KOMENTÁŘ: Franco se vrací na Bernabéu
- Klub
- dnes 9:09
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Jorge Valdano – bývalý hráč, trenér a generální ředitel Realu Madrid, dnes komentátor a publicista deníku El País – se dělí o své úvahy na téma Franco a… Franco.
Skutečně, Franco Mastantuono se vrátil na stadion Santiago Bernabéu, kde byl před dvěma týdny ovacemi přivítán při svém debutu. Něco takového tu ještě nebylo. Nikdy jsem neviděl, aby byl někdo obviněn z toho, že „nese jméno“. Skandování „Franco, Franco, Franco“ vyvolalo reakce hodné antropologické analýzy.
Pokud šlo o vtip, tím lépe – humor je nejlepší exorcismus. Pokud někdo skandoval to jméno s vášnivým zápalem, protože v něm probudilo ideologickou nostalgii, pak máme co do činění s nevídaným druhem hlouposti – takové, která posiluje argumenty soupeřícího tábora. Jsem si však jistý, že většina, zejména mladí, jednoduše skandovala jméno nového idola. Tomuto jménu je těžké dát rytmus nebo najít rým; nemá ani „r“, které by mu dodalo ostrost.
V Barceloně však tento epizod využili k dalšímu přiživování legendy o „týmu režimu“. Je to příběh, který neobstojí ani při nejjednodušší zkoušce, a přesto se výborně zakořenil v kolektivní paměti. Pohádka se zrodila v Barceloně a v Madridu jí nikdy nikdo neodporoval. Můj obdivovaný Manuel Vázquez Montalbán proměnil Barcelonu v kulturní a politický symbol, využívaje identitní sílu fotbalu a fakt kulturní represe, kterou Katalánsko zažívalo.
Tím se Barça stala „odzbrojenou armádou Katalánska“. A Real Madrid? Ten této debatě nikdy nepřikládal význam. Neobjevila se ani odpověď, která by vytvořila intelektuální narativ na obranu proti cizím příběhům. Triumfy byly tak ohromující, že vysvětlování se zdálo zbytečné. O Realu svědčily vítězství – nic víc nebylo třeba.
Data by měla stačit. Vrátím se k nim, protože opakování – jak je vidět – skvěle pomáhá upevnit narativ.
Real Madrid čekal čtrnáct let na mistrovský titul od chvíle, kdy se Franco dostal k moci. Zatímco Atlético Aviación reprezentovalo armádu (čtyři tituly v tomto období) a Barcelona (pět titulů) připínala Francovi vyznamenání, Real se teprve vzpamatovával ze zkázy občanské války. Santiago Bernabéu si dokázal představit budoucnost: ve dvou fázích a bez jakékoli oficiální pomoci postavil stadion pro 120 tisíc diváků.
Zbytek bylo dílo Alfreda Di Stéfana a jeho skvěle sladěného orchestru, který klub posunul na jinou úroveň tím, že vyhrál prvních pět Pohárů mistrů evropských zemí v řadě. Je třeba si připomenout, že vliv Franca v Evropě byl přesně nulový. Od té doby se Real stal první španělskou globální značkou – byť jen emocionálně – a jeho reprezentační síla z něj učinila neformálního ambasadora země. Něco jiného je, že režim toho využíval – stejně jako každá mocnost využívá sportovní triumfy.
Pravdou je, že Barcelona si vybudovala narativ, který ji zakopal do role oběti. Skandování „Franco, Franco, Franco“ muselo v Barceloně vyvolat bolestivé asociace, zatímco v Madridu šlo jen o radostné přivítání.
Tato epizoda samozřejmě vypovídá i o síle fotbalu, který propojuje a zveličuje všechna témata – zejména ta identitní. Tentokrát jméno argentinského chlapce vzkřísilo přízraky, které se ve Španělsku nikdy úplně nepodařilo pohřbít, a které zní v každé části země jinak.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: elpais.com
