povinnosti“. V možnostech sídlí přirozený talent; v povinnostech to, co tým potřebuje, aby se stal jednotným, konkurenceschopným organismem. V této chvíli je nejkratší cestou k porážce říkat hráčům na všechno „ano“. To je lekce, kterou by si měli vzít k srdci trenér i klub.
Hráči obvykle chtějí velkou dávku volnosti ve hře. Ta však musí být úměrná talentu. Čím více talentu, tím více volnosti. Možná se v Madridu, kde talentu rozhodně není málo, žádá té volnosti až příliš. Pokud však více než jeden hráč zapomene na své povinnosti, tým se rozpadá a dříve či později upadne do chaosu.
V posledním utkání na Bernabéu lidová intuice problém vycítila a dala o sobě vědět. Když všichni známe diagnózu, stačí nasadit léčbu, aby se tato sezona nezměnila v peklo.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El País
