Kdo nese odpovědnost za krizi Realu Madrid? Kritický pohled na prezidenta Florentina Péreze
- Analýzy a rozbory
- dnes 17:47
- 0 Komentářů
- Laša
Éra Florentina Péreze přinesla Realu Madrid nebývalé množství trofejí, ale také sérii rozhodnutí, která klub postupně oslabují. Kritický pohled na současnost ukazuje, že za mnoha problémy nestojí trenéři ani hráči, ale samotný prezident — a madridismo začíná žádat skutečnou alternativu.
Minulou neděli, ve stejný den, kdy se hrálo finále španělského Superpoháru, jsem si mohl během dvouapůlhodinového rozhovoru osobně ověřit přímo u dotyčného, že až znovu nastane čas voleb prezidenta Realu Madrid, Florentino Pérez – nebo jeho favorit – nebude jediným kandidátem. Madridismo tak poprvé po dlouhé době dostane skutečnou a vážně míněnou alternativu, možnost volit alespoň mezi dvěma variantami, a nejen jednou.
Nepřísluší mi tuto informaci zveřejňovat, protože to musí udělat sám zainteresovaný. A mé čtyřicetileté novinářské zkušenosti mi zároveň velí zachovat opatrnost – od dneška až do zákonného termínu, který připadá na poslední čtvrtletí roku 2028, případně dříve, pokud se tak Florentino rozhodne, se může stát ještě mnoho věcí.
V následujících dvou letech a devíti měsících mohou nastat různé nepředvídatelné okolnosti, které dnes nelze ani odhadnout. Mimo jiné se může stát i to, že dotyčného nakonec podpoří sám Florentino. Považuji to však za málo pravděpodobné, protože v takovém scénáři by Anas Laghrari nebyl tím nástupcem, jakého si Florentino představuje pro čas, kdy sám přestane být prezidentem – což nastane ve chvíli, kdy mu bude 82 let (pokud budou volby vyhlášeny na konec roku 2028). Florentino touží být „věčný“ a až tu jednou nebude, přeje si, aby ho nahradil jeho klon, mladší dvojník, jeho kmotřenec a člověk, kterého formoval a chránil od jeho osmi let: Anas Laghrari, takzvaný Florentinův bankéř. Bankéř natolik, že si nejsem jistý, zda oznámená a velmi nejasná „částečná privatizace“ Realu Madrid, představená na Valném shromáždění, je nápadem Anase, nebo Florentina. Oba jsou výjimeční lidé, ale s jedním zásadním rozdílem: Anasovi je 41 let, zatímco Florentinovi 78 (79 oslaví 8. března).
Při zachování veškeré logiky a opatrnosti, kterou musím z vlastní strany dodržet, však vím, že k dnešnímu dni – 18. ledna 2026 – je tato osoba rozhodnutá kandidovat. Tentokrát už Florentinovi nebude stačit vyhlásit volby potichu, jako to udělal v dubnu 2021, kdy je oznámil uprostřed Svatého týdne a ostatním ponechal skromných a zcela nedostatečných deset dní, které stanovy vymezují pro podávání kandidatur – přičemž většinu z nich tvořily svátky a dva víkendy. Nyní bude kandidát připravený a neopakuje se situace z let 2013, 2017, 2021 a 2025, kdy Florentino kandidoval bez jakékoli konkurence.
Stanovy klubu jsou nastaveny tak, aby úřadující prezident zůstal ve funkci. On sám rozhoduje, kdy volby vyhlásit. Po jejich oznámení se do 48 hodin otevírá desetidenní lhůta pro podávání kandidatur, které musí být podloženy finanční zárukou ve výši téměř 200 milionů eur. Jde o postup zcela nedemokratický, zvýhodňující toho, kdo už drží moc a chce si ji udržet. Volby prezidenta Realu Madrid se rozhodují během čtrnácti dnů, bez reálné možnosti představit program, navštívit fankluby, pořádat setkání či debaty. A pokud se někomu podaří splnit všechny podmínky a podat kandidaturu v rámci těchto deseti dnů, zbývají už jen dva týdny do samotného hlasování.
Nemyslím si ani, že by Florentino mohl počítat s Rafaelem Nadalem jako s institucionálním prezidentem (tedy bez skutečné moci), zatímco Anas by byl faktickým prezidentem pod jiným titulem, například generálním ředitelem. Nevěřím ani tomu, že by Rafa na takové uspořádání přistoupil. Florentino Pérez velmi dobře ví, proč Rafa Nadal nemůže být tím, kým si ho prezident v určité chvíli představoval do budoucna. Florentino tyto informace má.
Mohu uvést, že osoba, která bude kandidovat na prezidenta Realu Madrid v nadcházejících volbách, splňuje statutární požadavek dvacetiletého členství jako socio a k dnešnímu dni disponuje také finanční kapacitou potřebnou k předložení záruky ve výši 187,2 milionu eur, což představuje 15 % aktuálního rozpočtu klubu (1,248 miliardy eur) a je nezbytné pro podání kandidatury. Mohu rovněž dodat, že tuto záruku pokryje zcela z vlastních prostředků. Nebude potřebovat — ani si to podle vlastního jasného přání nepřeje — aby ji poměrně hradili jeho partneři či budoucí členové představenstva, pokud by byl hypoteticky zvolen.
Nechce totiž dopadnout jako Joan Laporta, jehož část záruk museli pokrýt Jaume Roures (30 milionů) a podnikatel José Elías (35 milionů), což Laportu následně dostalo do přirozené závislosti a závazků vůči těmto osobám. Například José Elías požadoval, aby se viceprezidentem pro ekonomiku stal Eduard Romeu, tedy člověk, kterého sám určil.
Osoba, o níž mluvím, bude respektovat lhůty stanovené stanovami i konec současného mandátu, který vyprší v roce 2029. Nebude vést žádnou veřejnou opozici ani „pouštět se do špinavé hry“. Pouze v případě, že by Florentino a Anas Laghrari pokračovali v projektu změny modelu řízení klubu a pokoušeli se prosazovat nestandardní kroky, jako jsou nejasné privatizační koncepty, které Florentino naznačoval, vystoupil by veřejně — a události by se začaly rychle vyvíjet. Vystoupil by on sám, ale také lidé, kteří ho doprovázejí, ti, kteří ho doprovázet chtějí, a také ti, kteří — vycítí-li možné změny — se k němu budou chtít přidat (jinými slovy oportunisté).
Proto by madridismo a socios měli vědět, že Real Madrid se Florentinem nevyčerpává, že není věčný (i když jeho dílo takové bude) a že až přijde správný okamžik, objeví se pro socios skutečná alternativa. Budou moci slyšet jiné myšlenky, vyslechnout svého kandidáta na prezidenta a klub konečně získá hlas — místo aby fungoval v prostředí netransparentnosti a mlčení, jak tomu bylo dosud. A madridistas si pak budou moci vybrat alespoň mezi dvěma možnostmi, ne pouze jednou.
V této fázi, pokud má Florentino kolem sebe loajální a opravdové přátele — a ne jen „přátele funkce“ — je to chvíle, kdy by mu měli skutečně poradit: loajálně, upřímně, a ne z oportunistického zájmu daného okamžiku. I za cenu toho, že se mu ta rada nemusí líbit a může mít následky. Měli by mu připomenout, že jeho vedení bylo (a stále může být) natolik výjimečné a brilantní, že jednou z jeho priorit by mělo být dbát na to, aby v závěrečné fázi nesmazal vše, co bylo dříve velké a dobré. A dnes existuje vážné riziko, že se tak stane — a mám jasný pocit, že mu to nikdo, kdo si ho skutečně váží, neříká přímo. Ze strachu.
Chápu to, protože i nedávní trenéři Realu Madrid sami sebe cenzurují, vyhýbají se výrokům či komentářům o svém působení, které by mohly byť jen nepatrně Florentina urazit a v budoucnu je připravit o výsady či pozice. Není to lichotivé pro žádnou ze stran, ale píšu to proto, že je to bohužel pravda. Vím to a mám to ověřené.
Nicméně realita a poctivost velí říct si pravdu: Real Madrid bude po Florentinovi jiný — a to v mnoha ohledech k jeho velkému prospěchu. Pokud to prezident nenapraví, může po sobě zanechat klub rozhádaný téměř se všemi, ale rozvoj Realu Madrid a nárůst počtu trofejí jsou nepopiratelné. Domnívám se, že budoucí prezident Realu Madrid (nezávislý na Florentinovi) by měl Valnému shromáždění navrhnout udělení Zlatých insignií s diamanty, protože by to bylo spravedlivé. Byly by to insignie za jeho vedení a odkaz — nezávislé na těch, které už vlastní díky délce svého členství. Stal by se ikonou se dvěma zlatými insigniemi.
Real Madrid pod Florentinovým vedením získal 37 fotbalových a 29 basketbalových trofejí během 22 let jeho prezidentství rozděleného do dvou etap: první od roku 2000 do roku 2006 a druhé od roku 2009 až dodnes. Ve fotbale to znamená: 7 Lig mistrů (šest z nich v posledních jedenácti letech), 7 klubových mistrovství světa, 6 Superpohárů UEFA, 7 titulů v La Lize, 3 Královské poháry a 7 Španělských superpohárů. Tyto statistiky cituji vestoje. Vím, že být Realem Madrid je výhoda, ale jak vidíme, špatné vedení dokáže přivést k porážkám i Real Madrid. Tyto Zlaté insignie s diamanty jsou více než zasloužené, navzdory slabší verzi Florentina, kterou dnes pozorujeme. Verzi, která nám, kteří si vážíme a oceňujeme celkový rozsah jeho práce, zřetelně skřípe ve srovnání s jeho nespornou velikostí.
Myslím si, že propuštění Xabiho Alonsa bylo začátkem jeho konce. A přeji si, aby — pokud k tomu má dojít — se tak stalo způsobem pro něj co nejdůstojnějším a aby lidská mysl, tak náchylná pamatovat si to nejčerstvější a negativní, nakonec uznala jeho zásluhy a uchovala v paměti mnohem více dobra, i když je časově vzdálenější.
Zvažoval vůbec někdo napsat, říct, nebo se dokonce odvážil říct mu přímo, že možná viníkem současné situace Realu Madrid je Florentino, a ne Xabi Alonso a vtip o fyzické přípravě? Byl to snad Pintus, kdo měl na starosti kondiční přípravu během druhého, tak úspěšného období Realu Madrid pod vedením Carla Ancelottiho? Nebyl. A přesto dnešní Florentino — po 22 letech ve funkci, s náklaďákem trofejí a ve věku 79 let, kterých se dožije v březnu — dospěl k osobnímu přesvědčení, že on ví, že:
– fyzická příprava týmu je špatná – Güler může hrát na Kroosově pozici – bez Kroose a Modriće podle něj nebylo ani loni, ani letos potřeba přivádět středního záložníka, a takovou posilu odmítl jak Ancelottimu, tak Xabimu Alonsovi
– Mastantuono by měl dostávat více minut a utratit 63 milionů eur za Mastantuona považoval za důležitější než 60 milionů za Zubimendiho či jiného středního záložníka
– Ancelotti měl být propuštěn, přestože mu zbýval rok smlouvy (a jde o rekordního trenéra s 15 trofejemi získanými s Realem Madrid). Podle Florentina nejsou jeho vlastní metody zastaralé — zastaralé jsou prý metody Ancelottiho
– mělo být angažováno moderní řešení: mistr Bundesligy, bývalý hráč Realu Madrid — Xabi Alonso. Byl si tím tak jistý, že za něj zaplatil odstupné (8 milionů eur) a dal mu tříletou smlouvu jako důkaz, že jde o seriózní projekt, ne o momentální nápad. Po šesti měsících ho však propustil. A to způsobem téměř dětinským: nejprve únik, že trenér sám rezignoval (nepravda), poté že šlo o dohodu obou stran (nepravda), následně že si „hráči sedli trenérovi na hlavu“, a nakonec placebo v podobě fyzické přípravy — což je archaický argument funkcionářů, kteří nemají skutečné vysvětlení
– a téma hráčů má svou ironii: v roce 2006, když Florentino odstupoval během svého prvního mandátu, sám řekl, že odchází „protože rozmazlil hráče“
Dnešní Florentino, místo aby si vzal ponaučení ze svých vlastních slov, rozhodl se připoutat k Viníciusovi jako k betonové kouli — jako ve filmech, kdy padouch posílá hrdinu ke dnu oceánu. Čím víc ho chrání, tím hůř se Vinícius chová. Vinícius už se nebojí ničeho od chvíle, kdy Florentino srazil velikost klubu na úroveň záchvatu vzteku hráče a prezidenta kvůli neudělení Zlatého míče. Důsledkem je, že Vinícius uvěřil, že má stejnou moc jako prezident. Bernabéu včera jasně ukázalo, že ho má plné zuby.
K dnešnímu dni se Vinícius nezmohl ani na základní zdvořilost — nerozloučil se se svým trenérem na X, Instagramu ani nikde jinde. Dokazuje to, že od trapného divadla při střídání v El Clásicu až po poslední zápas byly všechny jeho objetí, poplácání a gesta směrem k Xabimu Alonsovi jen čistým divadlem a pokrytectvím. Pouze on a další dva hráči nezveřejnili žádný rozlučkový vzkaz pro Xabiho.
Je to prezident, který své trenéry dlouhodobě oslaboval: Zidane odešel a řekl to naplno v otevřeném dopise; Ancelotti musel měsíce fungovat ve stínu Xabiho Alonsa; Xabi Alonso byl propuštěn po šesti měsících.
Florentino provedl rekonstrukci Bernabéu s téměř dvojnásobně navýšenými náklady kvůli plánům na pořádání koncertů — a pak soudní rozhodnutí jejich konání znemožnilo.
Klub je ve sporu s UEFA, federací, rozhodčími i La Ligou.
Real Madrid TV vytváří obraz Realu Madrid jako klubu ublíženého a věčně stěžujícího si, což se k velkému týmu vůbec nehodí.
A to nejzávažnější — a téměř úplně přehlížené médii (kromě Marky, kde jsem o tom psal opakovaně): Florentino usnadnil svému sportovnímu rivalovi, Barceloně, přístup k více než 500 milionům eur, čímž si vysloužil další zlaté insignie — tentokrát barcelonské.
Ve finále Superpoháru jsme znovu viděli skvělého Raphinhu ve fantastické formě a gól Lewandowského, kterého Florentino při předávání trofejí a medailí ironicky nazval „grázlem“. Oba hráče přivedl Joan Laporta za peníze — 517 milionů eur — k nimž Barcelona získala přístup díky tomu, že jí Florentino v srpnu 2022 otevřel dveře. Jeho kmotřenec Anas Laghrari v tom sehrál klíčovou roli, když Barcelonu představil fondu Sixth Street, který odkoupil 25 % televizních práv klubu na 20 let. Na oplátku měl Laporta zůstat u projektu Superligy a nepodepisovat dohodu s La Ligou a CVC, aby tím uškodil prezidentovi La Ligy Tebasovi. Pochopili by fanoušci Atlética Madrid, kdyby generální ředitel Miguel Ángel Gil manévroval tak, aby fond Apollo [nový vlastník klubu] finančně pomohl Realu Madrid?
Když Florentino Laportově Barceloně usnadnil přístup k těmto penězům, sportovním ředitelem byl Mateu Alemany, který 517 milionů eur využil mimořádně dobře — a výsledky jeho práce jsou vidět dodnes v podobě titulů získaných na úkor Realu a sportovních ponížení. Barcelona se dostala z finanční krize a posílila díky prostředkům, které jí Florentino pomohl získat. A přesto jsou podle Florentina viníky současných problémů Realu Xabi Alonso a fyzická příprava.
To není seriózní. A já se ptám: vzhledem k výše uvedenému, není za to odpovědný současný Florentino? Podle mě ano.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: MARCA
